close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Jeřáb popelavý, Chřástalové, Lyska černá, Slípka zelenonohá

5. listopadu 2010 v 17:48 |  Obratlovci

Jeřáb popelavý

Jeřáb popelavý (Grus grus) je šedavě zbarvený pták o něco větší než čáp bílý. Od řádu brodivých se liší volně visícím peřím na ocase. Jeřábi létají v klínovitých formacích a ozývají se nezaměnitelnými troubivými zvuky.
V Česku se vyskytuje na několika málo místech (např. Rožďalovické rybníky) a Českolipsko na jižním okraji svého hnízdního areálu. Počty hnízdících párů se v současnosti zvyšují a přibývá i hnízdních lokalit. V současnosti zde žije odhadem max 30 párů.
Jeřábi vyhledávají rybníky s rozsáhlými rákosinami, případně bažinatými územími, ve kterých si z rostlinného materiálu staví kupovitá hnízda. Při toku předvádějí jeřábi charakteristický tanec, při kterém se uklánějí a vyskakují do výšky.
V dubnu až květnu snášejí obvykle dvě vejce, na kterých oba střídavě sedí asi jeden měsíc. Mláďata jsou nekrmivá a rodiče je vodí po dalších 8-10 týdnů. I poté se jeřábí rodina zdržuje pohromadě.
Jeřábi se živí hmyzem, rostlinami, zrním a hlízami nebo kořínky. Při tahu se jeřábi často zdržují na polích.
Jeřábi jsou tažní ptáci, zimují ve Středomoří a v Malé Asii, kam odlétají v průběhu července a srpna, na hnízdiště se vrací během března a dubna.
Jeřáb popelavý

Chřástal vodní

Chřástal vodní (Rallus aquaticus) je větší druh chřástala z řádu krátkokřídlých. Od ostatních chřástalů se liší výrazně delším, mírně zahnutým zobákem. Svrchu je hnědý s černými tečkami, po stranách hlavy a na hrudi tmavě modrošedý, boky a břicho jsou černobíle proužkované. Nápadně jsou bílé podocasní krovky. Hnízdí v mělčinách zarostlých rákosím a v ostřicových bažinách. V České republice hnízdí po celém území v nižších polohách (max. po 740 m n. m.), celková populace se odhaduje na 600-1200 párů.
Water Rail running.jpg

Chřástal kropenatý

Chřástal kropenatý (Porzana porzana) je nenápadný pták o málo menší než kos. Zbarvení je tmavě hnědé s bílým skvrněním. Žije velmi skrytě v bažinách zarostlých ostřicí, zblochanem či řídkým rákosem. Vzhledem ke skrytému způsobu života je jeho přítomnost nejlépe zjistitelná podle hlasu.

Hlas

Samec se ozývá, především v noci, monotónním "huit, huit, huit" připomínající švihání prutem.

Rozšíření

Západní část Eurasie až po střední Asii. V Evropě jako hnízdící pták chybí v Irsku a v severní Skandinávii.

Výskyt v ČR

Chřástal kropenatý je v ČR vzácný druh s odhadem početnosti 40 až 80 párů. Většina prokázaných hnízdění pochází z pravidelně obsazovaných lokalit v Polabí, jižních Čechách,Českomoravské vysočině a na jižní a severní Moravě. Dříve (do 60.let 20.stol.) u nás výrazně hojnější. Je chráněný zákonem jako silně ohrožený druh.

Hnízdění

Chřástal kropenatý
Vzácně hnízdí v zarostlých bažinách s převažující nižší vegetací. Hnízdí v květnu až červenci, většinou jednou ročně. Hnízdo je miskovitá stavba ze stébel ostřice a rákosí skrytá v nejhustší vegetaci u vodní hladiny. Samice snáší 6-13 nahnědlých vajec s tmavými skvrnami na kterých sedí oba rodiče asi 18-19 dní. Mláďata opouštějí hnízdo již po 8 - 12 hodinách od vylíhnutí a v doprovodu rodičů se pohybují v okolních porostech. Vzletnosti dosahují mladí ptáci ve stáří 30 - 40 dnů.

Tah

Chřástal kropenatý je tažný pták, na hnízdiště přilétá na konci března a v dubnu, odlétá během srpna a září. Zimuje v mokřadech tropické Afriky.

Potrava

Živí se hmyzem, pavouky a drobnými měkkýši..
Porzana porzana 5 (Marek Szczepanek).jpg

Chřástal malý

Chřástal malý (Porzana parva) je malý druh chřástala z řádu krátkokřídlých. Samec je zespodu modrošedý, shora hnědý s černohnědými proužky, podocasní krovky jsou černobíle proužkované. Samice a mladí ptáci jsou zespodu béžoví. Hnízdí v rákosí na hlubší vodě, vyskytuje se především ve východní Evropě. V České republice hnízdí odhadem 15-30 párů, především v jižních Čechách a středním Polabí.
Littlecrake62.jpg

Chřástal nejmenší

Chřástal nejmenší (Porzana pusilla) je malý druh chřástala z řádu krátkokřídlých. Podobá se chřástalu malému, od něhož se liší proužkovanými boky a kratšími křídly. Hnízdí v rašeliništích s porosty ostřic na nehluboké vodě. Vyskytuje se vzácně v jižní Evropě, početněji ve východní Evropě; k nám jen vzácně zaletuje (5× po roce 1989).
Baillon's crake.jpg

Chřástal polní

Chřástal polní (Crex crex) je středně velký druh chřástala z řádu krátkokřídlých. Jeho celkové zbarvení je šedavě žlutohnědé, s modrošedým očním proužkem a šedou stranou hrudi (u samice méně nápadnou). Hnízdí na vlhkých loukách, ale také na loukách s vysokým porostem a pastvinách. Na našem území se po dočasném ústupu a úbytku počtů opět rozšiřuje, jeho početnost se odhaduje na 1500-1700 párů (ve srovnání s 200-400 páry v roce 1989).
Corncrake.jpg

Lyska černá

Lyska černá (Fulica atra, syn. Fulica prior) je středně velký plovavý pták široce rozšířený na velkém území Eurasie, v Indonésii, Austrálii a severní Africe (viz mapka níže).

Popis

  • Délka těla: 37 - 42 cm
  • Rozpětí křídel: 70 cm
  • Hmotnost: 0,6 - 1,2 kg
Lyska černá
Lyska černá má robustní tělo celé porostlé lesklým černým peřím. Odlišné barvy je pouze bílý zašpičatělý zobák a čelní štítek, červené oči a šedé končetiny, na kterých nemá plovací blány, ale pouze kožní lem. Mezi pohlavími je slabě vyvinut sexuální dimorfismus. Samec má o něco větší čelní štítek než samice, zbarvením se od sebe neliší. Nezralí ptáci jsou barvitější, postrádají čelní štítek a mají bíle zbarvenou přední část hrdla. Čelní štítek bývá navíc o něco větší na jaře než na podzim. Při plavání lyska navíc kývá hlavou střídavě dopředu a dozadu a před potopením provádí jakousi "šipku".

Chování

Lyska černá je typickým obyvatelem stojatých vod všeho druhu, v městech ji můžeme spatřit především v zimě, kdy se stěhuje na parková jezírka. Je částečně tažná. Část evropské a asijské populace se stěhuje na jih a západ a opouští již zamrzlé vody.
Potravu vyhledává především ve vodě a tvoří ji různé druhy vodních rostlin, malí vodní živočichové nebo případě částirostlin rostoucích na břehu. Pokud je vyplašena, s cákáním se nejprve rozbíhá po vodě a mohutně plácá křídly. To může navodit dojem, že nejde o dobrého letce, ale opak je pravdou a nejčastěji se prokazuje při jejich mnohdy dlouhých migracích.
Lyska černá patří mezi poměrně hlučné ptáky s bohatou škálou zvuků. Nejvíce se ozývá při hnízdění nebo vyplašení, přičemž se samice ozývá chraptivým "kev" a samec ostrým "pix" nebo "psssi".
Během období rozmnožování se u samců lysky černé projevuje neobvyklá agrese a masivní bránění svého teritoria, které trvá až do konce hnízdění. Ostrůvkovité a kopcovité hnízdo si staví z vodních rostlin, větviček a rákosu a je vždy umístěné v těsné blízkosti s vodou. Mnohdy buduje ještě jedno hnízdo určené k přespání nebo odpočinku dospělých ptáků. Hnízdí od dubna do května a klade 6 až 15 bíločerných vajec. Mláďata se líhnou po 22 dnech a jsou krmena oběma rodiči. Při nedostatku potravy se však u dospělců objevuje mezi brodivými ptáky neobvyklá agrese v podobě silného klování, které se může vychýlit až k usmrcení několika mláďat. Jedná se o poměrně dlouhověký druh, který se může dožít i více jak 15 let.

Výskyt a početnost v ČR

V České republice se jedná o běžný druh vyskytující se na 76-80 % území. Počet hnízdících párů se odhaduje na 20-40 tisíc (v roce 1989 to bylo 30-60 tisíc). Je též předmětem Dohody o ochraně africko-euroasijských stěhovavých vodních ptáků (AEWA).
Lyska černá

Slípka zelenonohá

Slípka zelenonohá (Gallinula chloropus) je malý, široce rozšířený vodní pták z početné čeledi chřástalovitých. 

Popis

Mladý pták
Je velká přibližně jako koroptev, dorůstá 32 - 35 cm, váží 310 - 456 g a v rozpětí křídel měří 54 - 62 cm, samec přitom dorůstá mírně větších rozměrů než samice. Má velice svérázný vzhled, je leskle černá s modravým nádechem, má hnědá křídla a hřbet, žluté končetiny, červený čelní štítek a zobák se žlutou špičkou a nápadné bílé znaky na bocích. Končetiny má navíc opatřeny velmi dlouhými prsty, které rozkládají váhu těla a slípce zelenonohé tak umožňují snadno se pohybovat po bahnitém dně a plovoucí vegetaci.
Obě pohlaví se zbarvením vzájemně neliší, mladí ptáci jsou převážně hnědí a postrádají charakteristické červené zbarvení zobáku. Mláďata v prachovém peří jsou velmi snadno rozpoznatelná, mají černé tělo a končetiny, červený zobák se žlutou špičkou, holou oranžově zbarvenou kůži na hlavě a modrý pruh kolem oka.

Rozšíření

Slípka zelenonohá je nejúspěšnějším a nejrozšířenějším zástupcem celé své čeledi a náleží k vůbec nejrozšířenějším sladkovodním ptákům světa. Vyskytuje se na všech světových kontinentech s výjimkou Austráliea Antarktidy, v Evropě ve větším počtu chybí pouze ve Skandinávii a na území několika států jižní Evropy. I přes výrazný pokles jejích populací během 70. a 80. let 20. století je stále hojně zastoupeným druhem, pouze její evropská populace čítá celých 1 700 - 3 300 000 jedinců.
Je velmi přizpůsobivá a proto může žít prakticky téměř na všech typech stojatých, pomalu tekoucích, sladkých i poloslaných vod od rybníků, jezer a močálů až po průplavy a větší vodní nádrže v samotných centrech měst. Je částečně tažná (viz mapka s rozšířením), ptáci ze zamrzajících vodních ploch se každým rokem hromadně stahují směrem na jih. Pravidelně a místy i v hojném počtu se vyskytuje také v České republice, zejména mezi březnem aříjnem. Každým rokem tak na našem území hnízdí přibližně 5 - 10 000 párů a zimuje okolo 700 - 1500 jedinců. V Červeném seznamu České republiky je v současné době zařazena do kategorie téměř ohrožených druhů (Near Threatened).

Ekologie

Slípka zelenonohá je ve volné přírodě většinou velmi plachá a při náznaku nebezpečí rychle prchá do úkrytu poblíž břehu, které ji nejčastěji poskytují husté porosty rákosů nebo ostřic. Dobře se však přizpůsobuje i životu v těsné blízkosti člověka, zejména v městských parcích, na polích a v průplavech, a svou přirozenou plachost v takovýchto oblastech již mnohdy postrádá. Často se vyskytuje i na otevřené vodě, kde upomíná na menší kachnu, i na větší vzdálenost je však u ní patrné charakteristické pocukávání hlavou a ocasem a výrazné zbarvení spodních ocasních krovek.
Slípka zelenonohá při vyhledávání potravy
Zdržuje se jednotlivě, požírá zejména bobule, různé druhy travin, popadané plody a vodní hmyz. Za potravou se často vydává nejen ve dne, ale i v noci. Umí velmi dobře plavat a dokonce se i potápět, pod vodou přitom dokáže vydržet až 2 minuty. V porovnání s jinými druhy slípek náleží také mezi schopné a poměrně vytrvalé letce. Ozývá se velmi širokou paletou různých hlasových projevů, nejčastěji prudkým "kirk" nebo "kiruk".
Hnízdo s vejci
Při zásnubních tancích se samec hlasitě ozývá a samici nabízí kusy vodních rostlin, které trhá na břehu i ve vodě. Během hnízdního období je slípka zelenonohá silně územní a žije v pevných svazcích. Zajímavostí je, že pár během jednoho hnízdního období staví z pobřežní vegetace, rákosu a ostatních vodních rostlin hned několik hnízd a pouze jedno, které bývá velké přibližně 15 × 15 cm, využívá k hnízdění, další slouží jako nocoviště. Hnízdo bývá obvykle umístěno na břehu, často si jej však staví i v mělké vodě.
Slípka zelenonohá se skupinou mláďat
V dobrých podmínkách mívá ročně i dvě snůšky, první čítá průměrně 8 - 12 vajec, které samice klade již na počátku jara, druhá bývá obvykle menší a čítá přibližně 5 - 8 vajec. Vejce slípky zelenonohé jsou světlá s černým skvrněním a měří přibližně 42 × 29,7 mm. Na jejich inkubaci, která trvá zhruba 3 týdny, a na následné výchově mláďat se podílí oba rodiče. Mláďata opouští hnízdo již krátce po vylíhnutí a jsou plně opeřena přibližně kolem 40. až 50. dnu života. Rodiče obvykle opouští několik málo týdnů poté, občas v jejich blízkosti však zůstávají celé léto a při další snůšce rodičům pomáhají při sezení na vejcích a následném opečováváním vylíhlých mláďat. Slípka zelenonohá pohlavně dospívá kolem 1. roku života a ve volné přírodě se dožívá maximálně 11 let.
Slípka zelenonohá
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama