close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Kapitola šestnáctá - Ohnivý pohár (část 2)

21. listopadu 2010 v 9:59 |  Harry Potter a Ohnivý pohár
"No tak, povídej Hagride!" naléhali na něj všichni tři, obr však jenom zavrtěl hlavou a zubil se dál.
"Přeci bych vás vo to překvapení nepřipravil," namítl. "Ale bude to něco úžasnýho, to vám povím. Ty šampióni dostanou vopravdu zabrat. Nikdy jsem si nemyslel, že se dožiju toho, až se zas bude konat turnaj třech kouzelnickejch škol!
Nakonec u Hagrida zůstali na oběd, i když toho moc nesnědli - Hagrid připravil něco, o čem tvrdil, že je to hovězí guláš, když ale Hermiona našla ve své porci veliký pařát, všichni tři dost ztratili chuť k jídlu. Bavili se tím, že se pokoušeli z Hagrida vypáčit, jaké úkoly v turnaji budou, zároveň ovšem také uvažovali, koho z přihlášených by Pohár mohl vybrat za šampióna, a vrtalo jim hlavou, jestli Fred a George ještě mají plnovous nebo ne.
Během odpoledne se spustil lehký deštík. Bylo velice příjemné sedět u krbu, naslouchat tichému ťukání kapek na okenní sklo a dívat se, jak si Hagrid zašívá ponožky a pře se s Hermionou o domácích skřítcích - rozhodně totiž odmítl vstoupit do SPOŽÚS, když mu ukázala své odznaky.
"To by pro ně bylo strašně kruté, Hermiono," řekl vážně a navlékal tlustou žlutou nit do důkladné kostěné jehly. "Mají to prostě v povaze, starat se vo lidi, a dělaj to rádi, pochop. Kdybys je připravila vo práci, byli by nešťastný, a urazila bys je, kdybys jim za ni chtěla platit."
"Ale Dobbyho přece Harry vysvobodil, a ten z toho byl blahem bez sebe!" namítla Hermiona. "A slyšeli jsme, že teď chce dostávat mzdu!"
"Jo, to je možný, všude se najde někdo, kdo si vymejšlí. Neříkám, že by se nenašel nějakej trhlej skřítek, kterej by chtěl bejt svobodnej, ale ty vostatní k tomu nikdy nepřiměješ - to ne, Hermiono, nic takovýho."
Hermiona se zatvářila rozmrzele a strčila si krabici s odznaky zpátky do kapsy pláště.
O půl šesté už se začalo smrákat a Ron, Harry i Hermiona si uvědomili, že je načase vrátit se na hrad na slavnost v předvečer Všech svatých - a co bylo ještě důležitější, na vyhlášení šampiónů jednotlivých škol.
"Pudu s váma," řekl Hagrid a odložil ponožku, kterou spravoval. Jen na mě chviličku počkejte."
Vstal, přešel k prádelníku vedle postele a začal něco hledat v zásuvkách. Nevěnovali mu moc pozornost, ale pak náhle ucítili něco opravdu příšerného.
"Hagride, co to máš?" rozkašlal se Ron.
"Cože?" a obr se k nim obrátil s velikou lahví v ruce. "Vám se snad nezdá?"
"To máš nějakou vodu po holení?" zeptala se Hermiona poněkud přidušeným hlasem.
"Ehm - kolínskou," zamumlal Hagrid a zrudl v obličeji. Možná jsem to s ní trochu přehnal," připustil nevrle. "Vydržte eště, hned to zas napravím…"
Těžkým krokem vyšel z chatrče a pak už ho viděli, jak se pod oknem úporně myje v sudu s vodou.
"Kolínskou?" pronesla Hermiona ohromeně. "Hagrid?"
"A co říkáte těm jeho vlasům a obleku?" připojil Harry polohlasně.
"Podívejte se!" zvolal najednou Ron a ukazoval z okna.
Hagrid se zrovna napřímil a otočil se. Jestliže se už předtím začervenal, nebylo to nic proti tomu, co se s ním dělo teď. Harry, Ron a Hermiona co nejopatrněji vstali, aby si jich Hagrid nevšiml, vyhlédli z okna a zjistili, že madame Maxime a studenti z Krásnohůlek právě vystoupili z kočáru. Zřejmě se také chystali vyrazit na slavnost. Neslyšeli, co Hagrid říká, mluvil však s madame Maxime s uchváceným, zasněným výrazem, jaký u něj Harry viděl jednou jedinkrát - když se díval na dračí mládě Norberta.
"On s ní jde nahoru na hrad!" řekla Hermiona pobouřeně. "A já myslela, že čeká na nás!"
Hagrid se však na svou boudu ani neohlédl a ztěžka vystupoval s madame Maxime po školních pozemcích k hradu. Studenti z Krásnohůlek šli za nimi a chvílemi poklusávali, aby stačili jejich mílovým krokům.
"On se do ní snad zakoukal!" řekl Ron nevěřícně. "Tedy, kdyby ti dva spolu měli děti, byl by z toho určitě světový rekord - vsadím se s vámi, že by každé vážilo možná tunu."
Vyšli z boudy a zavřeli za sebou dveře. Venku už byla překvapivá tma. Přitáhli si těsněji pláště a vydali se po svažitých lukách vzhůru k hradu.
"Podívejte se, tamhle jdou ti druzí!" zašeptala Hermiona.
Od jezera vystupovala k hradu výprava z Kruvalu. Viktor Krum šel vedle Karkarova a ostatní kruvalští studenti se v hloučcích trousili za nimi. Ron nespustil z Kruma oči a celý se tetelil, Krum se však neotočil, ani když dorazil k hlavní bráně těsně před trojicí kamarádů a prošel jí dovnitř.
Když vstoupili do Velké síně ozářené svícemi, byla už téměř plná. Ohnivý pohár mezitím přestěhovali; stál teď před Brumbálovou stolicí u čestného stolu. Fred a George - už zase bez plnovousů, s tvářemi hlaďounkými - se zřejmě se svým zklamáním smířili.
"Doufám, že se šampiónem stane Angelina," prohlásil Fred, když se Harry, Ron a Hermiona posadili.
"Já taky!" vyhrkla Hermiona udýchaně. "Za chvíli se to už všechno dozvíme!"
Slavnostní večeře v předvečer Všech svatých trvala zdánlivě déle než obvykle. Možná to bylo tím, že tak hodovali už podruhé během dvou dnů a Harryho všechny ty vybrané lahůdky už zdaleka tolik nenadchly. Stejně jako všichni ostatní ve Velké síni - soudě podle toho, jak neustále natahovali krky, tvářili se netrpělivě, nervózně poposedávali a vstávali ze židlí, aby zjistili, jestli už je Brumbál po jídle - si Harry přál, aby byly talíře konečně prázdné a oni se dozvěděli, koho Pohár vybere za šampióna.
Konečně byly zlaté talíře znovu dokonale čisté. Když Brumbál vstal, sílící hlučení v síni rázem téměř utichlo. Profesor Karkarov a madame Maxime, kteří seděli vedle něho, se tvářili stejně napjatě a nedočkavě jako všichni ostatní. Ludo Pytloun se zářivě usmíval a na řadu studentů pomrkával, kdežto pan Skrk se tvářil netečně nebo spíš unuděně.
"Nyní už je Pohár téměř připraven učinit rozhodnutí," prohlásil Brumbál. "Podle mého odhadu si to vyžádá pouhou minutu. Až ohlásím jména šampiónů, prosím je, aby se laskavě dostavili do horní části síně a prošli kolem učitelského stolu do sousední místnosti," ukázal na dveře za svými zády, "kde dostanou první pokyny."
Vytáhl hůlku a široce se s ní rozmáchl. Všechny svíce s výjimkou těch, které hořely ve vydlabaných dýních, rázem zhasly a ve Velké síni zavládlo pološero. Ohnivý pohár teď zářil jasněji než vše ostatní a jeho třpytivé modrobílé plamínky téměř bodaly do očí.
Všichni nedočkavě přihlíželi… Několik studentů stále sledovalo svoje hodinky…
"Teď už jde jen o vteřinky," zašeptal Lee Jordan, který seděl dvě židle od Harryho.
Plameny uvnitř Poháru náhle znovu zčervenaly a začaly z nich sršet jiskry. V příštím okamžiku vyšlehl vzhůru ohnivý jazyk a z něj vyletěl do vzduchu napůl zuhelnatělý kousek pergamenu. Celá síň jen vyjekla.
Brumbál ohořelý útržek chytil a v natažené ruce si jej podržel před sebou, aby byl s to jej přečíst ve světle plamenů, teď už zas modrých a bílých.
"Šampiónem za Kruval -" četl silným, zřetelným hlasem -" bude Viktor Krum!"
Tak to není žádné překvapení!" vykřikl Ron a ve Velké síni propukla hotová bouře potlesku a jásotu. Harry viděl, jak Viktor Krum vstává od zmijozelského stolu a shrbeně se šourá k Brumbálovi; zahnul doprava, prošel kolem učitelského stolu a zmizel ve dveřích do sousední místnosti.
"Výborně, Viktore!" zaburácel Karkarov tak hlasitě, že ho i přes ten potlesk všichni slyšeli. "Věděl jsem, že na to máš!"
To už tleskání a brebentění utichlo a všichni se znovu soustředěně zahleděli na Pohár, který po několika vteřinách opět zčervenal a šlehající plameny vymrštily vzhůru druhý útržek pergamenu.
"Šampiónem za Krásnohůlky -" oznámil Brumbál - "je Fleur Delacourová!"
"To je ona, Rone!" vykřikl Harry, když se dívka-víla půvabně zvedla, pohodila hlavou, až jí stříbřitě plavé vlasy spadly dozadu, a mezi havraspárským a mrzimorským stolem zamířila k učitelskému stolu.
"Podívej, jak jsou všichni zklamaní," řekla Hermiona do té vřavy a ukazovala na ostatní členy krásnohůlské výpravy. Slovo "zklamaní" bylo ještě dost mírným vyjádřením, říkal si v duchu Harry. Dvě dívky, které Pohár nevybral, propukly v hlasitý pláč a hlavy si skryly v dlaních.
Když i Fleur Delacourová zmizela v sousední komnatě, rozhostilo se v síni znovu ticho, teď však naplněné takovým vzrušením, že bylo málem cítit na jazyku. Nastal okamžik, kdy měl Pohár vyhlásit bradavického šampióna…
Ohnivý pohár znovu zčervenal a vytryskly z něj jiskry; dlouhý jazyk vyšlehl vysoko do vzduchu - a Brumbál z jeho špičky vytáhl třetí útržek pergamenu.
"Bradavickým šampiónem -" oznámil - "se stává Cedric Diggory!"
"To ne!" vykřikl Ron ze všech sil, ale až na Harryho ho nikdo neslyšel, takový křik a vřava se ozývaly od sousedního stolu. Všichni mrzimorští teď byli na nohou a křičeli a dupali, zatímco Cedric s širokým úsměvem prošel kolem nich a zamířil do komnaty za učitelským stolem. Potlesk, kterým ho pozdravovali, trval tak dlouho, že i Brumbálovi chvíli trvalo, než se znovu domohl slova.
"Výtečně!" pronesl spokojeně Brumbál, když bouře v síni přece jen odezněla. "Takže teď máme všechny tři šampióny. Jsem si jist, že se mohu na vás na všechny spolehnout - a mluvím teď i o ostatních studentech z Krásnohůlek a z Kruvalu - že své šampióny podpoříte, jak nejlépe umíte. Tím, že svého šampióna budete povzbuzovat, opravdu významně přispějete -"
Vtom se nečekaně odmlčel, ale všem bylo ihned jasné, co ho vyrušilo.
Oheň v Poháru totiž znovu zčervenal, vyletovaly z něj jiskry a posléze z něj vyšlehl dlouhý plamen, na němž se vznášel další kousek pergamenu.
Brumbál k němu vztáhl ruku - zdálo se, jako by to udělal bezděčně - a uchopil jej. Podržel ho před sebou a upřeně hleděl na vepsané jméno. Hodnou chvíli vládlo ve Velké síni naprosté ticho: Brumbál upřeně zíral do pergamenu, který držel v ruce, a celá síň na něm visela očima. Potom si Brumbál odkašlal a přečetl:
"Harry Porter."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama