close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

kapitola pátá - PADLÝ BOJOVNÍK (část 2)

21. listopadu 2010 v 14:02 |  Harry Potter a Relikvé smrti
"Ne," ozval se hlasitě a všichni se po něm překvapeně podívali - bylo to, jako by ohnivá whisky dodala jeho hlasu větší sílu. "Chci říct… jestli někdo udělal chybu," pokračoval Harry, "a uklouzla mu nějaká informace, vím, že to neudělal schválně. Nebyla to jeho chyba," opakoval, opět o něco hlasitěji, než by byl mluvil za jiných okolností. "Musíme si navzájem věřit. A já vám všem věřím, jsem o tom přesvědčen, že nikdo z vás, kdo jste tady se mnou, by mě za žádných okolností Voldemortovi neprodal." Domluvil a následovala další chvíle ticha. Všichni se na něj dívali; Harryho opět polila horkost, a aby se nějak zaměstnal, usrkl ještě trochu ohnivé whisky. Když ji pil, vzpomněl si na Pošuka. Ten vždy kousavě kritizoval Brumbálův sklon věřit lidem.
"Dobře řečeno, Harry," ozval se znenadání Fred.
"Jo, jsem jedno ucho," přidal se George a nenápadně koukl po Fredovi, jemuž zaškubaly koutky úst.
Lupin se díval na Harryho a v očích se mu zračil zvláštní výraz, který téměř hraničil se soucitem.
"Myslíte, že jsem hlupák?" vyjel na něj Harry.
"Ne, myslím jen, že jsi stejný jako James," prohlásil Lupin. "Ten by byl také považoval za vrchol bezcharakternosti, kdyby nevěřil vlastním přátelům."
Harry věděl, na co Lupin naráží - chtěl mu připomenout, že jeho otce zradil právě jeden z jeho přátel, Petr Pettigrew. Opanovala ho zcela nesmyslná zlost. Chtěl se začít hádat, Lupin už se od něj ale odvrátil, odložil sklenici na stoleček vedle sebe a oslovil Billa: "Ještě nás čeká práce. Můžu se zeptat Kingsleyho, jestli -"
"Ne," zarazil ho okamžitě Bill. "Já to zvládnu. Půjdu s tebou."
"Kam jdete?" zeptaly se jednohlasně Tonksová a Fleur.
"Pro Pošukovo tělo," vysvětlil Lupin. "Musíme ho najít."
"Nemohlo by to -?" začala paní Weasleyová a vrhla na Billa prosebný pohled.
"Počkat?" dořekl za ni Bill. "Nemohlo, pokud totiž nechceš, aby ho odnesli Smrtijedi."
Nikdo nepromluvil. Lupin s Billem se rozloučili a odešli.
Ostatní se mezitím rozsadili na židle - všichni až na Harryho, který zůstal stát. Nečekaná a neodvolatelná smrt se mezi ně vmísila jako přízrak.
"Také musím jít," prohlásil Harry.
Otočilo se k němu deset párů překvapených očí.
"Nemluv hlouposti, Harry," napomenula ho paní Weasleyová. "Co tím chceš říct?"
"Tady zůstat nemůžu."
Promnul si čelo. Jizva už ho zase pálila; takhle silně se neozvala víc než rok.
"Dokud tady zůstanu, budete všichni v nebezpečí. A já nechci -"
"Ale nebuď přece takový hlupáček," zarazila ho paní Weasleyová. "Jediným cílem těch dnešních večerních manévrů přece bylo dostat tě bezpečně sem, a to se díkybohu podařilo. A Fleur souhlasila, že se místo ve Francii bude vdávat tady, zařídili jsme všechno tak, abychom mohli všichni zůstat pohromadě a postarat se o tebe -"
Nechápala, o co mu jde. Místo aby mu její slova ulevila, cítil se ještě hůř.
"Jestli Voldemort zjistí, že jsem tady -"
"Proč by to ale měl zjistit?" podivila se paní Weasleyová.
"Mohl bys teď být na tuctu různých míst, Harry," připomněl mu pan Weasley. "Nemá podle čeho zjistit, v kterém ze zabezpečených domů doopravdy jsi."
"Nebojím se o sebe!" namítl Harry.
"To víme," ujistil ho klidně pan Weasley. "Kdybys teď ale odešel, bylo by veškeré úsilí, které jsme dnes večer vynaložili, poněkud bezúčelné."
"Nikam nepudeš!" zavrčel Hagrid. "U všech hromů, Harry, po tom všem, co jsme zakusili, jen abysme tě sem dostali?"
"Jo, co moje ucho, zatraceně?" přidal se George a nadzvedl se na polštářích.
"Já vím, že -"
"Pošuk by nechtěl -"
"Já vím!" zahřměl Harry.
Připadal si, jako by se proti němu všichni spolčili a vydírali ho - domnívají se snad, že neví, co všechno pro něj udělali? Nechápou, že přesně z toho důvodu teď chce odejít, ztratit se dřív, než je kvůli němu postihne ještě nějaké další utrpení? Následovalo dlouhé rozpačité ticho, během kterého ho jizva dál škubavě pálila a které nakonec přerušila paní Weasleyová.
"Kde máš Hedviku, Harry?" zeptala se chlácholivým tónem. "Můžeme ji odnést k Papušíkovi a dát jí něco k jídlu."
Vnitřnosti jako by mu sevřela obrovská pěst. Nedokázal jí povědět pravdu. Aby se vyhnul odpovědi, dopil zbytek ohnivé whisky ve své sklenici.
"Jen počkej, až se roznese, žes to zas dokázal, Harry," zabručel Hagrid. "Žes mu zas utek a že ses mu dokázal ubránit, i když tě měl před sebou jak na dlani!"
"Já se mu neubránil," opravil ho mdle Harry. "To moje hůlka. Udělala to sama od sebe."
"To přece není možné, Harry," ozvala se po několika vteřinách laskavě Hermiona. "Chceš asi říct, že jsi udělal kouzlo, aniž ses k němu vědomě připravoval. Zareagoval jsi prostě instinktivně."
"Ne," odporoval jí Harry. "Motocykl padal, vůbec jsem neměl tušení, kde Voldemort je, hůlka se mi ale přetočila v ruce, našla ho a vystřelila po něm nějaké kouzlo. Dokonce jsem ani nepoznal, jaké kouzlo to bylo. Nikdy v životě jsem ještě z hůlky nevyslal zlaté paprsky."
"Často se stává," vložil se do hovoru pan Weasley, "že když se ocitneš v nějaké hodně nebezpečné situaci, dokážeš dělat kouzla, o jakých se ti v životě nesnilo. Malé děti jsou často, ještě než se začnou učit, schopné -"
"Tak to nebylo," procedil Harry pevně zaťatými zuby. Jizva mu jen hořela, byl rozčilený a zoufalý, příčila se mu představa, že ho všichni považují za kouzelníka stejně mocného, jako je Voldemort.
Nikdo už nic neřekl. Bylo mu jasné, že mu přátelé nevěří. A když o tom teď přemýšlel, uvědomil si, že také nikdy neslyšel o hůlce, která by dokázala kouzlit sama o své vůli.
Jizvou mu projela palčivá bolest; musel vynaložit veškeré úsilí, aby hlasitě nezasténal. Zamumlal něco o čerstvém vzduchu, odložil sklenici a vyšel z místnosti.
Když kráčel přes temný dvorek, zvedl k němu velký kostnatý testrál hlavu, zašustil obrovskými netopýřími křídly a znovu se sklonil k pastvě. Harry se zastavil u zahradní branky, zadíval se na přerostlou úrodu, mnul si pulzující čelo a myslel na Brumbála.
Věděl, že by mu věřil. Brumbál by věděl, jak a proč jeho hůlka jednala nezávisle na jeho vůli, protože měl vždy odpověď na všechno. Vyznal se v hůlkách, vysvětlil Harrymu, jaké zvláštní spojení existuje mezi jeho a Voldemortovou hůlkou… Jenže Brumbál je mrtvý. Stejně jako Pošuk, jako Sirius, jako jeho rodiče a jeho ubohá sova odešel někam, kde si s ním už nikdy nemůže promluvit. Cítil, že to pálení v hrdle nijak nesouvisí s ohnivou whisky…
A pak, zcela nečekaně a znenadání, bolest v jizvě vyvrcholila. Chytil se oběma rukama za čelo, zavřel oči a v hlavě mu zaječel zuřivý hlas.
"Tvrdil jsi mi, že ten problém vyřeším, když použiju hůlku někoho jiného!"
A v mysli se mu náhle promítla podoba vyzáblého starce ležícího v hadrech na kamenné podlaze a vyrážejícího strašlivý táhlý skřek, nářek nesnesitelného utrpení…
"Ne! Ne! Prosím vás, prosím…"
"Lhal jsi lordu Voldemortovi, Ollivandere!"
"Nelhal jsem… Přísahám, že jsem nelhal…"
"Přispěl jsi na pomoc Potterovi, pomohl jsi mu, aby mi utekl!"
"Přísahám, že to není pravda… Byl jsem přesvědčený, že jiná hůlka bude fungovat…"
"Tak mi tedy vysvětli, co se stalo. Luciusova hůlka je zničená!"
"Nechápu to… ta souvislost… existuje jen… mezi vašimi dvěma hůlkami…"
"Lžeš!"
"Prosím… snažně prosím…"
A Harry viděl, jak bílá ruka zvedá hůlku, cítil příliv zuřivého Voldemortova vzteku, viděl, jak se vetchý stařec svíjí na podlaze v agónii…
"Harry?"
Vidění zmizelo stejně rychle, jak přišlo. Harry stál ve tmě a třásl se, pevně svíral zahradní branku, srdce mu bušilo jako splašené. Jizva ho stále ještě pobolívala. Chvilku trvalo, než si uvědomil, že vedle něj stojí Ron s Hermionou.
"Pojď dovnitř, Harry," vybídla ho šeptem Hermiona. "Doufám, že už tě to přešlo, že bys odešel."
"Jo, musíš tady zůstat, kamaráde," přidal se Ron a poplácal ho po zádech.
"Jsi v pořádku?" starala se Hermiona, která teď viděla Harrymu do obličeje zblízka. "Vypadáš příšerně!"
"Asi ano," připustil roztřeseně. "Pořád jsem ale na tom snad líp než Ollivander…"
Když jim vypověděl všechno, co viděl, vypadal Ron ohromeně, Hermiona se však tvářila absolutně vyděšeně.
"Vždyť už to přece mělo přestat! Ta tvoje jizva - už ti to neměla dělat! Nesmíš připustit, aby se spojení mezi vámi zase obnovilo - Brumbál chtěl, abys před ním svoji mysl uzavřel!"
Když nic neříkal, popadla ho za ruku.
"Harry, vždyť on se zmocňuje vlády nad ministerstvem, nad novinami a nad polovinou kouzelnického světa! Nedovol, aby se dostal i tobě do hlavy!"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama