VYŠETŘOVÁNÍ NA MINISTERSTVU KOUZEL
Artur Weasley, vedoucí odboru zneužívání mudlovských výtvorů, dnes dostal pokutu padesát galeonů za to, že očaroval mudlovské auto.
Pan Lucius Malfoy, člen správní rady Školy čar a kouzel v Bradavicích, kde očarované vozidlo letos na podzim havarovalo, dnes Weasleyho vyzval, aby ze svého úřadu odstoupil.
"Weasley dělá ministersvu ostudu," sdělil pan Malfoy našemu reportérovi. "Je očividně neschopný vytvářet náš právní řád a jeho směšný Zákon na ochranu mudlů by měl být okamžitě sešrotován."
Pana Weasleyho se nepodařilo zastihnout, aby se k tomu vyjádřil, a jeho žena vyzvala reportéry, ať koukají zmizet, nebo že na ně pustí rodinného ghúla.
"Tak co?" zeptal se Malfoy nedočkavě, když mu Harry výstřižek vrátil. "Tobě to nepřipadá srandovní?"
"Ha ha," dostal ze sebe Harry.
"Artur Weasley mudly tak miluje, že by měl zlámat svou hůlku a připojit se k nim," řekl Malfoy opovržlivě. "Podle toho, jak se chovají, by jeden nevěřil, že jsou z čistokrevného kouzelnického rodu."
Ronova (nebo spíš Crabbeova) tvář byla zkřivená hněvem.
"Hele, co je s tebou, Crabbe?" osopil se na něj Malfoy.
"Bolí mě břicho," zamručel Ron.
"Tak si dojdi na ošetřovnu a všechny ty mudlovské šmejdy za mě nakopni!" zachechtal se Malfoy. "Abych pravdu řekl, překvapuje mě, že se v Denním věštci o všech těch útocích ještě nepíše," pokračoval zamyšleně. "Myslím, že Brumbál se to prostě snaží ututlat. Jestli to co nejdřív nepřestane, přijde o místo. Otec vždycky říkal, že Brumbál je to nejhorší, co tuhle školu mohlo potkat. Má slabost pro žáky z mudlovských rodin, takový póvl, jako je ten Creevey, by sem žádný slušný ředitel nepustil."
Malfoy začal pomyslným fotoaparátem dělat snímky a krutě, ale přesně jim předvedl Colina: "Pottere, můžu si tě vyfotografovat, Pottere? Můžeš mi dát svůj autogram? Můžu ti olízat boty, Pottere - prosím, prosím?"
Spustil ruce a podíval se na Harryho a na Rona. "Co je to s váma dvěma?"
Harry s Ronem se až příliš pozdě přinutili zasmát, Malfoye to však zřejmě uspokojilo; vždyť Crabbemu a Goylovi to vždycky myslelo pomalu.
"A náš svatý Potter, přítel mudlovských šmejdů," pronesl Malfoy pomalu, "je další, kdo nemyslí jako opravdový kouzelník, jinak by se přece nepřátelil s tou nafoukanou šmejdkou Grangerovou. Ostatně lidi si myslí, že on je Zmijozelův dědic!"
Harry a Ron čekali se zatajeným dechem. Malfoy byl nepochybně na nejlepší cestě jim říct, že ve skutečnosti je jím on sám. Ale potom -
"Rád bych věděl, kdo to je doopravdy," řekl Malfoy nedůtklivě. "Třeba bych jim mohl pomoct."
Ronovi při těch slovech poklesla brada. Crabbeův obličej teď vypadal ještě tupohlavěji než jindy. Malfoy to naštěstí nepostřehl a Harry honem řekl: "Přece musíš mít aspoň tušení, kdo za tím vším stojí…"
"Víš dobře, že nemám, Goyle, kolikrát ti to mám říkat?" osopil se na něj Malfoy. "A otec mi taky neřekne ani slovo o tom, co se tu dělo, když byla Komnata naposled otevřená. Samozřejmě to bylo před padesáti lety, dřív, než byl v Bradavicích on sám, ale ví o tom ledacos a říká, že to všecko zůstalo tabu a že by bylo podezřelé, kdybych o tom věděl příliš mnoho. Jednu věc ale vím: když byla Tajemná komnata otevřená naposled, jedna mudlovská šmejdka přišla o život. Takže se vsadím, že je to jen otázka času, než i tentokrát některou zabijou… Doufám, že to bude ta Grangerová," dodal s nadějí.
Ron jen zatínal Crabbeovy obrovské pěsti. Harry vytušil, že by se nejspíš prozradili, kdyby teď Ron Malfoye uhodil, vyslal k němu varovný pohled a zeptal se: "A ty víš, jestli toho, kdo Komnatu otevřel naposled, chytili, nebo ne?"
"Hmm… ať už to udělal kdo chtěl, vyloučili ho," řekl Malfoy. "Nejspíš jsou ještě v Azkabanu."
"V Azkabanu?" zeptal se Harry zmateně.
"Jo, v Azkabanu - v kouzelnickém vězení, Goyle," vysvětlil Malfoy a nevěřícně se na něj podíval. "Namouduši, tobě kdyby to myslelo ještě pomaleji, chodil bys pozpátku."
Neklidně poposedl v křesle a řekl: "Otec mi píše, ať se držím stranou a nechám Zmijozelova dědice, aby to vyřídil. Říká, že se škola musí konečně zbavit všech těch mudlovských šmejdů, ale já že se do toho nemám plést. Samozřejmě teď má dost starostí - říkal jsem vám, že ministerstvo kouzel u nás minulý týden udělalo domovní prohlídku?"
Harry se pokusil vykouzlit v Goylově tupém obličeji ustaraný výraz.
"Fakt…" řekl Malfoy. "Naštěstí toho moc nenašli. Otec má přitom některé velice cenné předměty, co souvisejí s černou magií. My totiž máme pod podlahou přijímacího pokoje svou vlastní tajnou komnatu -"
"Aha!" rozzářil se Ron.
Malfoy na něj zazíral, a Harry také. Ron zčervenal. Dokonce i vlasy mu teď začínaly rudnout, a nos se mu prodlužoval - hodina, kterou měli k dispozici, vypršela. Ronovi se vracela jeho vlastní podoba a Harrymu, na kterého se Ron podíval, se očividně vracela také.
Oba byli skokem na nohou.
"Musím si sehnat něco na ten žaludek," zamručel Ron a oba mžikem přeběhli přes celou zmijozelskou společenskou místnost, vrhli se ke kamenným dveřím ve zdi a hnali se chodbou vzhůru. Věděli, že je zle, ale utěšovali se, že snad Malfoy nic nepostřehl. Harry cítil, jak mu nohy v Goylových velikých botách kvedlají, a musel si podkasat hábit, jak se zmenšoval. Vyřítili se po schodech do ztemnělé vstupní síně, kde se teď rozléhaly tlumené údery z přístěnku, do něhož zamkli Crabbeho a Goyla. Nechali boty před přístěnkem a jen tak v ponožkách se hnali po mramorovém schodišti k umývárně Ufňukané Uršuly.
"Úplná ztráta času to zase nebyla," zasupěl Ron a zavřel za sebou dveře umývárny. "Zatím jsme sice nevypátrali, kdo má ta přepadení na triku, ale zítra napíšu taťkovi, aby si pořádně posvítil pod podlahu přijímacího pokoje u Malfoyových."
Harry si v puklém zrcadle prohlédl svůj obličej. Vypadal už zas normálně. Nasadil si brýle a Ron zatím zabušil na dveře Hermioniny kabinky.
"Hermiono, pojď ven, máme ti toho spoustu co povídat -"
"Jděte pryč!" zakvílela Hermiona. Harry a Ron se po sobě podívali.
"Co je s tebou?" zeptal se Ron. "Přece už zas musíš vypadat normálně jako my…"
Vtom dveřmi kabinky proplula Ufňukaná Uršula. Harry ji ještě nikdy neviděl tvářit se blaženěji.
"Óóóóóó, jen počkejte, sami uvidíte," řekla, "Je to příšerné!"
Slyšeli cvaknout západku a pak se objevila vzlykající Hermiona s hábitem přetaženým přes hlavu.
"Co je?" zeptal se Ron nejistě, "To ještě pořád máš Millicentin nos či co?"
Hermiona si spustila hábit a Ron uskočil, až vrazil do umyvadla.
Hermiona měla obličej porostlý černou srstí, oči jí zežloutly a z vlasů jí trčely dlouhé špičaté uši.
"Byl to ko-kočičí chlup!" zakvílela, "M-Millicent Bulstrodeová má asi kočku! Jenže na přeměnu ve zvíře se ten lektvar nemá používat!"
"Pane jo," vydechl Ron,
"Jen počkej, ty teď zkusíš," rozplývala se štěstím Uršula.
"To se dá do pořádku, Hermiono," vyhrkl Harry. "Zavedeme tě na ošetřovnu. Madame Pomfreyová se nikdy zbytečně nevyptává…"
Trvalo dlouho, než Hermionu přesvědčili, aby z umývárny vůbec vyšla ven. Ufňukaná Uršula je ještě vyprovodila srdečným chichotem:
"Jen počkej, až se všichni dozvědí, že máš ocásek!"