close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Gibon lar, Šimpanzi, Orangutan

20. listopadu 2010 v 15:32 |  Obratlovci

Gibon lar

Gibon lar, též gibon běloruký (Hylobates lar) je pravděpodobně nejznámějším druhem gibona a tudíž i celé čeledi gibonovití.

Popis

  • hmotnost: 4-7 kg (průměr 5,5 kg)
  • délka těla: 45-60 cm
Gibon lar je, stejně jako jiní giboni, vysoce specializovaný na život v korunách stromů. Má krátký nos, nízkoulebku a dopředu mířící oči, které umožňují vynikající prostorové vidění. Paže jsou asi o 40 % delší než pánevní končetiny, prsty ruky jsou dlouhé a hákovité, palec je naproti tomu malý a vzdálený od ostatních prstů. Palec u nohy se může postavit do opozice vůči ostatním prstům. Giboni mají sedací hrboly, které jim umožňují spát ve větvích, ocas chybí.
Srst je pozoruhodně hustá a chrání gibona před deštěm, dlaně a plosky nohou jsou lysé. Existuje několik barevných variant, mohou být okrově zbarvení, béžoví, hnědočervení, tmavě hnědí i černí. Ruce, nohy a obruba obličeje jsou vždy bílé.

Rozšíření a stanoviště

Gibon lar je vázaný výhradně na horní a střední stromové patro opadavého monzunového a stále zeleného tropického deštného pralesa. Jeho areál sahá od provincie Jün-nan na jihu Ćíny do Jihovýchodní Asii(Thajsko, Myanmar, Laos), vyskytuje se i na Sumatře do 2000 m n. m.

Biologie

Giboni jsou aktivní během dne. V korunách stromů se pohybují tzv. brachiací, přeskakují zavěšeni za dlouhé paže. Jedním skokem dokážou překonat vzdálenost až 10 m. V případě potřeby také přebíhá vzpřímeně po větvích a rovnováhu přitom udržuje rozpaženými pažemi. Žijí v malých rodinných skupinách, zvláštností všech gibonů je to, že jsou to jediní monogamní vyšší primáti (snad s výjimkou člověka).
Svá teritoria si označují hlasitými zpěvy, které začíná samice hlasitým, dlouhým houkáním, na které následně odpovídá samec. Každé dueto se mnohokrát opakuje a trvá 15 až 20 sekund. Písně jsou zřejmě vrozené a kromě vyznačování teritoria slouží i k posílení svazku mezi partnery.
Giboni lar se živí převážně ovocem, pojídají především sladké a zcela zralé plody, jako jsou fíky. Krmí se také mladými listy a pupeny, květy a hmyzem. Hledáním potravy tráví většinu dne. Z korun stromů slézají jen zcela výjimečně, pijí dešťovou vodu zachycenou v dutinách stromů a to zvláštním způsobem - do jezírka namáčejí hřbet ruky a kapky pak olizují ze srsti.
Rozmnožují se celoročně, samice přichází do říje každých 30 dní. Březost trvá asi 210 dní, pak se rodí jediné, lysé mládě. Je odstaveno až ve dvou letech a zůstává s rodinou až do dosažení pohlavní dospělosti, to znamená asi do 9 let věku. Dospívající gibon je vyhnán rodičem stejného pohlaví, tzn. otec vyhání samečky a matka samičky. Gibon lar se může dožít 30 až 40 let.

Ohrožení

V přírodě nemá gibon lar příliš nepřátel, protože je velmi rychlý, aktivní a pohybuje se výhradně ve větvích, mimo dosah šelem, jako jsou levharti nebo tygři. Je však ohrožen masivním odlesňováním a ztrátou přirozeného prostředí, stejně tak jako lovem kvůli masu a nelegálním odchytem mláďat pro obchod se zvířaty.
Soubor:Weisshandgibbon tierpark berlin.jpg

Šimpanz učenlivý

Šimpanz učenlivý (Pan troglodytes) je africký lidoop. Společně s bonobem je nejbližším žijícím příbuzným člověka a je mu ze všech primátů nejpodobnější. Srst má tmavou, lysé části těla bývají u některých poddruhů světlé. Dorůstá obvykle výšky 65-95 cm (šimpanz čago kolem 120 cm) a hmotnosti od 44 do 75 kg. Přestože se převážně živí rostlinnou stravou, doplňuje svůj jídelníček o termity, mravence a jiný hmyz. V některých oblastech tvoří část jeho jídelníčku i maso získané lovem (malé antilopy, kočkodani a mláďata paviánů). Samice je březí osm měsíců, rodí jediné mládě. Pohlavně dospělý je po 6-10 letech života.
Nejbližším příbuzným šimpanze učenlivého je bonobo, s nímž tvoří společný rod. Odhaduje se, že oba druhy se oddělily zhruba před 0,8-1,8 miliony let.
Šimpanz učenlivý je intenzivně zkoumaným druhem, velmi zajímavé jsou např. kulturní odlišnosti jednotlivých tlup.
Popis obrázku chybí

