close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Kachničky, Kajky, Kopřivka obecná, Lžičák pestrý

4. listopadu 2010 v 16:47 |  Obratlovci

Kachnička mandarinská

Kachnička mandarinská (Aix galericulata) je malý vrubozobý pták z čeledi kachnovití. Pochází z Asie, kde v současné době obývá Amur, Sachalin, Japonsko, Mandžursko, Čínu a Severní a Jižní Koreu. Do Evropy byl dovezen během 18. století jako ozdobný pták, v současné době zde volně hnízdí mimo Britských ostrovů 850-3000 párů, dalších asi 7000 ptáků žije volně na území Velké Británie.
Samec kachničky mandarinské ve svatebním šatu patří mezi nejzdobnější a nejkrásnější ptáky světa. Má vysokou chocholku, péra zlaté barvy a pár jasně žlutých čepelí tvořených širokými vnitřními prapory křídelních krovek. Tyto čepele mají čistě ornamentální funkci a samec je může vztyčit nad boky. Samice a samci v prostém šatu jsou většinou olivově hnědí. Nenápadně zbarvenou samici ale snadno poznáme dle úzkého bílého proužku za okem. Jako ostatní kachny sedající na větvích má ostré drápy, které jí pomáhají při pevném uchopení větve, a dlouhý široký ocas, působící jako brzda ke zpomalení letu, když kachnička dosedá na větev. Vyskytuje se tradičně v lesnaté oblastech kolem řek a jezer, na konci léta i zatopená rýžová pole, mokřiny. Často je lze najít i v parcích.
Největší aktivitu projevují kachničky ráno a večer, kdy si začínají vyhledávat potravu. Během dne odpočívají na břehu nebo na stromech rostoucích podél břehů. Nevytvářejí trvalá manželství, ale každý rok si hledají nového partnera. Ačkoliv jsou kachničky mandarinské převážně vegetariány, najdeme na jejich jídelníčku i drobné živočichy - např. měkkýše či malé rybky. V pozdním létě je také často najdeme na rýžových a obilných polích. Na podzim si zpestřují jídelníček také bukvicemi, žaludy a kaštany. Potravu sbírá na zemi, na stromech a ve vodě - čvachtáním, panáčkováním a jen vzácně se potápí.

Námluvy

Po složitých zásnubních tancích vybírá samice místo pro hnízdo, což bývá nejčastěji dutina ve stromě nedaleko vody. Sezení na vejcích pak obstarává sama. Několik dní po vylíhnutí musí mláďata kachničky vyskákat z hnízda na zem. Matka pak svoje potomstvo odvede na místo, které si vybrala jako zdroj potravy. Po šesti týdnech se mladé kachničky stávají zcela soběstačnými.
Nadměrný lov kachničky mandarinské v její původní vlasti měl za následek velké snižování počtů a celá světová populace je dnes odhadována na 7500 párů. V Japonsku se s ochranou od roku 1947 stavy opět zvýšily, trvale působícím negativním faktorem jsou však nepřiznivé změny vodních prostředí. Úspěšně byla vysazena ve Velké Británii, kde bylo napočítáno až 7000 jedinců. V ČR se občas vyskytnou jednotliví ptáci, roku 1980 dokonce zahnízdil pár u Lednice na jižní Moravě. Zřejmě se však jedná o ptáky uniklé z chovů.

Zajímavost

V Číně si lidé dříve darovávali párek kachniček mandarinských v kleci jako symbol manželské věrnosti. Samice kachničky mandarinské mají plně funkčně vyvinutý jen jeden vaječník. Když u staré samice zakrní, začne se druhý, jen nedokonale vyvinutý vaječník, přeměňovat na samčí pohlavní žlázu. Samice se tak změní v neplodného samce. Kachnička mandarinská je jediným druhem kachny, který se nemůže křížit s ostatními druhy. Počet jejích chromozomů se totiž liší od počtu chromozomů všech dalších druhů.
Kachnička mandarinská (samec)

Kachnička hřívnatá

Kachnička hřívnatá (Chenonetta jubata) je středně velká australská kachna. Jedná se též o jediného zástupce rodu Chenonetta. Dorůstá 45-51 cm. Samci jsou převážně šedí s tmavě hnědou hlavou, strakatou hrudí a černým břichem. Samice mají hlavu světlejší s bílým pruhem nad a pod okem a strakatou hruď. Obě pohlaví pak mají šedá křídla s černými letkami a bílým zrcátkem. Žije v zalesněných močálech, otevřených lesích a na travnatých plochách na rozsáhlém území Austrálie. Je převážně býložravá, ale v malé míře požírá též hmyz. Po potravě přitom většinou pátrá v hejnech. Hnízdí v dutinách stromů, kam klade 9-11 smetanově bílých vajec. Na jejich inkubaci se podílí samotná samice, o mláďata se již starají oba rodiče.
Samec

Kajka královská

Kajka královská (Somateria spectabilis) je arktický druh kachny z řádu vrubozobých. Samci jsou výrazně pestře zbarvení - mají černé tělo a křídla (s bílými stranami kostřece a loketními letkami), lososově růžovou hruď, temeno a šíji modré s červeným nádechem a výrazný oranžový hrbol u kořene červeného zobáku. Samice jsou nenápadné, hnědé, podobné kajce mořské, od níž je lze odlišit podle tvaru opeření u kořene zobáku a tmavé špičky zobáku. Hnízdí na jezírcích v arktické tundře a u pobřeží, zimuje podél moře. Dospělý samec zalétl v únoru 1996 také do České republiky.
Kajka královská, samice
Kajka královská, dospělý samec
Kajka královská, dospělý samec

Kajka mořská

Kajka mořská (Somateria mollissima) je mořský pták, který se rád zdržuje v blízkosti příbřežních ostrůvků nebo chráněných zálivů. S oblibou hnízdí v koloniích. Hnízdo si často zakládá v kamenitém pobřeží nebo v podrostu a vystýlá je prachovým peřím.
Samice sedí na 4 - 6 nazelenalých vejcích čtyři týdny. Při vyplašení vzlétne jako kachna divoká postříká snůšku zapáchajícím trusem. Mláďata v prachovém šatě ihned po oschnutí následují matku, později se často tvoří ,,mateřské školky". Kajka mořská se živí především mlži, pro které se potápí až do hloubky 25 m, pod vodou vydrží až tři minuty.

Kajka mořská, dospělý samec

Kajka Stellerova

Kajka Stellerova (Polysticta stelleri) je středně velký arktický druh kachny z řádu vrubozobých. Samec je nezaměnitelný - má bílou hlavu se zelenou skvrnou před okem a malou chocholkou v týle, černou bradu, hrdlo, proužek přes krk a střed svrchní části těla. Spodina je tmavě oranžová (na břiše přechází zbarvení do černé), po obou stranách boků má malou černou skvrnu. Samice jsou celkově tmavohnědé, s fialově modrým, bíle ohraničeným zrcátkem. Hnízdí v Arktidě mimo Evropu, zimuje ve velkých počtech v severním Norsku, jinde je vzácná. V březnu 2001 byla poprvé pozorována v České republice.
Kajka Stellerova, samice
Kajka Stellerova, dospělý samec
Kajka Stellerova, dospělý samec

Kopřivka obecná

Kopřivka obecná (Anas strepera) je hojně rozšířená menší plovavá kachna. 

Popis

Kopřivka obecná dorůstá 46 - 56 cm a v rozpětí křídel měří 78 - 90 cm. Samec ve svatebním šatě je nápadný svým převážně šedým opeřením, světle hnědou hlavou, tmavým zobákem a kostřcem a výrazným bílým zrcátkem, které je dobře viditelné především v letu. V prostém šatě se podobá spíše samici, která je celá světle hnědá s nažloutlým zobákem. Bývá také často zaměňována se samicemi kachny divoké, na rozdíl od které dorůstá viditelně menších rozměrů a na místo světle modrého má stejně jako samec bílé zrcátko.

Rozšíření a početnost

Kopřivka obecná žije na rozsáhlém území Evropy, Asie a Severní Ameriky. Její globální populace je stále velmi početná, v roce 2004 čítala odhadem 3 800 000-4 400 000 jedinců. Je převážně tažná a na zimu migruje do jižnějších oblastí s mírnějším klimatem. Pravidelně a nepočetně se vyskytuje také na území České republiky, ve větším počtu ji lze na našem území zastihnout především v létě a při průtahu, ojediněle u nás zůstává i přes zimu. Na našem území hnízdí přibližně 1 500-30 000 párů a zimuje pouze 50-100 jedinců.

Ekologie

K životu preferuje větší vodní plochy, vlhké pastviny nebo močály s hustým vegetačním porostem. Vyskytuje se zpravidla samotářsky nebo v párech, při migracích a hnízdění se často shlukuje do menších skupin. Ozývá se vesměs málo výraznými hlasovými projevy, samec nejčastěji hlubokým "erp", samice kvákavým "rek rek". Živí se převážně vodními rostlinami, které někdy získává tzv. panáčkováním, v létě je v jejím jídelníčku zastoupen také drobný vodní hmyz, který zpočátku požírají i její mláďata.
Hnízdo si staví na zemi a obvykle bývá dobře ukryté v porostu rákosů nebo jiných vodních rostlin. Snáší obvykle 7-13 lehce nažloutlých vajec, na kterých sedí oba rodiče po dobu 26 dní.

Poddruhy

U kopřivky obecné rozeznáváme celkem dva poddruhy. První, A. s. strepera, je zastoupen na většině dnešního areálu rozšíření, druhý A. s. couesi vyhubený během 19. století, se vyskytoval na ostrovech Washington, New York a Line Islands v Tichém oceánu.
Samec kopřivky obecné ve svatebním šatě.

Lžičák pestrý

Lžičák pestrý (Anas clypeata) je velká plovavá kachna.

Rozšíření

Lžičák pestrý je široce rozšířená kachna žijící převážně na močálech, jezerech, porostlých březích řek a na mokrých loukách. Hnízdí v severních oblastech Evropy, Asie a Severní Ameriky a jako ojedinělý tulák se občas vyskytuje také v Austrálii. Je převážně tažný, na zimu se hromadně stahuje do západní a jižní Evropy, střední Afriky, jižní Asie a Střední Ameriky. Pravidelně, ale nepočetně hnízdí (140 - 200 párů), protahuje a ojediněle i zimuje (10 - 60 jedinců) na území České republiky, kde v současné době náleží již mezi kriticky ohrožené druhy (CR).

Etologie

Mimo hnízdní období se lžičák pestrý vyskytuje zpravidla v menších hejnech, na jaře v párech a na průtazích často i v několika sto členných skupinách. Živí se převážně rostlinnou potravou, především v období hnízdění často požírá také drobné živočichy, zejména vodní hmyz, korýše a měkkýše. Hnízdí na ostrůvcích v třtině a ostřicových porostech poblíž vody. V květnu až v červnu snáší samice 8-12 zelenošedých vajec o velikosti 48-58 x 35-39 mm. Jejich inkubační dobá trvá přibližně 22 - 25 dní. O mláďata pečuje pouze samice.
Samec
Samec
Samice
Samice
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama