close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Kapitola sedmnáctá - Muž se dvěma obličeji (část 2)

20. listopadu 2010 v 16:40 |  Harry Potter a Kámen mudrců
Na hostinu na konec školního roku Harry toho večera dorazil úplně sám. Zdržela ho madame Pomfreyová, která se nepřestávala starat a trvala na tom, že si ještě jednou ověří jeho zdravotní stav, takže Velká síň už byla plná. Byla vyzdobená v barvách Zmijozelu, zelené a bílé, na oslavu toho, že Zmijozel už sedmý rok po sobě získal školní pohár. Rovněž stěnu za čestným stolem zakrývala obrovská vlajka, na které byl zmijozelský had.
Když Harry vešel, v síni to zašumělo a potom všichni jako na povel začali mluvit nahlas. Harry došel k nebelvírskému stolu, vklouzl na židli mezi Ronem a Hermionou a dělal, jako když nevidí, že studenti vstávají a dívají se na něj.
Okamžik nato dorazil naštěstí Brumbál a šuškání v síni ustalo.
"Další rok za námi!" řekl Brumbál vesele. "A teď dovolte starému člověku, aby vás ještě chvíli obtěžoval otřepanými žvásty, než se pustíme do naší lahodné hostiny. Jaký to byl rok, jenž právě končí! Doufám, že máte v hlavách o trochu víc, než jste měli… a máte před sebou celé léto, aby se vám z nich všecko zas patřičně vykouřilo, než začne další školní rok…
Pokud vím, teď je načase udělit školní pohár, a s body se to má následovně: na čtvrtém místě je Nebelvír se třemi sty dvanácti body; třetí je Mrzimor s třemi sty padesáti dvěma; Havraspár má čtyři sta dvacet šest bodů, a Zmijozel čtyři sta sedmdesát dva."
Od stolu, kde seděli studenti ze zmijozelské koleje, zazněl bouřlivý jásot a dupání. Harry viděl Draca Malfoye, jak tluče svou číší o stůl; při tom pohledu se mu zvedal žaludek.
"Ano, ano, velmi dobře, Zmijozele," řekl Brumbál. "Nicméně musíme ještě vzít v úvahu to, co se událo v posledních dnech."
V síni se rozhostilo ticho a studentům ze Zmijozelu se z tváří vytratil úsměv.
"Ehm," řekl Brumbál. "Na poslední chvíli musím ještě rozdělit pár bodů. Okamžik. Ano…"
"Za prvé - panu Ronaldu Weasleyovi…"
Ron zrudl; vypadal jako ředkvička, která má úpal. "…za nejlepší šachovou partii, jakou Bradavice viděly za dlouhá léta, uděluji Nebelvíru padesát bodů."
Jásot od nebelvírského stolu málem nadzdvihl očarovaný strop; dokonce i hvězdy nahoře jako by se zachvěly. Slyšeli Percyho, jak říká ostatním prefektům: "To je můj bratr, chápete? Můj nejmladší bratr! Dokázal přejít přes obří šachy profesorky McGonagallové!"
Konečně zas bylo ticho.
"Za druhé - slečně Hermioně Grangerové… za to, že tváří v tvář ohni dokázala použít chladnou logiku, uděluji Nebelvíru padesát bodů."
Hermiona zabořila tvář do dlaní; Harry ji velice podezříval, že pláče. U nebelvírského stolu byli všichni bez sebe radostí - rázem měli o sto bodů víc!
"Za třetí - panu Harrymu Potterovi…" řekl Brumbál. V místnosti se rozhostilo hluboké ticho. "…za pevné nervy a mimořádnou odvahu uděluji Nebelvíru šedesát bodů."
Síní zaburácel ohlušující řev. Těm, kteří stačili sčítat, zatímco hulákali do ochraptění, bylo jasné, že Nebelvír teď má čtyři sta sedmdesát dva bodů - přesně tolik jako Zmijozel. Boj o školní pohár byl v tu chvíli nerozhodný - kéž by Brumbál dal Harrymu jen o jediný bod víc!
Brumbál zdvihl ruku a v síni po chvíli zavládlo ticho. "Jsou různé druhy statečnosti," pronesl Brumbál s úsměvem. "Potřebujeme hodně statečnosti, abychom se postavili svým nepřátelům, stejně tolik ale i k tomu, abychom se postavili svým přátelům. Uděluji tudíž deset bodů panu Nevillu Longbottomovi."
Pokud by v tu chvíli někdo stál venku před Velkou síní, mohl by si myslet, že uvnitř něco vybuchlo; tak hlasitý byl povyk, jenž zazněl od nebelvírského stolu. Harry, Ron i Hermiona vstali, křičeli a jásali, zatímco Neville zbledl jako stěna a zmizel pod hromadou studentů, kteří ho objímali. Až dosud nikdy nezískal pro Nebelvír ani jediný bod. Harry, i když dosud nepřestal hlasitě jásat, žďuchl Rona do žeber a ukazoval mu na Malfoye, který by se netvářil ohromeněji a zděšeněji, ani kdyby vůči němu někdo použil zaklínadlo pro Úplné spoutání.
