Hulman posvátný
Hulman posvátný (Semnopithecus entellus) je úzkonosý primát z čeledi kočkodanovití. Tento druh je tvořen sedmi poddruhy.
Rozšíření
Jsou to opice, které mají jeden z největších areálu rozšíření. Vyskytují se od mořské hladiny až po nadmořské výšky nad 4000 m. Žijí v Indii, na Srí Lance, v Pákistánu, Bangladéši, Barmě, Nepálu, Bhútánu a v Číně. Obývajítropické i subtropické lesy, lesy mírného pásu, vysokohorské lesy i lidmi obydlené oblasti.
Popis
Patří k větším druhům opic, samci dosahují délky až 80 cm a hmotnosti 18 kg, samice 70 cm a 11 kg. Jejich ocasymají okolo 1 metru. Mívají srst barvy stříbrošedé, břidlicové nebo světle béžové, to podle poddruhu i podle stáří. Obličej a uši mají černé všichni, konce končetin a ocas jen někteří. Vždy mají na čele dopředu směřující kartáč srsti, který tvoří jakési mohutné obočí. Palce na končetinách jsou dlouhé, ostatní prsty krátké. Břicho je mírně vypouklé.
Stravování
Jejich hlavni potravou jsou listy, květy a pupeny stromů a keřů, mimo to žerou i vodní rostliny, ovoce nebo plodyplaných rostlin i plody užitkových rostlin lidmi vypěstované. Příležitostně také sežerou drobné bezobratlé iobratlovce, pochutnají si také na vejcích ptáků.
Život v tlupě
Hulman posvátný je denní živočich, žije na stromech i na zemi, rád se zdržuje v blízkosti vody, přednost dává kamenitým nebo skalnatým terénům. Nocují vždy v korunách stromů. Jsou poměrně hluční, rozeznáváme u nich 16 různých hlasových projevů.
Sdružují se do tlup o velikosti až 120 jedinců. Tlupy se řídí se pevným sociálním systémem a zvířata jen velmi zřídka přecházejí z jedné tlupy do druhé. Jsou dobrými skokany, skáčí i na vzdálenosti 10 metrů, skáčou také z velké výšky přímo na zem. Dlouhý ocas používají jako protiváhu při pohybu po větvích stromů.
Rozmnožování
Samice bývá březí okolo 6 měsíců, poměrně často se rodí i dvojčata. Narozené mládě mívá hmotnost 0,8 až 1,2 kg a samice ho kojí asi 10 až 12 měsíců a dalších 6 až 8 měsíců opatruje. V té době nepřichází do říje. Mnohdy o mládě pečují i jiné samice, které momentálně potomky nemají. Pohlavní dospělost dosahují samci hulmana posvátného asi ve 4 až 5 létech, samice ve 3 až 4 létech. V přírodě se dožívají průměrně 20, v zajetí 25 let.
Hlavně v Indie jsou hulmani všeobecně uctíváni, jsou jim dokonce zřizovány chrámy, kde jsou krmení. Lidé jim nikdy neubližují, hulmani často úplně ztrácejí svoji vrozenou plachost a procházejí se i v ulicích velkoměst. Přesto jsou některé poddruhy Hulmana posvátného na pokraji vyhubení.
Hulman tmavý
Hulman tmavý (Trachypithecus obscurus) je primát z čeledi kočkodanovití. Vyskytuje se v jihovýchodní Asii (Indie, Bangladéš, Myanmar, Thajsko, Laos, Malajsie).
Je velký 56 cm. Ocas má delší než trup. Váží nanejvýš 9 kg a je neobyčejně hbitý a rychlý. Běhá po čtyřech a do dálky skáče až 10 m. Jeho mláďata jsou v mládí oranžová a později tmavnou. Hulman se vyznačuje svými bílými ,,brýlemi" kolem očí, lysým objyčejem a dlouhou zježenou srstí kolem hlavy. Hulmani se živí plody a listím. Žijí ve skupinách, které vede starý a zkušený samec. Na jednoho samce obvykle připadají dvě samice. Když se narodí mládě pečují o něj a jeho matku všechny dospělé samice a nejednou dochází ke rvačkám, když příliš horlivá "tetička"" matce mládě uloupí.
Gueréza pláštíková
Gueréza pláštíková (Colobus guereza), známá též pod názvem habešská, je středně velká opice, jeden z nejznámějších zástupců rodu Colobus. Obývá území od západní, střední až po východní Afriku, včetně Kamerunu, Rovníkové Guinee, Nigérie, Etiopie, Tanzanie a Čadu.
Popis
Tato starosvětská opice je 52-57 cm dlouhá, její ocas měří 53-83 cm a hmotnost se pohybuje mezi 8 a 13,5 kg. Nemá žádné lícní torby a jako většina zástupců svého rodu má palec téměř zakrnělý. Je leskle černá s bílými okraji obličeje, bílými pláštíky srsti po bocích těla a na zadku, připomínající tvar písmena U, a bílým koncem dlouhého ocasu. Mláďata jsou téměř celá bílá. Špička jejího čenichu se téměř dotýká tlamy. Zadní končetiny jsou zvláště dlouhé a dobře přizpůsobené ke skokům v korunách stromů. Sedací mozoly této opici umožňují sedět na tenkých větvích po dlouhé časové období bez větších problémů.
Chování
Je aktivní ve dne a většinu času tráví v korunách stromů v tropických deštných lesech, zalesněných lokalitách, včetněnížin a hornatých území. Nejčastěji obývá zvláště vlhká místa a lokality poblíž řek. Gueréza pláštíková má zvláštní trávicí systém, v kterém se nachází třídílný žaludek obsahující mikroby rozkládající celulózu, čímž umožňuje opici získat až dvojnásobné množství živin z potravy složené převážně z listů, ale také z květů, větviček, pupenů, semen aplodů. Ovoce tvoří zhruba jednu třetinu potravy této opice.
Je to vysoce společenské zvíře žijící v šesti až devíti členných skupinách vedených jedním dospělým samcem. Jedna skupina obývá území velké zhruba 40 akrů. Ve své domácí oblasti si vymezí přednostní oblast, kterou si střeží a členy cizího stáda odsud na určitou dobu odhánějí. Při setkání s jinou skupinou začnou členové skupin vydávat vizuální a hlasité zvuky, které jsou slyšitelné na velkou vzdálenost. Je to velice mrštné zvíře, které se dí po spatření predátora na prchavý útěk a během chvíle doslova zmizí celá skupina v korunách stromů.
Samice rodí jediné mládě po pěti měsíční březosti. Rodí přitom každých 20 měsíců. Mládě je na matce první týdny zcela závislé a dospívá až ve věku 4-6 let. V zajetí se mohou dožívat i více jak 23 let, v přírodě téměř o polovinu méně.
Gueréza červená
Gueréza červená (Piliocolobus badius) je malý a výrazně zbarvený zástupce čeledi kočkodanovitých(Cercopithecidae) obývající tropické deštné lesy v Kamerunu, Kongu, na Pobřeží slonoviny, v Gambii, Ghaně,Guinei, Libérii, Nigérii, Senegalu a Sierra Leonu.
Délka těla se pohybuje mezi 45 - 67 cm, hmotnost obvykle nepřesáhne 11,3 kg a ocas je dlouhý 50 - 85 cm. Díky jejímu nápadnému zbarvení ji spolehlivě rozeznáme od ostatních druhů gueréz. Hřbet, boky a ocas je šedý, část končetin a hrdlo je výrazně oranžovočervené a břicho bílé. Stejně jako ostatní guerézy má sedací mozoly, které ji dovolují sedět i na tenkých větví delší časové období a silné zadní končetiny, přizpůsobené k mohutným skokům z jednoho stromu na druhý. Naopak ji chybí lícní torby, chápavý ocas a palec, který je u gueréz téměř zcela zakrnělý.
Gueréza červená je denní primát, pohybující se většinou v korunách stromů. Žije ve skupinách tvořených 4 až 20 dospělými jedinci a mláďaty. Mladí samci tvoří zhruba 8 členné mládenecké skupiny. Živí se bobulemi, listy, květy, různými plody a zelenými částmi rostlin. Sama se velice často stává potravou šimpanzů učenlivých (Pan troglodytes). V roce 1994 infikovala velké množství šimpanzů velice nebezpečným virem Ebola, který způsobil častá úmrtí nebo doživotní následky. Je to zvláště hlučné zvíře, které se dorozumívá širokou škálou pronikavých pokřiků a posunků.
Je ohrožována především lovem a masivní ztrátou přirozeného biomu. V Červeném seznamu IUCN ji nalezneme v kategorii ohrožených druhů.
Kahau nosatý
Kahau nosatý ( Nasalis larvatus ) je úzkonosý primát z čeledi kočkodanovití. Žije výhradně v jihovýchodní Asii na ostrově Kalimantan. Obývá nížinaté, deštné pralesy na březích řek, jezer a v blízkosti mořského pobřeží.
Popis
Kahau nosatý je denní vzrostlá opice žijící převážně na stromech, platí u něj značný pohlavní dimorfismus. Samec bývá veliký až 75 cm, samice jen 60 cm, samec váží až 24 kg, kdežto samice jen 10 kg, ocas samců měří okolo 66 cm, kdežto samic jen 56 cm. A hlavním rozlišovacím znakem je vzhled jejich nosů, zatímco samec má převislý nos tvaru okurky dlouhý až 10 cm, samice má nos krátký, otočený nahoru. Na hřbetě má srst cihlově červenou, končetiny má šedivé, spodek těla a ocas krémový, obličej mívá zbarven do červena. Je nápadný svým vystouplým břichem.
Potravní nároky
Celý svůj život tráví v mangrovech, kde listy, pupeny, semena a plody určitých mangrovníků jsou jeho hlavní potravou. Jsou to v podstatě vegetariánské opice a mají tomu i přizpůsobený žaludek, dokáži strávit rostlinnoucelulózu. V žaludku má specializované bakterie, které potravu fermentují a umožňují tak její trávení i takové, které ruší rostlinné jedy v potravě. Proto může kahau žrát výhonky a listy stromů, které jsou pro ostatní herbivorynepoživatelné.
Rozkladnou činností trávicích bakterií dochází k tvorbě plynu, který kahauovi před výstupem z těla nafoukává pružné břicho. Aby zmenšil množství vznikajících plynů pojídá většinou pouze vybrané nezralé nesladké plody a určité listy. Jeho strava je kaloricky nevydatná, spotřebuje ji veliké množství. Je to přísný potravní specialista, který nemůže žít v oblasti s jiným druhem potravy. Jeho potravní zaměření způsobilo, že kahau si s ostatními primáty nekonkuruje.
Životní projevy
Kahauové nosatí žijí v tlupách a soustavně se pohybují za potravou, za den urazí i 600 m. Přeskakují bez ohledu na svou hmotnost z jednoho stromu na druhý s roztaženými nohama a vlajícím ocasem na vzdálenosti i 4 metrů. Při putování za potravou dokážou vodní toky jednoduše přeplavat, prsty na zadních nohou mají částečně spojeny plovací blánou. Ve vodě však na ně čekají jediní nepřátele krokodýli. Na noc se vracejí k břehům nocovat na oblíbené tzv. spací stromy, kde se cítí bezpečně.
Většina tlup má svého vůdčího samce a právě ten bývá vybaven výrazně větším nosem než ostatní samci. Pokud je nahrazen druhým, narůstá největší nos v tlupě právě jemu. Vlastní nos slouží jako ozvučnice, zesilovač vydávaných zvuků kterými právě dominantní samec svolává a udržuje tlupu pohromadě. Hlasité zvuky vydávají jen samci.
Rozmnožování
Žijí v tlupách do 30 jedinců, nemají ohraničená teritoria. Většina tlup je tvořena dominantním samcem, podřízenými samci, samicemi a mláďaty, mladí samci často vytvářejí samostatné tlupy. Tyto se setkávají na večerních shromážděních, kde také dochází k páření. Samice v říjí si někdy odskočí do vedlejší skupiny a samci ji spáření s jiným většinou tolerují.
Březost samic trvá přibližně 150 dnů. Mládě narozené vysoko v korunách stromů se samo drží srsti na matčině břichu, brzy však přeleze matce na záda a takto cestuje v tlupě s ostatními, matka s ním i plave. Mláďata jsou po narození v obličeji celá modro fialová, v době několika měsíců se vybarví jako ostatní. Pohlavní zralost u samců nastává za 60 až 84 měsíců, u samic za 36 až 60 měsíců.