close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

kapitola dvacátá šestá - U GRINGOTTOVÝCH (část 1)

21. listopadu 2010 v 14:47 |  Harry Potter a Relikvé smrti
U GRINGOTTOVÝCH
Plány měli dopracované, přípravy dotažené do konce a v nejmenší ložničce ležel na krbové římse v malé skleněné lahvičce stočený jediný dlouhý a hrubý černý vlas (našli ho na svetru, který měla Hermiona na sobě, když byli u Malfoyových).
"Navíc budeš mít její hůlku," připomněl jí Harry a ukázal na hůlku z ořechového dřeva, "takže počítám, že ji sehraješ docela přesvědčivě."
Hermiona se zatvářila, jako by měla strach, že ji hůlka uštkne nebo pokouše, až si ji bude chtít vzít.
"Nenávidím ji," postěžovala si tiše. "Doopravdy ji nenávidím. Připadá mi celá divná a špatně se mi s ní zachází… mám pocit, jako by v té hůlce byl kus z ní."
Harry si mimoděk vzpomněl, jak se mu Hermiona vysmívala, když tvrdil, že nenávidí ukořistěnou trnkovou hůlku, přesvědčovala ho, že si jen namlouvá, že nefunguje stejně dobře jako jeho vlastní hůlka, a tvrdila, že s ní prostě musí cvičit a zvyknout si na ni. Rozhodl se ale neoplácet jí stejnou mincí; předvečer chystaného vpádu ke Gringottovým mu nepřipadal jako vhodný okamžik k tomu, aby ji něčím popudil.
"Nejspíš ti ale pomůže vžít se do role," usoudil Ron. "Jen pomysli na to, co všechno už ta hůlka udělala!"
"Vždyť to mám právě na mysli!" otřásla se Hermiona. "Právě tahle hůlka mučila Nevillovy rodiče a bůhvíkolik dalších! Tahle hůlka zabila Siriuse!"
Na to Harry vůbec nepomyslel. Sklopil k hůlce oči a zmocnilo se ho zuřivé nutkání popadnout ji a přelomit ji vejpůl, přeseknout Nebelvírovým mečem, který stál vedle něj opřený o zeď.
"Stýská se mi po mé hůlce," povzdechla si utrápeně Hermiona. "Kdyby tak pan Ollivander mohl vyrobit jednu i pro mě!"
Pan Ollivander toho dne ráno poslal Lence novou hůlku. Lenka právě byla na trávníku za domem a v pozdním odpoledním slunci zkoušela, co všechno s ní dokáže. Dean, kterému sebrali hůlku lapkové, ji s poněkud pochmurným výrazem sledoval.
Harry sklonil hlavu a pohlédl na hůlku z hlohového dřeva, která donedávna patřila Dracu Malfoyovi. Ke svému překvapení, zároveň však i potěšení zjistil, že se mu s ní zachází přinejmenším stejně dobře jako předtím s Hermioninou. Vzpomněl si, co jim Ollivander prozradil o tajemstvích fungování hůlek, a pomyslel si, že nejspíš ví, v čem je Hermionin problém. Nezískala poslušnost ořechové hůlky, protože ji nesebrala její majitelce Belatrix osobně.
Otevřely se dveře a do ložnice vešel Griphook. Harry instinktivně sáhl po jílci meče a přitáhl ho blíž k sobě, okamžitě ale svého gesta zalitoval - na skřetovi bylo vidět, že si jeho pohybu všiml. Aby tuhle nepříjemnost něčím zamaskoval, vyhrkl: "Právě probíráme poslední drobnosti, Griphooku. Řekli jsme Billovi a Fleur, že zítra odcházíme, a požádali jsme je, aby nevstávali a nechodili nás vyprovodit."
V tom posledním bodu byli zcela neoblomní, protože Hermiona se musela ještě před odchodem přeměnit v Belatrix, a čím méně toho Bill a Fleur o jejich chystaném podniku věděli nebo tušili, tím lépe. Vysvětlili jim také, že už se do Lasturové vily nevrátí. Protože té noci, kdy je chytili lapkové, přišli o stan, půjčil jim Bill jiný. Ten byl nyní sbalený v korálkové kabelce, kterou se Hermioně k Harryho úžasu a obdivu podařilo před lapky uchránit tím nejjednodušším způsobem - strčila si ji do ponožky.
Přestože si uvědomoval, že se mu bude stýskat po Billovi, Fleur, Lence i Deanovi, nemluvě o pohodlí domova, jemuž se posledních několik týdnů těšili, nemohl se už Harry dočkat, až uniknou ze stísněného prostředí Lasturové vily. Unavovalo ho muset neustále dohlížet na to, aby je neslyšel nikdo nepovolaný, unavovalo ho trčet pořád zavřený v maličké temné ložničce. Ze všeho nejvíc se ovšem těšil na to, že se zbaví Griphooka. Jak a kdy se ale se skřetem rozejdou, aniž mu předtím odevzdají Nebelvírův meč, to zůstávalo otázkou, na niž Harry dosud neznal odpověď. Bylo nemožné domluvit se, jak to provedou, protože skřet jen zřídkakdy nechal Harryho, Rona a Hermionu o samotě déle než pět minut. "Mamka by se od něj mohla učit," bručel podrážděně Ron, když se skřetovy dlouhé prsty po bůhvíkolikáté objevily na dveřních veřejích. Harry měl na paměti Billovo varování a podezíral Griphooka, že se tak jistí proti případnému podrazu z jejich strany. Hermioně se jejich plánovaný malý podvod natolik příčil, že se Harry vzdal veškerých dalších pokusů získat od ní v tomto ohledu nějakou radu. Ron se v oněch vzácných okamžicích, kdy se jim podařilo na pár minut Griphooka nějak zbavit, nezmohl na nic lepšího než na: "Nějak to prostě budeme muset zaonačit, kamaráde."
Harry tu noc mizerně spal. Dlouho do noci ležel, nemohl usnout, vzpomínal si, jak se cítil večer před tím, než se potají vypravili na ministerstvo kouzel, a uvědomil si, že byl tehdy plný odhodlání a téměř radostného vzrušení. Tentokrát ho naopak přepadaly záchvaty nervozity a hlodavých pochyb; nemohl se zbavit strachu, že se všechno katastrofálně zvrtne. Znovu a znovu si opakoval, že je jejich plán dobrý, že Griphook ví, co mohou čekat, a že jsou připraveni na všechny překážky, na které by mohli narazit, přesto se ale cítil mizerně. Jednou dvakrát zaslechl, jak se Ron zavrtěl, a nepochyboval o tom, že je také vzhůru, protože s nimi ale v obývacím pokoji spal i Dean, raději na sebe nepromluvili.
Byla to úleva, když se konečně ohlásila šestá hodina a oni mohli vyklouznout ze spacích pytlů, v polotmě se obléknout a potichu se vykrást do zahrady, kde se měli sejít s Hermionou a s Griphookem. Ráno bylo chladné, ale aspoň už teď v květnu téměř nefoukal vítr. Harry zvedl oči ke hvězdám, které se dosud bledě mihotaly a třpytily na tmavé obloze, a zaposlouchal se do šumění moře a nárazů vln na skaliska. Věděl, že tyhle zvuky mu budou chybět.
Z načervenalé hlíny na Dobbyho mohylce už vyrážely první malé zelené výhonky - znamení, že za další rok bude celá pokrytá kvítím. Bílý kámen se skřítkovým jménem už začínal získávat patinu omšelosti. Harry si v tu chvíli uvědomil, že by pro Dobbyho poslední odpočinek sotva našli nádhernější místečko, přesto ho bolestně bodlo u srdce, že ho tady nechávají.
Sklopil oči k mohylce a znovu mu zavrtalo hlavou, jak se skřítek dozvěděl, kam je má přijít zachránit. Prsty mu bezmyšlenkovitě zajely k malému váčku, který měl stále pověšený kolem krku. Přes kůži, z níž byl ušitý, nahmatal ostrý střípek zrcátka, v němž spatřil - jak byl přesvědčený - Brumbálovo oko. Pak ho vrznutí dveří přimělo, aby se otočil.
Přes trávník k němu rázným krokem v Griphookově doprovodu mířila Belatrix Lestrangeová a za chůze si zastrkovala malou korálkovou kabelku do vnitřní kapsy dalšího ze starých hábitů, které si odnesli z domu na Grimmauldově náměstí. Přestože Harry dobře věděl, že ve skutečnosti se k němu blíží Hermiona, nedokázal potlačit nenávistné zachvění. Byla vyšší než on, po zádech jí v dlouhých vlnách splývaly černé vlasy a ve zdánlivě ospalých očích, jimiž na něj pohlédla, se zračilo pohrdání. Když ale promluvila, slyšel v Belatrixině hlubokém hlase Hermionu.
"Chutnala přímo odporně, hůř než ten lichokořen! Tak Rone, pojď sem, ať tě můžu předělat…"
"Jasně, pamatuj ale, že ty vousy mi nemáš dělat tak dlouhé -"
"Prokristapána, nechystáš se přece na žádnou módní přehlídku -"
"O to nejde, ale překážejí mi! A nos bych rád o něco kratší, zkus ho udělat asi tak jako posledně."
Hermiona se s povzdechem dala do práce a polohlasně mumlala jakási zaklínadla, jimiž přeměňovala Ronův vzhled. Měl mít úplně falešnou totožnost a spoléhali na to, že ho zlovolná aura vyzařující z Belatrix ochrání. Harry s Griphookem měli být na rozdíl od něj schovaní pod neviditelným pláštěm.
"A je to," skončila Hermiona. "Jak vypadá, Harry?"
Pod pozměněnou podobou se daly matně rozpoznat Ronovy rysy, Harry byl ale přesvědčen, že je vidí jen proto, že ho tak dobře zná. Vlasy měl teď Ron dlouhé a vlnité, měl hustý hnědý plnovous a knír, žádné pihy, krátký široký nos a výrazné tmavé obočí.
"No, můj typ to není, ale jinak ujde," usoudil Harry. "Takže vyrazíme?"
Všichni tři se ohlédli na Lasturovou vilu, jež se krčila temná a tichá pod blednoucími hvězdami, potom se otočili a zamířili těsně za zahradní zídku, kde přestávalo působit Fideliovo zaklínadlo a odkud se mohli přemístit. Když prošli brankou, ozval se Griphook.
"Asi bych si měl na tebe vylézt, že, Harry Pottere?"
Harry se sklonil, Griphook se mu vyškrábal na záda a rukama se ho chytil kolem krku. Nebyl nijak těžký, Harrymu však byla nepříjemná jak samotná skřetova přítomnost, tak překvapivá síla, jíž se ho držel. Hermiona vytáhla z korálkové kabelky neviditelný plášť a oba jím zakryla.
"Výborně," zahučela poté, co se sehnula a zkontrolovala Harrymu nohy. "Vůbec nic nevidím. Jdeme."
Harry se s Griphookem na zádech otočil na místě a veškerou silou vůle se soustředil na Děravý kotel, hostinec, za nímž byl vchod do Příčné ulice. Skřet se k němu přitiskl ještě pevněji, když se vnořili do tísnivé tmy. O několik vteřin později Harry cítil, že se jeho nohy dotkly chodníku, a když otevřel oči, díval se na Charing Cross Road. Kolem proudily davy mudlů s nerudným výrazem typickým pro časné ráno; nikdo z nich neměl o existenci malého hostince ani potuchy.
Lokál Děravého kotle byl téměř prázdný. Přihrbený bezzubý hostinský jménem Tom leštil za barovým pultem sklenice a dva kouzelníci, kteří se v protějším koutě o něčem polohlasně bavili, pohlédli na Hermionu a okamžitě se stáhli do stínu.
"Madame Lestrangeová," zamumlal Tom, když kolem něj Hermiona prošla, a podřízeně sklonil hlavu.
"Dobré ráno," pozdravila Hermiona a Harrymu, který se s Griphookem na krku kradl pod pláštěm za ní, neušel Tomův překvapený pohled.
"Jsi moc zdvořilá," pošeptal Hermioně do ucha, když vyšli z hostince na malý zadní dvorek. "Musíš se k lidem chovat, jako by ses jich štítila!"
"Dobrá, dobrá!"
Hermiona vytáhla Belatrixinu hůlku a poklepala na jednu cihlu v zdánlivě docela obyčejné zdi před sebou. Cihly se okamžitě začaly otáčet a rozestupovat, uprostřed se objevil malý otvor a rychle se rozšiřoval a okamžik nato už před nimi byl klenutý průchod do úzké uličky zvané Příčná.
Ulice byla tichá a klidná, obchody po ránu sotva začaly otevírat a na chodnících nebyli téměř žádní zákazníci. Křivolaká ulička dlážděná velkými balvany se vůbec nepodobala té rušné a přelidněné nákupní tepně, kterou Harry navštívil před tolika lety, když nastupoval do prvního ročníku bradavické školy. Stále víc obchodů bylo zavřených a zatlučených prkny, i když se od jeho poslední návštěvy objevilo i několik nových podniků s potřebami pro černou magii. Četné výkladní skříně byly přelepené plakáty, z nichž se na Harryho díval jeho vlastní obličej, vždy opatřený nápisem Nežádoucí číslo jedna.
V mnoha domovních dveřích se krčily hloučky otrhaných ubožáků. Slyšel, jak kvílivými hlasy volají na nemnohé kolemjdoucí, prosí je o zlato a přesvědčují je, že jsou doopravdy kouzelníci. Jeden muž měl oko překryté zakrváceným obvazem.
Když kráčeli Příčnou po chodníku, nemohli si žebráci nevšimnout Hermiony. Vypadali, jako by se před ní chtěli rozplynout, přetahovali si přes obličeje kápě a prchali, jak nejrychleji mohli. Hermiona je udiveně pozorovala, dokud se jí muž se zakrváceným obvazem vrávoravě nepostavil do cesty.
"Moje děti!" vykřikl a ukázal na ni prstem. Měl přerývaný pisklavý hlas a zdál se být úplně bez sebe. "Kde jsou moje děti? Co s nimi udělal? Vy to víte, určitě to víte!"
"Já - já vážně -" zakoktala Hermiona.
Muž se na ni vrhl a chtěl ji popadnout za krk, vzápětí se však rozlehla rána, záblesk rudého světla ho odmrštil a muž v bezvědomí padl na záda. Ron měl vedle Hermiony hůlku dál připravenou a ve vousatém obličeji se mu usadil šokovaný výraz. Z oken po obou stranách ulice se vykláněly zvědavé tváře a skupinka zámožných kolemjdoucích si přitáhla hábity těsněji k tělu a kvapem se snažila zmizet.
Svým příchodem na Příčnou ulici mohli jen stěží způsobit větší poprask. Harry na okamžik zauvažoval, jestli by nebylo rozumnější raději ihned odejít a pokusit se vymyslet nějaký jiný plán. Než se ale stačili pohnout nebo se poradit, ozvalo se za nimi zvolání.
"No ne, madame Lestrangeová!"
Harry se prudce otočil a Griphook mu ještě pevněji omotal paže kolem krku. Rozhodným krokem k nim mířil jakýsi vysoký hubený kouzelník s věncem rozcuchaných šedivých vlasů a dlouhým ostrým nosem.
"To je Travers," sykl skřet Harrymu do ucha, Harry si ale v tom okamžiku nedokázal vybavit, co je Travers zač. Hermiona se vypjala do plné výše a zeptala se, jak nejpřezíravěji dokázala: "Přejete si?"
Travers se zjevně urazil.
"Je to jeden ze Smrtijedů!" vydechl Griphook, Harry se posunul bokem k Hermioně a pošeptal jí to do ucha.
"Měl jsem jen v úmyslu se s vámi pozdravit," odpověděl chladně Travers, "pokud vám ale moje přítomnost není milá…"
Teď už Harry jeho hlas poznal. Travers byl jedním ze Smrtijedů, které k sobě domů přivolal Xenofilius.
"Ne, ne, vůbec ne, Traversi," vyhrkla Hermiona a snažila se napravit chybu, jíž se dopustila. "Jak se daří?"
"Nu, přiznávám, že mě poněkud překvapuje, když vás tu vidím promenovat se po ulici, Belatrix."
"Vážně? A pročpak?" chtěla vědět Hermiona.
"Totiž," odkašlal si Travers, "slyšel jsem, že všichni obyvatelé Malfoyova sídla mají domácí vězení, po tom… po tom útěku."
Harry se silou vůle snažil Hermionu přimět, aby zachovala rozvahu. Pokud to byla pravda a Belatrix se nesměla ukazovat na veřejnosti…
"Pán zla odpouští těm, kteří mu v minulosti nejvěrněji sloužili," napodobila Hermiona obdivuhodně přesně Belatrixino pohrdavé vystupování. "Možná u něj nejste zapsán tak dobře jako já, Traversi."
Přestože se Smrtijed zatvářil uraženě, zdálo se, že tím zaplašila jeho podezření. Pohlédl na bezvědomého muže, kterého Ron omráčil.
"Co vám to zvíře provedlo?"
"Na tom nezáleží, už se to nebude opakovat," ujistila ho chladně Hermiona.
"Někteří tihle bezhůlkové dokážou být hrozně otravní," prohlásil Travers. "Pokud jenom žebrají, nic proti tomu nemám, ale jedna z nich měla minulý týden tu drzost, že po mně chtěla, abych se jí na ministerstvu zastal. Jsem čarodějka, pane, opravdu jsem čarodějka, dovolte, abych vám to dokázala!" napodoboval pisklavě její hlas. "Jako by myslela, že jí dám do ruky svoji hůlku… Mimochodem," zeptal se zvědavě, "čí hůlku momentálně používáte vy, Belatrix? Slyšel jsem, že tu vaši vám -"
"Svoji hůlku mám u sebe," zarazila ho povýšeně Hermiona a zvedla Belatrixinu hůlku. "Nevím, jaké nesmyslné pověsti jste slyšel, Traversi, ale zjevně máte velice špatné informace."
Traverse to zřejmě poněkud zaskočilo, takže se raději obrátil k Ronovi.
"Kdo je váš přítel? Myslím, že ho neznám."
"To je Dragomir Despard," představila Rona Hermiona. Došli k závěru, že bude nejbezpečnější, bude-li se Ron vydávat za nějakého zcela vymyšleného cizince. "Mluví jen velice špatně anglicky, ale je to horlivý zastánce cílů Pána zla. Přicestoval až z Transylvánie, aby se seznámil s naším novým režimem."
"Vážně? Těší mě, Dragomire."
"Mě potěší taky," zahučel Ron a napřáhl ruku.
Travers natáhl dva prsty a potřásl Ronovi rukou, jako by měl strach, že se zašpiní.
"A co vás a vašeho… hmm… sympatizujícího přítele přivádí v tak časnou hodinu do Příčné ulice?" zeptal se Travers.
"Musím zajít ke Gringottovým," odpověděla Hermiona.
"Bohužel i já tam musím," přikývl Travers. "Zlato, to špinavé zlato! Nemůžeme bez něj žít, i když přiznávám, že se mi nutnost spolupracovat s našimi dlouhoprstými přáteli nesmírně příčí."
Harry cítil, jak se mu Griphookovy sepjaté ruce na okamžik sevřely kolem krku.
"Půjdeme?" zeptal se Travers a pobídl Hermionu kupředu.
Hermiona neměla na vybranou, byla nucena srovnat s ním krok a jít po jeho boku křivolakou dlážděnou ulicí k místu, kde se nad okolními malými krámky tyčila sněhobílá banka. Ron se přidal a kráčel vedle nich a Harry s Griphookem je následovali.
Ostražitý Smrtijed byl tím docela posledním, co potřebovali, a nejhorší ze všeho bylo, že s Traversem kráčejícím po boku ženy, kterou považoval za Belatrix, neměl Harry jakoukoli možnost se s Hermionou nebo s Ronem na něčem dohodnout. Až příliš brzy dorazili k mramorovému schodišti, které vedlo vzhůru k velkým bronzovým dveřím. Jak je Griphook předem varoval, livrejované skřety, kteří obvykle stávali po obou stranách vchodu do banky, nahradili dva kouzelníci s dlouhými tenkými zlatými hůlkami v rukou.
"Ach bože, zase ty sondy solidnosti," povzdechl si strojeně Travers, "tak primitivní - ale účinné."
Vyrazil po schodech nahoru a kývl vpravo i vlevo na oba kouzelníky, kteří zvedli zlaté hůlky a projeli mu jimi nahoru a dolů podél těla. Harry věděl, že jsou sondy určeny k odhalení utajovacích kouzel a skrytých kouzelných předmětů. Uvědomoval si, že mu zbývá jen několik vteřin, namířil Dracovou hůlkou nejprve na jednoho a pak na druhého strážného a dvakrát zamumlal "Confundo". Travers, který už se díval bronzovými dveřmi do vnitřní haly, si nevšiml, jak sebou oba strážní lehce škubli, když je matoucí kouzlo zasáhlo.
Hermioniny dlouhé černé vlasy vlály ve větru, když stoupala po schodech za Traversem.
"Okamžik, madam," křikl jeden strážný a zvedl sondu.
"Vždyť jste mě už zkontroloval!" vyštěkla Hermiona Belatrixiným panovačným, povýšeným hlasem. Travers se ohlédl a tázavě zvedl obočí. Strážný se zatvářil zmateně. Sklopil oči k tenké zlaté sondě a pak pohlédl na svého společníka, který poněkud omámeným tónem přitakal: "Jo, zrovna jsi je zkontroloval, Mariusi."
Hermiona s Ronem po boku nadutě vyrazila kupředu a Harry s Griphookem na zádech je ve skrytu pláště následoval. Na prahu se Harry ohlédl a viděl, jak se oba kouzelníci rozpačitě škrábou na hlavě.
Před vnitřními dveřmi, které byly ze stříbra a nad nimiž se vyjímalo veršované varování potenciálním zlodějům před neblahými následky krádeže, měli stráž dva skřeti. Harry vzhlédl k veršům a rázem se mu vybavila fotografická vzpomínka - přesně na tomtéž místě stál toho dne, kdy oslavil jedenácté a nejbáječnější narozeniny svého života, vedle něj byl Hagrid a říkal: "Jak jsem ti povídal, musel bys bejt na hlavu, kdybys to tu chtěl vykrást." Gringottovi mu tehdy připadali jako pohádkový zázrak, začarovaná skrýš zlatého pokladu, který mu patřil a o jehož existenci neměl do toho dne ponětí, a ani v tom nejbláznivějším snu by si nepomyslel, že se sem jednoho dne vrátí jako zloděj… Po několika vteřinách už ale stáli v obrovské mramorové dvoraně banky.
U dlouhého pultu seděli skřetové na vysokých židlích a obsluhovali první zákazníky toho dne. Hermiona, Ron a Travers zamířili ke starému skřetovi, který právě hodinářskou lupou zkoumal jakousi tlustou starou minci. Hermiona pod záminkou, že Ronovi ukazuje uspořádání dvorany, pustila Traverse před sebe.
Skřet odhodil minci, kterou držel v ruce, ledabyle stranou, zahučel neadresně "leprikónské zlato" a pozdravil Traverse. Vzal si od něj malý zlatý klíček, pozorně si ho prohlédl a vrátil mu ho.
Pak přistoupila k pultu Hermiona.
"Madam Lestrangeová!" vyhrkl překvapeně skřet. "To jsou mi věci! Co - co pro vás dnes mohu udělat?"
"Potřebuji si zajít do trezoru," odpověděla Hermiona.
Starý skřet sebou nepatrně škubl. Harry se rozhlédl. Teď už je nesledoval jen Travers, který postával opodál a čekal, ale i několik dalších skřetů zvedlo oči od práce a zvědavě Hermionu pozorovalo.
"Můžete doložit svou… totožnost?" zeptal se skřet.
"Totožnost? Co to - ještě nikdy jsem tady totožnost prokazovat nemusela!" namítla Hermiona.
"Vědí to!" zasyčel Harrymu do ucha Griphook. "Určitě je varovali, že by se za ni mohl někdo vydávat!"
"Úplně bude stačit vaše hůlka, madam," ujistil skřet Hermionu. Natáhl k ní poněkud roztřesenou ruku a Harry si v tom strašlivém okamžiku uvědomil, že jsou skřetové u Gringottových o krádeži Belatrixiny hůlky nepochybně informováni.
"Udělejte něco, honem!" šeptal mu Griphook do ucha. "Kletbu Imperius!"
Harry pod pláštěm zvedl hlohovou hůlku, namířil ji na starého skřeta a poprvé v životě zašeptal: "Imperio!"
Paží mu projel zvláštní pocit, jakési šimravé teplo. Tryskalo jako by z jeho mysli a rozlévalo se šlachami a cévami, a ty ho spojovaly s hůlkou i s kletbou, kterou právě vyslala. Skřet se chopil Belatrixiny hůlky, pozorně si ji chvíli prohlížel a pak poznamenal: "Hmm, vidím, že jste si nechala udělat novou hůlku, madam Lestrangeová!"
"Co prosím?" vyhrkla Hermiona. "Ne, ne, to je moje -"
"Novou hůlku?" zamračil se Travers a znovu přistoupil k pultu. Všichni skřetové kolem zaujatě přihlíželi. "Jak jste si ji ale mohla nechat udělat, u kterého výrobce jste si ji objednala?"
Harry zareagoval bez rozmýšlení. Namířil hůlku na Traverse a ještě jednou zamumlal: "Imperio!"
"Hmm, ano, vidím," přikývl Travers s pohledem upřeným na Belatrixinu hůlku, "ano, moc pěkná. A funguje dobře? Vždycky říkám, že hůlka potřebuje chvíli na zacvičení, nemyslíte?"
Hermiona se tvářila absolutně nechápavě, k Harryho obrovské úlevě se ale nepustila do žádného vysvětlování.
Starý skřet za pultem tleskl a přivolal jednoho z mladších kolegů.
"Budu potřebovat kováříčky," sdělil svému pomocníkovi, který okamžitě odběhl, za malou chvíli se vrátil s koženým vakem zjevně plným hlasitě cinkajícího kovu a podal ho nadřízenému. "Výborně, výborně! Půjdete-li nyní laskavě se mnou, madam Lestrangeová," vyzval starý skřet Hermionu, seskočil z židle a ztratil se jim z očí, "dovedu vás k vašemu trezoru."
Po chvíli se znovu objevil na konci pultu a spokojeně k nim zamířil s cinkajícím koženým vakem v ruce. Travers teď stál jako solný sloup, s pusou nechápavě otevřenou dokořán. Ron navíc při tomto neobvyklém výjevu přitahoval pozornost tím, že si Traverse zmateně prohlížel.
"Počkat - Bogrode!"
Kolem pultu k nim ustaraně přibíhal další skřet.
"Máme jisté pokyny," oznámil a uklonil se Hermioně, "prosím za prominutí, madam Lestrangeová, ale ohledně vašeho trezoru byly vydány zvláštní příkazy."
Nato cosi naléhavě šeptal Bogrodovi do ucha, skřet ovládaný kletbou Imperius ho ale setřásl.
"Beru ty příkazy na vědomí. Madam Lestrangeová si přeje navštívit svůj trezor… velice stará rodina… dávní klienti naší banky… tudy, prosím…"
A Bogrod s řinčícím koženým vakem spěšně zamířil k jedněm z mnoha dveří vedoucích z dvorany. Harry se ohlédl na Traverse, který dosud stál, jako by vrostl do země, a tvářil se neobyčejně tupě, a bleskurychle se rozhodl: lehce pokynul hůlkou Traversovi, aby šel s nimi. Travers poslušně vykročil, všichni došli ke dveřím a vešli do chodby s hrubě otesanými kamennými stěnami, kde plály pochodně.
"Máme problém, podezírají nás," konstatoval Harry, jakmile se za nimi dveře hlasitě zabouchly, stáhl ze sebe neviditelný plášť a Griphook mu seskočil ze zad. Travers ani Bogrod neprojevili sebemenší překvapení, že se mezi nimi tak náhle objevil Harry Potter. "Jsou pod kletbou Imperius," řekl na vysvětlenou a předešel tak Hermioniným i Ronovým zmateným dotazům ohledně Traverse a Bogroda, kteří s prázdným výrazem nehybně stáli vedle nich. "Myslím ale, že jsem nepoužil dost silné zaklínadlo, takže nevím…"
A vtom se mu vybavila další vzpomínka, tentokrát na skutečnou Belatrix Lestrangeovou a na to, jak na něj ječela, když se poprvé pokusil použít jednu z kleteb, které se nepromíjejí: "Musíš ji myslet vážně, Pottere!"
"Co budeme dělat?" zeptal se Ron. "Neměli bychom vypadnout, dokud to ještě jde?"
"Pokud to ještě jde," opravila ho Hermiona a ohlédla se ke dveřím do hlavní dvorany. Mohli se jen domýšlet, co se za nimi děje.
"Když už jsme tak daleko, měli bychom v tom asi pokračovat," mínil Harry.
"Výborně!" souhlasil Griphook. "Bogroda budeme potřebovat, aby řídil vozík, protože já už k tomu pravomoc nemám. Pro toho kouzelníka ale místo mít nebudeme."
Harry ukázal na Traverse hůlkou.
"Imperio!"
Kouzelník se otočil a rychlým tempem zamířil temnou chodbou pryč.
"Co jste mu přikázal?"
"Aby se někam schoval," odpověděl Harry a namířil hůlku na Bogroda. Skřet hvízdnutím přivolal malý vozík, který vyjel z temnoty a po kolejích dorachotil až k nim. Harry si byl jistý, že slyší z hlavní dvorany za sebou hlasitý křik, když se všichni vmáčkli do vozíku - Bogrod s Griphookem dopředu, a on s Ronem a Hermionou jako sardinky vedle sebe dozadu.
Vozík se škubavě rozjel a začal nabírat rychlost. Prohnali se kolem Traverse, který se právě snažil vecpat do praskliny ve stěně, pak začal vozík zatáčet, proplétal se nepřehledným labyrintem chodeb a nepřetržitě klesal pod zem. Přes rachocení jeho kol Harry vůbec nic neslyšel. Vlasy měl celé rozevláté, když kličkovali mezi stalaktity a nořili se hloub a hloub do útrob země, neustále se ale ohlížel přes rameno. Právě tak po sobě mohli nechávat obrovské otisky nohou; čím víc o tom přemýšlel, tím pošetilejší mu připadalo, že se Hermiona vydává za Belatrix a má s sebou Belatrixinu hůlku, přestože Smrtijedi dobře vědí, kdo ji ukradl -
Byli už ve větší hloubce, než v jaké Harry u Gringottových před lety byl. Krkolomnou rychlostí vybrali vlásenkovitou zatáčku a pouhých pár metrů před sebou spatřili vodopád zalévající koleje. "Ne!" zaslechl Harry Griphookův výkřik, vozík ale nebylo možné zbrzdit, takže prolétli vodní stěnou. Harry měl ústa i oči plné vody, nemohl dýchat a nic neviděl, pak sebou vozík ošklivě škubl, převrátil se na bok a všechny je vymrštil do vzduchu. Harry slyšel, jak se o stěnu chodby roztříštil napadrť, zaslechl, jak Hermiona ječivě vykřikla, a cítil, že se lehce jako pírko snáší k zemi, až bezbolestně dopadl na kamenitou podlahu chodby.
"Po-polštářové kouzlo," vyprskla z úst vodu Hermiona, když jí Ron pomohl vstát, Harry však ke svému zděšení viděl, že už nemá Belatrixinu podobu. Stála před nimi v příliš velkém hábitu, promočená až na kůži a byla zase starou známou Hermionou. Ron měl opět své rusé vlasy a přišel o falešné vousy. Oba si to při pohledu na sebe uvědomili a osahávali si obličej.
"Zlodějova zhouba!" zabědoval Griphook, když se vyškrábal na nohy a ohlédl se na potopu na kolejích, kterou - jak už teď bylo Harrymu jasné - nezpůsobila obyčejná voda. "Smývá všechna zaklínadla, odhaluje všechno, co kouzla a čáry skryly! Teď už vědí, že jsou u Gringottových vetřelci, a uvedli v činnost všechna obranná opatření!"
Harry viděl, jak Hermiona kontroluje, jestli má stále u sebe korálkovou kabelku, a honem také strčil ruku pod bundu, aby se přesvědčil, že neztratil neviditelný plášť. Pak se otočil a spatřil, že Bogrod zmateně kroutí hlavou - Zlodějova zhouba zjevně zrušila i působení kletby Imperius.
"Potřebujeme ho," připomněl Griphook. "Bez skřeta pracujícího pro Gringottovy se do trezoru nedostaneme. A potřebujeme i kováříčky!"
"Imperio!" vykřikl znovu Harry. Když se jeho hlas ozvěnou nesl kamennou chodbou, pocítil opět tu opojnou sílu, která mu z mozku proudila do hůlky. Bogrod se i tentokrát podrobil jeho vůli, zmatený výraz vystřídala maska zdvořilého nezájmu a Ron se honem rozběhl pro kožený vak s kovovými nástroji.
"Myslím, že slyším někoho přicházet, Harry!" ozvala se Hermiona, namířila Belatrixinou hůlkou na vodopád a vykřikla: "Protego!" Viděli, jak štítové kouzlo prolétlo proudem začarované vody a pokračuje dál chodbou vzhůru.
"Dobrý nápad," pochválil ji Harry. "Veďte nás, Griphooku!"
"A jak se potom dostaneme ven?" zajímal se Ron, když rázovali za skřetem do tmy a Bogrod za nimi oddechoval jako přestárlý pes.
"To budeme řešit, až to bude nutné," prohlásil Harry. Snažil se pozorně naslouchat, protože měl dojem, že se odněkud zblízka ozývá jakési chřestění a šustění. "Jak je to ještě daleko, Griphooku?"
"Už jsme blízko, Harry Pottere, hned tam budeme…"
Zabočili za roh a naskytla se jim podívaná, na kterou se Harry předem připravoval, ale která je přesto všechny donutila zastavit.
K zemi byl před nimi připoután obrovitý drak, který bránil v přístupu ke čtyřem nebo pěti nejhlouběji uloženým trezorům. Šupiny měl netvor po dlouhých letech strávených v podzemním vězení vybledlé a rozpraskané, oči mléčně růžové a obě zadní nohy zakuté v těžkých okovech, od nichž vedly řetězy k masivním kůlům zaraženým hluboko do kamenité podlahy. Velká zahrocená křídla měl složená podél těla, ale kdyby je roztáhl, zaplnila by celou podzemní kryptu, a když k nim drak otočil ošklivou hlavu, zařval tak mocně, až se skály kolem zatřásly, otevřel tlamu a vychrlil ohnivý proud, kterým je úprkem hnal vyhledat si úkryt v chodbě za sebou.
"Je částečně slepý," vysvětloval udýchaně Griphook, "a o to zuřivější. My jsme ale vybavení k tomu, abychom ho zvládli. Naučil se už, co může čekat, když se k němu blíží kováříčci. Podejte mi je."

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Nikita Ramsey Nikita Ramsey | 12. března 2020 v 20:56 | Reagovat

Nikdy jsem nevěřil v kouzlo nebo kouzlo, ale životní situace mě dovedly k kouzelníkovi jménem Aj Aji. Moje 12leté manželství proběhlo hladce, dokud se můj manžel nezačal žena a opil se, toto chování roztrhalo rodinu od sebe, hledal jsem pomoc všude kromě veškerého mého úsilí nebylo dobré výsledky, dokonce jsme šli k nějakému specialistovi na pomoc všechno úsilí bylo plýtvání, jednal jako posedlý člověk, v pondělí odpoledne během oběda jsem slyšel dvě dámy diskutovat o kouzlu caster a jak pomohl jednomu z nich znovu získat mír v jejím domě, po jejich diskusi jsem se přiblížil k lady a vysvětlil mi svou situaci a ona mi dala kontakty kouzla caster Dr Ajayi, napsal jsem kouzlo caster na jeho Whatsapp číslo: +2347084887094, vysvětlil jsem mu to a řekl mi, abych si nedělal starosti, že za tři dny začnu prožívat mír v mém domě, ale abych toho dosáhl, řekl mi také pár věcí, které musím udělat, udělal jsem podle pokynů Když byl Ajellim kouzelníkem, jak se mu slíbilo, všechno se otočilo, můj manžel se nyní stará o věci doma a vše, co získal na svém pracovišti, propagoval. Pokud potřebujete službu kouzla, abyste získali milence nebo jakýkoli problém života, kontaktujte dr. Ajayi na Viber / Whatsapp: +2347084887094 nebo e-mail: drajayi1990@gmail.com

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama