close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

kapitola čtvrtá - SEDM POTTERŮ (část 2)

21. listopadu 2010 v 13:59 |  Harry Potter a Relikvé smrti
Motocykl prudce vyrazil vpřed. Harry koutkem oka zahlédl, jak se několik zakuklených Smrtijedů rozlétlo na všechny strany, když Hagrid prorazil jejich kruhem.
"Hedviko - Hedviko -"
Sova ale nehybně ležela na dně klece, dojímavá jako opuštěná hračka. Padl na něj nevýslovný smutek, a nebezpečí, které hrozilo ostatním, ho naplňovalo nezvladatelnou hrůzou. Ohlédl se přes rameno a viděl řítící se roj lidských postav, záblesky zeleného světla a dva páry na košťatech kvapem mizící v dáli, nedokázal však rozeznat, které dva to jsou -
"Musíme se vrátit, Hagride, musíme se vrátit!" hulákal, aby překřičel burácivý řev motoru, vytáhl hůlku a nacpal Hedvičinu klec zpátky na podlážku, protože odmítal uvěřit, že je mrtvá. "Hagride, otoč to!"
"Mám úkol tě dopravit do bezpečí, Harry!" houkl Hagrid a přidal plyn.
"Stůj - Stůj!" ječel Harry. Když se ale znovu ohlédl za sebe, prolétly mu těsně kolem levého ucha dva paprsky zeleného světla: čtyři Smrtijedi se odtrhli od kruhu, aby je pronásledovali, a mířili hůlkami na Hagridova široká záda. Hagrid prudce strhl řízení na stranu, Smrtijedi se ale pořád drželi za motocyklem. Rozlétly se za nimi další kletby a Harry se musel ve vozíku přikrčit co nejníž, aby ho nezasáhly. Namáhavě se přetočil, vykřikl "Mdloby na tebe!" a z jeho hůlky vytryskl záblesk rudého světla, který proťal mezi pronásledovateli mezeru. Smrtijedi se rychle rozptýlili, aby zaklínadlu unikli.
"Drž se, Harry, todle jim ukáže!" zařval Hagrid a Harry k němu zvedl oči právě ve chvíli, kdy tlustým prstem mačkal zelené tlačítko poblíž ukazatele paliva.
Z výfukové roury vyletěla zeď - solidní cihlová zeď. Harry natáhl krk a viděl, že zůstala viset ve vzduchu a stále se rozšiřuje. Tři ze Smrtijedů strhli košťata stranou a vyhnuli se jí, čtvrtý ale takové štěstí neměl: na okamžik se Harrymu ztratil ze zorného úhlu a pak se za zdí zřítil k zemi jako kámen, s koštětem roztříštěným napadrť. Jeden z jeho společníků zpomalil a rozlétl se za ním, aby ho zachránil, pak je ale oba i se zdí pohltila mlha, Hagrid se sklonil těsně k řídítkům a uháněl dál.
Harrymu prolétlo kolem hlavy několik dalších vražedných kleteb z hůlek obou zbývajících Smrtijedů; všechny mířily na Hagrida. Harry jim oplácel svými omračujícími kouzly - rudé a zelené paprsky na sebe ve vzduchu narážely ve fontánách pestrobarevných jisker. Připomnělo mu to ohňostroje a bezděčně si uvědomil, že mudlové nemají vůbec tušení, co se nad nimi děje -
"Teď vyzkoušíme něco jinýho, Harry, drž se!" křikl Hagrid a zmáčkl druhé tlačítko. Tentokrát vylétla z výfukové roury motocyklu obrovská síť, Smrtijedi už na ni ale byli připravení. Nejenže oba zakličkovali a vyhnuli se jí, ale navíc se k nim připojil i jejich společník, který předtím zpomalil, aby zachránil bezvědomého kumpána. Vynořil se náhle ze tmy, takže teď za motocyklem letěli tři pronásledovatelé a všichni po něm pálili kletby.
"Todle je vyřídí raz dva, Harry, pořádně se drž!" zařval Hagrid a Harry viděl, jak celou plochou obrovské ruky udeřil do červeného tlačítka u rychloměru.
Z výfuku vyrazilo nezaměnitelné zuřivé burácení a vyšlehl dračí oheň, rozžhavený doběla a domodra, a motocykl s řinkotem kroutícího se plechu vyrazil vpřed jako vystřelená kulka. Harry viděl, jak se Smrtijedi snaží vyhnout smrtícímu plamennému paprsku - strhli košťata stranou a ztratili se jim z dohledu. Současně ale cítil, že se vozík hrozivě zakymácel. Kovové konzoly, jimiž byl připojen k motocyklu, při prudkém zrychlení praskly.
"To bude dobrý, Harry!" hulákal Hagrid, kterého tlak vzduchu při zrychleném letu převrátil na záda. Motocykl teď nikdo neřídil a vozík se v jeho větrném proudu začal prudce stáčet na stranu.
"Hned to bude, Harry, neboj se!" zařval Hagrid a vytáhl z kapsy kabátu svůj květinově růžový deštník.
"Ne, Hagride! Udělám to sám!"
"Reparo!"
Zaburácela ohlušující rána a vozík se od motocyklu utrhl úplně. Harry se řítil kupředu, hnán setrvačností letu motocyklu, pak ale vozík začal ztrácet výšku -
Harry na něj v zoufalství namířil hůlkou a vykřikl: "Wingardium leviosa!"
Vozík vylétl vzhůru jako zátka ze šampaňského - nebylo možné řídit směr jeho letu, alespoň však zůstával ve vzduchu. Harry však získal sotva vteřinku oddechu, vzápětí kolem něj prolétly další kletby. Trojice Smrtijedů se k němu opět blížila.
"Už letím, Harry!" ozvalo se ze tmy Hagridovo volání, Harry ale cítil, že vozík znovu začíná klesat. Přikrčil se co nejníž, zamířil doprostřed přilétajících postav a vykřikl: "Impedimenta!"
Vyslané kouzlo udeřilo prostředního Smrtijeda do prsou. Muž zůstal na okamžik směšně viset ve vzduchu s roztaženýma rukama a nohama, jako by narazil na nějakou neviditelnou překážku, a jeden z jeho společníků se s ním málem srazil -
Pak ale začal vozík doopravdy padat a třetí Smrtijed vypustil kletbu, která prolétla těsně kolem Harryho a přinutila ho schovat se pod okraj vozíku tak prudce, že si o roh sedadla vyrazil zub.
"Už letím, Harry, už letím!"
Obrovitá ruka ho popadla zezadu za hábit a vytáhla ho z vozíku, který se teď nekontrolovatelně řítil k zemi. Harry ještě stačil chytit batoh a hned na to se vyškrábal na sedadlo motocyklu a posadil se zády k Hagridovi. Když začali znovu nabírat výšku a zamířili pryč od obou Smrtijedů, vyplivl z úst chuchvalec krve, namířil hůlkou na padající vozík a vykřikl: "Confringo!"
Pocítil bodnutí strašlivé, srdcervoucí bolesti, když se vozík i s Hedvikou rozletěl na kusy. Výbuch smetl bližšího z obou Smrtijedů z koštěte, jeho společník zpomalil a ztratil se ve tmě.
"Vomlouvám se ti, Harry, hrozně se vomlouvám," zachroptěl Hagrid. "Neměl jsem ten vozejk zkoušet vopravit sám. Teď pro sebe nemáš místo -"
"Na tom nezáleží, hlavně leť dál!" křikl Harry, protože z temnoty se vynořili další dva Smrtijedi a přibližovali se k nim.
Když prostor mezi nimi opět zaplnily vystřelované kletby, Hagrid točil řídítky doprava doleva a kličkoval sem tam. Harrymu bylo jasné, že se neodvažuje znovu použít tlačítko dračího ohně, protože se bojí, aby ho neshodil z vratké pozice na sedadle. Opětoval palbu pronásledovatelů, vysílal na ně jedno omračovací kouzlo za druhým a s vypětím všech sil se mu dařilo udržet je v uctivé vzdálenosti. Vypálil po nich zadržovací kletbu, bližší Smrtijed strhl koště na stranu, aby se jí vyhnul, kápě mu sklouzl a z hlavy a Harry v rudém světle dalšího omračovacího kouzla spatřil podivně bezvýrazný obličej Stana Silničky… Stana -
"Expelliarmus!" zaječel Harry.
"To je on, to je on, to je ten pravý!"
Výkřik zakukleného Smrtijeda k Harrymu dolehl i přes hřmotné rachocení motocyklu; v příštím okamžiku oba pronásledovatelé zpomalili a zmizeli jim z dohledu.
"Co se stalo, Harry?" zaburácel Hagrid. "Kam se poděli?"
"Nevím!"
Harry měl ale strach. Ten zakuklený Smrtijed vykřikl: "To je ten pravý!" Jak to mohl poznat? Rozhlížel se kolem dokola a cítil, že ze zdánlivě prázdné temnoty čiší děsivá hrozba. Kde jsou?
Přetočil se na sedadle tak, že seděl čelem dopředu, a pevně se chytil Hagridova kabátu.
"Použij znovu ten dračí oheň, Hagride, musíme odtud zmizet!"
"Tak se teda pořádně drž, Harry!"
Opět se ozvalo to ohlušující vřeštivé zaburácení a z výfukové roury vystřelil modrobílý oheň. Harry však ucítil, jak klouže a sjíždí z toho kousíčku sedadla, který měl pod sebou, když Hagrida odmrštilo prudké zrychlení dozadu na něj a jen taktak udržel ruce na řídítkách.
"Myslím, že jsme je setřásli, Harry! Řek bych, že se nám to podařilo!" hulákal.
Harry o tom ale nebyl přesvědčen. Strach na něj útočil ze všech stran, když se rozhlížel doprava doleva a pátral po pronásledovatelích, o nichž si byl jistý, že se každou chvíli musí objevit… Proč se zastavili a neletí za nimi? Jeden z nich přece ještě měl hůlku… To je on, to je ten pravý… Vykřikl to těsně poté, co se pokusil Stana zneškodnit odzbrojovacím kouzlem…
"Už jsme skoro tam, Harry, brzo to budem mít za sebou!" křikl Hagrid.
Harry cítil, že se motocykl spouští o něco níž, přestože světla dole na zemi mu stále připadala vzdálená jako hvězdy.
Pak se jizva na jeho čele rozpálila ohnivou bolestí. V tomtéž okamžiku, kdy se u motocyklu objevil z každé strany jeden Smrtijed, minuly Harryho o pouhé milimetry dvě vražedné kletby vyslané odněkud zezadu -
A pak ho uviděl: Voldemort letěl po obloze jako větrem unášený dým a neměl pod sebou koště ani testrála, který by ho držel ve vzduchu. Jeho lesknoucí se hadí obličej na něj zářil ze tmy a bílé prsty opět zvedaly hůlku -
Hagrid vyděšeně vykřikl a zamířil s motocyklem střemhlav k zemi. Harry se jako klíště držel sedadla a nazdařbůh vysílal do vířící noci jedno omračující kouzlo za druhým. Viděl, jak kolem něj prolétlo něčí tělo, a věděl, že jednoho z nepřátel zasáhl, pak ale uslyšel ránu jak z děla a uviděl sršet jiskry z motoru. Motocykl se neovladatelně řítil vývrtkou k zemi -
A znovu kolem nich prolétly paprsky zeleného světla. Harry neměl ponětí, kde je nahoře a kde dole, jizva ho neúprosně pálila a on čekal, že každým okamžikem zemře. Zakuklená postava na koštěti byla sotva metr od něj, viděl, jak zvedá ruku -
"Ne!"
Hagrid rozzuřeně zařval a skočil ze sedadla motocyklu po Smrtijedovi. Harry s hrůzou sledoval, jak oba padají a mizí mu z očí, když koště neuneslo váhu obou těl -
Jen ztěžka se mu dařilo udržet se sevřenými koleny na motocyklu - a vtom k němu dolehl Voldemortův výkřik: "Je můj!"
To je konec! Neviděl ani neslyšel, kde Voldemort je, koutkem oka zahlédl, jak další ze Smrtijedů chvatně uhýbá z cesty, a zaslechl: "Avada -"
Jizvou mu projela taková bolest, že musel zavřít oči, jeho hůlka však zareagovala sama o své vůli. Cítil, jak se otáčí a jako velký magnet táhne za sebou jeho ruku, napůl zavřenýma očima zahlédl záblesk zlatého světla, zaslechl hromovou ránu a po ní vzteklé zaječení. Zbývající Smrtijed něco vykřikl a Voldemort zařval: "Ne!" Harry si uvědomil, že má nos sotva pár centimetrů od tlačítka dračího ohně a rukou, v níž nedržel hůlku, je zmáčkl. Z výfuku vystřelily další plameny a motocykl se řítil rovnou k zemi.
"Hagride!" křikl Harry a držel se motocyklu zuby nehty. "Hagride - Accio Hagrid!"
Motocykl, přitahovaný zemskou gravitací, neustále zrychloval. Harry, který měl obličej mezi řídítky, neviděl nic než vzdálená a rychle se přibližující světla. Věděl, že spadne a že tomu nemůže nijak zabránit. A za sebou zaslechl další ječivý výkřik -
"Hůlku, Selwyne, dej mi svoji hůlku!"
Vycítil Voldemorta dřív, než ho spatřil. Pohlédl stranou a zíral do rudých očí. Byl si jistý, že jsou tím posledním, co kdy uvidí: Voldemort se chystal vyslat další kletbu -
A pak zmizel. Harry sklopil oči a na zemi pod sebou spatřil bezvládného Hagrida. Prudce cukl řídítky, aby na něj nespadl, a zašmátral po brzdě, to už se ale s ohlušujícím rachotem zřítil do bahnitého jezírka, jehož plocha se celá rozechvěla.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama