close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

kapitola desátá - KRÁTURŮV PŘÍBĚH (část 2)

21. listopadu 2010 v 14:12 |  Harry Potter a Relikvé smrti
A pak jednoho dne, rok po tom, co se k němu přidal, sešel pan Regulus do kuchyně, aby si promluvil s Kráturou. Pan Regulus měl Kráturu odjakživa rád. A pan Regulus řekl… řekl…"
Starý domácí skřítek se kolébal čím dál rychleji.
"… řekl, že Pán zla požaduje služby skřítka."
"Voldemort že potřeboval skřítka?" opakoval po něm Harry a podíval se po Ronovi a Hermioně, kteří se ovšem tvářili stejně zmateně jako on.
"Ach ano," zasténal Krátura. "A pan Regulus mu dobrovolně nabídl Kráturu. Byla to velká čest, jak říkal pan Regulus, velká čest pro něj i pro Kráturu. Kladl Kráturovi na srdce, že musí udělat všechno, co mu Pán zla nařídí… a potom se vrátit d-domů."
Krátura se kolébal ještě o něco rychleji a nabíral dech přerývanými vzlyky.
"Krátura tedy šel za Pánem zla. Pán zla Kráturovi neprozradil, co se bude dít, ale vzal Kráturu s sebou do jeskyně u moře. A za tou jeskyní byla druhá, mnohem větší jeskyně a v té větší jeskyni bylo obrovské černé jezero…"
Harrymu se zježily vlasy na zátylku. Připadalo mu, jako by k němu Kráturův skřehotavý hlas doléhal přes hladinu té temné vody. Viděl, co se tam odehrálo, tak jasně, jako by byl očitým svědkem.
"… a na jezeře byl člun…"
Samozřejmě že byl na jezeře člun. Harry ten člun dobře znal, maličký a přízračně zelený, začarovaný tak, aby se v něm k ostrovu uprostřed jezera mohl plavit jeden kouzelník a jedna oběť. To byla tedy metoda, již Voldemort použil k ověření účinnosti ochranných kouzel obklopujících viteál: vypůjčil si tvora, kterého mohl bez obav zlikvidovat, domácího skřítka…
"Na tom ostrově byla m-mísa plná nějakého lektvaru. P-pán zla Kráturovi nařídil, aby ho vypil…"
Skřítek se otřásl od hlavy k patě.
"Krátura pil, a když pil, viděl strašlivé věci… Kráturovy vnitřnosti byly v jednom ohni… Krátura volal pana Reguluse a prosil, aby ho zachránil, volal paní Blackovou, ale Pán zla se tomu jen smál… Přinutil Kráturu, aby vypil ten lektvar až do dna… a do prázdné mísy pak hodil medailonek… a potom ji naplnil dalším lektvarem.
A pak Pán zla odplul a nechal Kráturu na ostrově úplně samotného…"
Harry v duchu viděl, jak se to všechno stalo. Viděl, jak se Voldemortův bílý hadí obličej ztrácí ve tmě, viděl jeho rudé oči nemilosrdně upřené na skřítka, který se zmítal v bolestivých křečích a zbývalo mu jen pár minut života. Nevyhnutelně musel podlehnout strašlivé žízni, kterou ve svých obětech vyvolával ten palčivý lektvar… dál už ale Harryho jeho fantazie nedonesla, protože si nedokázal představit, jak se Kráturovi podařilo z ostrova uniknout.
"Krátura potřeboval vodu, doplazil se až k okraji ostrova a napil se z toho černého jezera… A z vody se vynořily ruce, mrtvé ruce, a stáhly Kráturu pod hladinu…"
"Jak ses odtamtud dostal?" zeptal se Harry a vůbec ho nepřekvapilo, když sám sebe slyšel šeptat.
Krátura zvedl ošklivou hlavu a pohlédl na Harryho velkýma, krví podlitýma očima.
"Pan Regulus Kráturovi přikázal, aby se vrátil domů," odpověděl.
"Já vím - ale jak se ti podařilo uniknout neživým?"
Krátura jako by otázce nerozuměl.
"Pan Regulus Kráturovi přikázal, aby se vrátil domů," opakoval.
"To já vím, ale -"
"To je přece jasné, Harry, nemyslíš?" vložil se do hovoru Ron. "Přemístil se!"
"Ale… do té jeskyně ani z ní se přemisťováním nebylo možné dostat," namítl Harry, "jinak by Brumbál -"
"Nezapomínej, že skřítkové ovládají jiná kouzla a čáry než čarodějové," připomněl mu Ron. "Můžou se přece přemisťovat třeba v Bradavicích, kde my nemůžeme."
Nastalo ticho, Harry se zahloubal nad Ronovým vysvětlením. Jak se mohlo stát, že Voldemort udělal takovou chybu? Ještě to ale nestačil domyslet, když se hlasem chladným jako led ozvala Hermiona.
"Samozřejmě, Voldemort se na schopnosti domácích skřítků díval jako na něco podřadného, co si vůbec nezaslouží jeho pozornost - úplně stejně jako všichni čistokrevní kouzelníci, kteří se k nim chovají jako ke zvířatům… V životě by ho nenapadlo, že mohou ovládat nějaká kouzla, kterých on sám není schopen."
"Nejvyšším zákonem pro každého domácího skřítka je rozkaz jeho pána," prohlásil Krátura rozhodným tónem. "Krátura dostal rozkaz, aby se vrátil domů, a tak se vrátil domů…"
"No dobrá, v tom případě jsi ale udělal, co jsi měl přikázáno, ne?" zeptala se laskavým hlasem Hermiona. "Nedostal jsi žádný rozkaz, který bys nesplnil!"
Krátura zavrtěl hlavou a kolébal se stále stejně rychle.
"Co se tedy stalo, když ses vrátil?" zeptal se Harry. "Co ti Regulus řekl, když jsi mu vyprávěl, co se přihodilo?"
"Pana Reguluse to znepokojilo, hrozně ho to znepokojilo," zachroptěl Krátura. "Pan Regulus Kráturovi přikázal, aby se někam schoval a nevycházel z domu. A potom… to bylo o něco později… pan Regulus jednou v noci za Kráturou přišel a vytáhl ho z jeho přístěnku. Pan Regulus se choval divně, úplně jinak než obvykle, dělal si obrovské starosti, Krátura to na něm viděl… A pak Kráturu požádal, aby ho vzal do té jeskyně, do stejné jeskyně, kam Krátura doprovázel Pána zla…"
A tak se spolu vydali na cestu. Harry si to uměl naprosto jasně představit, v duchu viděl vystrašeného starého skřítka a hubeného černovlasého chytače, který se tak podobal Siriusovi… Krátura věděl, jak otevřít tajný vchod do podzemní jeskyně, věděl, jak přivolat malý člun, a tentokrát to byl jeho milovaný Regulus, který se s ním plavil na ostrov s mísou jedu…
"A tam tě přinutil, abys zase ten lektvar vypil?" zeptal se znechuceně.
Krátura ale zavrtěl hlavou a rozplakal se. Hermiona si vystrašeně zakryla rukama ústa - zdálo se, že v tom okamžiku něco pochopila.
"P-pan Regulus vytáhl z kapsy medailonek podobný tomu, který měl Pán zla," vyprávěl Krátura a po obou stranách rypákovitého nosu se mu koulely slzy. "A přikázal Kráturovi, aby si ho vzal, a až bude mísa prázdná, aby medailonky vyměnil…"
Krátura se otřásal hlubokými chraptivými vzlyky a Harry se musel plně soustředit, aby mu rozuměl.
"A nařídil Kráturovi, aby… aby se vrátil… bez něj. A řekl, že… že se má Krátura… vrátit domů… a nikdy paní neprozradit… co udělal… že má ale ten… ten první medailonek zničit. A vypil… vypil všechen ten lektvar… A Krátura vyměnil medailonky… a díval se jak… jak pana Reguluse… zatáhli pod… pod vodu… a…"
"Ach bože, Kráturo!" zakvílela Hermiona, která se už před chvílí rozplakala. Padla vedle skřítka na kolena a pokusila se ho obejmout. Krátura se okamžitě vymrštil na nohy a odtáhl se od ní, jako by se jí štítil.
"Mudlovská šmejdka se Krátury dotkla, to Krátura nedovolí! Co by řekla jeho paní?"
"Zakázal jsem ti, abys jí říkal mudlovská šmejdka!" zavrčel Harry, ale to už se skřítek trestal sám. Padl na zem a tloukl čelem do podlahy.
"Zastav ho, zastav ho!" vypískla Hermiona. "Copak taky nevidíš, jak je to ponižující, když musí takhle poslouchat?"
"Nech toho, Kráturo, přestaň!" houkl Harry.
Skřítek ležel na podlaze, chraptivě popadal dech a třásl se. Celý nos se mu leskl zelenými hleny, na bledém čele, jímž tloukl o zem, už mu nabíhala velká boule, oči měl napuchlé, krhavé a zalité slzami. Harry v životě neviděl nic tak zbědovaného.
"Tak ses tedy s tím medailonkem vrátil domů," pokračoval neúprosně, protože byl odhodlán dozvědět se celou pravdu. "A pokusil ses ho zničit?"
"Nic, co Krátura udělal, na něm nezanechalo jediné škrábnutí," zakňučel skřítek. "Krátura vyzkoušel všechno, všechna kouzla, která zná, ale nic nefungovalo, vůbec nic… To pouzdro je chráněné strašnou spoustou mocných zaklínadel. Krátura si byl jistý, že k jeho zničení by stačilo dostat se dovnitř, ale nedokázal ho otevřít… Krátura se potrestal a zkoušel to znovu, zase se potrestal a zase to zkoušel. Krátura nesplnil rozkaz, nepodařilo se mu medailonek zničit! A jeho paní šílela žalem, protože pan Regulus zmizel, a Krátura jí nemohl povědět, co se s ním stalo, nesměl to udělat, protože pan Regulus mu z-zakázal k-komukoli z r-rodiny p-prozradit, k čemu v té jeskyni d-došlo…"
Krátura se rozvzlykal tak lítostivě, že už nebyl schopen jediného srozumitelného slova. Hermiona se na něj dívala, po tvářích jí tekly slzy, neodvažovala se ale znovu se ho dotknout. Dokonce i Ron, kterému Krátura nijak nepřirostl k srdci, se tvářil zaraženě. Harry si dřepl na paty a potřásl hlavou, aby si pročistil myšlenky.
"Já ti prostě nerozumím, Kráturo," prohlásil konečně. "Voldemort se tě pokusil zabít, Regulus položil život za to, aby zlomil jeho moc, a tys přesto klidně Voldemortovi zradil Siriuse? Klidně jsi šel za Narcisou a Belatrix a jejich prostřednictvím jsi Voldemortovi předal zprávu, že -"
"Takhle se na to Krátura nedívá, Harry," zarazila ho Hermiona a otřela si oči hřbetem ruky. "Je to otrok a domácí skřítkové jsou navíc na ošklivé či dokonce na surové zacházení zvyklí. To, co Voldemort Kráturovi provedl, se nijak zvlášť nevymykalo běžným zvyklostem. Co pro skřítka, jako je Krátura, znamenají války mezi kouzelníky? Je věrný lidem, kteří se k němu chovají laskavě, jako se k němu zřejmě chovala paní Blacková a nepochybně i Regulus, takže jim ochotně sloužil a bezmyšlenkovitě papouškoval jejich názory. Vím, co chceš říct," pokračovala, když viděla, že se Harry chystá protestovat. "Chceš říct, že Regulus názor změnil… Jenže, jak se zdá, Kráturovi to pořádně nevysvětlil, nemyslíš? A řekla bych, že vím, proč to neudělal. Pro Kráturu i pro Regulusovu rodinu bylo bezpečnější, když se všichni drželi těch starých žvástů o čistokrevném rodu. Regulus se je všechny snažil chránit."
"Sirius -"
"Sirius se ke Kráturovi choval ohavně, Harry, a nemá smysl, aby ses na mě takhle tvářil. Víš dobře, že je to pravda. Než se sem Sirius nastěhoval, byl Krátura dlouhou dobu úplně sám a pravděpodobně zoufale toužil po troše lásky. Nepochybuji o tom, že se slečna Cissy i slečna Bella ke Kráturovi chovaly nesmírně laskavě, když se objevil, tak se jim za to odvděčil tím, že jim pověděl všechno, co chtěly vědět. Odjakživa tvrdím, že kouzelníci za to, jak se chovají k domácím skřítkům, jednou tvrdě zaplatí. A jak vidíš, Voldemort za to zaplatil… a Sirius také."
Na to Harry neměl odpověď. Když se díval na Kráturu, který vzlykal na podlaze u jeho nohou, vzpomněl si, co mu řekl Brumbál pouhých několik hodin po Siriusově smrti: Myslím, že Sirius nikdy Kráturu nepovažoval za bytost, jejíž city jsou stejně zranitelné jako lidské…
"Kráturo," promluvil po chvíli, "až se na to budeš cítit, tak… tak se prosím posaď."
Trvalo několik minut, než skřítek přestal vzlykat a škytat a konečně zmlkl. Pak se posadil a mnul si oči rukama jako malé děcko.
"Budu po tobě chtít, abys něco udělal, Kráturo," oslovil ho Harry a pohledem požádal Hermionu o pomoc. Chtěl Kráturovi dát svoje pokyny co nejlaskavěji, zároveň ale nemohl předstírat, že nejde o jednoznačný rozkaz. Změna tónu však Hermionu zjevně uspokojila, protože se na něj povzbudivě usmála.
"Prosím, Kráturo, chci, aby ses vydal hledat Mundunguse Fletchera a našel ho. Musíme totiž zjistit, kde je ten medailonek - medailonek pana Reguluse. Je to hrozně důležité. Chceme dokončit práci, kterou pan Regulus začal, a dokázat tak, že… že nezemřel zbytečně."
Krátura spustil zaťaté pěsti z očí a vzhlédl k Harrymu.
"Najít Mundunguse Fletchera?" zeptal se skřehotavě.
"A přivést ho sem, na Grimmauldovo náměstí," potvrdil Harry. "Myslíš, že to pro nás dokážeš udělat?"
Když Krátura přikývl a vyškrabal se na nohy, dostal Harry náhlý nápad. Vytáhl váček, který dostal od Hagrida, a vylovil z něj falešný viteál, náhradní medailonek, do něhož Regulus umístil svůj vzkaz Voldemortovi.
"Kráturo, chtěl bych… hmm… chtěl bych ti darovat tohle," zahučel a vtiskl medailonek skřítkovi do ruky. "Patřilo to Regulusovi a nepochybuji o tom, že by ti to on sám rád dal jako výraz vděčnosti za všechno, co jsi -"
"Tos tedy přehnal, kamaráde," utrousil Ron, protože sotva skřítek na medailonek pohlédl, ohromeně a zmučeně zavyl a znovu sebou plácl na podlahu.
Trvalo téměř půl hodiny, než Kráturu uklidnili. Byl to pro něj takový šok, že dostal do svého vlastnictví nefalšovanou památku na rodinu Blacků, že se mu podlamovala kolena a neudržel se na roztřesených nohou. Když konečně dokázal udělat pár vrávoravých kroků, doprovodili ho všichni tři k jeho přístěnku, dívali se, jak medailonek schovává do bezpečí svých špinavých pokrývek, a ujistili ho, že dokud se nevrátí, budou ho pečlivě střežit. Pak se hluboce uklonil nejprve Harrymu a po něm i Ronovi; dokonce sebou jaksi komicky škubl směrem k Hermioně, jako by se ji pokoušel uctivě pozdravit. Poté se s obvyklým hlasitým prásk přemístil a zmizel.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama