close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

kapitola třicátá pátá - NÁDRAŽÍ KING’S CROSS (část 2)

21. listopadu 2010 v 15:02 |  Harry Potter a Relikvé smrti
"A Voldemort o relikviích vůbec nevěděl?"
"Myslím, že ne, protože nepoznal kámen vzkříšení a proměnil ho ve viteál. I kdyby o nich ale věděl, Harry, myslím, že by se nezajímal o žádnou kromě té první. Plášť by považoval za zbytečnost, a pokud jde o ten kámen, koho by asi chtěl vzkřísit z mrtvých? Voldemort se mrtvých bojí. Neví, co je to láska."
"Čekal jste ale, že bude chtít získat tu hůlku?"
"Byl jsem si jistý, že se ji pokusí získat, od té doby, co tvoje hůlka odolala jeho hůlce na hřbitově v Malém Visánku. Zpočátku měl strach, že ses mu ubránil díky větší kouzelnické zručnosti. Když ale unesl Ollivandera, dozvěděl se, že mají úplně stejná jádra. Domníval se, že tím se všechno vysvětluje, jenže ani vypůjčená hůlka proti té tvé neobstála o nic líp! A místo aby si Voldemort položil otázku, co v tobě je příčinou, že je tvoje hůlka tak silná, místo aby se zeptal, jakým jsi obdařen darem, který jemu chybí, přirozeně začal pátrat po jediné hůlce, o níž se věřilo, že každou jinou porazí. Bezová hůlka se pro něj stejně jako ty stala předmětem posedlosti. Věří, že bezová hůlka napravila jeho poslední slabinu a že je teď skutečně nepřemožitelný. Ubohý Severus…"
"Když jste se Snapem připravoval svou vlastní smrt, chtěl jste to zařídit tak, aby bezovou hůlku získal on, že ano?"
"Přiznávám, že jsem to měl v úmyslu," připustil Brumbál, "nevyšlo to ale tak, jak jsem chtěl, co?"
"Ne," opáčil Harry. "Tohle tedy skutečně nevyšlo."
Tvor za nimi sebou zaškubal a zasténal, a Harry s Brumbálem seděli dál a zachovali dosud nejdelší chvíli mlčenlivého ticha. Během těch dlouhých minut se na Harryho postupně, jako jemně padající sníh, snášelo pochopení toho, co bude.
"Musím se vrátit, že ano?"
"To záleží na tobě."
"Mám na vybranou?"
"Ale jistě," usmál se na něj Brumbál. "Říkáš, že jsme na nádraží King's Cross? Myslím, že kdyby ses rozhodl, že se vracet nechceš, mohl bys… řekněme… chytit vlak."
"A kam by mě odvezl?"
"Dál," odpověděl prostě Brumbál.
Znovu zavládlo ticho.
"Voldemort má bezovou hůlku."
"To je pravda. Voldemort má bezovou hůlku."
"Vy byste ale chtěl, abych se vrátil."
"Myslím," prohlásil Brumbál, "že pokud se rozhodneš vrátit, je dost pravděpodobné, že se ti podaří nadobro s ním skoncovat. Slíbit to nemohu. Vím ale jedno, Harry, že z návratu sem nemusíš mít zdaleka takový strach jako on."
Harry znovu pohlédl na tu zmučeně vypadající věc, která se třásla a dusila pod lavicí.
"Nelituj mrtvé, Harry. Lituj živé a především lituj ty, kdo žijí bez lásky. Když se vrátíš, postaráš se možná o to, aby bylo zmrzačeno méně duší a roztrženo méně rodin. Považuješ-li to za dostatečně důstojný cíl, pak se pro tuto chvíli rozloučíme."
Harry s povzdechem přikývl. Věděl, že odejít z tohoto místa nebude zdaleka tak těžké jako jít do Zapovězeného lesa, bylo tady ale teplo, světlo a klid a věděl také, že se vrátí k bolesti a že mu hrozí další ztráty. Vstal, Brumbál se také zvedl a oba si dlouhou chvíli hleděli do očí.
"Povězte mi ještě poslední věc," požádal Harry. "Je tohle skutečné? Nebo se to všechno děje jen v mé hlavě?"
Brumbál se na něj široce usmál a jeho hlas zněl Harrymu v uších hlasitě a silně, přestože už se zase snášela mlha, aby ho celého zahalila.
"Samozřejmě že se to děje v tvé hlavě, Harry, ale proč by to proboha mělo znamenat, že to není skutečné?"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama