"Ahoj!" pozdravila. "Právě jsem to dodělala!"
"Já taky!" prohlásil Ron vítězoslavně a odhodil brk na stůl. Hermiona se posadila, vše, co přinesla, složila na prázdné křeslo a přitáhla si Ronovu předpověď.
"Zrovna nejlepší měsíc tě nečeká, co?" poznamenala s křečovitým úšklebkem, zatímco Křivonožka se jí schoulil na klíně.
"No, aspoň to vím dopředu," zívl Ron.
"Poslechni, ale topíš se hned dvakrát," namítla Hermiona.
"Opravdu?" řekl Ron a podíval se do své předpovědi. "Tak to jednou změním a radši se octnu v nebezpečí, že mě ušlape rozzuřený hipogryf."
"Nezdá se ti, že málem bije do očí, že sis to všechno vymyslel?"
"Co si to dovoluješ?!" předstíral Ron rozhořčení. "Dřeli jsme se celý večer jako domácí skřítkové!"
Hermiona povytáhla obočí.
"To se jen tak říká," dodal Ron chvatně.
Harry už také odložil brk; právě si totiž předpověděl vlastní smrt - useknou mu hlavu.
"Co máš v té krabičce?" zeptal se a ukázal na ni.
"To je legrační, že se ptáš," řekla Hermiona a vrhla ošklivý pohled na Rona. Pak sundala víčko a ukázala jim, co je uvnitř.
Bylo tam asi padesát odznaků, každý jiné barvy, ale na všech stálo: SPOŽÚS.
"Spožús?" kroutil hlavou Harry, jeden odznak zvedl a podíval se na něj. "Co to má znamenat?"
"Žádný spožús," řekla Hermiona netrpělivě," nýbrž es-pé-ó-žet-ú-es. Společnost pro podporu občanské a životní úrovně skřítků."
"O té jsem nikdy neslyšel," namítl Ron.
"Ani jsi nemohl," řekla Hermiona rázně. "Právě jsem ji založila."
"Jo takhle!" z Ronova hlasu zaznělo lehké překvapení. "A kolik už máš členů?"
"No - jestli vstoupíte vy dva, tak budeme tři," přiznala jejich kamarádka.
"A ty si vážně myslíš, že bychom tu měli chodit s odznaky nějakého spožúsu?" řekl Ron.
"SPOŽÚS je vážná věc!" rozohnila se Hermiona. "Chtěla jsem to nazvat Zastavte Hanebné Zneužívání Našich Bližních Kouzelných Tvorů a Kampaň za Změnu jejich Právního Postavení, ale to nezní dobře. Takže to bude název našeho manifestu."
Zamávala před nimi svazkem pergamenů. "Všechno jsem to v knihovně důkladně prostudovala. Domácí skřítkové žijí v otroctví už celá staletí. Nechápu, jak je vůbec možné, že s tím až do dneška nikdo nic neudělal."
"Hermiono, poslouchej ušima, prosím tě," namítl Ron hlasitě. Jim - to - vyhovuje. Oni si v tom otroctví přímo lebedí!"
"Naším krátkodobým cílem je -" Hermiona dělala, jako když neslyšela ani slovo a mluvila ještě hlasitěji než Ron, "je zabezpečit domácím skřítkům slušné mzdy a pracovní podmínky. Naše dlouhodobé cíle zahrnují změnu zákona o zákazu používání hůlek a snahu prosadit do Oddělení pro dohled nad kouzelnými tvory některého domácího skřítka, protože je skandální, že nikde nemají žádné zastoupení."
"Ale jak tohle všechno dokážeme?" zeptal se Harry.
"Začneme náborem členů," vysvětlovala Hermiona ochotně. "Říkala jsem si, že zápisné by mohlo být dva srpce - za to každý dostane odznak - a z výnosu bychom mohli financovat naši letákovou kampaň. Ty budeš dělat pokladníka, Rone - kasičku na vybírání už pro tebe mám nahoře - a ty tajemníka, Harry, takže bys mohl být tak laskav a zapsat všechno, co jsem teď říkala, jako zápis z naší první schůze."
Odmlčela se a obdařila oba zářivým úsměvem. Harry jen seděl, pobouřen jejími nápady, a zároveň se bavil, když viděl výraz v Ronově tváři. Ten vyjeveně mlčel, jako by ztratil řeč. Nakonec ticho přerušilo nehlučné zaťukání na okno. Harry na něj pohlédl přes vyprázdněnou společenskou místnost a v měsíčním světle spatřil sněžnou sovu, jak sedí na okenním parapetu.
"Hedviko!" vykřikl, vymrštil se z křesla, přeběhl síň a otevřel okno dokořán.
Hedvika vlétla dovnitř, přeletěla přes společenskou místnost a posadila se na stůl, přímo na jeho úkol.
"To je dost!" řekl Harry a vrhl se k ní.
"Nese ti odpověď!" upozornil ho Ron vzrušeně a ukazoval na špinavý kousek pergamenu, který měla přivázaný k nožce.
Harry ho spěšně odvázal a posadil se, aby si ho přečetl.
Hedvika se mu usadila na koleně, mávala křídly a tiše houkala.
"Co ti píše?" se zatajeným dechem vyhrkla Hermiona.
Dopis byl krátký a vypadalo to, že ho pisatel naškrábal v největším spěchu. Harry ho přečetl nahlas:
Harry,
okamžitě letím na sever. To, co mi píšeš o své jizvě, je poslední ze série podivných zvěstí, které se mi donesly až sem. Pokud tě jizva znovu začne bolet, jdi rovnou za Brumbálem - říká se, že povolal z důchodu Pošuka Moodyho, takže určitě chápe, co všechna ta znamení ohlašují, i když nikdo jiný to netuší. Ozvu se ti co nejdřív. Pozdravuj Rona a Hermionu a měj oči na stopkách, Harry!
Sirius
Harry se podíval na Rona a Hermionu, kteří zas upřeně zírali na něj.
"On letí na sever?" zašeptala Hermiona. "To znamená, že se vrací?"
"A jaká znamení chápe Brumbál?" zeptal se Ron a tvářil se zmateně. "Harry - co je s tebou?"
Harry se zrovna v tu chvíli uhodil do čela pěstí a snažil se shodit Hedviku z klína.
"Neměl jsem mu o tom vůbec psát!" vztekal se.
"O čem to prosím tě mluvíš?" podivil se Ron.
"On si totiž myslí, že se musí vrátit!" řekl Harry a bouchl do stolu s takovou silou, až Hedvika přistála na opěradle Ronova křesla a začala pohoršeně houkat. "Vrací se, protože si myslí, že mi hrozí nebezpečí! A já jsem přitom úplně v pohodě! A pro tebe nic nemám," osopil se na Hedviku, která netrpělivě cvakala zobákem, "jestli chceš něco k jídlu, musíš nahoru do sovince."
Hedvika ho sjela mimořádně uraženým pohledem a odletěla k otevřenému oknu; roztaženým křídlem ho ještě stačila uhodit po hlavě.
"Harry," začala Hermiona smířlivým hlasem.
"Jdu si lehnout," řekl úsečně. "Uvidíme se ráno."
Nahoře v ložnici si natáhl pyžamo a ihned zalehl do postele s nebesy, ačkoli se necítil ani trochu unavený.
Kdyby se Sirius vrátil a chytili ho, byla by to jeho vina. Proč nedržel jazyk za zuby? Bolelo ho to jen pár vteřin, a hned to musel rozhlašovat… Proč neměl tolik rozumu a nenechal si to pro sebe…
Chvilku nato slyšel vejít do ložnice Rona, ale nepromluvil na něj. Ještě dlouho ležel s očima upřenýma na temná nebesa nad postelí. V ložnici vládlo naprosté ticho, a nemít hlavu plnou starostí, uvědomil by si, že neslyší Nevillovo obvyklé chrápání, takže zřejmě není jediný, kdo bdí.