"A teď se hezky rozestavte kolem toho hrazení!" zavolal Hagrid. "To je vono - jen pozor, abyste dobře viděli. Tak - a teď buďte vod ty dobroty a vodevřete si učebnice -"
"Jak asi?" ozval se studený protáhlý hlas Draca Malfoye.
"Cože?" zarazil se Hagrid.
"Jak si máme ty učebnice otevřít?" opakoval Malfoy. Vytáhl si své Obludné obludárium, které měl převázané kusem pevného provazu. Obludárium si vytáhli i další žáci. Někteří z nich ho měli stejně jako Harry omotané opaskem, jiní ho nacpali do těsné brašny nebo k sobě desky učebnice sepjali velkými svorkami.
"Copak - copak nikdo z vás nedokázal svou knížku vodevřít?" zatvářil se schlíple Hagrid.
Třída sborem zavrtěla hlavou.
"Stačí ji přece pohladit," vysvětloval Hagrid, jako by to byla ta nejpřirozenější věc na světě. "Koukněte -"
Vzal si Hermioninu učebnici a strhl z ní lepicí pásku, kterou byla omotaná. Učebnice po něm chňapla, ale Hagrid jí přejel po hřbetě obrovským ukazovákem; kniha se slastně zachvěla, otevřela se a klidně mu ležela v ruce.
"No né! Jen se podívejte, jak jsme byli všichni pitomí!" ušklíbl se Malfoy. "Měli jsme tu potvoru přece pohladit! Jak to, že nás to nenapadlo?"
"No - já myslel, že jsou legrační," obrátil se Hagrid nejistě na Hermionu.
"To tedy jo, strašně legrační!" rozčiloval se Malfoy. "To bylo vážně povedené, tyhle učebnice, co se nám pokoušely uhryznout ruce!"
"Sklapni, Malfoyi," ozval se tiše Harry. Hagrid vypadal sklesle a Harrymu záleželo na tom, aby mu první učitelská hodina dopadla dobře.
"No tak dobrá," přikývl Hagrid, který jako by ztratil nit, "takže - no, učebnice už máte a… jo… Teď byste asi potřebovali nějaký kouzelný tvory. Jo. Tak já je teda přivedu. Počkejte chviličku -"
Odrázoval od nich do lesa a ztratil se jim z očí. "Kristepane, tahle škola ale upadá," postěžoval si hlasitě Malfoy "když na ní může učit tenhle tupec. Tátu trefí šlak, až mu to povím -"
"Sklapni, Malfoyi!" opakoval Harry.
"Bacha, Pottere, je za tebou mozkomor -"
"Jůůůůů!" vypískla Levandule Brownová a ukazovala prstem na protější stranu ohrady.
Cvalem se k nim blížil tucet těch nejbizarnějších tvorů, jaké kdy Harry viděl. Těla, zadní nohy a ocasy měli koňské, ale předníma nohama, křídly a hlavou připomínali gigantické orly s krutě zahnutými ocelově šedými zobáky a velkýma zářivě oranžovýma očima. Půl metru dlouhé pařáty na předních nohou působily děsivě. Každá ta nestvůra měla kolem krku tlustý kožený obojek připojený k dlouhému řetězu, a konce všech těch řetězů svíral v obrovské ruce Hagrid, který se v poklusu objevil za nimi.
"Hyjé, běžte!" hulákal, klepal řetězy a pobízel tvory k ohradě, kde čekala nastoupená třída. Všichni svorně ustoupili o krok dozadu, když k nim došel a obludy uvázal.
"Hipogryfové!" burácel rozjařeně Hagrid a mávl rukou ke stádu. "Že jsou to krasavci, že jo?"
Harry svým způsobem chápal, co má Hagrid na mysli. Jakmile člověk překonal počáteční šok, že vidí něco, co je napůl kůň a napůl pták, musel začít obdivovat zářivý vzhled hipogryfů, plynulý přechod jejich opeření v srst. Ti tvorově přitom hráli všemi barvami: byli ocelově šedí, bronzově hnědí, růžově grošovaní, leskle kaštanoví a inkoustově černí.
"Takže," zamnul si Hagrid ruce a spokojeně se rozhlédl kolem, "co takhle postavit se k nim vo něco blíž -"
Nikomu se do toho nechtělo, jen Harry, Ron a Hermiona se opatrně odhodlali přiblížit.
"A teď - první, co byste měli vo hipogryfech vědět, je to, že jsou náramně hrdý," pokračoval Hagrid. "Snadno se naštvou, to voni dovedou. Nikdy žádnýho hipogryfa neurážejte, protože by to mohlo bejt to poslední, co v životě uděláte."
Malfoy, Crabbe a Goyle neposlouchali. Tiše se spolu bavili a Harry měl nepříjemný pocit, že kují pikle, jak hodinu co nejvíc narušit.
"Vždycky je potřeba počkat, až co udělá hipogryf, první krok nechat na něm," dál vysvětloval Hagrid. "Bejt prostě zdvořilej, jasný? Dojdete k němu, ukloníte se a pak čekáte. Pokavad se vám taky ukloní, smíte se ho dotknout. Pokavaď se ale neukloní, tak koukejte honem rychle zmizet, protože koupit jednu těmadle pařátama, to teda bolí. To bysme měli - kdo to zkusí první?"
Většina třídy namísto odpovědi ustoupila ještě dál. Dokonce i Harry, Ron a Hermiona byli na vážkách. Hipogryfové pohazovali divoce hlavami a protahovali si mohutná křídla; vypadali, že se jim ani trochu nelíbí být uvázaní.
"Nikdo?" zeptal se prosebně Hagrid.
"Já to zkusím," přihlásil se Harry.
Za zády uslyšel hlasité povzdechy a Levandule s Parvati šeptly: "Ach ne, Harry, vzpomeň na ty své čajové lístky!"
Harry to všechno ignoroval a přelezl přes plot k hipogryfům.
"Jseš pašák, Harry!" zahlaholil Hagrid. "Fajn, podíváme se teda, jak ti to pude s Klofanem."
Odvázal z řetězu šedého hipogryfa, odtáhl ho stranou od jeho druhů a kožený obojek mu stáhl z krku. Třída na druhé straně ohrady zadržela dech. Malfoy jen zlomyslně přimhouřil oči.
"Jeď vopatrně, Harry," radil tiše Hagrid. "Dívá se ti do vočí, tak se snaž nemrkat - hipogryfové člověku nedůvěřujou, když moc mrká…"
Harrymu se okamžitě začaly oči zalévat slzami, přesto je však nezavřel. Klofan pootočil velikou hlavu se špičatým zobákem a upřeně na Harryho zíral hrozivým oranžovým okem.
"To je vono!" broukl Hagrid. "To je vono, Harry. Aa teď, teď se ukloň…"
Harrymu nepřipadalo příliš moudré nastavovat Klofanovi obnažený týl, ale udělal, co mu Hagrid řekl. Úplně zlehýnka se uklonil a vzhlédl.
Hipogryf na něj pořád opovržlivě zahlížel. Ani se nepohnul.
"A jéje," zahuhlal ustaraně Hagrid. "Tak nic, Harry, teď vycouvej, pěkně pomalu -"
Vtom se však hipogryf k obrovskému Harryho překvapení prohnul v šupinatých předních kolenou a předvedl cosi, co měla být nepochybně úklona.
"Paráda, Harry!" zajásal nadšeně Hagrid. "To je vono, teď už si na něj můžeš klidně šáhnout. Poplácej ho po zobáku, neboj se!"
S pocitem, že lepší odměnou by bylo, kdyby se už mohl vrátit k ostatním, se Harry váhavě přiblížil k hipogryfovi a natáhl k němu ruku. Několikrát ho popleskal po zobáku a Klofan slastně zavřel oči, jako že mu to dělá náramně dobře.
Celá třída začala nadšeně tleskat, až na Malfoye, Crabbeho a Goyla, kteří se tvářili rozčarovaně.
"Jseš dobrej, Harry," hlaholil Hagrid. "Jasně cejtím, že by tě na sobě nechal i svízt."
To bylo víc, než s čím Harry počítal. Byl sice zvyklý létat na koštěti, vůbec si ale nebyl jistý, že na hipogryfovi to bude totéž.
"Vylez si na něho a posaď se mu támhle za křídelní kloub," vyzval ho Hagrid. "A bacha, ať mu nevytrháš žádný peří, to by ses mu nezavděčil…"
Harry si jednou nohou stoupl na svrchní Klofanovo křídlo a vytáhl se mu na hřbet. Klofan se vztyčil. Harry si nebyl jistý, kde by se ho měl chytit, protože všude na dosah měl jen samé peří.
"Tak leťte!" zařval Hagrid a plácl hipogryfa přes zadek. Klofan bez varování pleskavě rozevřel svá dvanáct stop dlouhá křídla: Harry jej sotva stačil popadnout kolem krku a už se vznášeli vzhůru. Ani v nejmenším se to nepodobalo letu na koštěti, takže měl hned jasno, čemu by dal přednost. Hipogryfova křídla ho tloukla nepohodlně do boků a narážela mu zespodu do nohou, až měl pocit, že ho Klofan každou chvíli shodí, jeho hladká lesklá pera mu prokluzovala mezi prsty a Harry se neodvažoval chytit se jich pevněji, místo plynulého pohybu svého Nimbusu Dva tisíce cítil, jak se kymácí dozadu a dopředu podle toho, jak se hipogryfův zadek zdvihal a klesal v souladu s pohybem křídel.
Klofan s Harrym jednou obletěl celou ohradu a pak zamířil na přistání; teď nadcházel okamžik, z kterého měl Harry od začátku hrůzu. Zaklonil se, když hipogryf natáhl hladký krk k zemi, a zdálo se mu, že sklouzne přes zobák dolů, pak ale pocítil prudký náraz, když oba páry nohou - ptačích i koňských - dopadly na zem, a jen taktak se mu podařilo udržet rovnováhu a znovu se vzpřímit.
"Válíš, Harry!" jásal Hagrid a všichni kromě Malfoye, Crabbeho a Goyla se k němu připojili. "Tak to bysme měli - kdo si to chce eště zkusit?"
Povzbuzen Harryho úspěchem přelezl zbytek třídy opatrně do ohrady. Hagrid postupně odvázal všechny hipogryfy a po chvíli se jim už nervózně ukláněli žáci a žákyně po celé ohradě. Neville musel před svým hipogryfem, kterému se očividně nechtělo poklesnout v kolenou, několikrát couvnout. Ron a Hermiona zkoušeli štěstí s kaštanovým hnědákem a Harry přihlížel, jak se oba snaží.
Malfoy Crabbe a Goyle převzali Klofana. Ten se uklonil Malfoyovi, který ho teď s opovržlivým výrazem poplácával po zobáku.
"Je to úplná hračka," protahoval hlasitě, aby ho Harry slyšel. "Věděl jsem, že na tom nic nebude, když to svedl i Potter… Vsadím se, že vůbec nejsi nebezpečný, co říkáš?" obrátil se k hipogryfovi. "Že ne, ty přerostlá šeredná potvoro?"
Ocelové pařáty zasáhly jako blesk. Malfoy vydal jen pištivý skřek a v příštím okamžiku už se Hagrid potýkal s Klofanem, aby mu znovu navlékl kožený obojek. Klofan se vší silou snažil dostat k Malfoyovi, který ležel stočený do klubíčka v trávě a hábit měl potřísněný krví.
"Já umírám!" ječel Malfoy a třídy se zmocnila panika. "Umírám, jen se na mě podívejte! Ta bestie mě zabila!"
"Houbeles umíráš!" zařval Hagrid, bílý jako stěna. "Pomozte mi někdo… musíme ho vodcaď dostat pryč…"
Hermiona se vyřítila otevřít branku, zatímco Hagrid si lehce zdvihl Malfoye do náruče. Harry si všiml, když kolem něj procházeli, že Malfoy má na paži dlouhou a hlubokou tržnou ránu; krev mu odkapávala do trávy a Hagrid se s ním rozběhl do stráně nahoru k hradu.
Pomalou chůzí je z hodiny péče o kouzelné tvory následovala celá otřesená třída. Všichni zmijozelští proti Hagridovi hlasitě vykřikovali různé výpady.
"Měl by okamžitě dostat padáka!" prohlásila Pansy Parkinsonová s obličejem plným slz.
"Malfoy si to zavinil sám," odsekl Dean Thomas, načež mu Crabbe a Goyle výhružně ukázali napjaté svaly.
Všichni vystoupali po kamenných schodech do liduprázdné vstupní síně.
"Zajdu se podívat, jestli je v pořádku," oznámila Pansy a všichni ostatní ji sledovali, jak vybíhá po mramorovém schodišti. Zmijozelští, kteří stále ještě tlumeně proklínali Hagrida, zamířili ke své společenské místnosti ve sklepení pod hradem, zatímco Harry, Ron a Hermiona pokračovali nahoru do nebelvírské věže.
"Myslíte, že se z toho dostane?" vyptávala se nervózně Hermiona.
"Samozřejmě že ano, takové škrábance dokáže madame Pomfreyová zacelit za vteřinku," ujistil ji Harry, kterému už vedoucí ošetřovny svými kouzly vyléčila zranění mnohem vážnější.
"Stejně je smůla, že se něco takového muselo Hagridovi stát hned při první hodině, co říkáte?" přemítal ustaraně Ron. "To se dalo čekat, že se ho Malfoy pokusí zatáhnout do nějakého průšvihu…"
Byli mezi prvními, kteří se dostavili do Velké síně k večeři, protože doufali, že tam uvidí Hagrida, ten tam však nebyl.
"Přece by ho nevyhodili doopravdy, že ne?" ujišťovala se bázlivě Hermiona, která se dosud ani nedotkla svého nákypu s hovězím masem a ledvinkami.
"To bych jim neradil," zabručel Ron, který se také ještě nedal do jídla.
Harry pozoroval zmijozelský stůl. Shromáždila se u něj velká skupina včetně Crabbeho a Goyla a všichni o něčem zaníceně diskutovali. Harry si byl jistý, že právě dávají dohromady vlastní verzi toho, jak Malfoy přišel ke svému zranění.
"Ať tak či tak, rozhodně se nedá říct, že by náš první den školního roku nebyl zajímavý," usoudil ponuře Ron.
Po večeři šli všichni tři do zaplněné nebelvírské společenské místnosti, aby se pokusili vypracovat domácí úkoly, které jim zadala profesorka McGonagallová, pořád se však vytrhovali z práce a vyhlíželi oknem věže ven.
"U Hagrida se svítí," oznámil náhle Harry.
Ron pohlédl na hodinky.
"Kdybychom si pospíšili, stihli bychom seběhnout dolů a podívat se za ním, není ještě tak pozdě…"
"Já nevím," odpověděla váhavě Hermiona a Harry viděl, jak po něm střelila pohledem.
"Po školních pozemcích mám povoleno chodit," připomněl jí kousavě. "Sirius Black sem snad ještě kolem mozkomorů nepronikl, nebo snad ano?"
A tak odložili školní povinnosti stranou, prošli otvorem v podobizně a ulevilo se jim, když cestou k hlavní bráně nikoho nepotkali; nebyli si totiž tak docela jistí, jestli mají povoleno vyjít ven.
Tráva byl dosud mokrá a v pohasínajícím světle vypadala téměř černě. Když došli k Hagridově hájence a zaklepali, zazněl zevnitř nevrlý hlas: "Poďte dál."
Hagrid seděl u svého do čista vydrhnutého dřevěného stolu jen v košili; jeho pes Tesák, cvičený na černou zvěř, mu spočíval hlavou v klíně. Jediný pohled jim prozradil, že má Hagrid hodně upito. Měl před sebou cínový korbel, velký skoro jako vědro, a všechno nasvědčovalo tomu, že mu působí potíž zaostřit na ně zrak.
"Řek bych, že jsem udělal rekord," zahuhlal zastřeně, když je poznal. "Počítám, že tu eště neměli učitele, co by vydržel jeden jedinej den."
"Oni tě vyhodili, Hagride?" vyjekla Hermiona.
"Eště ne," povzdechl nešťastně a zavdal si pořádný doušek, ať už v korbelu bylo cokoli. "Je to ale jen votázka času, žejo, po tom, co se Malfoy…"
"Jak mu je?" zajímal se Ron, když se všichni usadili. "Nebylo to přece nic vážného, že ne?"
"Madame Pomfreyová pro něho dělala, co mohla," odpověděl sklesle Hagrid, "von ale tvrdí, že má pořád hrozný bolesti… je celej vobvázanej a skučí…"
"To jenom filmuje," opáčil okamžitě Harry. "Madam Pomfreyová dokáže vyléčit úplně všechno. Loni mi nechala znova narůst polovinu všech kostí. To se ale dalo čekat, že z toho bude chtít Malfoy vytřískat, co se dá."
"Samozřejmě už informovali školní radu," pokračoval zachmuřeně Hagrid. "Ty si myslej, že jsem si pro začátek ukous moc velký sousto. Že jsem měl nechat hipogryfy na pozdějc… Že jsem měl začít vod tlustočervů nebo něčeho takovýho… Vždyť já jenom chtěl, aby byla první hodina zajímavá… Všecko je to moje vina…"
"Všechno je to Malfoyova vina, Hagride!" prohlásila důrazně Hermiona.
"Můžeme ti to dosvědčit," přidal se Harry. Varoval jsi, že kdo hipogryfa urazí, na toho že zaútočí. Že tě Malfoy neposlouchal, za to si může sám. Povíme Brumbálovi, jak to doopravdy bylo."
"Jasně, Hagride, nedělej si starosti, vysekáme tě z toho," připojil se Ron.
Z vrásčitých koutků uhlově černých očí se Hagridovi vykutálely dvě slzy. Popadl Harryho a Rona a stiskl je v náručí, div jim nepolámal kosti.
"Řekla bych, že už jsi toho vypil dost, Hagride," prohlásila nesmlouvavě Hermiona, zdvihla ze stolu korbel a odešla ho ven vylít.
"No dobrá, nejspíš má pravdu," připustil Hagrid a pustil Harryho a Rona; ti se od něj odpotáceli a masírovali si žebra. Hagrid se těžce zdvihl ze židle a nejistým krokem vyšel ven za Hermionou. Vzápětí uslyšeli hlasité cákání.
"Co to dělá?" zeptal se nervózně Harry, když se Hermiona vrátila s prázdným korbelem.
"Ponořil si hlavu do sudu s vodou," vysvětlila Hermiona a uklidila korbel na místo.
Hagrid se po chvíli vrátil, dlouhé vlasy i vousy měl úplně mokré a vytíral si vodu z očí.
"Už je to lepší," poznamenal, zatřásl hlavou jako pes a všechny postříkal. "Poslyšte, to bylo vod vás moc hezký, že jste za mnou přišli, vážně vám to -"
Náhle se zarazil uprostřed věty a zíral na Harryho, jako by si teprve teď uvědomil, že tam je.
"CO MÁ TOHLE KRUCINÁL ZNAMENAT, CO?" zaburácel tak znenadání, že všichni tři vyskočili aspoň čtvrt metru do vzduchu. "TY PŘECE PO SETMĚNÍ NEMÁŠ VŮBEC CO DĚLAT VENKU, HARRY! A VY DVA HO KLIDNĚ NECHÁTE!"
Hagrid rázným krokem přešel k Harrymu, popadl ho za paži a táhl ho ke dveřím.
"Poď!" vyštěkl na něj rozzlobeně. "Vodvedu tě pěkně zpátky až ke škole a chraň tě pámbu, esli za mnou eště někdy přídeš takle potmě. Za to ti já nestojím!"