close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Kapitola dvacátá sedmá - Tichošlápkův návrat (část 2)

21. listopadu 2010 v 10:37 |  Harry Potter a Ohnivý pohár
Začal hltavě polykat veliké kusy chleba.
"Copak jeho syn doopravdy patřil ke Smrtijedům?" zeptal se Harry.
"Nemám tušení," odpověděl Sirius a dál se cpal chlebem. "Já sám jsem už byl v Azkabanu, když ho tam přivezli, a tohle všechno jsem se většinou dozvěděl, až když jsem uprchl. Rozhodně ho ale chytili ve společnosti lidí, u nichž vsadím krk, že to Smrtijedi jsou - a chlapec možná byl jen v nesprávnou chvíli na nesprávném místě, stejně jako ta skřítka."
"A pokusil se ho Skrk zachránit?" zeptala se šeptem Hermiona.
Sirius se zachechtal, i když to spíš znělo, jako kdyby štěkal. "Skrk - a pokusit se o záchranu svého syna? Myslel jsem, že jsi odhadla, co je zač, Hermiono. Vše, co by mohlo jakkoli poškodit jeho pověst, muselo pryč - celý svůj život zasvětil tomu, aby se stal ministrem kouzel. Sami jste viděli, jak propustil svou věrnou domácí skřítku, protože ho znovu přivedla do spojitosti se Znamením zla - nenapovědělo vám to, co je to za člověka? Skrkova otcovská láska sahala jen tak daleko, že svému synovi zajistil soudní řízení, a říká se, že to pro něj byla spíš záminka, aby dal najevo, jak ho nenávidí - a pak toho chlapce poslal rovnou do Azkabanu."
"On dal vlastního syna mozkomorům?" zeptal se potichounku Harry.
"Přesně to udělal," potvrdil Sirius a jízlivý úsměv z jeho tváře zmizel. "Viděl jsem mozkomory, jak ho vedou dovnitř; díval jsem se na ně mřížemi ve dveřích své cely. Nebylo mu víc než devatenáct. Zavřeli ho do cely, která byla pár kroků ode mě. Za soumraku křičel a volal matku, ale po několika dnech utichl… nakonec vždycky všichni ztichli… nanejvýš ještě křičeli ze spaní…"
Otupělý výraz v jeho očích na chvilku nápadně převážil, jako kdyby měl přes ně závěs.
"A to je pořád ještě v Azkabanu?" zeptal se Harry.
"Ne," odpověděl dutým hlasem. "Ne, už dávno ne. Umřel asi rok poté, co ho zavřeli."
"On umřel?"
"Nebyl jediný," poznamenal zahořkle. "Většina se jich tam zblázní, a mnozí nakonec přestanou jíst. Ztratí vůli k životu. Tam vždycky poznáte, že brzy někdo umře - mozkomorové to cítí a jsou rozrušení, a ten chlapec vypadal dost nemocně, už když ho přivezli. Jelikož Skrk má na ministerstvu významné postavení, dovolili jemu a jeho ženě navštívit syna ještě na smrtelné posteli. Tenkrát jsem Bartyho Skrka viděl naposledy, když napůl nesl svou ženu kolem mé cely. Nedlouho poté prý umřela, zřejmě zármutkem. Utrápila se stejně jako ten chlapec. Skrk si ani nepřijel pro synovo tělo; mozkomorové ho pohřbili venku před pevností, viděl jsem to na vlastní oči."
Sirius odložil chléb, který právě pozvedal k ústům, a místo toho uchopil láhev dýňové šťávy a celou ji vypil.
"A tak vážený pan Skrk přišel o vše ve chvíli, kdy se domníval, že už to má v kapse," pokračoval a hřbetem ruky si otřel ústa. Ještě včera to byl hrdina, předurčený stát se ministrem kouzel… a den nato byl jeho syn mrtvý, žena mrtvá, rodinné jméno zostuzené - a jak jsem se doslechl, když jsem se dostal z Azkabanu, přestal být i oblíbený. Když jeho syn umřel, lidé toho chlapce začali aspoň trochu litovat a kladli si otázku, jak mohl takový milý hoch z dobré rodiny tak špatně skončit, a došli k závěru, že jeho otci na něm nikdy moc nezáleželo. A tak se ministrem stal Kornelius Popletal, zatímco Skrka odsunuli do odboru pro mezinárodní kouzelnickou spolupráci."
Drahnou chvíli pak bylo v jeskyni ticho. Harry si připomněl, jak Skrkovi div nevylezly oči z důlků, když při mistrovství světa ve famfrpálu civěl v lese na svou neposlušnou domácí skřítku Winky. To byl zřejmě důvod, proč reagoval tak přehnaně, když ji našli pod Znamením zla: vzpomněl si přitom na syna, na ten starý skandál a na to, jak přišel o své výsadní postavení na ministerstvu.
"Moody tvrdí, že Skrk je posedlý pátráním po zlých černokněžnících," řekl Siriusovi.
"Ano, slyšel jsem, že už to u něj je tak trochu mánie," přikývl. "Podle mě si pořád myslí, že kdyby chytil ještě jednoho Smrtijeda, znovu by získal mezi lidmi popularitu."
"A proto se potají vkradl sem a prohledal Snapeův kabinet!" řekl vítězoslavně Ron a podíval se na Hermionu.
"Ano, ale vůbec to nedává smysl," mínil Sirius.
"Právě že dává!" řekl Ron vzrušeně.
Sirius však zakroutil hlavou. "Poslyš, jestli si chce Skrk Snapea prověřit, proč nejezdí na turnaj jako porotce? Vždyť to je ta nejlepší záminka, aby pravidelně zajížděl do Bradavic a dohlížel na něj."
"Takže ty si myslíš, že Snape může mít něco za lubem?" zeptal se Harry, ale Hermiona ho přerušila.
"Podívej, říkej si co chceš, ale Brumbál Snapeovi důvěřuje…"
"Tak počkej, Hermiono," řekl netrpělivě Ron. Já vím, že Brumbálovi to fantasticky myslí a tak dále, ale to ještě neznamená, že by ho opravdu hodně vychytralý černokněžník nemohl obelstít -"
"A proč tedy Snape zachránil Harrymu v prvním ročníku život? Proč ho prostě nenechal umřít?"
"To nevím - možná si říkal, že by s ním Brumbál vyrazil dveře -"
"Co si o tom myslíš ty, Siriusi?" zeptal se Harry nahlas, a Ron s Hermionou se přestali hašteřit a čekali, co na to jeho kmotr odpoví.
"Myslím, že na tom, co říkají, něco je," prohlásil Sirius a zamyšleně si je prohlížel. "Od chvíle, kdy jsem zjistil, že tu Snape učí, pořád přemýšlím, proč ho Brumbál přijal. Snapea černá magie vždycky přitahovala, už jako student tím byl pověstný. Býval to podlézavý, úlisný kluk s mastnými vlasy," dodal a Harry s Ronem se na sebe zašklebili. "Hned od samých začátků v Bradavicích znal víc zaklínadel než polovina kluků ze sedmého ročníku, a patřil k partě ze Zmijozelu, z které pak skoro všichni skončili jako Smrtijedi."
Sirius začal na prstech odpočítávat jednotlivá jména. "Rosier a Wilkes - tyhle dva zabili bystrozorové rok předtím, než Voldemort padl. Lestrangeovi - to jsou manželé - sedí v Azkabanu. Avery - jak jsem slyšel, tvrdil, že byl a jednal pod vlivem kletby Imperius a nakonec se ze všeho vykroutil, takže je na svobodě. Ale pokud vím, Snapea nikdy ani neobvinili, že by byl Smrtijed - i když to příliš neznamená. Spoustu jich nikdy nechytili, a Snape je rozhodně dost mazaný a chytrý, než aby se dostal do maléru."
"Snape se zná moc dobře s Karkarovem, ale nechce, aby se o tom vědělo," připomněl Ron.
"To je pravda, měli jste vidět, jak se tvářil, když za ním včera Karkarov přišel do hodiny lektvarů!" dodal Harry spěšně. "Chtěl s ním mluvit a tvrdil, že se mu Snape vyhýbá. Vypadal, že je strachy bez sebe a ukazoval mu něco na svém nadloktí. Nedokázal jsem ale rozpoznat, co je to."
"Ukazoval mu něco nad loktem?" podivil se upřímně Sirius. Roztržitě si prohrábl špinavé vlasy a pak znovu pokrčil rameny. "Nemám vůbec tušení, oč jde… ale jestli má Karkarov skutečně z něčeho strach a chodí kvůli tomu za Snapem…"
Chvíli zíral na stěnu jeskyně a pak se znechucené ušklíbl. "Navíc nesmíme zapomínat, že Brumbál Snapeovi důvěřuje, a i když vím, že má důvěru i k lidem, ke kterým by ji mnozí neměli ani náhodou, neumím si představit, že by mu dovolil v Bradavicích učit, pokud by někdy v minulosti sloužil Voldemortovi."
"A proč se tedy Moody i Skrk tak úporně snaží dostat do Snapeova kabinetu?" stál Ron tvrdohlavě na svém.
"Což o to," rozvažoval Sirius. "Vlastně bych se nedivil, kdyby Moody, když nastoupil, prohledal kabinety všech učitelů v Bradavicích. Bere totiž obranu proti černé magii opravdu vážně. Pochybuji, že vůbec někomu důvěřuje, a po tom, co v životě viděl, mě to nepřekvapuje. V jedné věci se ho ovšem musím zastat: nikdy nikoho nezabil, když nemusel. Když to jen trochu šlo, přiváděl zajatce živé. Byl tvrdý, ale nikdy neklesl na úroveň Smrtijedů. Kdežto Skrk… to je něco jiného… a doopravdy je nemocný? Jestliže ano, proč se tak namáhal a dovlekl se až do Snapeova kabinetu? A jestli ne, co má vlastně za lubem? Co bylo při mistrovství světa tak důležitého, že kvůli tomu do nejvyšší lóže vůbec nepřišel? A co dělá teď, když má jako porotce při turnaji být tady?"
Zmlkl a dál civěl na stěnu jeskyně. Klofan zatím čenichal po kamenech na zemi, jestli snad nepřehlédl nějaké kosti.
Nakonec se Sirius podíval na Rona. "Říkal jsi, že tvůj bratr dělá Skrkovi osobního asistenta. Myslíš, že by ses ho mohl zeptat, jestli ho v poslední době viděl?"
"Můžu to zkusit," odpověděl s jistými pochybnostmi. "Ovšem nesmí to vyznít tak, jako bych si myslel, že jeho šéf má za lubem nějakou křivárnu. Percy ho totiž miluje."
"A pokus se taky zjistit, jestli už objevili nějakou stopu Berty Jorkinsové," řekl Sirius a posunkem ukázal na druhé číslo Denního věštce.
"Pytloun mi říkal, že ne," ozval se Harry.
"Ano, tady v tom článku se na něj odvolávají," přikývl Sirius. "Vykládají tam, jakou má Berta špatnou paměť. Vím, že od té doby, co jsem ji znal, se mohla změnit, ale tenkrát vůbec nebyla zapomnětlivá - právě naopak. Trochu hloupější byla, to ano, ale na klepy a na fámy měla výtečnou paměť. Každou chvíli kvůli tomu způsobila nějaký malér, protože nikdy nevěděla, kdy má mlčet. Dovedu si představit, že pro ministerstvo kouzel mohla být docela přítěží - možná proto se Pytloun po ní tak dlouho nenamáhal pátrat.
Sirius ztěžka, hlasitě vzdychl a mnul si zakalené oči.
"Kolik je hodin?" Harry se podíval na hodinky, ale vzápětí si uvědomil, že od té doby, co je měl s sebou v jezeře, mu nejdou.
"Půl čtvrté," řekla Hermiona.
"Už byste se raději měli vrátit do Bradavic," řekl Sirius a vstal. "A ještě něco…" podíval se obzvlášť přísně na Harryho, "ať vás nikoho ani nenapadne vykrást se ze školy, abyste za mnou zašli, rozumíte? Prostě mi posílejte vzkazy. I nadále chci vědět o všem, co by se stalo divného, ale nikdo z vás nesmí z Bradavic bez dovolení: to by byla ta nejlepší příležitost, aby na vás někdo zaútočil."
"Zatím na mě nezaútočil nikdo, akorát jeden drak a pár ďasovců," namítl Harry.
Sirius se však na něj zamračil. "To není podstatné… Začnu zas klidněji dýchat, teprve až tenhle turnaj skončí. A to bude nejdřív v červnu. Ještě na jednu věc nezapomeňte - když o mně budete mluvit, říkejte mi Čmuchal, dobře?"
Vrátil Harrymu ubrousek a láhev a popleskal Klofana jakoby na rozloučenou. "Půjdu s vámi až k Prasinkám," řekl, "třeba zas najdu nějaké noviny."
Než vyšli z jeskyně, proměnil se ve velkého černého psa a potom se všichni společně vydali po svahu dolů, přes úsek posetý bludnými balvany, zpátky k přelízce. Tam všem třem ještě dovolil, aby ho pohladili po hlavě, otočil se a odklusal po humnech pryč.
Harry, Ron a Hermiona se vydali do Prasinek a hned pokračovali dál do Bradavic.
"Opravdu by mě zajímalo, jestli Percy tohle všechno o Skrkovi ví," poznamenal Ron, když vystupovali po příjezdové cestě k hradu. "Ale možná mu na tom nezáleží… nejspíš by svého šéfa kvůli tomu obdivoval ještě víc. On totiž Percy miluje řád. Prostě by řekl, že Skrk jej odmítá přestoupit, i když se jedná o vlastního syna."
"Percy by nikoho z rodiny mozkomorům nepředhodil!" namítla přísně Hermiona.
"Tím si nejsem úplně jistý," poznamenal Ron. "Kdyby si myslel, že mu překážíme v kariéře… Je totiž opravdu ctižádostivý…"
Vystoupili po kamenném schodišti do vstupní síně, kam už k nim z Velké síně zavanula lahodná vůně večeře.
"Chudák Čmuchal," řekl Ron a zhluboka se nadechl. "Musí tě mít opravdu rád, Harry… když si představím tu hrůzu živit se krysami."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama