close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

kapitola šestnáctá - GODRIKŮV DŮL (část 2)

21. listopadu 2010 v 14:27 |  Harry Potter a Relikvé smrti
Ukazovala na tmavý kámen. Harry se sklonil a spatřil, na co ukazuje. Na zmrzlé, lišejníkem porostlé žulové desce stálo Kendra Brumbálová a kousek níž, pod datem jejího narození a úmrtí, bylo později připsáno a její dcera Ariana. Dole byl navíc připojen citát:

Kde leží tvůj poklad,
tam bude i tvé srdce.

To znamenalo, že Rita Holoubková a Muriel se přinejmenším v části svých informací nemýlily. Brumbálova rodina tu skutečně žila a někteří její členové tu i zemřeli.
Vidět hrob na vlastní oči bylo horší než o něm číst. Harry se neubránil myšlenkám na to, že on i Brumbál měli na zdejším hřbitově hluboko zapuštěné kořeny a že mu o tom měl Brumbál říct. Přesto ředitele nikdy nenapadlo o tomto poutu, jež je pojilo, Harryho zpravit. Mohli hřbitov navštívit společně. Harry si na okamžik v duchu představoval, jaké by to bylo, kdyby sem s Brumbálem přišel, jak by to stmelilo jejich vzájemný vztah a jak mnoho by to pro něj znamenalo. Vše ale nasvědčovalo tomu, že pro Brumbála byla skutečnost, že jejich rodiny odpočívají bok po boku na tomtéž hřbitově, pouhou bezvýznamnou shodou okolností a pravděpodobně se nijak nedotýkala úkolu, jehož splnění po Harrym požadoval.
Hermiona se na Harryho dívala a Harry byl vděčný za to, že jeho obličej zakrývají stíny. Ještě jednou si přečetl nápis na náhrobním kameni. Kde leží tvůj poklad, tam bude i tvé srdce. Nevěděl, jak si má ta slova vyložit. Vybíral je nepochybně Brumbál, který byl po matčině smrti nejstarším zbývajícím členem rodiny.
"Víš jistě, že se nikdy nezmínil -?" začala Hermiona.
"Nikdy," přerušil ji stroze Harry. "Pojďme hledat dál," dodal ještě, otočil se a v duchu si přál, aby ten kámen nikdy neviděl. O tohle vzrušené rozechvění s příměsí zášti rozhodně nestál.
"Tady!" vyjekla znovu ze tmy Hermiona o chviličku později. "Vlastně ne, promiň. Zdálo se mi, že je tam napsáno Potter."
Otírala rukou drolící se mechovitý náhrobní kámen a trochu zamračeně si ho prohlížela.
"Pojď sem na okamžik, Harry."
Harry se nechtěl opět nechat svést od cíle svého hledání, a jen neochotně se k ní proto vracel hlubokým sněhem.
"Co je?"
"Podívej se na tohle!"
Byl to nesmírně starý hrob a náhrobní kámen byl tak omšelý, že Harry stěží rozeznával jméno. Hermiona ukazovala na symbol pod ním.
"To je to znamení z knihy, Harry!"
Pozorně pohlédl na místo, na které ho upozorňovala. Kámen byl tak ohlazený, že se sotva dalo poznat, co je do něj vytesané, doopravdy se ale zdálo, že se pod téměř nečitelným jménem nachází nějaké trojhranné znamení.
"Jo… mohlo by to být…"
Hermiona rozsvítila hůlku a namířila ji na jméno na náhrobním kameni.
"Píše se tu Ig… myslím, že Ignotus…"
"Pokud ti to nevadí, budu dál hledat rodiče," sdělil jí Harry poněkud kousavým tónem, vydal se dál a nechal ji přikrčenou u starého hrobu.
Tu a tam poznával nějaké příjmení, s nímž se jako s Hannah Abbottovou seznámil v Bradavicích. V některých případech bylo na hřbitově zastoupeno několik generací stejné kouzelnické rodiny - podle dat na náhrobních kamenech Harry soudil, že buď vymřely, nebo se jejich dnešní příslušníci z Godrikova Dolu odstěhovali. Nořil se stále hlouběji mezi hroby a pokaždé, když dospěl k novému náhrobnímu kameni, cítil drobné bodnutí nervózního očekávání.
Tma i okolní ticho jako by se znenadání, zato znatelně prohloubily. Harry se ustaraně rozhlédl, protože okamžitě pomyslel na mozkomory, pak si ale uvědomil, že zpěv koled ustal a že se v dáli ztrácí i hovor a ševel návštěvníků kostela, kteří vycházeli zpět na náves. V kostele právě někdo zhasl.
Pak se ze tmy pouhých pár metrů od něj potřetí ozval Hermionin jasný a zřetelný hlas.
"Tady jsou, Harry - tady u mě!"
Z jejího tónu poznal, že tentokrát jsou to doopravdy jeho matka a otec. Zamířil k ní s pocitem, jako by ho na prsou tlačilo něco těžkého. Byl to stejný pocit, jaký se ho zmocnil bezprostředně po Brumbálově smrti - žal, který mu doslova drtivě doléhal na srdce.
Náhrobní kámen stál jen dvě řady za Kendřiným a Arianiným hrobem. Byl stejně jako Brumbálův náhrobek vytesaný z bílého mramoru, takže písmo na něm bylo snadno čitelné, a zdálo se, jako by zářil do tmy. Harry si nemusel klekat ani přistupovat příliš blízko, aby přečetl slova, která do něj byla vyryta.

James Potter
nar. 27. března 1960
zem. 31. října 1981

Lily Potterová
nar. 30. ledna 1960
zemř. 31. října 1981

Posledním nepřítelem,
který bude zničen,
je smrt.

Harry si nápis četl pomalu, jako by měl jen jedinou příležitost pochopit jeho smysl, a poslední větu přečetl nahlas.
"Posledním nepřítelem, který bude zničen, je smrt…" Napadla ho děsivá myšlenka, která v něm vyvolala cosi blížícího se panice. "Není to snad zásada Smrtijedů? Co dělá tady?"
"Neznamená to, že by chtěli zvítězit nad smrtí v tom smyslu, v jakém to myslí Smrtijedi, Harry," vysvětlovala mu laskavým hlasem Hermiona. "Znamená to… vždyť víš… život po smrti. Posmrtný život."
Jenže oni nejsou naživu, pomyslel si Harry, jsou mrtví. Prázdná slova nemohla nijak zakrýt skutečnost, že zteřelé ostatky jeho rodičů leží pod kamenem a sněhem, lhostejné a nevědomé. Slzy mu vytryskly dřív, než je stačil zarazit, horké slzy, které mu na tvářích okamžitě zamrzaly, a jaký mělo smysl je otírat nebo tajit? Nechal je volně kanout, rty měl pevně sevřené a upřeně hleděl do vysokého sněhu, který jeho očím zakrýval pohled na místo, kde spočívaly Jamesovy a Lilyiny ostatky, dnes už nepochybně jen kosti nebo prach. Neuvědomovaly si a nezáleželo jim na tom, že tak blízko stojí jejich žijící syn, jehož srdce dosud tluče, který je díky jejich oběti naživu a který si v této chvíli napůl přeje, aby spal pod sněhem s nimi.
Hermiona ho znovu uchopila za ruku a pevně ji tiskla. Nedokázal se na ni podívat, ale opětoval stisk její ruky; aby se uklidnil a získal znovu rovnováhu, nabíral teď do plic hluboké štiplavé doušky nočního vzduchu. Měl s sebou přinést něco, co by jim dal, jenže na to vůbec nepomyslel a všechno, co na hřbitově rostlo, bylo bezlisté a zmrzlé. Hermiona ale zvedla hůlku, opsala ve vzduchu kruh a přímo před jejich očima rozkvetl věnec uvitý z čemeřice. Harry ho chytil a položil ho rodičům na hrob.
Jakmile vstal, cítil, že musí odejít; měl dojem, že už by tam nevydržel ani okamžik. Položil Hermioně ruku kolem ramen, Hermiona mu svoji ruku ovinula kolem pasu, mlčky se otočili a odcházeli sněhem kolem Brumbálovy matky a sestry, vraceli se k potemnělému kostelíku a k úzkým bočním dvířkům skrytým ve tmě.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama