close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Hraniční jeskyně (část 2)

21. listopadu 2010 v 19:05 |  Harry Potter a Dech jednorožce
            "Expelliarmus!" Crabbe vztekle mávl rukou a Harryho kouzlo zablokoval, okamžitě se snažil o protiútok, v prudkých zuřivých pohybech ale ztratil rovnováhu, bolestně zavyl jak se ještě pokusil ustát svůj pád a došlápl na poraněnou nohu, a upadl dunivě na zem.

            "Pouta na tebe," zamumlal Harry a Smrtijeda, beztak neschopného jakkoli dál útočit. Chtěl mít však jistotu, že se mu už nepřiplete pod nohy.

 Na malý palouk mezitím vtrhla další skupina kouzelníků. Harrymu poskočilo srdce samou radostí, když uviděl Hagrida, který se podle krvavých šrámů na obličeji snažil nejspíš zlikvidovat a zabavit co nejvíce Smrtijedů, a za ním v zástupu členy Fénixovy armády následovanou několika bystrozory z Ministerstva. Harry nepřemýšlel, odkud se tu ministerští vzali, přesto byl velmi rád, že je vidí, i když něco takového by ho v životě nenapadlo. Teď už se mohl věnovat tomu, co mu bylo předpovězeno. Srdce mu bušilo jako o závod, když se otočil, aby našel Voldemorta. Nijak ho nepřekvapilo, když si všiml, že stojí u samého kraje vchodu do Hraniční jeskyně a za ním dva neznámí Smrtijedi (velmi mladí na to, aby mohli být podle Harryho opravdu Smrtijedy - rozhodně je na to netipoval a tak trochu si vybavil Síriusova bratra Reguluse, kterého sice doopravdy neznal, ale dobře věděl, že se k Voldemortovi připojil také velice mladý a to jej stálo život, když nedokázal páchat takové zlo). K Harrymu zděšení Voldemort ukázal na jednoho z mladých vyděšených kouzelníků hůlkou. Čaroděj mohl mít sotva dvacet let, na jeho krásně tmavě opáleném obličeji nebyla tolik vidět hlína a škrábance od větví stromů, jako na ostatních, vlasy měl dlouhé a stáhnuté - teď už ne pevně - do copu; byly právě tak kakaově tmavé, jako jeho oči. Než se mladík pokusil o pohyb vpřed, vyšlehlo z Voldemortovy hůlky zelené světlo a mladík padl na zem mrtvý. Jeho oči, jako by zatím o něco málo vybledly. Jeden ze Smrtijedů se spokojeně uchechtl, jako by ho to náramně těšilo, zatímco druhý mladík uhnul pohledem.

Harry vyrazil vpřed, jako střela. Oba Smrtijedi zaslechli dusot jeho nohou, jak se přibližoval, ale pouze ten, co měl takové potěšení z Voldemortovi vraždy, se vzmohl na to, aby proti Harrymu švihl kletbu. Harry však namodralý záblesk odklonil vzkřiknutím: "Protego," a dál běžel kupředu.

"Expelliarmus!" mávl hůlkou znovu a okamžitě odhodil mladého útočníka vzad, kde se zarazil až o tvrdou stěnu skály a po dopadu zůstal jen nehybně ležet. Jeho společník očividně polkl a nevěděl, jestli má útočit nebo se vzdát.

"Potter je můj," vyhrkl rychle Voldemort aniž by si všiml, že jeho sluha očividně nemá ani snahu Harrymu jakkoliv bránit. Pomalu tedy začal couvat zpět. Harry už jej spustil z očí a sledoval teď pevně Voldemorta, který pravou rukou mířil na Harryho a v levé ještě stále třímal jednorožcův rok, ve kterém bylo uvězněno jeho poslední vydechnutí. Protože Harry neměl nejmenší tušení, k čemu to Voldemort potřebuje, dával si obrovský pozor.

"Černá magie, lekce první," zamumlal Pán zla a mávl hůlkou, Harry však hbitě uskočil. Věděl, že v odkryté bitvě proti němu nemá nejmenší šanci. Rychle se otočil, aby zjistil, že je blízko několika málo stromů a jedné skalky vyčnívající ze země. Harry se rychle rozeběhl k tomu místu naděje a těsně u hlavy mu prosvištělo kouzlo, které rozlomilo jeden z mála stromů, který tu stál. U malé skalky se otočil, než ale stihl pořádně zamířit hůlkou, skalka vedle něj se rozprskla a odhodila ho prudce bokem. Harry rychle vyskočil na nohy, ale  další paprsek stříbrného světla ho zasáhl přímo do prsou a odmrštil ho obloukem vzad, dokud se Harry nezastavil o velký silný strom. Cítil, jak mu z nosních dírek začala sršet krev a stékala mu v malých proudech do pusy. Přesto však vstal, utřel si namáhavě rukávem ústa a zamžikal směrem ke svému nepříteli. Ten si jej prohlížel se vší vážností a hůlku držel stále ve stejné pozici.

"Expelliarmus!" vyhrkl nešťastně Harry, protože mu bylo jasné, že pokud Voldemorta nezasáhl až doposud, nemá šanci ani nyní, dokud je Pán zla natolik ve střehu. Ten opětovným ledabylým mávnutím útok odrazil a hned nato vyšlehl další kletbu, které Harry raději uskočil, než aby se odvážil ji vykrýt. Voldemort se usmál, ale Harryho při tom zamrazilo, jako kdyby místo tohoto hrozného nelidského úšklebku vyšlehl další kletbu.

"Dokud budeš jen utíkat a uhýbat, nejsi vůbec hoden být zabyt mnou," zasykl. "Nebojuješ ani zdaleka tak, jak bys dle tvého slavného jména měl." Harry nevěděl, jestli to má považovat za pouhou provokaci a Voldemort tudíž začíná ztrácet trpělivost, anebo to myslí vážně. Přece musel alespoň tušit, že se musí utkat jen oni dva. Musel ale uznat, že měl částečně pravdu. Tolik se přece učil a snažil se dokonce tak moc, že objevil a naučil se i kouzlo, které by při velké moci jeho uživatele, mohlo vykrýt i tu nejhorší kletbu, která se nepromíjí - Avada kedavra. Všechno to uměl, ale měl strach takto riskovat. Nebál se, že ho Voldemort zabije, ale měl strach o své dva kamarády. Jsou přeci v bezpečí jak nejvíc to jde, domlouval si, je tu Fénixův řád i bystrozorové. Musí to zvládnout sami, vybrali si. Letmo pohlédl směrem ke svým dvěma kamarádům, aby zjistil, jak na tom jsou. Hermiona se očividně držela velice dobře. Momentálně vyslala jednu omračovací kletbu na Belatrix a dokonce ji zasáhla. Belatrix okamžitě vyjekla, zakolísala a zřítila se k zemi. Než však Hermiona stihla udělat cokoliv dalšího, jen těsně uhnula temně fialovému paprsku zavalitého téměř plešatého Smrtijeda. Toho ale okamžitě ztrestal Ron, který ho svojí hůlkou odmrštil k jednomu stromu a z paprsku vznikl velký pevný provaz, který jej okamžitě svázal. Harry si uvědomil, že jeho kamarádi mají obrovskou sílu a perou se jako lvi. A to možná právě proto, že Harrymu tak moc věří. Nemohl je přeci zklamat.

"Mdloby na tebe!" zařval a znovu pozvedl svoji hůlku. Voldemort kletbu rychle odrazil, ale to už Harry metal další kouzla. "Everte Stati," zaburácel, "Impedimenta," vyhrkl hned další, které se však, k Harrymu velkému údivu, Voldemortovi nepodařilo odvrátit, jako předchozí dvě a Pán zla odletěl prudkým obloukem dobrých pár stop od Hraniční jeskyně. Harry nejprve stál jako přimražený a hned nato jej zalila obrovská vlna radosti. Dokázal to. Dokázal položit do kolen velkého černokněžníka. Neměl však čas přemýšlet. Tento úspěch Harrymu natolik zvedl sebevědomí, že se okamžitě rozběhl zpátky, aby měl Voldemorta na hůlce.

Ten se již postavil na nohy a z očí mu čišela obrovská mrazivá nenávist, která už ale Harryho neděsila tak moc, jako dřív. Už chápal Brumbálův klid a nebojácnost, když se loni s Voldemortem utkal. Za to všechno mohl ten pocit, že jeho nepřítel je smrtelný a jeho moc a zdánlivou neporazitelnost tvoří ty strašlivé věci, které udělal. Na malou chvíli měl Harry dojem jako by jeho nepříteli vytryskla s úzkých nosních štěrbinek trocha páry. Přestože byl pevně rozhodnutý nespouštět Voldemorta z očí, na chvilku kmitl pohledem na Lupina, který právě srazil k zemi jednoho obzvlášť vysokého a ramenatého blonďáka, který k němu stál zády. Očividně spolu s ostatními právě na okamžik z hrůzou sledoval svého pána válejícího se na zemi.

"Crucio!" křikl Voldemort na Harryho, ten však neuhnul ani o krok. Věděl, co musí udělat. Soustředil se co nejvíce na to, aby v sobě pocítil tu obrovskou sílu. K jeho překvapení to nebylo ani moc těžké. Ta síla tentokrát nešla přímo z něj, ale jako kdyby ji chytal přímo ze vzduchu. Pevně se postavil nohama na zem, aby náraz ustál a vykřikl: "Scutum!" .

Vytvořil dost velký štít, aby kletbu bez problému odvrátil. A podařilo se. Voldemort nyní téměř řval vztekem. Okamžitě vyslal ještě jednu kletbu, avšak beze slov. Harry počítal s tím, že to bude nějaké silné zaklínadlo, a proto si štít ještě chvíli podržel a pevně se soustředil, aby v něm nevznikla nějaká skulina. Kouzlo však odstranil a okamžitě zaútočil.

"Delarda!" vykřikl a z jeho hůlky vyšlehl bílý plamen, který Voldemorta obtočil a vyzvedl jej do výše. Harry prudce mávl rukou a plamen švihl se svojí obětí prudce na zem, až to zadunělo. 

"Avada …!" vykřikl ještě ležící Voldemort, ale Harry byl rychlejší. Byl sice čas používat ona výborná kouzla, která Hermiona vybírala a která se poctivě a dlouho s velkou námahou učili. Teď jej ale obklopila zlost. Čím víc pociťoval onu sílu, která k němu zvenčí prostupovala, tím víc cítil zlost vůči tomuto vrahovi jeho rodičů a kmotra. Cítil, že má tu moc to udělat. Přesto si nebyl jistý, jestli to zvládne psychicky. Ještě nikdy nikomu nezpůsoboval vědomě bolest. Trochu se obával, aby ho to nevtrhlo na onu temnou stranu, ale ujistil se, že Voldemort už se ani zdaleka nepodobá člověku a zaslouží si trpět.

"Crucio!" zvolal rozhodně Harry. V uších mu šumělo a srdce mu bilo jako o závod. Přesto cítil to odhodlání a dokonce i pociťoval tu sílu udělat to. Už se nedivil, když se Voldemort s bolestným výrazem přikrčil více k zemi. Harry pokračoval jen proto, že se v duchu ujišťoval, že dělá dobrou věc. Věděl určitě, že nikomu jinému by to ani nedokázal způsobit. Ani červíčkovi, který zradil jeho rodiče, ale jen Voldemortovi, který mohl za to, že tu dnes Harry stojí, uprostřed té vřavy, která tu nemusela být. Voldemortovo utrpení však ani zdaleka netrvalo tak dlouho. Něčí kletba jej zasáhla do týla a Harry tvrdě, byl zcela nepřipraven, dopadl na zem a do bolavého nosu vtáhl nepříjemný prach z hlíny.

To se probral mladý Smrtijed, kterého předtím Harry zneškodnil. Mířil teď napůl nenávistně a napůl vítězoslavně na Harryho, jako kdyby tímto činem dokázal něco velikého. Podařilo se mu právě položit k zemi slavného kouzelníka, který dnes dostal jeho pána do kolen. Jeho naivita, díky které se domníval, že když dokázal Harryho napadnout zezadu, nikdo jiný se tedy o to samé nepokusí na něm, jej ale takto spokojeného dlouho nenechala. Zanedlouho ztuhl jako kámen, ani jeho úsměv se nestačil vytratit. A s velkým zaduněním, které zvedlo prach, dopadl na zem. Za ním stál rozezlený Ron, kterému z velké tržné rány nad levým okem sršela krev a téměř nešlo poznat, jestli je oko tolik nateklé nebo mu tam roste druhá hlava.

Harry se pokusil postavit rychle na nohy, ale nemohl si nevšimnout Voldemorta, který stál v zaprášeném plášti přímo před ním a už na něj vysílal další paprsek zeleného světla. Harry rychle zpátky k zemi. V takové rychlosti nemohl kletbu zablokovat. Rona však kletba zasáhla naplno a jeho kamarád padl k zemi.

"Nééé," vykřikl Harry a vyběhl ke svému kamarádovi, který s otevřenýma očima zíral na oblohu nad nimi. "NE, NE, NE!" křičel Harry, jako kdyby tím křikem měl všechno vrátit zpátky. Byl úplně bez sebe. Ani nevěděl, co dělá, netušil, co se děje kolem něj a ani ho to nezajímalo, když bral do svých rukou kamarádovu skleslou hlavu a pomalu jí cloumal. "Cokoli, jenom Rona ne," hlesl Harry a cítil, jak mu po jeho rozehřátém obličeji stékají malé slzy. Třásl se po celém těle a okolní vřava, jako by ani nebyla. Jedna jeho část nyní chtěla držet kamarádovo tělo a druhá se pomstít. V Harrym se teď během malé chvilky míchali pocity bezmoci a nenávisti. Stalo se to, čeho se Harry obával ze všeho nejvíc.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Lily Black Lily Black | Web | 21. listopadu 2010 v 19:08 | Reagovat

velmi pěkné:-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama