close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Kapitola dvanáctá - Turnaj tří kouzelnických škol (část 2)

21. listopadu 2010 v 9:51 |  Harry Potter a Ohnivý pohár
Brumbál si znovu odkašlal.
"Jak už jsem říkal," pokračoval a usmíval se na síň plnou studentů, kteří dosud ohromeně civěli na Pošuka Moodyho, "v příštích měsících budeme mít tu čest, že se právě u nás uskuteční velice vzrušující soutěž, která se nekonala už víc než sto let. Je mi opravdovým potěšením vám oznámit, že v Bradavicích se letos uskuteční turnaj tří kouzelnických škol."
"To má být VTIP?" ozval se Fred Weasley nahlas.
Napětí, které v síni zavládlo, jakmile se Moody objevil, rázem polevilo. Skoro všichni se dali do smíchu, dokonce i Brumbál se uznale uchechtl.
"To není žádný vtip, pane Weasleyi," řekl, "ačkoli, když už jste na to narazil, letos v létě jsem slyšel jeden opravdu dobrý - to spolu jdou zlý troll, ježibaba a vykuk leprikón do hospody -"
Profesorka McGonagallová hlasitě zakašlala.
"Ehm… teď pro to nejspíš není vhodná chvíle… to je pravda…" řekl Brumbál. "Kde jsem to přestal? Ano, ovšem, u turnaje tří kouzelnických škol… Totiž, někteří z vás možná nevědí, co takový turnaj obnáší, takže ti, co to vědí, mi doufám prominou, že to napřed stručně vysvětlím, a dovolí své ctěné pozornosti, aby se zatím toulala, kde jí bude libo.
Turnaj tří škol se poprvé uskutečnil přibližně před sedmi sty lety jakožto přátelské utkání mezi třemi největšími školami čar a kouzel v Evropě - Bradavicemi, Krásnohůlkami a Kruvalem. Každá škola si vybrala šampióna, který ji reprezentoval, a ti tři šampióni se utkali ve třech kouzelnických úkolech. Turnaje se konaly každých pět let a střídavě je pořádaly jednotlivé školy. Vládl obecný názor, že je to ten nejlepší způsob, jak navázat vztahy mezi mladými čarodějkami a kouzelníky různých národností - aspoň do té doby, než úmrtnost začala být tak vysoká, že od nich raději upustili."
"Úmrtnost?" opakovala šeptem Hermiona a zatvářila se zděšeně. Nezdálo se však, že by většina studentů ve Velké síni její znepokojení sdílela. Mnozí z nich si mezi sebou vzrušeně šuškali, a Harry sám měl daleko větší zájem dozvědět se víc o turnajích, než aby si dělal starosti kvůli tomu, že před bůhvíkolika sty lety někdo přišel o život.
"Během staletí došlo k několika pokusům turnaje obnovit," pokračoval Brumbál, "žádný z nich však neměl valný úspěch. Naše dva odbory - kouzelných her a sportů a pro mezinárodní kouzelnickou spolupráci - dospěly ovšem k závěru, že dozrál čas znovu se o to pokusit. Celé léto jsme usilovně pracovali na tom, abychom zajistili, že tentokrát se žádný šampión neoctne ve smrtelném nebezpečí.
Ředitelé Krásnohůlek a Kruvalu k nám přijedou s užším výběrem uchazečů v říjnu a volba tří šampiónů se uskuteční v předvečer Všech svatých. Nestranný soudce rozhodne, kteří studenti si nejvíc zaslouží utkat se o Pohár tří kouzelníků, k větší slávě své školy, a také o cenu tisíc galeonů, která připadne jim osobně."
"Tak to se přihlásím!" sykl o několik židlí dál Fred Weasley, s tváří celou rozpálenou při pomyšlení na tolik slávy a bohatství. Nebyl jediný, kdo už sám sebe viděl v úloze bradavického šampióna: Harry pozoroval, jak studenti u všech kolejních stolů buď upřeně hledí na Brumbála, nebo něco vzrušeně šuškají svým sousedům. Brumbál se však znovu ujal slova a Velká síň opět ztichla.
"Chápu, jak velice byste si všichni přáli získat Pohár tří kouzelníků pro Bradavice," řekl, "ovšem ředitelé účastnických škol se spolu s ministerstvem kouzel dohodli, že letos pro závodníky stanoví věkovou hranici. Do výběru se mohou přihlásit pouze studenti, kteří jsou již plnoletí, to jest od sedmnácti let. Tuto zásadu -" a Brumbál mírně zvýšil hlas, protože několik studentů nato velmi pobouřeně zahučelo a Weasleyova dvojčata se okamžitě zatvářila zuřivě - "považujeme za nutnou. Ať přijmeme jakákoli bezpečnostní opatření, turnajové úkoly bezesporu budou obtížné a nebezpečné a je velice nepravděpodobné, že studenti z nižších ročníků než šestý a sedmý by je dokázali zvládnout. Já osobně dohlédnu na to, aby žádný nezletilý student neoklamal našeho nestranného soudce ve snaze stát se bradavickým šampiónem." Ve světlemodrých očích mu zajiskřilo, jak přeletěl pohledem vzpurné tváře obou dvojčat. "Žádám vás, abyste zbytečně neplýtvali časem a nehlásili se, pokud vám ještě není sedmnáct. Delegace z Krásnohůlek a Kruvalu k nám přijedou v říjnu a zůstanou tu po většinu školního roku. Jsem plně přesvědčen, že našim zahraničním hostům během jejich pobytu vyjdete ve všem vstříc a že plně podpoříte bradavického šampióna nebo šampiónku, až je nestranný soudce vybere. A nyní už je pozdě a vím, jak vám všem záleží na tom, abyste byli odpočatí a čilí, až zítra ráno přijdete na vyučování. Proto všichni do postele, a honem!"
Brumbál se znovu posadil, otočil se k Pošukovi Moodymu a dal se s ním do řeči. Ze všech stran se ozývalo šoupání židlí a dupání, jak studenti naráz vstali a hrnuli se k dvojdílným dveřím do vstupní síně.
"To nám přece nemůžou udělat!" prohlásil George Weasley, který se k zástupu nepřipojil, zůstal stát na místě a nasupeně zíral na Brumbála. "V dubnu už nám sedmnáct bude, tak proč to nemůžeme zkusit taky?"
"Stejně se přihlásím a nikdo mi v tom nezabrání," řekl Fred zarytě a také zamračeně hleděl k učitelskému stolu. "Šampióni budou muset dělat celou spoustu věcí, které nám normálně nikdy nedovolí. A k tomu cena tisíc galeonů, představ si!"
"No právě," přisvědčil Ron s nepřítomným výrazem. "Ach jo, tisíc galeonů…"
"Pojďte už," vybídla je Hermiona, "jestli se nepohnete, zbudeme tady jediní."
A tak jich všech pět zamířilo do vstupní síně a Fred s Georgem se cestou ještě dohadovali, jak asi Brumbál hodlá zabránit těm, kterým ještě není sedmnáct, aby se do turnaje přihlásili.
"A kdo bude ten nestranný soudce, který vybere šampióny jednotlivých škol?" nadhodil Harry.
"To nevím," přiznal Fred, "ale právě na toho to musíme nahrát. Počítám, že by to spravilo pár kapek postaršovacího lektvaru, co říkáš, Georgi…"
Jenže Brumbál ví, že plnoletí nejste," namítl Ron.
"To ví, ale on přece nebude rozhodovat, kdo bude šampiónem, nemyslíš?" prohlásil vychytrale Fred. Jestli tomu rozumím, až se ten soudce dozví, kdo se chce zúčastnit, vybere nejlepšího z každé školy, ať mu bude kolik chce. Proto nám Brumbál hodlá zabránit, abychom se vůbec přihlásili."
"Ale někteří šampióni přišli o život!" varovala je Hermiona úzkostně, když prošli dveřmi ukrytými za čalouněním na další, užší schodiště.
"Jo," přisvědčil Fred bezstarostně, "ale to se stalo už tak dávno! A žádná vzrušující zábava se přece bez rizika neobejde. Hele, Rone, jestli přijdeme na to, jak Brumbála přelstít, přihlásíš se taky?"
"Co tomu říkáš?" zeptal se Ron Harryho. "Byla by to senzace, kdybychom se toho mohli zúčastnit, viď? Počítám ale, že budou chtít někoho staršího… nevím, jestli jsme se už naučili dost…"
"Já tedy určitě ne," ozval se za Georgem a Fredem zasmušile Neville. "Ačkoli myslím, že babička by si určitě přála, abych to zkusil. Věčně mi vykládá, jak bych měl pozvednout rodinnou čest. Budu prostě muset - no nazdar, ještě tohle…"
V tu chvíli se jednou nohou probořil schodem v polovině schodiště. Na hradě byla takových záludných schodů spousta a většina starších studentů už byla zvyklá automaticky je přeskočit, Neville však byl pověstný svou špatnou pamětí. Harry a Ron ho uchopili v podpaží a vytáhli ho, zatímco brnění nahoře nad schodištěm skřípalo a řinčelo sípavým smíchem.
"Hele, sklapni," křikl Ron, a když šli kolem něj, přibouchl mu hledí.
Pak už dorazili ke vchodu do nebelvírské věže, ukrytému za velkou podobiznou Buclaté dámy v růžových hedvábných šatech.
"Heslo?" zeptala se jich, když přistoupili blíž.
"Třesky plesky," odpověděl George, "to mi dole řekl jeden prefekt."
Obraz se vyklonil dopředu a odkryl otvor ve zdi, kterým prolezli na druhou stranu. Kruhovou společenskou místnost příjemně vyhříval praskající oheň v krbu, kolem něhož stála pohodlná křesla a stoly. Hermiona vrhla na vesele tančící plameny ponurý pohled a Harry zřetelně zaslechl, jak mumlá otrocká práce. Potom jim popřála dobrou noc a zmizela dveřmi, jež vedly k dívčím ložnicím.
Harry, Ron a Neville vystoupili po posledním točitém schodišti a konečně se octli ve své ložnici úplně nahoře ve věži. U stěn bylo pět postelí s nebesy s tmavočervenými závěsy a v nohách každé z nich stál kufr jejího majitele. Dean a Seamus se už chystali na kutě; Seamus si na pelest připíchl svou irskou růžici a Dean si na noční stolek připevnil připínáčky plakát s Viktorem Krumem. Starý plakát s fotbalovým mužstvem West Hamu měl připíchnutý hned vedle.
"On je snad cvok," vzdychl Ron a zakroutil hlavou při pohledu na fotbalové hráče, kteří se ani nepohnuli.
Harry, Ron i Neville si oblékli pyžamo a ulehli. Někdo - bezpochyby některý domácí skřítek - jim mezi přikrývky a prostěradlo dal ohřívadla. Bylo velice příjemné ležet si v posteli a poslouchat, jak venku řádí bouře.
"Víš… nejspíš bych se přihlásil," pronesl do tmy Ron ospale, "jestli Fred a George vymyslí, jak to zařídit… Ale takový turnaj… člověk nikdy neví, co říkáš?"
"Asi ne…" Harry se převrátil na posteli a v duchu si vybavil spoustu oslnivých obrazů… Oklamal nestranného soudce, který uvěřil, že je mu sedmnáct… Stal se bradavickým šampiónem… A teď stál před školou, obě ruce vítězoslavně zdvižené, a všichni spolužáci křičeli a tleskali mu… Právě zvítězil v turnaji tří kouzelnických škol… a mezi stovkami rozmazaných tváří v davu jasně poznal rozzářený obličej Cho plný obdivu…
Harry se zašklebil do polštáře a byl výjimečně rád, že Ron nemůže vidět to co on.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama