Jeřáb popelavý
Jeřáb popelavý (Grus grus) je šedavě zbarvený pták o něco větší než čáp bílý. Od řádu brodivých se liší volně visícím peřím na ocase. Jeřábi létají v klínovitých formacích a ozývají se nezaměnitelnými troubivými zvuky.
V Česku se vyskytuje na několika málo místech (např. Rožďalovické rybníky) a Českolipsko na jižním okraji svého hnízdního areálu. Počty hnízdících párů se v současnosti zvyšují a přibývá i hnízdních lokalit. V současnosti zde žije odhadem max 30 párů.
Jeřábi vyhledávají rybníky s rozsáhlými rákosinami, případně bažinatými územími, ve kterých si z rostlinného materiálu staví kupovitá hnízda. Při toku předvádějí jeřábi charakteristický tanec, při kterém se uklánějí a vyskakují do výšky.
V dubnu až květnu snášejí obvykle dvě vejce, na kterých oba střídavě sedí asi jeden měsíc. Mláďata jsou nekrmivá a rodiče je vodí po dalších 8-10 týdnů. I poté se jeřábí rodina zdržuje pohromadě.
Jeřábi se živí hmyzem, rostlinami, zrním a hlízami nebo kořínky. Při tahu se jeřábi často zdržují na polích.
Jeřábi jsou tažní ptáci, zimují ve Středomoří a v Malé Asii, kam odlétají v průběhu července a srpna, na hnízdiště se vrací během března a dubna.
Chřástal vodní
Chřástal vodní (Rallus aquaticus) je větší druh chřástala z řádu krátkokřídlých. Od ostatních chřástalů se liší výrazně delším, mírně zahnutým zobákem. Svrchu je hnědý s černými tečkami, po stranách hlavy a na hrudi tmavě modrošedý, boky a břicho jsou černobíle proužkované. Nápadně jsou bílé podocasní krovky. Hnízdí v mělčinách zarostlých rákosím a v ostřicových bažinách. V České republice hnízdí po celém území v nižších polohách (max. po 740 m n. m.), celková populace se odhaduje na 600-1200 párů.
Chřástal kropenatý
Chřástal kropenatý (Porzana porzana) je nenápadný pták o málo menší než kos. Zbarvení je tmavě hnědé s bílým skvrněním. Žije velmi skrytě v bažinách zarostlých ostřicí, zblochanem či řídkým rákosem. Vzhledem ke skrytému způsobu života je jeho přítomnost nejlépe zjistitelná podle hlasu.
Hlas
Samec se ozývá, především v noci, monotónním "huit, huit, huit" připomínající švihání prutem.
Rozšíření
Západní část Eurasie až po střední Asii. V Evropě jako hnízdící pták chybí v Irsku a v severní Skandinávii.
Výskyt v ČR
Chřástal kropenatý je v ČR vzácný druh s odhadem početnosti 40 až 80 párů. Většina prokázaných hnízdění pochází z pravidelně obsazovaných lokalit v Polabí, jižních Čechách,Českomoravské vysočině a na jižní a severní Moravě. Dříve (do 60.let 20.stol.) u nás výrazně hojnější. Je chráněný zákonem jako silně ohrožený druh.
Hnízdění
Vzácně hnízdí v zarostlých bažinách s převažující nižší vegetací. Hnízdí v květnu až červenci, většinou jednou ročně. Hnízdo je miskovitá stavba ze stébel ostřice a rákosí skrytá v nejhustší vegetaci u vodní hladiny. Samice snáší 6-13 nahnědlých vajec s tmavými skvrnami na kterých sedí oba rodiče asi 18-19 dní. Mláďata opouštějí hnízdo již po 8 - 12 hodinách od vylíhnutí a v doprovodu rodičů se pohybují v okolních porostech. Vzletnosti dosahují mladí ptáci ve stáří 30 - 40 dnů.
Tah
Chřástal kropenatý je tažný pták, na hnízdiště přilétá na konci března a v dubnu, odlétá během srpna a září. Zimuje v mokřadech tropické Afriky.
Potrava
Živí se hmyzem, pavouky a drobnými měkkýši..
Chřástal malý
Chřástal malý (Porzana parva) je malý druh chřástala z řádu krátkokřídlých. Samec je zespodu modrošedý, shora hnědý s černohnědými proužky, podocasní krovky jsou černobíle proužkované. Samice a mladí ptáci jsou zespodu béžoví. Hnízdí v rákosí na hlubší vodě, vyskytuje se především ve východní Evropě. V České republice hnízdí odhadem 15-30 párů, především v jižních Čechách a středním Polabí.

Chřástal nejmenší
Chřástal nejmenší (Porzana pusilla) je malý druh chřástala z řádu krátkokřídlých. Podobá se chřástalu malému, od něhož se liší proužkovanými boky a kratšími křídly. Hnízdí v rašeliništích s porosty ostřic na nehluboké vodě. Vyskytuje se vzácně v jižní Evropě, početněji ve východní Evropě; k nám jen vzácně zaletuje (5× po roce 1989).
Chřástal polní
Chřástal polní (Crex crex) je středně velký druh chřástala z řádu krátkokřídlých. Jeho celkové zbarvení je šedavě žlutohnědé, s modrošedým očním proužkem a šedou stranou hrudi (u samice méně nápadnou). Hnízdí na vlhkých loukách, ale také na loukách s vysokým porostem a pastvinách. Na našem území se po dočasném ústupu a úbytku počtů opět rozšiřuje, jeho početnost se odhaduje na 1500-1700 párů (ve srovnání s 200-400 páry v roce 1989).
Lyska černá
Lyska černá (Fulica atra, syn. Fulica prior) je středně velký plovavý pták široce rozšířený na velkém území Eurasie, v Indonésii, Austrálii a severní Africe (viz mapka níže).
Popis
- Délka těla: 37 - 42 cm
- Rozpětí křídel: 70 cm
- Hmotnost: 0,6 - 1,2 kg
Lyska černá má robustní tělo celé porostlé lesklým černým peřím. Odlišné barvy je pouze bílý zašpičatělý zobák a čelní štítek, červené oči a šedé končetiny, na kterých nemá plovací blány, ale pouze kožní lem. Mezi pohlavími je slabě vyvinut sexuální dimorfismus. Samec má o něco větší čelní štítek než samice, zbarvením se od sebe neliší. Nezralí ptáci jsou barvitější, postrádají čelní štítek a mají bíle zbarvenou přední část hrdla. Čelní štítek bývá navíc o něco větší na jaře než na podzim. Při plavání lyska navíc kývá hlavou střídavě dopředu a dozadu a před potopením provádí jakousi "šipku".
Chování
Lyska černá je typickým obyvatelem stojatých vod všeho druhu, v městech ji můžeme spatřit především v zimě, kdy se stěhuje na parková jezírka. Je částečně tažná. Část evropské a asijské populace se stěhuje na jih a západ a opouští již zamrzlé vody.
Potravu vyhledává především ve vodě a tvoří ji různé druhy vodních rostlin, malí vodní živočichové nebo případě částirostlin rostoucích na břehu. Pokud je vyplašena, s cákáním se nejprve rozbíhá po vodě a mohutně plácá křídly. To může navodit dojem, že nejde o dobrého letce, ale opak je pravdou a nejčastěji se prokazuje při jejich mnohdy dlouhých migracích.
Lyska černá patří mezi poměrně hlučné ptáky s bohatou škálou zvuků. Nejvíce se ozývá při hnízdění nebo vyplašení, přičemž se samice ozývá chraptivým "kev" a samec ostrým "pix" nebo "psssi".
Během období rozmnožování se u samců lysky černé projevuje neobvyklá agrese a masivní bránění svého teritoria, které trvá až do konce hnízdění. Ostrůvkovité a kopcovité hnízdo si staví z vodních rostlin, větviček a rákosu a je vždy umístěné v těsné blízkosti s vodou. Mnohdy buduje ještě jedno hnízdo určené k přespání nebo odpočinku dospělých ptáků. Hnízdí od dubna do května a klade 6 až 15 bíločerných vajec. Mláďata se líhnou po 22 dnech a jsou krmena oběma rodiči. Při nedostatku potravy se však u dospělců objevuje mezi brodivými ptáky neobvyklá agrese v podobě silného klování, které se může vychýlit až k usmrcení několika mláďat. Jedná se o poměrně dlouhověký druh, který se může dožít i více jak 15 let.
Výskyt a početnost v ČR
V České republice se jedná o běžný druh vyskytující se na 76-80 % území. Počet hnízdících párů se odhaduje na 20-40 tisíc (v roce 1989 to bylo 30-60 tisíc). Je též předmětem Dohody o ochraně africko-euroasijských stěhovavých vodních ptáků (AEWA).
Slípka zelenonohá
Slípka zelenonohá (Gallinula chloropus) je malý, široce rozšířený vodní pták z početné čeledi chřástalovitých.
Popis
Je velká přibližně jako koroptev, dorůstá 32 - 35 cm, váží 310 - 456 g a v rozpětí křídel měří 54 - 62 cm, samec přitom dorůstá mírně větších rozměrů než samice. Má velice svérázný vzhled, je leskle černá s modravým nádechem, má hnědá křídla a hřbet, žluté končetiny, červený čelní štítek a zobák se žlutou špičkou a nápadné bílé znaky na bocích. Končetiny má navíc opatřeny velmi dlouhými prsty, které rozkládají váhu těla a slípce zelenonohé tak umožňují snadno se pohybovat po bahnitém dně a plovoucí vegetaci.
Obě pohlaví se zbarvením vzájemně neliší, mladí ptáci jsou převážně hnědí a postrádají charakteristické červené zbarvení zobáku. Mláďata v prachovém peří jsou velmi snadno rozpoznatelná, mají černé tělo a končetiny, červený zobák se žlutou špičkou, holou oranžově zbarvenou kůži na hlavě a modrý pruh kolem oka.
Rozšíření
Slípka zelenonohá je nejúspěšnějším a nejrozšířenějším zástupcem celé své čeledi a náleží k vůbec nejrozšířenějším sladkovodním ptákům světa. Vyskytuje se na všech světových kontinentech s výjimkou Austráliea Antarktidy, v Evropě ve větším počtu chybí pouze ve Skandinávii a na území několika států jižní Evropy. I přes výrazný pokles jejích populací během 70. a 80. let 20. století je stále hojně zastoupeným druhem, pouze její evropská populace čítá celých 1 700 - 3 300 000 jedinců.
Je velmi přizpůsobivá a proto může žít prakticky téměř na všech typech stojatých, pomalu tekoucích, sladkých i poloslaných vod od rybníků, jezer a močálů až po průplavy a větší vodní nádrže v samotných centrech měst. Je částečně tažná (viz mapka s rozšířením), ptáci ze zamrzajících vodních ploch se každým rokem hromadně stahují směrem na jih. Pravidelně a místy i v hojném počtu se vyskytuje také v České republice, zejména mezi březnem aříjnem. Každým rokem tak na našem území hnízdí přibližně 5 - 10 000 párů a zimuje okolo 700 - 1500 jedinců. V Červeném seznamu České republiky je v současné době zařazena do kategorie téměř ohrožených druhů (Near Threatened).
Ekologie
Slípka zelenonohá je ve volné přírodě většinou velmi plachá a při náznaku nebezpečí rychle prchá do úkrytu poblíž břehu, které ji nejčastěji poskytují husté porosty rákosů nebo ostřic. Dobře se však přizpůsobuje i životu v těsné blízkosti člověka, zejména v městských parcích, na polích a v průplavech, a svou přirozenou plachost v takovýchto oblastech již mnohdy postrádá. Často se vyskytuje i na otevřené vodě, kde upomíná na menší kachnu, i na větší vzdálenost je však u ní patrné charakteristické pocukávání hlavou a ocasem a výrazné zbarvení spodních ocasních krovek.
Zdržuje se jednotlivě, požírá zejména bobule, různé druhy travin, popadané plody a vodní hmyz. Za potravou se často vydává nejen ve dne, ale i v noci. Umí velmi dobře plavat a dokonce se i potápět, pod vodou přitom dokáže vydržet až 2 minuty. V porovnání s jinými druhy slípek náleží také mezi schopné a poměrně vytrvalé letce. Ozývá se velmi širokou paletou různých hlasových projevů, nejčastěji prudkým "kirk" nebo "kiruk".
Při zásnubních tancích se samec hlasitě ozývá a samici nabízí kusy vodních rostlin, které trhá na břehu i ve vodě. Během hnízdního období je slípka zelenonohá silně územní a žije v pevných svazcích. Zajímavostí je, že pár během jednoho hnízdního období staví z pobřežní vegetace, rákosu a ostatních vodních rostlin hned několik hnízd a pouze jedno, které bývá velké přibližně 15 × 15 cm, využívá k hnízdění, další slouží jako nocoviště. Hnízdo bývá obvykle umístěno na břehu, často si jej však staví i v mělké vodě.
V dobrých podmínkách mívá ročně i dvě snůšky, první čítá průměrně 8 - 12 vajec, které samice klade již na počátku jara, druhá bývá obvykle menší a čítá přibližně 5 - 8 vajec. Vejce slípky zelenonohé jsou světlá s černým skvrněním a měří přibližně 42 × 29,7 mm. Na jejich inkubaci, která trvá zhruba 3 týdny, a na následné výchově mláďat se podílí oba rodiče. Mláďata opouští hnízdo již krátce po vylíhnutí a jsou plně opeřena přibližně kolem 40. až 50. dnu života. Rodiče obvykle opouští několik málo týdnů poté, občas v jejich blízkosti však zůstávají celé léto a při další snůšce rodičům pomáhají při sezení na vejcích a následném opečováváním vylíhlých mláďat. Slípka zelenonohá pohlavně dospívá kolem 1. roku života a ve volné přírodě se dožívá maximálně 11 let.