Pan Weasley zhluboka vzdychl. "O tom jsem mu poslal sovu právě minulý týden. Vážně nevím, kolikrát mu to ještě mám vysvětlovat: podle Soupisu zakázaných kouzelných předmětů se koberce považují za mudlovský výtvor, ale on to prostě nechce slyšet."
"Nejspíš opravdu nechce," přisvědčil pan Skrk a vzal si od Percyho šálek s čajem. "Za každou cenu by je k nám chtěl vyvážet."
"Jenomže košťata stejně nikdy nenahradí, co říkáte?" zeptal se Pytloun.
"Ali je přesvědčený, že na trhu je místo pro rodinné vozidlo," řekl pan Skrk. "Pamatuji, že můj dědeček míval Axminster, tam se nás vešlo dvanáct - to ovšem bylo před tím, než koberce zakázali."
Řekl to, jako by nemínil připustit sebemenší pochybnost o tom, že všichni jeho předkové přísně dodržovali zákony.
"Tak co, Barty, měl jsi hodně práce?" zeptal se Pytloun bodře.
"Poměrně dost," řekl pan Skrk úsečně. "Zajistit Přenášedla na pěti světadílech nebyla žádná maličkost, Ludo."
"Počítám, že oba budete rádi, až to všechno skončí?" podotkl pan Weasley.
Pytlouna jeho otázka ohromila. "Rádi? Už dlouho jsem se tak dobře nebavil… ale koneckonců, pořád se ještě máme na co těšit, viď, Barty? Co říkáš? Ještě toho budeme zajišťovat až až!"
Pan Skrk jen povytáhl obočí. "Přece jsme se dohodli, že to neoznámíme, dokud se všechny podrobnosti -"
"Co, podrobnosti!" řekl Pytloun a mávl nad tím slovem rukou, jako kdyby to bylo hejno mušek. "Všechno je přece dohodnuté a podepsané, nebo snad ne? Vsadím se s tebou, oč chceš, že tyhle děti se to stejně zakrátko dozvědí. Když to bude v Bradavicích -"
"Ludo, nezapomeň hlavně, že se máme sejít s těmi Bulhary," přerušil ho pan Skrk ostře. "Děkuji vám za čaj, Weatherby."
Odstrčil nevypitý šálek k Percymu a čekal, až se Ludo zvedne; Pytloun se s námahou postavil na nohy a dopil poslední zbytek čaje. Zlato v kapsách mu vesele cinkalo.
"Brzy na shledanou!" řekl. "Sejdeme se nahoře v nejvyšší lóži - já ten zápas budu komentovat!" Zamával jim, zatímco Barty Skrk jenom odměřeně kývl hlavou. Poté se oba přemístili pryč.
"Co se bude v Bradavicích dít, tati?" vyhrkl Fred okamžitě. "O čem to mluvili?"
"To se brzy dozvíte," usmál se pan Weasley.
"Dokud se ministerstvo nerozhodne, že tu informaci zveřejní, platí, že je tajná," pronesl Percy škrobeně. "Pan Skrk udělal dobře, když ji neprozradil."
"Zavři zobák, Weatherby, buď tak laskav," vybídl ho Fred.
Jak odpoledne pozvolna míjelo, narůstalo v kempu vzrušení, jež nad ním nakonec viselo jako mrak. S přicházejícím večerem už se nedočkavě tetelil i vzduch, ještě pořád letní a teplý, a když se pak nad tisíci čekajících kouzelníků rozprostřela tma, nikdo už se nenamáhal nic předstírat: pracovníci ministerstva nejspíš uznali, že nic nezmohou, a přestali bránit dokonce zjevným kouzlům a čárům, jež zachvátily celý kemp.
Téměř na každém kroku se po použití kouzla přemisťování objevovali prodavači s podnosy a s ručními vozíky plnými roztodivného zboží. Nabízeli svítící růžice - zelené pro irské fanoušky a červené pro bulharské -, které vykřikovaly jména hráčů, špičaté zelené čapky porostlé roztančenými trojlístky jetele, bulharské šály ozdobené lvy, kteří opravdu řvali, a irské a bulharské vlaječky, které začaly hrát národní hymnu, když se jimi zamávalo; prodávaly se tu maličké modely Kulových blesků, jež doopravdy létaly, a pro sběratele byly k mání figurky slavných hráčů, které s nadutým výrazem dokázaly přecházet po dlani sem tam.
"Na tohle jsem si celé léto šetřil kapesné," přiznal Ron Harrymu, když s Hermionou procházeli mezi prodavači a vybírali si. Ron si koupil čapku s tančícími trojlístky a velkou zelenou růžici, ale také figurku Viktora Kruma, bulharského chytače. Maličký Krum mu chodil po ruce dopředu dozadu a kabonil se na zelenou růžici nad sebou.
"Juj, podívejte na tohle!" vykřikl Harry a spěchal k vozíku vrchovatě naloženému něčím, co vypadalo jako mosazné dalekohledy; byly však plné nejrůznějších podivných tlačítek a volicích kotoučů.
"To jsou všechnohledy," vysvětloval jim ochotně kouzelník, který je prodával. "Můžete si přehrát, co jste právě viděli… můžete se na cokoli podívat zpomaleně… a ukážou vám všechno hod po hodu, pokud budete potřebovat. A ještě k tomu jsou za babku - pouhých deset galeonů za kus."
"Tak teď mě mrzí, že jsem si koupil tohle," Ron ukázal na svou čapku s roztančenými trojlístky a toužebně zíral na všechnohledy.
"Dejte mi tři," řekl Harry kouzelníkovi odhodlaně.
"To ne - s tím si nedělej starosti," zrudl Ron. Vždycky byl velice citlivý na to, že Harry, jenž po rodičích zdědil malé jmění, má daleko víc peněz než on.
"Už vám nedám nic k Vánocům," prohlásil Harry a vtiskl každému do ruky všechnohled. "Asi tak deset let, aby bylo jasné."
"To beru," řekl Ron a zašklebil se.
"Juj, Harry, děkuju ti!" přidala se Hermiona. "A já zas koupím nějaké programy, podívejte -"
Jejich váčky s penězi byly o hodně lehčí, když se vrátili ke stanům. Bill, Charlie i Ginny měli také zelené růžice a pan Weasley třímal irskou vlaječku. Fred a George si nic na památku nekoupili, protože všechno své zlato dali Pytlounovi.
A potom někde za lesem dunivě zahřímal gong a mezi stromy se jako na povel rozsvítily zelené a červené lucerny, jež osvětlovaly cestu ke hřišti.
"Už to začne!" řekl pan Weasley a vypadal stejně vzrušeně jako všichni ostatní. "Honem, půjdeme!"