Nedokázal v hlase potlačit prosebný tón. Hermiona se zatvářila soucitně a Ron rozpačitě. Harry sklopil oči k zemi a přemýšlel o svém otci. Byl by ho James podpořil v tom, co řekl Lupinovi, nebo by ho rozzlobilo, jak se syn zachoval k jeho starému příteli?
Ve ztichlé kuchyni jako by ještě tiše doznívala šokovaná ozvěna nedávného výstupu i Ronových a Hermioniných nevyslovených výtek. Denní věštec, kterého Lupin přinesl, zůstal ležet na stole a z titulní strany vzhlížela ke stropu Harryho tvář. Přešel ke stolu, posadil se, namátkou noviny rozevřel a předstíral, že se do nich začetl. Slova, která měl před očima, nevnímal, protože měl hlavu pořád příliš plnou hádky s Lupinem. Nepochyboval o tom, že Ron s Hermionou za Věštcem pokračují ve svém němém rozhovoru. S hlasitým zašustěním otočil stránku a do očí ho udeřilo Brumbálovo jméno. Chviličku mu trvalo, než si uvědomil, co tam dělá fotografie, na níž byla zjevně zachycena shromážděná rodina. Snímek byl opatřen popiskem:
Rodina Brumbálových: zleva doprava Albus, Percival s novorozenou Arianou v náručí, Kendra a Aberforth.
Fotografie upoutala jeho pozornost, takže si ji prohlédl důkladněji. Brumbálův otec Percival byl pohledný muž, jehož oči jako by i na tomhle vybledlém starém snímku pobaveně jiskřily. Malá Ariana byla sotva delší a také sotva pozoruhodnější než bochník chleba. Matka Kendra měla uhlově černé vlasy vyčesané do vysokého drdolu. Její obličej byl jako vytesaný z kamene. Navzdory dlouhým hedvábným šatům s vysokým límcem, které měla na sobě, si Harry mimoděk vzpomněl na americké indiány, když si prohlížel její tmavé oči, vystouplé lícní kosti a rovný nos. Albus a Aberforth měli na sobě stejné kabátce s krajkovým límcem a vlasy jim ve stejných účesech spadaly až na ramena. Albus byl zjevně o několik let starší, jinak si ale byli oba chlapci velice podobní, protože snímek byl z doby, kdy Albus ještě neměl přeražený nos a nezačal nosit brýle.
Celá rodina vypadala šťastně a naprosto normálně, všichni se z novinové fotografie spokojeně usmívali. Arianě trčela z šátku, do něhož byla zabalená, neurčitě mávající drobounká ručka. Harry se podíval na sloupec nad fotografií a přečetl si titulek:
Exkluzivní úryvek z chystaného
životopisu Albuse Brumbála
Rita Holoubková
Harry si pomyslel, že neexistuje nic, po čem by se mohl cítit ještě hůř, a dal se do čtení.
Kendra Brumbálová, pyšná a povýšená žena, nesnesla pomyšlení, že by po široce publikovaném zatčení svého manžela Percivala a jeho uvěznění v Azkabanu i nadále zůstala v Plesnivé Hůrce. Rozhodla se proto rozloučit se s rodnými kořeny a přestěhovat se do Godrikova Dolu, tedy do vesničky, která později získala proslulost jako místo, kde se odehrálo drama podivného úniku Harryho Pottera ze spárů Vy-víte-koho.
Podobně jako Plesnivá Hůrka byl i Godrikův Důl obydlen četnými kouzelnickými rodinami, protože se však Kendra s žádnou z nich neznala, počítala, že tam bude ušetřena zvědavosti ohledně manželova zločinu, s níž se musela vyrovnávat v dosavadním bydlišti. Vytrvale odmítala přátelské nabídky na seznámení ze strany nových kouzelnických sousedů a brzy dosáhla toho, že se s její rodinou prakticky nikdo nestýkal.
"Zabouchla mi dveře před nosem, když jsem tam zašla s čerstvě napečenými domácími kotlíkovými koláčky, abych je uvítala," vzpomíná Batylda Bagshotová. "Celý první rok, po který tu bydleli, jsem viděla jen ty dva kluky. Vůbec bych nebyla věděla, že mají také dceru, nebýt toho, že jsem tu zimu poté, co se přistěhovali, jednou při měsíčním světle trhala kvílenky a viděla jsem, jak Kendra Arianu vyvedla do zahrádky za domem. Jednou s ní obešla trávník kolem dokola, celou dobu ji pevně držela za ruku a pak ji zase odvedla dovnitř. Nevěděla jsem, co si o tom mám myslet."
Jak se zdá, domnívala se Kendra, že přestěhování do Godrikova Dolu jí skýtá dokonalou příležitost k tomu, aby Arianu navždy ukryla před světem, což měla pravděpodobně v úmyslu už celá léta. Doba jejího zmizení je příznačná. Arianě bylo necelých sedm let, když se ztratila okolí z očí, přičemž většina odborníků se shoduje, že sedm let je věk, v němž se nejpozději projeví, má-li dítě kouzelnické nadání. Nikdo z lidí, kteří jsou ještě naživu, si nevzpomíná, že by se u Ariany někdy projevily sebemenší známky kouzelnických schopností. Zdá se tedy zcela zřejmé, že se Kendra rozhodla existenci své dcery utajit, než aby se vystavila hanbě a přiznala, že přivedla na svět motáka. To, že se odstěhovala od všech přátel a sousedů, kteří Arianu znali, jí samozřejmě podstatně usnadnilo, aby svoji dceru uvěznila. Mohla se spolehnout na to, že těch několik málo lidí, kteří i v novém bydlišti o Arianě vědí, její tajemství neprozradí; platilo to i pro oba Arianiny bratry, kteří na nepříjemné otázky dávali vyhýbavou odpověď, naučenou od matky: "Sestra má na školu příliš choulostivé zdraví."
Příští týden: Albus Brumbál v Bradavicích - úspěchy a přetvářka.
Harry se mýlil: po tom, co si přečetl, se cítil ještě mnohem hůř. Znovu si prohlédl fotografii zdánlivě šťastné rodinky. Je to skutečně pravda? Jak by se o tom mohl přesvědčit? Měl chuť vypravit se do Godrikova Dolu, i kdyby na tom byla Batylda tak špatně, že by s ním vůbec nemohla mluvit. Chtěl navštívit místo, kde on i Brumbál ztratili své drahé. Právě skláněl noviny ke stolu, aby se Rona a Hermiony zeptal na jejich názor, když se kuchyní zničehonic rozlehlo ohlušující prásknutí.
Poprvé za celé tři dny Harry úplně zapomněl na Kráturu. Při té hromové ráně ho ze všeho nejdřív napadlo, že se do místnosti vřítil s takovým rachotem Lupin, a ani si nevšiml změti zápasících údů, která znenadání přistála u jeho židle. Bleskurychle se postavil v okamžiku, kdy se z té změti vymotal Krátura, hluboce se mu poklonil a zaskřehotal: "Krátura se vrátil se zlodějem Mundungusem Fletcherem, pane."
Mundungus se vyškrábal na nohy a vytáhl hůlku, Hermiona na něj ale byla příliš rychlá.
"Expelliarmus!"
Mundungusova hůlka obloukem vylétla do vzduchu a Hermiona ji obratně chytila. Mundungus s vyvalenýma očima vyrazil ke schodům, Ron ho ale skolil ragbyovým skokem, takže to jen přidušeně křuplo, jak se rozplácl na kamenné podlaze.
"Co je?" řval a marně se svíjel, aby unikl z Ronova sevření. "Co jsem komu udělal? Poštvete na mě zatracenýho domácího skřítka! Na co si to hrajete, co jsem vám proved? Pusťte mě, koukejte mě pustit, nebo -"
"Neřekl bych, že jsi na tom tak skvěle, abys nám mohl vyhrožovat," poznamenal Harry. Odhodil noviny, několika kroky přešel kuchyni a spustil se na kolena vedle Mundunguse, který sebou přestal házet a tvářil se vyděšeně. Ron udýchaně vstal a díval se, jak Harry rozvážně zvedá hůlku a míří jí Mundungusovi přímo na nos. Mundungus páchl potem a tabákovým kouřem, mastné vlasy měl slepené a hábit plný špinavých skvrn.
"Krátura se omlouvá, že zloděje přivedl tak pozdě, pane," zakrákal skřítek. "Fletcher se panečku vyzná, jak unikat před dopadením, má spoustu různých skrýší a pomocníků. Nakonec ale Krátura zloděje chytil."
"Odvedl jsi skvělou práci, Kráturo," ocenil ho Harry a skřítek se hluboce uklonil.
"A teď ty, mám k tobě několik otázek," obrátil se k Mundungusovi, který začal okamžitě ječet.
"Zpanikařil jsem, jasný? Vůbec jsem do toho nechtěl jít! Neber si to osobně, kámo, ale nikdy jsem se nenabízel, že za tebe vochotně a rád položim život. A pak se na mě najednou hnal ten zatracenej Ty-víš-kdo, každej by v takový situaci prásknul do bot. Vod začátku jsem říkal, že se mi do toho nechce -"
"Jenom abys věděl, nikdo z nás ostatních se nepřemístil," ozvala se Hermiona.
"No jasně, však jste taky banda zatracenejch hrdinů, že jo. Já si ale nikdá nehrál na hrdinu, co se klidně nechá zabít -"
"Nezajímá nás, proč jsi utekl a nechal v tom Pošuka samotného," skočil mu do řeči Harry a posunul hůlku o kousek blíž k jeho krhavým opuchlým očím. "Že jsi jen ubohá podrazácká špína, to už dávno víme."
"Tak proč za mnou kruci posíláte ty pitomý domácí skřítky? Nebo vám zas de vo ty poháry? Už mně žádnej nezbejvá, jinak bych vám je kliďánko dal -"
"Nejde nám ani o poháry, i když už přece jen trochu přihořívá," zavrtěl hlavou Harry. "Sklapni a poslouchej."
Bylo báječné mít konečně něco na práci, mít před sebou někoho, po kom mohl požadovat alespoň malý střípek pravdy. Špička Harryho hůlky se teď vznášela tak blízko podvodníkova nosu, až Mundungus začal šilhat, aby neztratil hůlku z očí.
"Když jsi vyraboval tenhle dům a odnesl z něj všechno, co mělo nějakou cenu," začal Harry, ale Mundungus ho znovu přerušil.
"Siriusovi na žádným z těch krámů nikdy nezáleželo -"
Vtom se ozvalo pleskání cupitajících nohou, zazářil odlesk naleštěné mědi, rozlehla se dunivá rána a za ní bolestivý výkřik. To se Krátura z rozběhu vrhl na Mundunguse a praštil ho po hlavě kuchyňskou pánví.
"Držte ho, zavolejte si ho k sobě! Měli byste ho někam zavřít!" ječel Mundungus a bázlivě se přikrčil, když Krátura znovu zvedl nad hlavu pánev s těžkým dnem.
"Dost, Kráturo!" křikl Harry.
Kráturovy hubené paže se pod váhou pánve třásly, přesto ji stále držel nad hlavou.
"Co takhle majznout ho ještě jednou, pane Harry, pro štěstí?"
Ron se rozesmál.
"Potřebujeme ho při vědomí, Kráturo, ale kdyby bylo třeba trochu ho pobídnout, rádi ti to potěšení umožníme," slíbil skřítkovi Harry.
"Mnohokrát děkuji, pane Harry," uklonil se zdvořile Krátura a ustoupil o několik krůčků, velké bledé oči ale dál nenávistně upíral na Mundunguse.
"Když jsi z tohohle domu odnesl všechny cennosti, které se ti podařilo vyčmuchat," začal znovu Harry, "sebral jsi taky hromadu věcí z kuchyňského přístěnku. Byl mezi nimi zlatý medailonek." Harrymu náhle vyschlo v ústech a cítil, že Ron i Hermiona jsou stejně napjatí a vzrušení jako on. "Co jsi s ním udělal?"
"Proč?" chtěl vědět Mundungus. "Má nějakou cenu?"
"Pořád ještě ho máš!" vyjekla Hermiona.
"Ne, nemá ho," usoudil bystře Ron. "Jen chce vědět, jestli si za něj neměl říct víc."
"Víc?" zaškaredil se Mundungus. "To by teda vopravdu nebylo těžký… musel jsem ho totiž dát úplně zadarmo, jasný? Neměl jsem na vybranou."
"Jak to myslíš?"
"Měl jsem zboží rozložený v Příčný ulici, když se najednou vobjevila ta ženská a začala se vyptávat, esli mám licenci na vobchod s kouzelnejma předmětama. Čmuchalka zatracená. Chtěla mi dát pokutu, jenže pak se jí zalíbil právě tendle medajlónek, a tak mi řekla, že si ho veme a nechá mě protentokrát běžet, ale že to mám považovat za velký štěstí."
"Co to bylo za ženskou?" zeptal se Harry.
"Co já vím, nějaká megera z ministerstva."
Mundungus na okamžik svraštil čelo, jak usilovně se zamyslel.
"Mrňavá ženská. Ve vlasech měla mašli."
Znovu se zamračil a dodal: "Vypadala jak ropucha."
Harry v šoku upustil hůlku. Dopadla Mundungusovi na nos a z ní mu vystřelil roj červených jisker přímo do obočí, které se okamžitě vzňalo.
"Aguamenti!" zaječela Hermiona, z hůlky jí vytryskl proud vody a zalil kašlajícího a dusícího se Mundunguse.
Harry vzhlédl a ve tvářích Rona a Hermiony uviděl stejné zděšení. Jizvy na hřbetě pravé ruky jako by ho znovu začaly svědit.