"Což znamená," křikl Brumbál do bouřlivého potlesku, poněvadž i studenti z Havraspáru a z Mrzimoru oslavovali porážku Zmijozelu, "že musíme poněkud změnit výzdobu."
Tleskl rukama a během okamžiku se zelené závěsy rázem změnily v nachové a stříbro se proměnilo ve zlato: veliký zmijozelský had zmizel a místo něj se tyčil nebelvírský lev. Snape s děsivým, nuceným úsměvem potřásal rukou profesorce McGonagallové. Zachytil Harryho pohled a ten okamžitě pochopil, že Snapeovy pocity vůči němu se ani trochu nezměnily. Nedělal si s tím těžkou hlavu; zdálo se, že v příštím roce se život vrátí do normálních, nebo aspoň natolik normálních poměrů, jaké kdy v Bradavicích byly.
Byl to ten nejlepší večer v Harryho životě - ještě lepší, než když vyhráli ve famfrpálu, než Vánoce a než tenkrát, kdy omráčil horského trolla… Věděl, že na dnešní večer nikdy, nikdy nezapomene.

Harry málem zapomněl, že ještě mají vyhlásit výsledky zkoušek, ale oznámili jim je. On i Ron ke svému velkému překvapení prošli s dobrými známkami; Hermiona byla samozřejmě nejlepší z ročníku. Dokonce i Neville nějak prolezl, poněvadž dobrá známka z bylinkářství vyvážila pohromu, kterou utrpěl z lektvarů. Doufali, že Goyla, jenž byl málem tak hloupý, jako byl podlý, by mohli vyhodit, postoupil však také. Byla to škoda, ale jak řekl Ron, v životě nemůžete mít všechno.
A pak najednou zely jejich skříně prázdnotou, kufry měli zabalené a našli dokonce i Nevillova žabáka, který se schovával v koutě na záchodech; všichni studenti dostali písemné sdělení, že během prázdnin nesmějí dělat žádná kouzla ("Vždycky doufám, že nám ten zákaz projednou zapomenou dát," ozval se Fred Weasley smutně); a Hagrid už na ně čekal, aby je odvedl k flotile loděk, která se vydala přes jezero. Potom nastoupili do bradavického spěšného vlaku; bavili se a smáli se, zatímco krajina kolem byla čím dál víc zelená a upravená; cucali Bertíkovy lentilky tisíckrát jinak, jak projížděli kolem mudlovských měst; sundali si své kouzelnické hábity a oblékli si bundy a saka, a pak už dorazili na nástupiště devět a tři čtvrtě na nádraží King's Cross.
Trvalo hodnou chvíli, než všichni vyšli z nástupiště. U turniketu stál vetchý starý hlídač, který je pouštěl branou po dvou nebo po třech, aby nevzbudili pozornost tím, že by se všichni naráz vyhrnuli z pevné zdi a vyděsili mudly.
"Musíte v létě přijet a pobýt u nás," řekl Ron, "oba dva - pošlu vám sovu."
"Díky," řekl Harry. "Budu potřebovat něco, nač bych se těšil."
Ostatní do nich vráželi, jak postupovali k bráně, která vedla zpět do světa mudlů. Někteří ještě volali:
"Ahoj, Harry!"
"Pottere, nashle!"
"Ještě pořád jsi slavný!" řekl Ron a zazubil se na něj.
"Tam, kam teď jedu, slavný nebudu, to se spolehni," zamručel Harry.
Všichni tři prošli branou společně.
"Tamhle je, mami, tamhle je, podívej!"
Byla to Ginny Weasleyová, Ronova mladší sestra, ale neukazovala na svého bratra.
"To je Harry Potter!" vřískla. "Podívej, mami! Já vidím -"
"Buď zticha, Ginny, a taky není slušné na někoho ukazovat!"
Paní Weasleyová se na trojici usmála. "Tak co, měli jste letos napilno?"
"To tedy měli," řekl Harry. "Děkuji za fondán a za ten svetr, paní Weasleyová."
"To byla maličkost, drahoušku."
"Tak co, můžeme jet?"
To byl strýc Vernon - brunátný v obličeji stejně jako dřív, se stejným knírem a stejně rozčilený při pohledu na klid, s jakým si Harry nesl v kleci sovu po nádraží, plném obyčejných lidí. Za ním stála teta Petunie a Dudley, který se zatvářil vyděšeně, jakmile Harryho zahlédl.
"Vy musíte být Harryho rodina!" řekla paní Weasleyová.
"Dá se to říct i tak," prohlásil strýc Vernon. "Pospěš si, chlapče, nemůžeme tu vystávat celý den." A zamířil pryč.
Harry se ještě zastavil na pár posledních slov s Ronem a s Hermionou.
"Takže se během léta uvidíme!"
"Doufám, že budeš mít - ehm - pěkné prázdniny," řekla Hermiona a nejistě se ohlédla za strýcem Vernonem, ohromená tím, že někdo může být tak nepříjemný.
"To tedy budu," kývl Harry, a Rona i Hermionu překvapil široký úsměv v jeho tváři. "Oni nevědí, že doma nesmíme provozovat žádná kouzla. Počítám, že letos v létě si s Dudleym užiju spoustu legrace…"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama