Spolu s ostatními sešli dolů na večeři, když však byli po jídle, nevrátili se do nebelvírské věže. Harry měl neviditelný plášť schovaný na prsou pod hábitem a musel mít neustále založené ruce, aby skryl podivné vyboulení, které tak vzniklo. Nenápadně se uchýlili do prázdné komnaty u vstupní síně a poslouchali, dokud si nebyli jisti, že v ní už nikdo není. Slyšeli, jak síní proběhly poslední dva spěchající a jak se za nimi zabouchly dveře. Hermiona zvědavě vykoukla.
"Všude je klid," zašeptala, "nikde nikdo. Dej sem ten plášť -"
Drželi se těsně u sebe, aby je nikdo neviděl, schovaní pod pláštěm přešli po špičkách vstupní síň a pak se vydali po hlavním kamenném schodišti dolů na školní pozemky. Slunce už se sklánělo ke korunám stromů Zapovězeného lesa a zalévalo jejich horní větve zlatavým přísvitem.
Došli k Hagridově hájovně a zaklepali. Trvalo celou minutu, než se ozval, a když se objevil ve dveřích, rozhlížel se kolem dokola po svém návštěvníkovi; v tváři byl bledý a celý se třásl.
"To jsme my," šeptl Harry. "Máme na sobě neviditelný plášť. Pusť nás dovnitř, svlékneme si ho."
"Neměli jste sem chodit!" pokáral je šeptem Hagrid, ale ustoupil stranou, takže mohli vejít. Rychle za nimi přibouchl a Harry plášť odhodil.
Hagrid tentokrát neplakal, ani se jim nevrhal kolem krku. Vypadal jako člověk, který neví, kde vlastně je a co si má počít. Dívat se na jeho bezmocnost bylo horší než vidět jej plakat.
"Dáte si čaj?" zeptal se. Obrovské ruce se mu třásly, když sahal po konvici.
"Kde je Klofan, Hagride?" zeptala se váhavě Hermiona.
"Já - vodved jsem ho ven," odpověděl a polil celý stůl mlékem, když se snažil naplnit džbánek. "Uvázal jsem ho u záhonu s dýněma. Říkal jsem si, že by měl eště vidět stromy a… A loknout si čerstvýho vzduchu, než…"
Hagridovi se ruce třásly tak silně, že mu džbánek s mlékem vyklouzl a střepy se rozlétly po podlaze.
"Já to uklidím, Hagride," nabídla se Hermiona, přispěchala k němu a pustila se do zaneřáděné podlahy.
"V kredenci je eště další mlíko," řekl Hagrid, posadil se a rukávem si otřel čelo.
Harry se podíval na Rona a ten jeho pohled plný beznaděje opětoval.
"Nenapadá tě, kdo by v tom ještě mohl něco udělat, Hagride?" zeptal se navztekaně Harry a přisedl si k němu. "Třeba Brumbál -"
"Ten už to zkoušel," povzdechl si Hagrid. "Nemá pravomoc na to zrušit rozhodnutí tý pitomý komise. Říkal jim, že je Klofan úplně normální, jenže voni maj strach… Víte přece, jakej je Lucius Malfoy.. Počítám, že jim nejspíš vyhrožoval… A ten kat, Macnair, to je Malfoyův starej kámoš… aspoň to ale bude rychlý a bezbolestný… A já budu stát vedle něj…"
Hagrid polkl. Očima těkal po hájovně sem a tam, jako by hledal alespoň špetičku naděje či útěchy.
"Brumbál sem za mnou dolů příde, až… až na to dojde. Dneska dopoledne mi poslal vzkaz. Napsal, že chce bejt… že chce bejt se mnou. Brumbál je báječnej chlap…"
Hermiona, která se právě hrabala v Hagridově kredenci a hledala džbánek na mléko, honem potlačila tiché vzlyknutí. Vzpřímila se s novým džbánkem v rukou a jen stěží zadržovala slzy.
"My tu s tebou taky zůstaneme, Hagride," začala, ale Hagrid zavrtěl střapatou hlavou.
"Vy se pěkně vrátíte nahoru na hrad. Psal jsem vám přece, že nechci, abyste se na to dívali. A stejně byste tu vůbec neměli bejt… jestli tě Popletal a Brumbál chytěj bez povolení venku, Harry, budeš mít pořádnej malér."
Po Hermionině tváři teď proudem stékaly tiché slzy, dařilo se jí však před Hagridem je skrývat, jak pobíhala sem a tam a připravovala čaj. Když potom zdvihla láhev s mlékem a chystala se přelít trochu do džbánku, náhle vyjekla.
"Rone! Já - to snad nemůže být pravda - to je… to je Prašivka!"
Ron na ni nechápavě zíral. "Co to povídáš?"
Hermiona donesla džbánek na mléko ke stolu a obrátila ho dnem vzhůru. S vyděšeným zapištěním, doprovázeným zoufalou snahou udržet se vevnitř, vypadla na stůl Prašivka.
"Prašivko!" vypravil ze sebe nevěřícně Ron. "Co tady děláš, Prašivko?"
Popadl vzpouzející se krysu a přidržel ji u světla. Prašivka vypadala strašně. Byla ještě vyhublejší, než jak si ji pamatovali, vypadaly jí celé chomáče chlupů, po nichž jí zůstaly široké pruhy holé kůže, a kroutila se Ronovi v rukou, jako by se zoufale snažila osvobodit.
"Už je dobře, Prašivko!" uklidňoval ji Ron. "Tady žádné kočky nejsou! Není tu nic, co by ti mohlo ublížit!"
Hagrid náhle vyskočil a upřeně se zadíval z okna. jeho obvykle brunátná tvář nabyla barvy pergamenu. "Už jdou…"
Harry, Ron a Hermiona se prudce otočili. Z dáli od hradních schodů se k nim blížilo několik mužů. V čele kráčel Albus Brumbál a jeho stříbrný plnovous se leskl v záři zapadajícího slunce. Hned za ním cupital Kornelius Popletal. Skupinku uzavírali vetchý starý člen komise pro likvidaci nebezpečných tvorů a kat Macnair.
"Musíte zmizet," vybízel je Hagrid, který se teď třásl po celém těle. "Nesměj vás tu najít… Tak už dělejte, běžte!"
Ron si nacpal Prašivku do kapsy a Hermiona se chopila neviditelného pláště.
"Pustím vás zadem," ukázal Hagrid.
Následovali ho ke dveřím vedoucím do zahrádky za hájovnou. Harry si připadal podivně neskutečně a jeho pocit ještě zesílil, když pár metrů před sebou spatřil Klofana, uvázaného u stromu za Hagridovým dýňovým záhonem. Klofan jako by tušil, že se děje něco neblahého. Pohazoval štíhlou hlavou ze strany na stranu a nervózně hrabal kopyty.
"No tak, Klofane," uklidňoval ho Hagrid. "No tak…" Otočil se k Harrymu, Ronovi a Hermioně: "A vy už běžte," přikázal. "Upalujte!"
Ani se nepohnuli.
"Hagride, my nemůžeme -"
"Povíme jim, jak to doopravdy bylo -"
"Nesmějí ho přece zabít -"
"Běžte!" přikázal rozčileně Hagrid. "Už takhle je to dost špatný. Nemusíte se eště dostat do maléru vy tři!"
Neměli na vybranou. Když Hermiona přehazovala neviditelný plášti přes Harryho a Rona, ozývaly se už před hájovnou hlasy. Hagrid pohlédl na místo, kde se mu před okamžikem ztratili z očí.
"Honem utíkejte," vyzval je chraptivě. "Nic neposlouchejte -"
A zamířil do hájenky právě v okamžiku, kdy se ozvalo zaklepání na přední dveře.
Pomalu, jakoby v nějakém děsivém transu, se Harry, Ron a Hermiona potichu vydali na cestu kolem Hagridova domu. Když dospěli na jeho opačnou stranu, přední dveře se právě s hlasitým prásknutím zavřely.
"Pospěšte si, prosím," zašeptala Hermiona. "Já to nesnesu, nevydržím to…"
Vydali se po travnatém svahu vzhůru k zámku. Slunce rychle klesalo za obzor; obloha se zbarvila jasnou šedí s nepatrným purpurovým nádechem, západní horizont však ještě zalévala rubínová záře.
Ron se náhle zarazil.
"No tak, Rone, prosím tě," vyjela na něj Hermiona.
"To Prašivka - nelíbí se jí, kde je…"
Ron se předklonil a snažil se udržet krysu v kapse, tu však jako by popadlo šílenství. Zuřivě se zmítala, kroutila a mrskala a všemožně se snažila kousnout ho do ruky.
"Prašivko, ty kryso hloupá, to jsem přece já, Ron," syčel na ni tiše.
Slyšeli, jak Hagrid otevřel dveře, a dolehly k nim mužské hlasy.
"No tak, Rone, pojď už prosím, oni už se na to chystají!" žadonila Hermiona.
"Vždyť už jdu… Prašivko, přestaň s tím!"
Znovu vyrazili; Harry se stejně jako Hermiona snažil nevnímat hlasy, které k nim doléhaly zezadu. Ron se opět zastavil.
"Neudržím ji - Zmlkni, Prašivko, takhle nás každý uslyší -"
Krysa divoce kvičela, ne však dost silně, aby přehlušila zvuky z Hagridovy zahrady. Ozvalo se několik nezřetelně hovořících mužských hlasů zároveň a následovala chvíle ticha, kterou náhle přerušilo zřetelné zasvištění a tupý dopad sekery.
Hermiona se lehce zapotácela.
"Oni to udělali!" zašeptala Harrymu. "Já… nemůžu tomu uvěřit, oni to opravdu udělali!"