Obraťte kapsy naruby, nebo půjdeme přímo za ředitelem! Obraťte je naruby, Pottere!"
Strnulý úlekem vytáhl neochotně z kapes žertovný pytlík od Taškáře a Pobertův plánek.
Snape sáhl po sáčku od Taškáře.
"To mi dal Ron," vysvětloval Harry a modlil se, aby měl příležitost varovat ho dřív, než ho uvidí Snape. "Totiž - přinesl mi to, když byl posledně v Prasinkách -"
"Vážně? A vy to od té doby pořád nosíte v kapse? To je opravdu dojemné… A co je tohle?"
Snape zdvihl plánek. Harry se vší silou snažil udržet bezvýrazný obličej.
"Jen kousek pergamenu, nosím ho s sebou jen tak, pro všechny případy," pokrčil rameny.
Snape ho otáčel v rukou a upřeně Harryho pozoroval.
"No, takový starý kus pergamenu přece určitě nepotřebuješ," prohlásil. "Proč ho prostě - nevyhodit?"
Natáhl ruku směrem k ohni.
"Ne!" vyjekl poplašeně Harry.
"Ale, ale!" usmál se Snape a protáhlé nosní dírky se mu chvěly rozčilením. "Je to snad další vzácný dar od pana Weasleyho? Nebo je to - něco jiného? Co takhle dopis napsaný neviditelným inkoustem? Nebo snad - návod, jak se dostat do Prasinek a nemuset přitom projít kolem mozkomorů?"
Harry zamrkal a Snapeovy oči se rozzářily.
"Tak se na to podíváme, hned se na to podíváme…" mumlal, vytáhl hůlku, rozložil si plánek na stole a uhladil ho. Vyjev mi svoje tajemství!" přikázal a přiložil hůlku k pergamenu.
Nic. Harry zaťal ruce v pěst, aby se mu přestaly třást.
"Ukaž, co skrýváš!" vyštěkl Snape a vztekle na plánek poklepal.
Pergamen zůstal beze změny. Harry zhluboka dýchal, aby se uklidnil.
"Profesor Severus Snape, učitel této školy, vám přikazuje, abyste mu sdělili informace, které skrýváte!" rozkřikl se Snape a udeřil do plánku hůlkou.
Na hladkém povrchu plánku se náhle začala objevovat slova, jako by na něj psala neviditelná ruka.
"Pan Náměsíčník skládá profesoru
Snapeovi svou nejhlubší úctu a zároveň
ho žádá, aby svůj frňák nestrkal
do cizích záležitostí."
Snape ztuhl. Harry ohromeně zíral na vzkaz na pergamenu. Plánek však ještě zdaleka neskončil. Pod prvním nápisem se začal objevovat druhý.
"Pan Dvanácterák souhlasí s panem
Náměsíčníkem a chtěl by pouze dodat,
že profesor Snape je odporný ničema."
Nebýt toho, že se nacházel v extrémně vážné situaci, byl by se Harry ohromně bavil. A ještě to neskončilo.
"Pan Tichošlápek by rád vyjádřil svůj
údiv, že takový idiot jako Snape se vůbec
mohl stát profesorem."
Harry vyděšeně zavřel oči. Když je znovu otevřel, plánek už dopsal svůj poslední vzkaz.
"Pan Červíček přeje profesoru
Snapeovi příjemný den a doporučuje:
Slizoune, umyj si vlasy!"
Harry čekal, kdy dopadne smrtící úder.
"No dobrá," zašeptal Snape. "Na tohle se ještě podíváme…"
Přešel ke krbu, nabral hrst lesklého prášku ze džbánu na krbové římse a vhodil ho do ohně.
"Lupine!" zahulákal do plamenů. "Rád bych si s tebou promluvil."
Harry zíral ohromeně do ohně. V plamenech se náhle objevil obrovský stín a velikou rychlostí se točil kolem vlastní osy. O několik vteřin později už z krbu vylézal profesor Lupin a ometal si popel z obnošeného hábitu.
"Volal jsi, Severusi?" zeptal se vlídně.
"Jistěže, volal," přisvědčil Snape s tváří zkřivenou nenávistným hněvem a přešel zpět ke svému stolu. "Právě jsem nařídil Potterovi, aby obrátil své kapsy naruby, a našel jsem u něj tohle." Ukázal na pergamen, na němž dosud jasně zářila slova pánů Náměsíčníka, Červíčka, Tichošlápka a Dvanácteráka.
Na Lupinově tváři se rozhostil jakýsi zvláštní, neproniknutelný výraz.
"No tak?" dotíral Snape.
Lupin dál upřeně zíral na plánek. Harry měl dojem, že o něčem horečně přemýšlí.
"No tak?" opakoval Snape. "Ten pergamen je očividně plný černé magie. To je přece obor, ve kterém jsi vyhlášený expert, Lupine. Kde myslíš, že Potter k něčemu takovému přišel?"
Lupin zdvihl oči a jediným kratičkým pohledem Harrymu naznačil, aby se do toho nepletl.
"Plný černé magie?" opakoval měkce. "To si vážně myslíš, Severusi? Já bych řekl, že je to jen kus pergamenu, který uráží každého, kdo se ho pokusí přečíst. To je sice dětinské, ale rozhodně nijak nebezpečné. Počítám, že ho Harry koupil v nějakém obchodu s žertovnými předměty -"
"Opravdu?" ucedil Snape. Ústa mu ztuhla vztekem. "Myslíš, že něco takového mohl sehnat v obchodu s žertovnými předměty? Nemyslíš, že je pravděpodobnější, že to dostal přímo od výrobců?"
Harry nechápal, co tím chce Snape říct. Stejně na tom byl i Lupin.
"Myslíš tím od pana Červíčka nebo od některého z těch ostatních?" zeptal se. "Ty snad někoho z nich znáš, Harry?"
"Ne," ujistil ho spěšně Harry.
"No tak vidíš, Severusi," otočil se Lupin zpět k Snapeovi. "Připadá mi to jako něco od Taškáře…"
Jako na zavolanou vrazil do pracovny Ron. Byl absolutně bez dechu a sotva se stačil zarazit před Snapeovým psacím stolem. Držel se za hrudník, v němž ho píchalo, a snažil se promluvit.
"Ty věci - jsem dal - Harrymu - já," lapal po dechu. "Koupil jsem je - už dávno -"
"No prosím!" zaradoval se Lupin, zamnul si ruce a spokojeně se rozhlédl. "A je to zřejmě všechno jasné! Severusi, tohle si vezmu s sebou, smím?" Složil plánek a zastrčil si ho pod hábit. "Harry, Rone, pojďte se mnou, chci si s vámi promluvit o tom pojednání o upírech. - Omluv nás, Severusi."
Harry se neodvážil na Snapea pohlédnout, když odcházeli z jeho pracovny. Bez jediného slova se s Ronem a s Lupinem vrátil až do vstupní síně. Teprve tam se otočil k Lupinovi.
"Pane profesore, já -"
"Nechci slyšet žádné vysvětlování," zarazil ho přísně Lupin. Rozhlédl se po prázdné vstupní síni a ztlumil hlas. "Čirou náhodou je mi známo, že tenhle plánek před mnoha lety pan Filch zkonfiskoval jednomu z žáků. Ano, vím, že je to plánek," dodal, když viděl ohromené pohledy Harryho a Rona. "Nevím, jak jste se k němu dostali vy dva, ale doopravdy žasnu nad tím, že jste nám ho neodevzdali. Zejména poté, co se stalo naposledy, když jeden žák někde nechal ležet volně přístupné informace o hradě. A rozhodně ti ho nemohu vrátit, Harry."
Harry ani nečekal nic jiného. Navíc příliš dychtil po informacích, než aby protestoval.
"Proč si Snape myslel, že jsem ho dostal od jeho výrobců?"
"Protože…" zaváhal Lupin, "protože ti, co ten plánek nakreslili, by tě určitě chtěli vylákat ven ze školy. Považovali by to za ohromnou legraci."
"Vy je znáte?" zeptal se užasle Harry.
"Setkal jsem se s nimi," přisvědčil stroze Lupin. Díval se na Harryho vážněji než kdykoli dřív.
"Nepočítej s tím, že tě budu ještě někdy vytahovat z bryndy, Harry. K tomu, abys bral Siriuse Blacka vážně, tě donutit nemůžu. Domníval jsme se ale, že to, co slyšíš, když se k tobě mozkomorové dostanou příliš blízko, na tebe bude mít větší účinek. Tvoji rodiče položili životy za to, aby zachránili ten tvůj, Harry. Špatně se jim odvděčuješ, když jejich oběť dáváš v sázku kvůli pytlíku čarodějnických rošťáren."
Otočil se a odešel; Harry si po jeho odchodu připadal mnohem hůř než kdykoli ve Snapeově pracovně. Pomalu s Ronem stoupali po mramorovém schodišti. Když procházeli kolem jednooké čarodějnice, vzpomněl si Harry na neviditelný plášť - pořád ještě byl tam dole. Neodvažoval se však jít si pro něj.
"Za to můžu já," ozval se najednou Ron. "To já tě přemluvil, abys šel se mnou do Prasinek. Lupin má pravdu, byla to pitomost, neměli jsme to dělat…"
Zarazil se v půli věty. Došli právě k chodbě, kterou sem a tam přecházeli bezpečnostní trollové, a zjistili, že jim vstříc kráčí Hermiona. Jediný pohled na ni Harrymu prozradil, že už slyšela, co se stalo. Srdce mu vylétlo až do krku - řekla to profesorce McGonagallové?
"Přišla ses nám vysmát?" vyjel vztekle Ron, když se před nimi zastavila. "Nebo jsi na nás teprve teď byla žalovat?"
"Ne," zavrtěla hlavou Hermiona. V ruce držela dopis a rty se jí chvěly. "Jen jsem si myslela, že byste to měli vědět… Hagrid ten případ prohrál. Klofan bude popraven."