close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Kapitola dvacátá první - Fronta osvobození domácích skřítků (část 2)

21. listopadu 2010 v 10:22 |  Harry Potter a Ohnivý pohár
"A potom, Harry Pottere, se Dobby vydal navštívit Winky, a zjistil, že ji propustili taky, pane!" řekl skřítek potěšeně.
Nato se Winky vrhla ze stoličky na zem a zůstala ležet tváří dolů na podlaze z kamenných dlaždic, bušila do ní malými pěstičkami a skučela čirým zoufalstvím. Hermiona k ní honem přiklekla a pokoušela se ji utěšit, ale její slova na skřítku sebemíň nezapůsobila.
Dobby pokračoval ve svém vyprávění a hlasitě křičel, aby přehlušil její hořekování. "A pak to Dobbyho zničehonic napadlo, Harry Pottere, pane! ,Proč by Dobby a Winky nehledali práci společně?' řekl Dobby. Jenže kde se najde dost práce pro dva domácí skřítky?' namítla Winky. Dobby začal přemýšlet a pak ho to napadlo, pane! V Bradavicích! A tak Dobby a Winky přišli za profesorem Brumbálem, pane, a profesor Brumbál nás přijal!"
Dobby se rozzářil jak vánoční stromeček a z očí mu znovu vyhrkly šťastné slzy.
"A profesor Brumbál řekl, že Dobby bude dostávat plat, pane, když si to přeje! Takže Dobby je teď svobodný skřítek, pane, a dostává galeon týdně a jeden den v měsíci má volno!"
"To není zrovna moc!" ozvala se Hermiona pohoršené z podlahy od Winky, která dál hořekovala a tloukla pěstičkami kolem sebe.
"Totiž, profesor Brumbál nabízel Dobbymu deset galeonů týdně a volné soboty i neděle," řekl Dobby a maličko se zachvěl, jako by mu pouhé pomyšlení na takové bohatství a tolik volného času nahánělo strach, "Dobby to s ním ale usmlouval, slečno… Dobby je rád svobodný, slečno, jenže tolik svobodný zase být nechce, záleží mu víc na práci než na penězích."
"A kolik profesor Brumbál platí tobě, Winky?" zeptala se Hermiona vlídně.
Pokud se domnívala, že tím skřítku povzbudí, krutě se zmýlila. Winky sice přestala plakat, ale když se napřímila, tvář ještě úplně mokrou od slz, zlobně upřela na Hermionu své veliké hnědé oči.
"Winky je před ostatními skřítky hanba, ale platit si ještě nedává!" zapištěla. "Tak hluboko ještě neklesla! Winky se upřímně stydí za to, že je na svobodě!
"Ty se za to stydíš?" zeptala se Hermiona nechápavě. "Počkej přece, Winky! Stydět by ses neměla ty, ale pan Skrk! Ty jsi nic špatného neudělala, to on se k tobě choval doopravdy hrozně -"
Když to Winky slyšela, připleskla si honem ruce na díry v čapce a stiskla si uši tak, aby neslyšela ani slovo. "Tak to ne, slečno, mého pána urážet nebudete!" zavřeštěla. "Pana Skrka urážet nesmíte! Pan Skrk je dobrý kouzelník, slečno! Pan Skrk udělal správně, když neřádnou Winky vyhodil!"
"Winky si na to ještě pořád nemůže zvyknout, Harry Pottere," zapištěl Dobby, ale tak, aby ho skřítka neslyšela. "Winky zapomíná, že už k panu Skrkovi nemá žádné závazky. Smí teď říkat, co si myslí, ale neudělá to."
"Copak domácí skřítkové nesmějí říkat, co si o svých pánech myslí?" zeptal se Harry.
"To ne, pane, ovšemže ne," a Dobby se najednou zatvářil vážně. "To patří k naší porobě, pane. Zachováváme jejich tajemství a mlčíme, pane, dbáme na čest rodiny a nikdy o nich neřekneme nic špatného - ačkoli profesor Brumbál Dobbymu vysvětlil, že on na tom netrvá. Profesor Brumbál říkal, že o něm klidně můžeme - že -"
Dobby se náhle zatvářil nervózně a kývnutím Harrymu naznačil, že mu chce sdělit něco důvěrného.
Harry se k němu naklonil a Dobby zašeptal: "Prý o něm klidně můžeme říkat, že je - že je poťapaný starý morous, pane, jestli budeme chtít, pane!"
A ustrašeně se zahihňal.
"Dobby ovšem nic takového nechce, Harry Pottere," mluvil už zase jako jindy a kroutil hlavou, až mu uši pleskaly. "Dobby má profesora Brumbála moc rád, pane, a bude hrdý na to, když bude zachovávat jeho tajemství."
"Ale o Malfoyových už můžeš říkat, co chceš?" ušklíbl se Harry.
V Dobbyho obrovských očích se nakrátko objevil výraz zděšení. "To by - to by Dobby mohl," hlesl nejistě a napřímil maličká ramínka. "Dobby by mohl Harrymu Potterovi říct, že jeho bývalí pánové byli - že to byli - zlí černokněžníci!"
Chviličku ještě zůstal stát a chvěl se po celém těle, vystrašený vlastní odvahou. Pak se však vrhl k nejbližšímu stolu, vší silou do něj začal bušit hlavou a kvílel přitom: "Ten neřád Dobby! Neřád Dobby!"
Harry ho chytil zezadu za kravatu a odtáhl ho od stolu.
"Děkuji vám, Harry Pottere, děkuji vám," Dobby ještě sotva popadal dech a mnul si hlavu.
"Musíš to zkoušet častěji, aby sis zvyknul, Dobby," řekl Harry.
"Aby si zvyknul?" zapištěla Winky zuřivě. "Měl by ses stydět, Dobby, takhle mluvit o svých pánech!"
"Moji pánové už to nejsou, Winky!" odsekl skřítek vzdorovitě. "Dobbymu už nezáleží na tom, co si myslí!"
"Ty jsi špatný skřítek, Dobby!" zasténala Winky a po tváři se jí znovu řinuly slzy. "Chudák pan Skrk, co si bez Winky počne? Vždyť mě přece potřebuje, potřebuje moji pomoc! Starala jsem se o jejich rodinu celý život, a moje matka předtím zrovna tak, a ještě před ní má babička… Co by tomu řekly, kdyby se dozvěděly, že Winky propustili na svobodu? Taková hanba, to je taková hanba!" Zabořila si tvář do sukénky a hlasitě se rozeštkala.
"Winky," řekla Hermiona rázně. Jsem si jistá, že pan Skrk se bez tebe docela dobře obejde. My jsme ho totiž viděli -"
"Vy jste viděli mého pána?" vyhrkla Winky bez dechu, zvedla uslzenou tvářičku a vypoulila na Hermionu své veliké oči. "To jste ho viděli tady v Bradavicích?"
"Ano," přisvědčila Hermiona. "On a pan Pytloun jsou v porotě turnaje tří kouzelnických škol."
"Takže pan Pytloun sem taky jezdí?" vypískla a k Harryho velkému překvapení (ostatně Ron i Hermiona na tom byli stejně) se znovu zatvářila rozzlobeně. "Pan Pytloun je špatný kouzelník! Opravdu moc špatný! A můj pán ho nemá rád, to ne, ani trochu!"
"Pytloun že je špatný?" podivil se Harry.
"Ano, ovšem," přikyvovala zuřivě Winky. "Můj pán o něm Winky ledacos pověděl! Ale Winky to neřekne - Winky zachovává tajemství svých pánů…"
Zase už tonula v slzách a slyšeli, jak vzlyká do sukénky. "Chudák pán, chudák můj pán, když už nemá žádnou Winky, která by mu pomáhala!"
Dál už z ní nedostali jediné rozumné slovo. Nechali ji tedy lkát a dopili čaj, zatímco Dobby blaženě líčil, jaké to je, být svobodný skřítek, a co hodlá udělat s vydělanými penězi.
"Příště si Dobby koupí nějaký svetr, Harry Pottere!" vysvětloval šťastně a ukazoval na svá holá prsa.
"Víš co, Dobby," ozval se Ron, kterému se skřítek zřejmě náramně zalíbil. "Dám ti ten, co mi mamka letos uplete k Vánocům; pokaždé od ní nějaký dostanu. Nevadí ti hnědá barva, že ne?"
Dobby se celý zatetelil štěstím.
"Asi ho budeme muset zmenšit, aby ti nebyl moc velký," dodal ještě Ron, "ale k tomu tvému ubrousku na čajník se bude hodit."
Už byli na odchodu, když se k nim nahrnula znovu spousta skřítků a nabízeli jim, ať si vezmou s sebou ještě nějaké zákusky. Hermiona je samozřejmě odmítla a s bolestným výrazem se dívala, jak se jim skřítkové znovu a znovu uklánějí. Zato Harry s Ronem si šlehačkovou roládou a zákusky nacpali plné kapsy.
"Děkujeme vám!" řekl Harry skřítkům, kteří se teď shlukli kolem dveří, aby se s nimi rozloučili.
"Harry Pottere… může Dobby za vámi občas přijít, pane?" zeptal se Dobby nejistě.
"To víš, že ano," odpověděl Harry a Dobby se rozzářil.
"Něco vám povím," prohlásil Ron, když všichni tři vyšli z kuchyně a vraceli se po schodech do vstupní síně. "Až dodnes jsem opravdu obdivoval Freda a George, jak dokážou štípnout jídlo z kuchyně - ale vlastně na tom nic není, co říkáte? Vždyť se ti skřítci div nepřetrhnou, aby vám toho naložili co nejvíc!"
"Myslím, že nic lepšího se těm skřítkům nemohlo stát," mudrovala Hermiona, když jako první vystupovala po mramorovém schodišti. "Mám na mysli to, že mezi ně přišel Dobby. Ostatní skřítkové uvidí, jak je šťastný, když je svobodný, a časem se jim rozbřeskne, že to chtějí také!"
"Musíš jenom doufat, že si nebudou moc všímat Winky," podotkl Harry.
"Já myslím, že ji to přejde," mínila Hermiona, i když to neznělo nejjistěji. Jakmile se vzpamatuje z toho otřesu a zvykne si na Bradavice, pozná, oč na tom je líp bez toho svého pana Skrka."
"Patrně ho má upřímně ráda," zahuhňal Ron (právě se totiž zakousl do smetanového zákusku).
"Zato o Pytlounovi valné mínění nemá, že?" připomněl Harry. "Rád bych věděl, co o něm Skrk doma vykládá!"
"Nejspíš říká, že to není zrovna dobrý vedoucí odboru," soudila Hermiona, "a když to vezmete upřímně… něco na tom je, nemyslíte?"
"Pořád bych radši pracoval u něj než u pana Skrka," mínil Ron. "Pytloun aspoň má smysl pro humor."
"Dávej pozor, ať tě neuslyší Percy," řekla Hermiona a pousmála se.
"To jistě. Percy by rozhodně nechtěl pracovat u někoho, kdo má smysl pro humor, co říkáte?" přisvědčil Ron a pustil se do čokoládového větrníku. "Ten by žádný vtip nepoznal, i kdyby před ním tancoval nahatý a na sobě měl jen Dobbyho ubrousek na čajník."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama