close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Kapitola osmá - Útěk Buclaté dámy (část 2)

20. listopadu 2010 v 18:49 |  Harry Potter a Vězeň z Azkabanu
"Á, Severusi," uvítal ho s úsměvem Lupin. "Tisíceré díky. Buďte tak laskav a nechte mi to tady na stole, ano?"
Snape postavil kouřící pohár na stůl a těkal přitom očima mezi Harrym a Lupinem.
"Zrovna jsem Harrymu ukazoval svého ďasovce," usmál se mile Lupin a ukázal na akvárium.
"Úžasné," zahuhlal Snape, aniž by pohlédl tím směrem. "Měl byste to vypít hned teď, Lupine."
"Jistě, jistě, za chviličku," přikývl Lupin.
"Uvařil jsem celý kotlík," pokračoval Snape. "Pro případ, že byste potřeboval ještě."
"Nejspíš si ho trošku vezmu i zítra. Mnohokrát vám děkuji, Severusi."
"Není zač," ujistil ho Snape, přitom se však na něj díval pohledem, který se Harrymu vůbec nelíbil. Z kabinetu vyšel zamračený a celý ve střehu.
Harry zvědavě pohlédl na pohár a Lupin se usmál.
"Profesor Snape byl tak laskav, že mi namíchal jistý lektvar," řekl. "Já sám jsem na lektvary nikdy moc nebyl a tenhle je navíc mimořádně složitý." Zdvihl pohár a přičichl k němu. "Škoda, že cukr ho zbavuje účinnosti," dodal, trochu usrkl a otřásl se odporem.
"Proč -?" začal Harry. Lupin na něj pohlédl a nedokončenou otázku zodpověděl.
"Nějak se necítím ve své kůži," vysvětloval. "Tenhle lektvar je jediná věc, která mi pomáhá. Mám velké štěstí, že mým kolegou je právě profesor Snape, protože je jen málo kouzelníků, kteří vědí, jak ho připravit."
Profesor Lupin se znovu napil a Harry pocítil šílené nutkání vyrazit mu pohár z ruky.
"Profesor Snape se velice zajímá o černou magii," vykoktal po chvíli.
"Opravdu?" Profesor Lupin si znovu zavdal lektvaru a tvářil se, jako by ho Harryho sdělení nijak zvlášť nezaujalo.
"Někteří lidé se domnívají -" Harry zaváhal, pak ale odvážně pokračoval, "někteří lidé se domnívají, že by byl schopen všeho, jen aby dostal místo učitele obrany proti černé magii."
Lupin dopil pohár do dna a zašklebil se.
"Odporné," postěžoval si. "Tak dobrá, Harry, budu se zase muset dát do práce. Uvidíme se na hostině."
"Jasně," přikývl Harry a odložil prázdný šálek od čaje. Z Lupinova prázdného poháru se dosud kouřilo.

"Tohle všechno je pro tebe," řekl Ron. "Přinesli jsme ti, kolik jsme unesli."
Harrymu se snesl do klína déšť křiklavě různobarevných cukrátek. Venku už se stmívalo, když se Ron s Hermionou s tvářemi zrůžovělými od studeného větru objevili ve společenské místnosti; tvářili se, jako by právě prožili nejlepší den svého života.
"To je od vás hezké," poděkoval Harry a zdvihl balíček drobných černých pepřových kapslí. "Jaké to je v Prasinkách? Kde jste všude byli?"
Podle toho, co říkali, byli všude. U Džina v láhvi, což byl obchod s kouzelnickými potřebami, v Taškářových žertovných předmětech, U Tří košťat, kde si dávali napěněné korbele horkého máslového ležáku, a na spoustě dalších míst.
"Tam ti mají poštu, Harry! Je v ní na dvě stovky sov, všechny sedí na regálech a všechny jsou označené barevným kódem podle toho, jak rychle chceš svůj dopis doručit adresátovi!"
"A v Medovém ráji mají nový druh fondánu, byla tam ochutnávka zdarma, tady jsme ti kousek přinesli, podívej…"
"A viděli jsme lidožravého obra, vážně, aspoň si to myslíme, U Tří košťat se schází nejrůznější-"
"Škoda že jsme ti nemohli přinést trochu toho máslového ležáku, ten člověka fakt zahřeje -"
"A co jsi dělal ty?" zeptala se ustaraně Hermiona. "Udělal jsi nějakou práci?"
"Ne," zavrtěl hlavou Harry. "Lupin mi ve svém kabinetu uvařil hrnek čaje. A pak tam přišel Snape…"
Vylíčil jim všechno o poháru s lektvarem. Ronovi zděšením poklesla sanice.
"Lupin to vypil?" vydechl. "Copak se zbláznil?"
Hermiona pohlédla na hodinky.
"Poslyšte, už bychom měli jít dolů, hostina začíná za pět minut…" Spěšně prolezli otvorem v portrétu, vmísili se do davu a pořád ještě si povídali o Snapeovi.
"Jestli se ale - no, víte -" Hermiona ztlumila hlas a nervózně se rozhlížela kolem, "jestli se doopravdy snažil - otrávit Lupina - přece by to nedělal Harrymu před očima?!"
"Hmm, to snad opravdu ne," zabručel Harry, když vešli do vstupní síně a na její protilehlé straně vstoupili do Velké síně. Ta byla vyzdobena stovkami vydlabaných dýní, v nichž zářily svíce, mrakem živých netopýrů, kteří mávali křídly a poletovali sem a tam, a spoustou jasně oranžových fáborů, které líně pluly pod bouřkově zamračeným stropem jako zářiví vodní hadi.
Jídlo bylo lahodné; dokonce i Hermiona a Ron, pořád ještě k prasknutí nacpaní sladkostmi z Medového ráje, dokázali od každého chodu spořádat po dvou porcích. Harry neustále zalétal pohledem k učitelskému stolu. Profesor Lupin vypadal spokojeně a vlastně stejně jako obvykle a zaujatě se bavil s maličkým profesorem Kratiknotem, který vyučoval kouzelné formule. Harry přejel očima kolem stolu a zastavil se na místě, kde seděl Snape. Nebyl si jistý, jestli si to jen nevymýšlí, ale připadalo mu, že Snape pokradmu pokukuje po Lupinovi častěji, než by bylo normální.
Hostina byla zakončena zábavným programem, který obstarali bradavičtí duchové. Vyskákali ze zdí a ze stolů a blýskli se krátkou sestavou synchronizovaného plachtění. Skoro bezhlavý Nick, nebelvírský duch, slavil obrovský úspěch, když názorně předvedl svou vlastní zbabranou popravu.
Byl to tak příjemný večer, že Harrymu nedokázal zkazit dobrou náladu dokonce ani Malfoy, který na něj přes hlavy davu, když všichni společně opouštěli Velkou síň, křikl: "Pozdravují tě mozkomorové, Pottere!"
Harry, Ron a Hermiona šli za ostatními nebelvírskými žáky obvyklou cestou k nebelvírské věži, když však dorazili do chodby, na jejímž konci visel portrét Buclaté dámy, zjistili, že se tam vytvořila dokonalá zácpa.
"Proč nikdo nejde dovnitř?" podivoval se Ron.
Harry nahlížel dopředu přes hlavy těch, kdo stáli před nimi. Portrét vypadal, že je zavřený.
"Nechte mě projít, prosím!" rozlehl se Percyho hlas a za chvíli už se Percy důležitě prodíral davem. "Co je to tady za zácpu? Přece jste všichni nemohli zapomenout heslo - dovolíte, já jsem primus -"
A pak v celém davu zavládlo ticho, nejprve vpředu a postupně stále dál dozadu, takže to vypadalo, jako by se chodbou šířil mrazivý děs. Slyšeli, jak Percy náhle přikázal zvýšeným hlasem: "Sežeňte někdo profesora Brumbála. Pospěšte si!"
Všichni stáčeli hlavy směrem k Percymu a ti, kteří stáli vzadu, si stoupali na špičky, aby také něco viděli.
"Co se děje?" zeptala se Ginny, která právě dorazila. O vteřinku později se dostavil profesor Brumbál a spěšně mířil k portrétu. Nebelvírští žáci se natlačili na sebe podél stěn, aby mezi nimi mohl projít, a Harry, Ron a Hermiona se posunuli o kousek blíž, aby zjistili, v čem je problém.
"Ach ne!" vyjekla hlasitě Hermiona a popadla Harryho za ruku.
Buclatá dáma z obrazu zmizela, plátno bylo něčím ostrým rozdrásáno tak zuřivě, že podlaha byla pokryta jeho drobnými proužky, a několik větších kusů bylo z obrazu úplně vytrženo.
Brumbál zničený obraz přelétl jediným rychlým pohledem, a když se k žákům otočil s velice vážným výrazem v očích, zjistil, že k němu právě spěchají profesorka McGonagallová a profesoři Lupin a Snape.
"Musíme ji najít," prohlásil Brumbál. "Paní profesorko, buďte tak laskava, zajděte okamžitě za panem Filchem a nařiďte mu, aby prohledal všechny obrazy na hradě, jestli tam Buclatá dáma není."
"Tak to vám přeju hodně štěstí!" ozval se krákavý hlas.
Samozřejmě patřil školnímu strašidlu Protivovi, který se vznášel nad shromážděnými a tetelil se potěšením jako vždy, když viděl nějakou pohromu či nepříjemnost.
"Co tím myslíš, Protivo?" opáčil klidně Brumbál a Protivův úšklebek znatelně povadl. Brumbála se provokovat neodvážil. Místo toho nasadil podlézavý tón, který nezněl o nic lépe než jeho předchozí posměšné krákání.
"Ona se stydí, vaše ředitelnosti. Nechce, aby ji někdo viděl. Je příšerně zřízená. Já ji viděl, když probíhala jednou krajinkou nahoře ve čtvrtém poschodí, pane, kličkovala tam mezi stromy. Plakala, až srdce usedalo," rozplýval se spokojeností. "Chudinka," dodal naoko lítostivě.
"Říkala, kdo jí to udělal?" zeptal se tiše Brumbál.
"No jistě, vaše profesornosti," přisvědčil Protiva s výrazem někoho, kdo v náručí drží velikou odjištěnou bombu. "Měl hrozný vztek, že ho nechtěla pustit dovnitř, víte?" Protiva se předklonil a mezi nohama se na Brumbála ušklíbl. "Je to pěkně odporné individuum, tenhle Sirius Black."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama