close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

kapitola dvanáctá - V KOUZLECH JE SÍLA! (část 2)

21. listopadu 2010 v 14:16 |  Harry Potter a Relikvé smrti
"Vezmi si jeden z Mafaldiných žetonů," vybídla ho Hermiona, "a už pojďme, je skoro devět."
Společně vyšli z uličky na hlavní ulici. Padesát metrů před nimi čněly z chodníku plného lidí trubky černého zábradlí, kterým byly lemovány dvě řady schodů. Nad jednou byl nápis Pánové, nad druhou Dámy.
"Uvidíme se za chviličku," šeptla nervózně Hermiona a seběhla po schodech dolů ke vchodu pro dámy. Harry s Ronem se připojili ke skupince roztodivně oblečených mužů, kteří sestupovali ke dveřím vedoucím zdánlivě na obyčejné podzemní veřejné toalety s podlahou ze špinavých černých a bílých dlaždic.
"Dobré ráno, Regi!" zavolal jiný kouzelník v tmavomodrém hábitu, který si právě otevíral jednu z kabinek tím způsobem, že do zdířky ve dveřích strčil zlatý žeton. "Je to ale zatracená otrava, co říkáš, že musíme všichni do práce chodit takhle pitomě? Koho si myslí, že tu nachytají, Harryho Pottera?"
Hlasitě se zachechtal vlastnímu vtipu. Ron se nuceně uchechtl.
"Jo," zabručel, "pěkná hovadina, co?"
Potom si s Harrym otevřeli dveře sousedících kabinek.
Vpravo i vlevo od Harryho se ozývalo splachování toalet. Harry se přikrčil a podíval se mezerou na dně kabinky právě včas, aby zahlédl pár nohou v botách, které za vedlejšími dveřmi vstupovaly do toaletní mísy. Podíval se doleva a viděl, jak na něj pod přepážkou kouká Ron.
"Myslíš, že se máme spláchnout?" zašeptal.
"Vypadá to tak," odpověděl Harry také šeptem; hlas měl hluboký a skřípavý.
Oba se napřímili. S pocitem, že si počíná jako absolutní idiot, si Harry stoupl do mísy.
Jakmile se v ní ocitl, bylo mu jasné, že přesně to se od něj očekávalo. Přestože se zdálo, že stojí ve vodě, boty, nohy ani hábit se mu vůbec nezmáčely. Sáhl nad sebe, zatáhl za řetízek a v příštím okamžiku už se řítil po krátké skluzavce a propadl krbovým otvorem do ministerstva kouzel.
Neohrabaně se vyškrábal na nohy; měl mnohem větší a těžší tělo než to, na které byl zvyklý. Velké atrium vypadalo temnější, než si je pamatoval. Celý střed rozlehlé haly dříve zabírala zlatá fontána, která vrhala mihotavé světelné záblesky na naleštěnou dřevěnou podlahu i na zdi. Teď vévodila prostranství před ním obrovitá socha z černého kamene. Vypadala poněkud hrůzostrašně a představovala čarodějku a kouzelníka v nadživotní velikosti, jak sedí na ozdobně vyřezávaných trůnech a shlížejí na zaměstnance ministerstva, vypadávající z krbů pod nimi. Do podstavce sochy byl vytesán třicet centimetrů vysokými písmeny nápis:

V kouzlech je síla!

Harrymu něco zezadu prudce narazilo do nohou. Z krbu za jeho zády právě vylétl další kouzelník.
"Uhni z cesty, ty jeden… Ach, pardon, omlouvám se, Runcorne!"
Plešatějící a očividně vyděšený kouzelník spěšně odkvačil. Muž, za něhož se Harry vydává, se tedy jmenuje Runcorn a zřejmě tu z něj jde strach.
"Psst!" sykl tiše nějaký hlas, a když se Harry rozhlédl, spatřil drobnou křehkou čarodějku a kouzelníka s fretčím obličejem z oddělení kouzelné údržby, kteří stáli u sochy a gesty ho k sobě přivolávali. Harry k nim honem zamířil.
"Tak ses sem dostal bez problémů?" šeptla Hermiona.
"Ne, ještě pořád vězí v míse," utrousil Ron.
"Jistě, moc vtipné… Je to hrůza, co?" otočila se znovu k Harrymu, který si prohlížel sochu nad sebou. "Všiml sis, na čem jsou posazení?"
Harry se podíval pozorněji a zjistil, že to, co považoval za ozdobně vyřezávané trůny, jsou ve skutečnosti hromady z kamene vytesaných lidí - stovky a stovky nahých těl, mužských, ženských i dětských, vesměs s poněkud přihlouplými a ošklivými obličeji - zkroucených a stlačených k sobě tak, aby unesly váhu kouzelníka a čarodějky v elegantních hábitech.
"Mudlové," zašeptala Hermiona. "V postavení, jaké jim přísluší. Pojďte, musíme jít."
Přidali se k davu čarodějek a kouzelníků proudícímu k zlaté bráně na konci vstupní haly a co možná nejopatrněji se rozhlíželi, nezaměnitelnou postavu Dolores Umbridgeové však nikde neviděli. Prošli bránou a ocitli se v menší hale, kde se tvořily fronty před dvaceti zlatými tepanými mřížemi, za nimiž jezdilo dvacet výtahů. Jen co se zařadili do fronty před nejbližším z nich, ozval se čísi hlas: "Cattermole!"
Ohlédli se a Harrymu se úzkostí stáhl žaludek. Rázným krokem k nim mířil jeden ze Smrtijedů, kteří byli svědky Brumbálovy smrti. Zaměstnanci ministerstva stojící kolem nich ztichli a zahleděli se do podlahy; Harry přímo cítil, jak se mezi nimi šíří vlna strachu. Smrtijedův zamračený a viditelně brutální obličej jaksi podivně kontrastoval s jeho nádherným nařaseným hábitem, bohatě vyšívaným zlatou nití. "Dobré ráno, Yaxley!" zavolal podlézavě někdo z davu kolem výtahů. Yaxley ho ovšem ignoroval.
"Poslal jsem na oddělení kouzelné údržby žádost, aby dal někdo do pořádku moji kancelář, Cattermole. Pořád ještě v ní prší."
Ron zatěkal očima kolem sebe, jako by doufal, že se ozve někdo jiný, nikdo ale nepromluvil.
"Prší… ve vaší kanceláři? To - to není dobré, že?"
Nervózně se zasmál. Yaxley na něj pohlédl rozšířenýma očima.
"Připadá vám to snad legrační, Cattermole?"
Dvě čarodějky se vymotaly z fronty před výtahem a kvapně odešly.
"Ne," zachrčel Ron, "samozřejmě že ne -"
"Uvědomujete si, že právě mířím dolů, kde budu vyslýchat vaši manželku, Cattermole? Popravdě řečeno mě velice překvapuje, že tam nesedíte s ní a nedržíte ji za ruku. Už se k ní raději nechcete hlásit, co? Nejspíš děláte dobře. Příště si dejte pozor a najděte si nějakou čistokrevnou."
Hermiona tiše vypískla hrůzou a Yaxley po ní střelil pohledem. Chabě zakašlala a odvrátila se.
"Já - já -" koktal Ron.
"Kdyby ale moje manželka čelila obvinění, že je mudlovská šmejdka," pokračoval Yaxley, - "ne že by si snad někdo mohl splést ženskou, se kterou bych se oženil, s takovou špínou -, a šéf odboru pro uplatňování kouzelnických zákonů by potřeboval něco zařídit, určitě bych se tomu přednostně věnoval, Cattermole. Jistě chápete, co tím chci říct?"
"Jistě," hlesl Ron.
"Tak se o to koukejte postarat, Cattermole, a jestli nebude v mé kanceláři do hodiny absolutní sucho, bude potvrzení o krevní čistotě vaší manželky ještě mnohem méně jisté, než je teď."
Zlaté mříže před nimi se rachotivě otevřely. Yaxley s nepříjemným úsměvem kývl na Harryho, jako by od něj čekal, že způsob, jímž jednal s Cattermolem, příslušně ocení, a zamířil k jinému výtahu. Harry, Ron a Hermiona nastoupili do kabiny před sebou, nikdo další se k nim ale nepřidal; všichni jako by se báli, aby se nenakazili. Mříže se s hlasitým cvaknutím zavřely a výtah se rozjel vzhůru.
"Co teď mám dělat?" zeptal se Ron obou svých společníků a zatvářil se zoufale. "Když tam nepůjdu, tak moji ženu - chci říct Cattermoleovu ženu -"
"Půjdeme s tebou, měli bychom se držet pohromadě -" začal Harry, Ron ale horečně zavrtěl hlavou.
"To je nesmysl, nemáme moc času. Vy dva běžte najít Umbridgeovou a já se zatím pokusím dát do pořádku Yaxleyho kancelář - co mám ale udělat, aby v ní přestalo pršet?"
"Zkus Finite incantatem," poradila mu okamžitě Hermiona, "to by mělo ten déšť zastavit, pokud ho vyvolala nějaká kletba nebo uřknutí. Kdyby to nezabralo, znamená to, že je něco v nepořádku s atmosférickým kouzlem, a to se bude napravovat hůř. Jako prozatímní řešení můžeš zkusit Repellentus, abys ochránil jeho věci -"
"Zopakuj to ještě jednou, pomalu," požádal ji Ron a zoufale hledal v kapsách brk, v tom okamžiku ale výtah trhaně zastavil. Neosobní ženský hlas oznámil: "Čtvrté patro, odbor pro dohled nad kouzelnými tvory, kanceláře divize zvířat, osob a duchů, oddělení pro styk se skřety a Poradna pro boj se škůdci." Mříže se opět otevřely a vpustily do kabiny párek kouzelníků a několik bledě fialových papírových letadélek, která kroužila kolem lampy ve stropě výtahu.
"Dobré ráno, Alberte," pozdravil muž s huňatými licousy a usmál se na Harryho. Pohlédl na Rona a Hermionu, výtah zaskřípěl a znovu se dal do pohybu. Hermiona horečně šeptala Ronovi do ucha další instrukce. Kouzelník se naklonil k Harrymu a s pobaveným úšklebkem zamumlal: "Tak Dirk Cresswell, co? Styk se skřety? Dobrá práce, Alberte. Nepochybuju, že teď jeho funkci dostanu já."
Spiklenecky zamrkal. Harry odpověděl úsměvem a doufal, že to bude stačit. Výtah se zastavil a mříže se zase otevřely.
"Druhé patro, odbor pro uplatňování kouzelnických zákonů, kanceláře oddělení nepatřičného užívání kouzel, ústředí bystrozorů a administrativních služeb Starostolce," ohlásil neosobní hlas čarodějky.
Harry viděl, jak Hermiona Rona nenápadně postrčila; Ron honem vystoupil, následován oběma zbývajícími kouzelníky, takže Harry s Hermionou zůstali v kabině sami. Jakmile se zlaté dveře zavřely, Hermiona překotně vyhrkla: "Vážně, Harry, myslím, že bychom měli jít za ním, mám dojem, že neví, co má dělat, a jestli ho chytnou, bude všechno -"
"První patro, ministr kouzel a štábní útvary."
Zlaté mříže se opět rozestoupily a Hermiona tiše vyjekla. Před výtahem stáli čtyři lidé a dva z nich byli zabráni do zaujatého hovoru - kouzelník s dlouhými vlasy v nádherném černozlatém hábitu a malá zavalitá čarodějka s ropuším obličejem a sametovou mašlí v krátce ostříhaných vlasech, která si k hrudi tiskla poznámkový blok.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama