close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

kapitola dvacátá druhá - RELIKVIE SMRTI (část 2)

21. listopadu 2010 v 14:36 |  Harry Potter a Relikvé smrti
"Díky, Řeko," odpověděl další důvěrně známý hlas. Ron užuž otevíral ústa, Hermiona ho ale šeptem předešla.
"No jasně, je to Lupin!"
"Trváte stále na svém, Romulusi, jako pokaždé, když vystupujete v našem pořadu, a jste přesvědčen, že Harry Potter je pořád ještě naživu?"
"Samozřejmě!" přisvědčil rozhodným tónem Lupin. "Ani v nejmenším nepochybuji o tom, že kdyby přišel o život, Smrtijedi by to okamžitě rozhlásili do všech koutů světa, protože by tím zasadili smrtící ránu morálce všech, kteří se staví novému režimu na odpor. Chlapec, který zůstal naživu, zůstává symbolem všeho, za co bojujeme: vítězství dobra, síly nevinnosti a nutnosti pokračovat v odporu."
V Harryho nitru se zvedla vlna vděčnosti smíšené se zahanbením. Znamená to, že mu už Lupin prominul ta strašná obvinění, jimiž ho při posledním setkání zahrnul?
"A co byste Harrymu vzkázal, kdybyste věděl, že nás poslouchá, Romulusi?"
"Řekl bych mu, že jsme všichni v duchu s ním," odpověděl Lupin a pak na maličký okamžik zaváhal. "A také bych mu řekl, aby se řídil vlastním instinktem, který je vynikající a skoro vždy správný."
Harry pohlédl na Hermionu, která měla oči plné slz.
"Skoro vždy správný," opakovala.
"Copak jsem vám to neřekl?" zeptal se překvapeně Ron. "Dozvěděl jsem se od Billa, že se Lupin už zase vrátil k Tonksové! A co jsem ještě slyšel - Tonksová se prý pořádně zakulatila."
"… a naše obvyklé aktuální zprávy o přátelích Harryho Pottera, kteří trpí pro svoji loajalitu?" vyptával se Lee.
"No, jak naši pravidelní posluchači nepochybně vědí, bylo uvězněno několik lidí, kteří nejotevřeněji vystupovali na podporu Harryho Pottera, mezi nimi i Xenofilius Láskorád, někdejší vydavatel Jinotaje -" odpověděl Lupin.
"Aspoň zůstal naživu!" zahučel Ron.
"Před pouhými několika hodinami jsme se také doslechli, že Rubeus Hagrid -" všichni tři při zaznění Hagridova jména vyjekli, takže jim málem unikl zbytek věty, "známý šafář bradavické školy, jen o vlásek unikl zatčení na bradavických školních pozemcích, kde údajně ve své hájence pořádal mítink na podporu Harryho Pottera. Hagrida se ale nepodařilo zadržet a domníváme se, že se před svými pronásledovateli nadále skrývá."
"Není asi k zahození, chce-li někdo uniknout ze spárů Smrtijedům, mít pětimetrového nevlastního bratříčka, co?" poznamenal Lee.
"Řekl bych, že to může přijít vhod," souhlasil vážně Lupin. "Chtěl bych jen dodat, že sice všichni tady v Potterově hodince obdivujeme Hagridovo odhodlání, přesto bychom ale i těm nejoddanějším Harryho příznivcům radili, aby se neřídili jeho příkladem. Pořádání mítinků na podporu Harryho Pottera není v nynější atmosféře příliš rozumné."
"To opravdu není, Romulusi," přitakal Lee, "takže bychom doporučovali, abyste svou přízeň mladému muži s jizvou ve tvaru blesku dávali najevo raději tím, že budete sledovat Potterovu hodinku!
A nyní přejděme k novinkám o kouzelníkovi, který dokazuje, že je stejně nepostižitelný jako Harry Potter. S vaším dovolením mu budeme říkat náčelník Smrtijedů. A teď už předám slovo našemu novému přispěvateli, který nám poví, jak on se dívá na některé z těch šílených pověstí, které o náčelníkovi Smrtijedů kolují - vítej Potkane!"
"Potkane?"
To z rádia zavrčel další dobře známý hlas a Harry, Ron i Hermiona unisono vyhrkli: "Fred!"
"I ne - není to spíš George?"
"Já bych řekl, že je to Fred," usoudil Ron a naklonil se blíž, aby lépe slyšel.
"Potkan nebudu, to ani náhodou," rozčilovalo se jedno z dvojčat v éteru. "Říkal jsem vám přece, že chci být Rapír!"
"No dobrá, dobrá, Rapíre, mohl bys nám prosím říct svůj názor na ty nejrůznější fámy, které o náčelníkovi Smrtijedů poslední dobou kolují?"
"Jistě, Řeko, to bych mohl," přisvědčil Fred. "Jak o něm naši posluchači nepochybně vědí, tak pokud se nekrčí na dně zahradního jezírka nebo v nějaké podobné skrýši, vytváří Vy-víte-kdo svou strategií setrvávat v temnotách docela slušnou atmosféru strachu. Mimochodem, kdybychom považovali za hodnověrné všechny zprávy těch, kdo ho údajně někde spatřili, znamenalo by to, že se nám tu Vy-víte-kdo musí potulovat přinejmenším v devatenácti různých podobách."
"Což mu pochopitelně vyhovuje," dodal Kingsley. "Všechna ta záhadná zjevení vytvářejí mnohem hrozivější atmosféru, než kdyby se ukázal doopravdy."
"Určitě," přitakal Fred. "Takže, lidičky, snažte se brát vše s trochu větší rozvahou. Situace je dost zlá sama o sobě, i když si k ní nebudeme nic přimýšlet. Vezměte si například tu nejnovější povídačku, že Vy-víte-kdo dokáže zabít jediným pohledem. To umí jen bazilišek, vážení posluchači! Vyzkoušíte to jednoduše - podívejte se, jestli to, co na vás zírá, má nohy. Pokud ano, klidně tomu můžete pohlédnout do očí, přestože i tak to bude nejspíš poslední věc, kterou v životě uděláte, bude-li před vámi skutečně stát Vy-víte-kdo."
Poprvé za bůhvíkolik týdnů se Harry upřímně rozesmál. Přímo cítil, jak mu tíha nervózního napětí padá z beder.
"A co ty věčné fámy, že byl viděn kdesi v zahraničí?" zeptal se Lee.
"Proč ne?" opáčil Fred. "Kdo by si po vší té dřině, kterou musel vynaložit, nechtěl dopřát pěknou malou dovolenou? Hlavně nezapomínejte, lidičky, že se nesmíte nechat ukolébat falešným pocitem bezpečí a spoléhat se na to, že Vy-víte-kdo zmizel ze země. Možná zmizel a možná nezmizel, faktem ale zůstává, že když chce, umí sebou hodit ještě rychleji, než kdybyste Severusi Snapeovi pohrozili šamponem. Chystáte-li se tedy k něčemu riskantnímu, raději nepředpokládejte, že Vy-víte-kdo je bůhvíjak daleko. V životě bych od sebe nečekal, že řeknu něco takového, ale bezpečí především!"
"Opravdu upřímné díky za tvá moudrá slova, Rapíre," ukončil rozhovor Lee. "Vážení posluchači, a tím jsme dospěli ke konci další Potterovy hodinky. Nevíme, kdy se vám budeme moci znovu ozvat, můžete se ale vsadit, že nás opět uslyšíte. Pilně prohledávejte stupnici a příštím heslem bude Pošuk. Chraňte se navzájem a neztrácejte víru! Dobrou noc."
Stupnice rádia se roztočila a světlo za ladicím okénkem zhaslo, Harry, Ron a Hermiona však zářili radostí. Dobře známé hlasy jejich přátel na ně zapůsobily jako mimořádně povzbudivý nápoj. Harry už natolik přivykl stavu odloučení, že skoro zapomněl, že existují i jiní lidé, kteří bojují proti Voldemortovi. Připadal si, jako by se probudil z dlouhého spánku.
"Paráda, co?" broukl spokojeně Ron.
"Senzace!" přitakal Harry.
"Jsou tak stateční," povzdechla si obdivně Hermiona. "Kdyby na ně přišli…"
"Jsou přece neustále v pohybu, ne?" řekl Ron. "Jako my."
"Slyšeli jste ale, co říkal Fred?" zeptal se vzrušeně Harry. Teď, když vysílání skončilo, se v myšlenkách opět vrátil k tématu, jímž byl absolutně posedlý. "Je v zahraničí! Pořád pátrá po té hůlce. Já to věděl!"
"Harry…"
"No tak, Hermiono, proč si to za žádnou cenu nechceš přiznat? Vol -"
"Ne, Harry!"
"- demort pátrá po bezové hůlce!"
"To jméno je tabu!" vyjekl Ron a vyskočil; v tomtéž okamžiku se venku před stanem rozlehlo silné prásknutí. "Říkal jsem ti to, Harry, přece jsem ti to říkal, už ho nesmíme vyslovovat nahlas - musíme obnovit ta ochranná kouzla, kterými jsme zabezpečení - honem - takhle nacházejí -"
Vtom se Ron zarazil a Harry se ani nemusel ptát proč. Lotroskop na stolku se rozsvítil a začal se zběsile točit. Slyšeli přibližující se hlasy, drsné a chraplavé. Ron vytáhl z kapsy zatemňovač a cvakl jím. Všechna světla zhasla.
"Vylezte ven s rukama nad hlavou!" dolehl k nim temnotou hrubý hlas. "Víme, že tam jste! Míří na vás půltucet hůlek a je nám úplně jedno, koho naše kletby zasáhnou!"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama