close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Kapitola jedenáctá - Kulový blesk (část 2)

20. listopadu 2010 v 18:55 |  Harry Potter a Vězeň z Azkabanu
"Nevypadá nejlíp, co?" poznamenal Harry.
"To je tím stresem," rozčiloval se Ron. "Nic by jí nechybělo, kdyby ji ta Hermionina pitomá chlupatá koule nechala na pokoji."
Když si však Harry vzpomněl, co říkala čarodějka v Kouzelném zvěřinci o tom, že krysy se dožívají pouze tří let, nedokázal se ubránit pocitu, že nemá-li Prašivka schopnosti, které dosud nikdy nedala najevo, blíží se její poslední dny. A navzdory častým Ronovým stížnostem, že je Prašivka nudná a navíc naprosto neužitečná, nepochyboval o tom, že kdyby umřela, Ron by z toho byl velice smutný.
Vánoční atmosféra se toho dopoledne v nebelvírské společenské místnosti zabydlovala opravdu jen velice obtížně. Hermiona zavřela Křivonožku u sebe v ložnici, byla však na Rona naštvaná za to, že ho chtěl nakopnout; Ron zase soptil, kdykoli si vzpomněl na poslední Křivonožkův pokus sežrat Prašivku. Harry se po chvíli vzdal snahy přimět je, aby spolu začali mluvit, a podrobně zkoumal Kulový blesk, který si do společenské místnosti přinesl s sebou. Hermiona vypadala, že i tohle ji kdovíproč rozčiluje. Neřekla sice ani slovo, ale neustále na koště vyčítavě zahlížela, jako by i ono patřilo k těm, kdo nesnášejí jejího kocoura.
Když potom v poledne sešli dolů do Velké síně, zjistili, že stoly všech čtyř kolejí jsou opět přiražené ke stěnám a uprostřed sálu že je prostřený jediný stůl pro dvanáct osob. Seděli u něj profesor Brumbál, profesorka McGonagallová, profesor Snape, profesorka Prýtová a profesor Kratiknot spolu se školníkem panem Filchem, který odložil své obvyklé hnědé sako a místo něj si vzal na sebe velice starý a poněkud plesnivě vyhlížející frak. Společnost jim dělali pouze tři další žáci: dva neobyčejně nervózně vyhlížející prváci a jeden trucovitě se tvářící chlapec z pátého ročníku Zmijozelu.
"Veselé Vánoce!" popřál Brumbál, když Harry, Ron a Hermiona došli ke stolu. "Vzhledem k tomu, že nás tu zbylo tak málo, nám připadalo pošetilé rozdělovat se ke kolejním stolům… No tak se posaďte, prosím!"
Harry, Ron a Hermiona se usadili na samém konci stolu.
"Prskavky!" oznámil nadšeně Brumbál a nabídl konec jedné velké stříbrné žabky Snapeovi, který ji jen neochotně uchopil a zatáhl. Ozvala se rána podobná výstřelu z pušky, žabka se rozletěla a Snape místo ní držel v ruce velký čarodějnický klobouk s vycpaným supem na špici.
Harry, který si vzpomněl na bubáka, pohlédl na Rona a oba se ušklíbli; Snape pevně stiskl rty a postrčil klobouk k Brumbálovi, který ho okamžitě vyměnil za svou vlastní špičatou čarodějnickou pokrývku hlavy.
"Tak se dejte do jídla!" vyzval všechny kolem stolu se širokým úsměvem.
Harry si právě nakládal na talíř opékané brambory, když se dveře Velké síně znovu otevřely. Vstoupila profesorka Trelawneyová a blížila se k nim tak plavným krokem, až se zdálo, jako by popojížděla na kolech. Pro dnešní slavnostní příležitost si oblékla zelenou flitrovou róbu, v níž ještě víc než obvykle připomínala přerostlou blyštivou vážku.
"To je ale příjemné překvapení, Sybilo!" rozzářil se Brumbál a povstal.
"Hleděla jsem právě do křišťálové koule, pane řediteli," vysvětlovala profesorka Trelawneyová svým nejzamlženějším a nejodlehlejším hlasem, "a ke svému úžasu jsem spatřila sebe samu, jak odcházím od svého osamělého stolu a připojuji se k vám. Kdo jsem, abych se stavěla proti vůli osudu? Okamžitě jsem za vámi přispěchala ze své věže a prosím o odpuštění, že jsem se opozdila…"
"Ale jistě, jistě," uklonil se Brumbál s rozzářenýma očima. "Hned vám seženu židli…"
A skutečně hůlkou vykouzlil židli, která se několik vteřin otáčela ve vzduchu, než s žuchnutím dopadla mezi profesora Snapea a profesorku McGonagallovou. Profesorka Trelawneyová se však neposadila. Přejížděla obrovskýma očima stolovníky a náhle ze sebe vyrazila přidušený výkřik.
"To nemohu udělat, pane řediteli! Pokud si přisednu k vašemu stolu, bude nás třináct. Větší neštěstí si nedokážu představit! Nezapomínejte, že když spolu večeří třináct lidí, první, kdo vstane od stolu, také první zemře!"
"My už se s tím nějak vyrovnáme, Sybilo," zavrčela netrpělivě profesorka McGonagallová. "Hlavně se už posaď, než ten krocan úplně vystydne."
Profesorka Trelawneyová ještě okamžik váhala a pak usedla do prázdné židle s očima zavřenýma a rty pevně semknutými, jako by čekala, že do stolu udeří blesk. Profesorka McGonagallová okamžitě ponořila velkou servírovací lžíci do nejbližší mísy.
"Trochu drůbků, Sybilo?"
Profesorka Trelawneyová ji ignorovala. Otevřela oči, ještě jednou se rozhlédla kolem stolu a zeptala se: "Ale kde je drahoušek profesor Lupin?"
"Obávám se, že chudák opět onemocněl," odpověděl Brumbál a gestem vyzval všechny přítomné, aby se obsloužili. "Je to smůla, že se mu to stalo zrovna na Boží hod."
"To jsi už ale nepochybně musela vědět, Sybilo?" poznamenala profesorka McGonagallová se zdviženým obočím.
Profesorka Trelawneyová po ní střelila neobyčejně mrazivým pohledem.
"Samozřejmě že jsem to věděla, Minervo," ujistila ji tiše. "Není ale vhodné veřejně se vychloubat vlastní vševědoucností. Často proto předstírám, že žádné vnitřní oko nemám, abych lidi kolem sebe neuváděla do rozpaků."
"Tím se mnohé vysvětluje," konstatovala kousavě profesorka McGonagallová.
Hlas profesorky Trelawneyové náhle ztratil podstatnou část své zamlženosti.
"Pokud to musíš vědět, Minervo, viděla jsem, že chudinka profesor Lupin už s námi příliš dlouho nepobude. Sám si je očividně vědom toho, že se jeho čas krátí. Úplně panicky odmítl moji nabídku, že se mu podívám na budoucnost do křišťálové koule…"
"Ale nepovídej," utrousila suše profesorka McGonagallová.
"Pochybuji," ozval se Brumbál společenským, avšak lehce zvýšeným hlasem, čímž účinně ukončil slovní přestřelku mezi oběma profesorkami, "že by profesoru Lupinovi hrozilo nějaké bezprostřední nebezpečí. Namíchal jste mu přece další lektvar, Severusi?"
"Jistěže, pane řediteli," ubezpečil ho Snape.
"Dobře," přikývl Brumbál. "V tom případě by se měl za pár dnů zase postavit na nohy… Vyzkoušel jsi už tyhle uzenky, Dereku? Jsou vynikající."
Oslovený žák prvního ročníku celý zčervenal v obličeji, když si uvědomil, že Brumbál mluví přímo k němu, a roztřesenýma rukama zdvihl mísu s uzenkami.
Po celý zbytek slavnostní hostiny, která trvala další dvě hodiny, se profesorka Trelawneyová chovala téměř normálně. Když pak ale - k prasknutí přejedení vánočními pochoutkami a s klobouky z prskavek stále ještě na hlavě - vyskočili od stolu jako první Harry s Ronem, hlasitě vykřikla:
"Drahoušci moji! Kdo z vás se zvedl ze židle první? Kdo to byl?"
"Nevím," zahučel Ron a nejistě pohlédl na Harryho.
"Počítám, že na tom příliš nezáleží," mínila chladně profesorka McGonagallová, "pokud ovšem za dveřmi nečíhá nějaký šílený vrah se sekerou, aby zabil prvního, kdo se objeví ve vstupní síni."
To rozesmálo dokonce i Rona. Profesorka Trelawneyová se zatvářila nanejvýš uraženě.
"Jdeš?" zeptal se Harry Hermiony.
"Ještě ne," odpověděla šeptem. "Chci si o něčem promluvit s profesorkou McGonagallovou."
"Nejspíš se jí chce zeptat, jestli by si nemohla přibrat ještě nějaké další předměty," zazíval Ron, když vyšli do vstupní síně, žádný šílený vrah se sekerou v ní však nebyl.
Když došli k otvoru v portrétu, zjistili, že sir Cadogan si tam uspořádal vánoční večírek se dvěma mnichy, s několika dřívějšími řediteli bradavické školy a se svým tlustým poníkem. Zdvihl hledí své přilby a připil jim pohárem medoviny.
"Veselé… škyt… Vánoce! Heslo?"
"Hanebný podlec," odpověděl Ron.
"A to platí i pro vás, pane!" zahřímal sir Cadogan, když se předklonil, aby je vpustil dovnitř.
Harry zamířil rovnou do ložnice, tam popadl svůj Kulový blesk a soupravu pro údržbu košťat, kterou dostal k narozeninám od Hermiony, a odnesl to všechno dolů do společenské místnosti. Marně se pokoušel najít něco, co by se na koštěti dalo opravit. Nebyly na něm žádné zohýbané proutky, které by potřebovaly přistřihnout, a násada se blýskala tak zářivě, že by bylo zbytečné ještě ji leštit. A tak s Ronem nad koštětem jenom seděli a obdivovali je ze všech stran, dokud se otvor v portrétu znovu neotevřel. Vstoupila Hermiona, doprovázená profesorkou McGonagallovou.
Přestože byla profesorka McGonagallová ředitelkou nebelvírské koleje, Harry ji doposud ve společenské místnosti viděl jen jednou, a to u příležitosti velice vážného oznámení. Překvapeně na ni s Ronem zírali a oba přitom drželi v rukou Kulový blesk. Hermiona prošla kolem nich, posadila se, popadla první knihu, která jí přišla pod ruku a zabořila do ní nos.
"Tak tady to máme, co?" poznamenala profesorka McGonagallová a v očích jí blýsklo; přešla ke krbu a zadívala se na Kulový blesk. "Slečna Grangerová mě právě informovala, že vám někdo poslal nové koště, Pottere."
Harry i Ron se otočili a pohlédli na Hermionu. Přes horní okraj knihy, kterou držela vzhůru nohama, viděli, jak zrudla.
"Můžu se podívat?" zeptala se profesorka McGonagallová a vytáhla jim Kulový blesk z rukou, aniž by počkala na odpověď. Pozorně si koště prohlédla od násady až po konečky posledních proutků. "Hmm. A nebyl u něj vůbec žádný vzkaz, Pottere? Žádné blahopřání? Vůbec žádná zpráva?"
"Ne," odpověděl dutě Harry.
"Tak je to tedy…" povzdechla si profesorka McGonagallová. "V tom případě se ovšem obávám, že vám ho budu muset zabavit, Pottere."
"C-cože?" vykoktal Harry a roztřeseně se postavil. "A proč?"
"Budeme muset zjistit, jestli na něm není nějaká zlá kletba," vysvětlila profesorka McGonagallová. "Já na to samozřejmě nejsem odbornice, ale počítám, že madame Hoochová a profesor Kratiknot ho rozeberou…"
"Rozeberou?" opakoval Ron tónem, který naznačoval, že se profesorka McGonagallová zbláznila.
"Nemělo by to trvat déle než pár týdnů," ujistila je profesorka. "Jakmile se přesvědčíme, že není zakleté, vrátíme vám ho."
"Tomu koštěti nic není!" protestoval Harry lehce roztřeseným hlasem. "Vážně, paní profesorko…"
"Tím si nemůžete být jistý, Pottere," zarazila ho profesorka McGonagallová nanejvýš laskavým tónem, "rozhodně ne dřív, než se na něm zkusíte proletět, a já se obávám, že něco takového nepřichází v úvahu, dokud si bezpečně neověříme, že s ním nikdo neprovedl žádnou špatnost. Budu vás průběžně o všem informovat."
Profesorka McGonagallová se rázně otočila a vyšla i s Kulovým bleskem ven otvorem v portrétu, který se vzápětí zavřel. Harry seděl a zíral za ní; v ruce dosud držel plechovku Fleetwoodovy fantastické leštěnky na násady. Ron se zlostně otočil na Hermionu.
"Proč jsi to šla prásknout McGonagallové?"
Hermiona odhodila knihu. V obličeji byla ještě pořád červená, ale vstala a vzdorovitě se Ronovi postavila.
"Protože jsem si myslela - a profesorka McGonagallová mi dala za pravdu - že to koště Harrymu pravděpodobně poslal Sirius Black!"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama