close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Kanár divoký, Dlask tlustozobý, Hýlové, Zvonohlík zahradní

9. listopadu 2010 v 16:17 |  Obratlovci

Kanár divoký

Kanár divoký (Serinus canaria) je druh menšího ptáka z čeledi pěnkavovitých. 

Kanár divoký - Popis

  • Délka těla: 12,5 cm
  • Délka křídla: 71-77 mm
  • Hmotnost: 15-20 g
Divoký kanár je o něco větší než zvonohlík zahradní. Svrchní strana těla a boky jsou hnědě čárkované. Samec má žluto zelenou hlavu i hruď a žluté čelo, tváře a nadoční proužek. Kostřec je sytě žlutý. Spodek těla je bělavě světlý. Samice je zbarvená podobně ale barvy jsou méně výrazné, hlava je šedivější a prsa jsou naspodu méně žlutá. Mladí ptáci jsou hnědí s tmavším žíháním.

Kanár divoký - Ekologie

Kanár divoký (Serinus canaria) žije ještě dnes na Kanárských ostrovech, Azorech a Madeiře. Typickým biotopem jsou zahrady, vinice a křovinaté stráně. Jeho zpěv je příjemné cvrlikání, které ovšem nelze srovnávat se zpěvem dnešních šlechtěných kanárů. Vyhýbá se bezlesým krajinám protože k úspěšnému hnízdění potřebuje stromy nebo keře. Hnízdo staví většinou samice. K vystýlání stavby z mechu a větviček používá světlý materiál a bílá vlákna. Divoce žijící kanáři žijí v době hnízdění v párech, v další části roku však tvoří hejna až o padesáti jedincích, případně i více. Divoký kanár je "bratrancem" evropského zvonohlíka zahradního (Serinus serinus). V minulosti byl některými autory považován jen za jeho zeměpisnou formu. Pravděpodobnější však je, že skutečně jde o zcela samostatný druh. Chovatelé vědí, že příbuznost obou ptáků není tak blízká, jak se na pohled zdá, protože při křížení kanára se zvonohlíkem nejsou všechny samice plodné .

Extrémně stručná historie domestikace

Kanár je považován za nejdéle domestikovaného klecního ptáka. Člověk domestikoval jiné druhy ptáků, například kura domácího, sice již tak dávno, že se dnes můžeme jen dohadovat, kdy se to asi stalo, ale to šlo vždy o tvory "užitečné", neboli jedlé. V klecích člověk držel ptáky také již dávno, avšak získával je vždy jen z přírody. Teprve kanára začal v klecích i odchovávat. Muselo to být výhodné, praktické a výnosné. Tyto podmínky u kanára byly splněny a začala tak vlastně i historie chovatelství ptáků, potažmo i historie ochrany přírody, protože bez odchovů v zajetí by asi kanár ve své domovině nepřežil. Tato historie začíná rokem 1479, kdy Španělé dobyli Kanárské ostrovy. Pro velký zájem byli potom kanáři pěstováni ve Španělsku, především v klášterech a obchod s nimi byl vázán přísnými pravidly. Samice se nesměly vyvážet a to dokonce pod trestem smrti. Přesto byl monopol španělů asi po 100letech zlomen. V mnoha publikacích se zmiňuje teorie ztroskotání lodi, vezoucí kanáry, u břehů Korsiky. Zde se měli kanáři křížit s místními zvonohlíky zahradními. Postupně se tito kříženci měli dostat přes Elbu doItálie. Podle této teorie by domestikovaní kanáři byli potomky divokých kanárů a zvonohlíků zahradních. Původně se kanáři pěstovali pro svůj zpěv. Za těchto téměř 600 let, kdy je kanár chován v klecích, došlo k jeho velké přeměně. Jeho zpěv se téměř nepodobá zpěvu jeho divokých příbuzných a jeho podoba již vůbec ne. Téměř každé plemeno má svou specifickou historii. Kanárů je nepřeberné množství a bylo proto nutné zavést nějaký způsob, jak je uspořádat, aby se člověk mohl orientovat

Chov (stručný nástin)

vaječná míchanice
Kanár je v kleci nenáročný chovanec. Používají se (dle možností, vybavení, plemene kanára i názorů chovatelů) nejrůznější metody chovu (voliérový chov, střídavý chov, párový chov nebo chov oddělený). O jejich výhodách a nevýhodách vedou chovatelé sáhodlouhé debaty. Při párovém chovu je minimální rozměr klece pro jeden pár přibližně 50 × 35 × 40. Klece bývají vybaveny několika bidly, krmítky a napáječkami. Výhodná je zásuvka usnadňující čištění. Klasická směs pro krmení kanárů sestává asi ze 30% řepky, 30% lesknice, 18% loupaného ovsa a menších podílů lnu, semence, slunečnice, máku případně dlaších zrnin (perila, niger...). Důležité je předkládat také písek s drcenými skořápkami nebo sepiovou kost. V době hnízdění se podávají máčené, klíčené nebo vařené zrniny doplněné vaječnou míchanicí a zeleným krmením (ptačinec, smetánka,brokolice...) nebo ovocem (jablko, banán...). Ptáky motivuje ke hnízdění délka dne okolo 12-14hodin a zavěšení umělých hnízd. Samice hnízdo vystýlá nabídnutým materiálem (světlá vlákna, cupovaný papír...) a snáší 3-6 vajec na kterých sedí 13-14dnů. Vylíhnutá mláďata většinou v hnízdě krmí oba rodiče a samice je hlavně v počátku neustále zahřívá. Mláďata sama začínají přijímat potravu ve stáří 21-24 dnů. Většina chovatelů nechává ptáky hnízdit přibližně 3x za sezonu. V zajetí se kanár dožívá při správném ošetřování asi 10 výjimečně i 14 let.

Chovatelské směry

Dnes se chov kanárů ubírá čtyřmi základními směry podle toho, proč je vlastně v klecích pěstujeme, zda pro zpěv (zpěvní kanáři), či barvu (barevní kanáři) nebo postavu (postavoví kanáři). Posledním zvláštním chovatelským směrem jsou kříženci kanárů s jinými pěnkavovitými ptáky (nebo i kříženci pěnkavovitých mezi sebou). Ve všech skupinách existuje dále více variací a to jak u zpěvu, tak i u jejich postav. Například nejmenší postavoví kanáři měří 9cm, největší pak 23cm. Zdaleka nejvíce variací však najdeme u skupiny kanárů, které pěstujeme pro jejich barvu. Tady došlo dokonce k rozšíření palety barev tak, že se chovatelům podařilo zkřížit jihoamerického čížka ohnivého s kanárem a získat plodné jedince. Tento čížek je totiž červený, zatímco kanár nemá žádné vlohy ukládat červené barvivo ve svém peří. Proto dnes máme i červené kanáry
Canari jaune lipochrome schimmel.jpg

Dlask tlustozobý

Dlask tlustozobý (Coccothraustes coccothraustes) je středně velký pták pták z čeledi pěnkavovití. Je částečně tažný pták, severské populace přezimovávají v jižnějších oblastech Evropy. 

Popis

Dlask je dlouhý cca 18 cm, v rozpětí má 29 - 33 cm. Váží cca 48 - 62 gramů a dožívá se dvou až pěti let. Má nápadně silný modrý - v zimě hnědý - zobák, velkou hlavu a krátký ocas. Pod zobákem je černá skvrna. Za letu je nápadných několik bílých pruhů - dva na každém křídle a jeden na ocase.
Tělo je zbarvené hnědě, místy s okrovým odstínem, samec má až červenavé temeno. Samice je barevně spíše bledší. Létá rychle a obratně s energickými údery křídel. Na zemi se pohybuje pomalu, někdy kráčí, někdy poskakuje. Žije v malých hejnech a je poměrně plachý, při sebemenším vyrušení vzlétá do korun stromů. Při pohledu zdola může být pro svou velikost a statnost lehce zaměněn s křivkou obecnou.

Chování v průběhu roku

Hlas se podobá pěnkavímu, ale je slabší, nemelodický, vábení je zvonivé "ciks" nebo "citt", zpěv je "žvatlání" s určitými vábivými motivy.
Dlask hnízdí v období od května do června, vždy jen jednou ročně. Hnízdo si staví z drobných větviček, kořenů a rostlin v korunách stromů, bývá také vystlané chlupy. Samice snáší průměrně 4-5 světle modrých vajec s řídce strakatou texturou. Sedí na nich necelé dva týdny a samec ji přináší potravu. Další dva týdny krmí po vylíhnutí mláďata.
Zimuje na místech, kde má dost semen. V ČR hnízdí v nižších polohách až do nadmořské výšky 900 m, mimo hnízdění vytváří hejna a vyhledává bučiny a habřiny. Je stálý nebo potulný. Často přilétá na krmítka.

Potrava

Díky svému mohutnému zobáku se dlask může živit tvrdou potravou, především zrny. Vyklovává především jádra z plodů, požírá tvrdá semena různých listnatých stromů (třešní), ale někdy se živí i hmyzem. V zimě se přeorientovává na oříšky habrů, bříz a jiných dřevin, když má příležitost, často navštěvuje krmítka.

Výskyt

Dlask se vyskytuje ve světlých listnatých lesích, vyhledává listnaté lesy, parky, velké zahrady, sady a olivové háje. Jeho rozšíření je ostrůvkovité. Chybí na Islandu, v Irsku a v severní Skandinávii.
dlask tlustozobý

Hýl obecný

Hýl obecný (Pyrrhula pyrrhula) je středně velký zpěvný pták z čeledi pěnkavovití. 

Popis

  • Délka těla: 17 - 19 cm
  • Rozpětí křídel: 27 cm
  • Hmotnost: 25 g
Samice
Hýl obecný je nezaměnitelný zavalitý pták s šedým hřbetem, černobílými křídly, černým ocasem, temenem hlavy a nápadně silným zobákem, bílýmkostřecem a hnědočernými končetinami. Samec má břišní stranu těla červenou, samice šedohnědou. Mladí jedinci mají šedohnědou hlavu a postrádají tmavé temeno.

Rozšíření

Vyskytuje se téměř na celém území Evropy (od Skandinávie po Středomoří) a Asie. V České republice jde o běžného pěvce vystupujícího až po horní hranici lesa. V posledních letech byl však u naší populace zaznamenán mírný pokles, který je zapříčiněn ztrátou přirozeného biotopu. Na většině areálu svého rozšíření je stálý, na zimumigrují směrem na jih pouze populace ze severních oblastí.
Žije v jehličnatých i smíšených lesích, na jejich okrajích, v parcích a v zahradách.

Ekologie

Hýla obecného můžeme nejčastěji spatřit v zimě na jeřabinách nebo javorech, kdy je díky svému pestrému zbarvení nápadnější, častěji slétá na zem a žije většinou v hejnech, v kterých se občas zdržují i jiné druhy hýlů. V létě tento plachý pták žije skrytě v korunách stromů nebo v hustě zarostlých keřích a na zem slétá jen zřídkakdy (časteji pokud dozrávají např. borůvky).
Jeho nejčastěji slyšitelným zvukovým projevem bývá kovově hvízdavé "kjí" nebo "dý". Při zpěvu se ozývá měkkými a protáhlými tóny.
Jde o typického semenožravce, s oblibou v menší míře ožírá i zelené části rostlin a pupeny, na které na jaře často chodí do ovocných sadů, kde díky této vlastnosti nepatří mezi zrovna oblíbené hosty. Oblíbenou potravou jsou semena šeříku, javorů, jasanů, jeřábů i běžných jehličnanů. Mláďata krmí semeny smetánky, jilmů, nezralými borůvkami nebo jahodami a hmyzem (mšice). V zajetí s oblibou konzumuje zelený hrášek.
Dobře vystlané hnízdo si staví nejčastěji na jehličnatých stromech nebo středně vysokých keřích ve výšce 1,5 - 6 m, často v blízkosti lesních potoků. Během dubna klade 4 - 5 vajec o velikosti 16 × 17 mm, na kterých sedí 12 - 14 dní. O mláďata pečují po dobu 2 týdnů oba rodiče.

Kulturní význam a chov

Hýl obecný byl odedávna pro svůj atraktivní vzhled i schopnost naučit se flétnovým hlasem pískat různé melodie s oblibou chován v klecích. V zajetí si své majitele získaval neobyčejnou přítulností a krotkostí. Pro svou důvěřivost snadno upadal do čižbářských léček. Proto se slovo "hejl" stalo ve slangu označením pro důvěřivého naivku, kterého není těžké oklamat. Příjmení Hejl, Hylský nebo Hýlovský nebo místní jména Hejlov, Hýlov svědčí o pozornosti, kterou naši předci hýlům věnovali stejně jako rčení "věšet lidem hejly či bulíky na nos". Velmi obtížné je získat křížence s jinými pěnkavovitými ptáky. Pokud se křížení (vždy samice hýla s jiným ptákem) podaří vysledkem bývají krásně zbarvení kříženci neobvyklého vzhledu. I v současnosti jsou chování a dále rozmnožováni jedinci v přímé péči člověka pocházející z registrovaných chovů (v souladu s platným zákonem na ochranu přírody a krajiny). Odchovy se lépe daří ve voliérách (cca 1,8 x 1,8 x 0,8m). Takový chov je cenným zdrojem poučení a i informací o bionomii druhu. V zajetí se objevují vedle přírodně zbarvených ptáků také barevné mutace.
Hýl obecný - samec

Hýl rudý

Hýl rudý (Carpodacus erythrinus) je středně velký druh pěvce z čeledi pěnkavovitých. Plně dospělí samci mají červenou hlavu a hruď, mladší samci a samice jsou nenápadně hnědošedě zbarvení, s krátkým a silným zobákem. Hnízdí v listnatých křovinách a hustě zarostlých místech, zimuje v Indii.

Hnízdění v Česku

Hnízdění v České republice bylo poprvé prokázáno v roce 1962 u Tovačova, zvláště po roce 1970 došlo ke značnému rozšíření lokalit a nárůstu počtu hnízdících ptáků. V současné době hnízdí ve všech pohraničních pohořích a na Českomoravské vysočině, v nižších polohách hnízdí především na Ostravsku; celková populace je odhadována na 1300-2000 párů.
Dziwonia(Carpodacus erythrinus)cropped.jpg

Zvonohlík zahradní

Zvonohlík zahradní (Serinus serinus) je malý druh pěvce z čeledi pěnkavovitých. Svrchní strana těla, břicho a boky jsou vždy hustě čárkované; výrazný nadoční proužek se v týle spojuje s proužkem, lemujícím tváře; uprostřed tváře je světlá skvrna. Kostřec je u samce výrazně žlutý, u samice zelenožlutý. Samec má jasně žluté čelo a kresbu na hlavě, samice má tyto partie žlutobílé. Hnízdí na různých místech se skupinkami stromů.
V České republice hnízdí po celém území, nejhojněji v nižších a středních polohách, vystupuje však také vysoko do hor (max. 1250 m n. m.). Jeho početnost je dlouhodobě odhadována na 450-900 tisíc párů.
Zvonohlík zahradní (samec)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama