close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Kapitola osmá - Oslava úmrtí (část 2)

20. listopadu 2010 v 17:44 |  Harry Potter a Tajemná komnata
Harrymu už byla strašná zima a měl hlad.
"Je to tady k nevydržení," zamumlal Ron a drkotal zuby, když orchestr znovu začal lopotně hrát a duchové se vyrojili na taneční parket.
"Pojďme pryč," vybídl Harry své kamarády.
Couvali zpátky ke dveřím, mávali a usmívali se na každého, kdo se na ně podíval, a minutu nato už chodbou plnou černých svící spěchali zpátky nahoru.
"Třeba na nás ještě zbyl nějaký pudink," zadoufal nahlas Ron a zamířil ke schodům do vstupní síně jako první. Vtom to Harry uslyšel zas.
"…roztrhnu… rozsápu… zabiju…"
Opět ten hlas - ten ledový, vražedný hlas, který tenkrát večer zaslechl v Lockhartově kabinetu.
Škobrtavě se zastavil, přidržel se kamenné zdi a našpicoval uši, jak nejvíc mohl; přitom se rozhlížel kolem jen chabě osvětlenou chodbou dopředu i dozadu. "Harry, co je s tebou?"
"Zas už slyším ten hlas - buďte chvíli potichu -"
"…takový hlad… tak strašně dlouho…"
"Poslouchejte!" vybídl je Harry naléhavě a Ron i Hermiona zůstali stát jako přimrazení a zírali se na něj.
"…zabít… je čas zabít…"
Hlas postupně slábl a Harry poznal, že se vzdaluje - že míří někam vzhůru. Upíral oči na temný strop a cítil strach i vzrušení zároveň: jak se ten hlas dostával vzhůru? Byl to snad nějaký přelud, pro který kamenné stropy nejsou žádnou překážkou?
"Tudy!" křikl a vyřítil se po schodech vzhůru a do vstupní síně. Nemohl ovšem doufat, že něco uslyší, poněvadž z Velké síně tam doléhaly stovky hlasů ze slavnosti v předvečer Všech svatých.
Harry vyrazil po mramorovém schodišti do prvního poschodí a Ron s Hermionou klusali za ním.
"Harry, co tady -"
"SST!"
Harry zbystřil sluch. Z hořejšího poschodí k němu ještě vzdáleně doléhal stále víc slábnoucí sykot: "…cítím krev… CÍTÍM KREV."
Zvedl se mu žaludek. "Chystá se někoho zabít!" vykřikl. Nevšímal si užaslých tváří svých kamarádů a hnal se dál vzhůru, bral schody po třech a snažil se zachytit hlas mizející i v dusotu vlastních nohou.
Tryskem proběhl celé druhé poschodí. Ron a Hermiona supěli za ním a nikdo z nich se nezastavil, dokud nezahnuli do poslední opuštěné chodby.
"Harry, co tohle všechno mělo znamenat?" zeptal se Ron a utíral si pot z tváří. "Já jsem neslyšel vůbec nic…"
Vtom Hermiona vyjekla a ukazovala dál do chodby.
"Podívejte!"
Na stěně před nimi cosi svítilo. Opatrně popošli a pokoušeli se potmě rozeznat, co to je: Na stěnu mezi dvěma okny někdo načmáral stopu vysoká písmena, která pableskovala v záři planoucích pochodní.

TAJEMNÁ KOMNATA JE ZNOVU OTEVŘENA.
NEPŘÁTELÉ DĚDICE, MĚJTE SE NA POZORU!

"Co je to tam - co to visí pod tím nápisem?" zeptal se Ron a trochu se mu třásl hlas.
Jak se opatrně šinuli dopředu, Harry málem uklouzl; na podlaze byla veliká louže. Ron a Hermiona ho zachytili a krůček po krůčku se blížili k nápisu, oči upřené na temný stín pod ním. Všichni tři si uvědomili zároveň, co to je, a uskočili zpátky, až kolem vystříkla voda.
Z držáku na pochodně visela za ocas školníkova kočka paní Norrisová. Byla tuhá jako prkno, oči však měla dokořán otevřené a vytřeštěné.
Na několik vteřin zůstali nehybně stát. Potom je Ron vyzval: "Pojďte pryč, a rychle!"
"Neměli bychom se pokusit nějak jí pomoct?" ozval se rozpačitě Harry.
"Dej na má slova," neustoupil Ron. "Bylo by zlé, kdyby nás tu našli."
Už ale neměli čas zmizet. Nenadálý hukot, jako když v dálce burácí hrom, svědčil o tom, že slavnost právě skončila. Uprostřed chodby, kde stáli, slyšeli stovky nohou stoupajících po schodech a spokojené tlachání po vynikající večeři. V příští chvíli se do chodby z obou stran nahrnuli studenti.
Jakmile ti vepředu zahlédli visící kočku, veškeré řeči, ruch a hluk ustaly. Harry, Ron a Hermiona tam stáli uprostřed chodby sami a zástup studentů, kteří se tlačili dopředu, aby zhlédli tu hrůznou podívanou, zmlkl.
Pak někdo křikl do ticha: "Nepřátelé dědice, mějte se na pozoru! Příště je řada na vás, vy mudlovští šmejdi!"
To byl Draco Malfoy, který se protlačil do první řady. Obvykle studené oči mu planuly a do bledých tváří se mu nahrnula krev, jak se šklebil na nehybnou, visící kočku.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama