"Počkej, něco tady nahoře zkouším -"
"Hermiono, vždyť všude kolem nás jsou mozkomorové!"
"Já vím, Harry, ale jestli se probudí a ten medailonek nebude mít - musím vyrobit duplikát… Geminio! To je ono… to by ji mělo zmást…"
Seběhla ze schodů.
"Ukaž… Relashio!"
Řetězy zachřestily a zatáhly se do opěrek křesla. Paní Cattermoleová se tvářila snad ještě vyděšeněji než předtím.
"Ničemu nerozumím," špitla.
"Teď odejdete s námi," řekl jí Harry a vytáhl ji na nohy. "Běžte domů, seberte děti a někam utečte. Odjeďte třeba ze země, pokud to bude nutné. Změňte si podobu a zmizte. Viděla jste sama, jak to tu chodí, nemůžete počítat s tím, že se vám dostane spravedlivého slyšení."
"Harry," zeptala se Hermiona, "jak se odtud dostaneme, když je za dveřmi taková spousta mozkomorů?"
"Použijeme Patrony," ukázal hůlkou na jelena a jeho Patron, který stále jasně stříbrně zářil, teď zpomalil a zamířil ke dveřím. "Tolik, kolik se nám jich podaří sehnat. Zavolej toho svého!"
"Expec… expecto patronum," zkusila to Hermiona. Nic se však nestalo.
"To je jediné kouzlo, s kterým mívá problémy," vysvětloval Harry dokonale zmatené paní Cattermoleové. "Zrovna teď se to ale nehodí… Tak dělej, Hermiono!"
"Expecto patronum!"
Ze špičky Hermioniny hůlky vyrazila stříbrná vydra, elegantně proplula vzduchem a připojila se k jelenovi.
"Jdeme!" zavelel Harry a vedl Hermionu i paní Cattermoleovou ke dveřím.
Jen co oba Patronové vypluli ze sklepení, ozvaly se z houfu čekajících na výslech ohromené výkřiky. Harry se rozhlédl - mozkomorové zleva i zprava spěšně couvali, prchali před stříbrnými tvory a mizeli v temnotě.
"Bylo rozhodnuto, že se všichni máte vrátit domů a někde se i s rodinami ukrýt," oznámil Harry čekajícím čarodějům z mudlovských rodin, kteří byli oslněni září obou Patronů a stále ještě se ustrašeně krčili. "Pokud můžete, odcestujte do zahraničí. Hlavně se držte co nejdál od ministerstva. To je - totiž - nové oficiální stanovisko. A teď buďte tak laskavi a následujte naše Patrony, dovedeme vás do atria, odkud budete moci odejít."
Podařilo se jim vystoupit po kamenných schodech, aniž je někdo zastavil, když se ale blížili k výtahům, začaly Harrym zmítat pochybnosti. Nemohl se zbavit pocitu, že když se takhle objeví v atriu se stříbrným jelenem doprovázeným vydrou a s nějakými dvaceti lidmi, z nichž nejméně polovina jsou obvinění čarodějové z mudlovských rodin, vyvolá to nežádoucí pozornost. Právě když k tomuto nemilému závěru dospěl, zastavil před nimi s rachotem výtah.
"Regi!" vypískla paní Cattermoleová a vrhla se do Ronovy náruče. "Runcorn mě propustil, omráčil Umbridgeovou i Yaxleyho a všem nám radí, abychom zmizeli ze země. Myslím, že bychom ho měli poslechnout, Regi, vážně to bude nejlepší. Pojďme honem domů, sebereme děti a - proč jsi tak zmáčený?"
"Voda," zahučel Ron a vyškubl se jí z objetí. "Harry, už se rozkřiklo, že jsou na ministerstvu vetřelci! Mluví se o nějaké díře, kterou má Umbridgeová ve dveřích kanceláře. Počítám, že máme nanejvýš pět minut -"
Hermionin Patron s tichým lupnutím zmizel a Hermiona sama se vyděšeně obrátila k Harrymu.
"Harry, jestli nás tu zavřou jako do pasti -"
"Nezavřou, když si pospíšíme," nenechal ji domluvit a obrátil se k mlčící skupině za sebou. Všichni na něj vyjeveně zírali.
"Kdo z vás má hůlku?"
Asi polovina zvedla ruku.
"Dobrá. Každý, kdo nemá hůlku, se připojí k někomu, kdo ji má. Budeme muset jednat rychle - než nás někdo stačí zastavit. Pojďte!"
Podařilo se jim nacpat se do dvou výtahů. Harryho Patron stál na stráži před zlatými mřížemi a sledoval, jak se zavírají a výtahy se dávají do pohybu.
"Osmé patro," oznámil neosobní čarodějčin hlas. "Atrium."
Harrymu bylo na první pohled jasné, že je zle. V atriu se to hemžilo kouzelníky, kteří přebíhali od jednoho krbu k druhému a všechny neprodyšně uzavírali.
"Harry!" zabědovala Hermiona. "Co budeme -?"
"Stát!" zaburácel Harry a mohutný Runcornův hlas se ozvěnou rozléhal celým atriem; kouzelníci, kteří uzavírali krby, zkameněli. "Pojďte za mnou," vyzval Harry vyděšené čaroděje z mudlovských rodin, kteří se dali v hloučku do pohybu, popoháněni Ronem a Hermionou.
"Co se děje, Alberte?" chtěl vědět tentýž proplešatělý kouzelník, který při ranním příchodu vylétl z krbu za Harrym. Tvářil se nervózně.
"Tihle lidé se odtud musí dostat, ještě než zapečetíte východy," prohlásil Harry nejautoritativnějším tónem, jakého byl schopen.
Skupinka kouzelníků před ním se po sobě nejistě podívala.
"Dostali jsme rozkaz, abychom všechny východy zapečetili a nikomu nedovolili -"
"Chcete mi snad odporovat?" rozkřikl se Harry. "Chtěl byste, abych nechal přezkoumat taky váš rodokmen, jako jsem to udělal s Dirkem Cresswellem?"
"Omlouvám se!" vyjekl proplešatělý kouzelník a začal před Harrym couvat. "Tak jsem to vůbec nemyslel, Alberte, ale měl jsem dojem… domníval jsem se, že jsou tady u výslechu a že -"
"Jsou všichni čistokrevní," přerušil ho Harry a jeho hluboký hlas se majestátně nesl vstupní halou. "Dovolím si dokonce tvrdit, že mají čistší krev než mnozí z vás. Tak pohyb, pohyb!" houkl na čaroděje z mudlovských rodin. Ti se bez otálení rozběhli ke krbům a ve dvojicích začali mizet. Ministerští kouzelníci postávali v pozadí a někteří se tvářili zmateně, jiní vystrašeně a nerudně. A pak -
"Mary!"
Paní Cattermoleová se ohlédla přes rameno - z kabiny jednoho výtahu se vyřítil pravý Reg Cattermole. Už nezvracel, zato byl celý pobledlý a vysílený.
"R-Regi?"
Přeletěla pohledem z manžela na Rona, který hlasitě zaklel.
Proplešatělý kouzelník na to zíral s otevřenou pusou a hlava se mu směšně otáčela od jednoho Rege Cattermolea k druhému.
"Hej, co se to tu děje? Co to má znamenat?"
"Zavřít východy! Zavřít!"
To už z dalšího výtahu vyskočil Yaxley a hnal se k hloučku u krbů, v nichž kromě paní Cattermoleové zmizeli mezitím všichni čarodějové z mudlovských rodin. Proplešatělý kouzelník právě zvedl hůlku, avšak Harry napřáhl obrovskou pěst a uštědřil mu takovou ránu, až ho to na okamžik vyneslo do vzduchu.
"Pomáhal těm mudlákům utéct, Yaxley!" zaburácel Harry.
Současně spustili kolegové proplešatělého kouzelníka pokřik, čehož využil Ron, popadl paní Cattermoleovou, vtáhl ji do dosud otevřeného krbu a oba zmizeli. Popletený Yaxley odvrátil oči od Harryho na kouzelníka ležícího na zemi, a do všeho toho zmatku zavřískal skutečný Reg Cattermole: "Moje žena! Kdo to byl s mou ženou? Co se to tu děje?"
Harry viděl, jak Yaxley otáčí hlavu, a zjistil v jeho surovém obličeji, že mu začíná svítat.
"Poběž!" křikl na Hermionu a popadl ji za ruku. Oba skočili do krbu přesně ve chvíli, kdy Harrymu nad hlavou prolétla Yaxleyho kletba. Na několik vteřin se roztočili a pak vylétli z toaletní mísy do kabinky. Harry rozrazil dveře. U řady umyvadel stál Ron a potýkal se s paní Cattermoleovou.
"Regi, já nechápu -"
"Pusťte mě, já nejsem váš manžel, musíte honem domů!"
V kabince za nimi se ozval nějaký hluk. Harry se ohlédl - právě se z ní vynořil Yaxley.
"Pryč!" zařval Harry, chytil Hermionu za ruku a Rona za paži a otočil se na místě.
Obklopila je temnota a ovládl pocit, že jejich těla svírá železná obruč, něco ale nehrálo… Hermionina ruka jako by klouzala z jeho sevření…
Začínal mít pomalu strach, že se udusí, nemohl dýchat, nic neviděl a jediné hmatatelně pevné věci na celém světě byly Ronova paže a Hermioniny prsty, které mu pomalu klouzaly z ruky…
Konečně spatřil dveře domu číslo dvanáct na Grimmauldově náměstí s klepadlem v podobě hada. Než se však stačil nadechnout, ozval se výkřik a vyšlehl paprsek rudého světla. Hermionina ruka ho náhle držela jako ve svěráku a všechno znovu pohltila tma.