Šimpanz bonobo

Šimpanz bonobo (Pan paniscus) nebo často jen bonobo, případně někdy šimpanz trpasličí, je jeden ze dvou druhů rodu šimpanz, druhým je známější šimpanz učenlivý (Pan troglodytes).
Od šimpanze učenlivého se odlišují vzpřímenou chůzí, matriarchátem, rovnostářskou kulturou a významnou rolípohlavního styku v jejich společnosti. Bonobové dosahují hmotnosti asi 50 kg a vyrůstají až do výšky asi 95 cm(samice 75 cm). Mají delší nohy s užšími chodidly, ale kratší ruce a menší hlavu než šimpanzi učenliví. Jejich trup je delší a užší v lopatkách. Odlišují je také již od narození černá tvář s narůžovělými bílými pysky a dlouhé chlupy po stranách obličeje. Jejich nadočnicové oblouky také nejsou tak mohutné. Podobně jako ostatní lidoopi se dožívají 35 až 40 let. Většinu času tráví na stromech. Noc tráví také v korunách stromů, kde si každou noc zhotovují z větví a listí hnízdo.
Bonobové byly objeveni v roce 1928 americkým anatomem Haroldem Coolidgem v belgickém muzeu v Tervuren, kde se nacházela lebka považovaná za lebku mladého šimpanze. Objev je však přičítán Ernstu Schwarzovi, který nález v roce 1929 publikoval.
Předci bonobů se odštěpili od šimpanze učenlivého až po té, co se jejich společní šimpanzí předci odštěpili od lidí. Protože žádný jiný druh než Homo sapiens již dnes z této větve nežije, šimpanzi bonobo a šimpanzi učenliví jsou nejbližšími žijícími příbuznými lidí, s nimiž sdílejí asi 98,4 % DNA.
Šimpanz bonobo chytá v ZOO mravence.
Šimpanzi bonobo používají nástroje, např. větvičky, z kterých po vytažení z mravenišť olizují ulovené mravence. Bonobové prošlizrcadlovým testem sebeuvědomění v roce 1994. Komunikují hlavně hlasovými projevy. Významům jejich zvuků nerozumíme, ale významům některých jejich přirozených gest rukou, jako je vyzvání ke hře, ano. Dva bonobové, Kanzi a Panbanisha se naučili asi 400 slovům, které umí napsat pomocí speciální klávesnice s geometrickými symboly a dokážou odpovídat na mluvené věty. Někteří lidé, např. bioetik Peter Singer to považují za dostatečné, aby jim mohla být přiznána práva, jaká mají lidé.
Pohlavní styk hraje ve společnosti bonobů hlavní roli. Používá se jakopozdrav, při řešení sporů a usmiřování a jako výměnné zboží za potravu. Vedle lidí jsou jedinými opy, kteří praktikují všechny z následujících sexuálních aktivit: genitální sex (nejčastěji ve vztahu samice-samice, dále samec-samice a samec-samec), francouzskému polibku, vzájemná masturbace aorálnímu sexu. Páří se hlavně vleže v poloze břichem proti sobě, kdy si vzájemně dívají do očí. K této poloze je svou polohou přizpůsobena i samičí vulva s klitorisem. Všechny tyto sexuální aktivity provádějí jak uvnitř nejbližší rodiny, tak mimo ní. Bonobové nevytvářejí stálé vztahy s jednotlivými partnery. Pohlavní styk mají až 40krát denně, ale každý většinou trvá jen asi čtvrt minuty. Má se zato, že i samice prožívají orgasmus.
Šimpanz bonobo v ZOO
Bonobové se nemnoží rychleji než šimpanzi učenliví. Samice nosí a vychovávají jejich mláďata asi pět let a mohou rodit každých pět až šest let. Ačkoli jsou mnohem menší než samci, mají vyšší postavení ve společnosti. Udržují si své sociální postavení vzájemnou spoluprací. Žádný samec nemůže dominovat skupině, protože samice se semknou, aby sociální pořádek ubránily. Postavení samce závisí na postavení jeho matky. Vazba mezi synem a matkou během života zůstává silná. Březost samice trvá asi 230 dní. Fyzicky a pohlavně dospívají okolo osmého roku života, ale samice mohou poprvé rodit až ve věku okolo 12 let.
Skupiny bonobů se neustále rozpadají a slučují. Kmen čítající 50 až 120 jedinců se během dne rozděluje do menších skupin o šesti až dvanácti členech, které odděleně hledají potravu, a večer se zase setkají, aby spolu spali. Na rozdíl od šimpanze učenlivého, o kterém se ví, že loví opice, bonobové se živí hlavně rostlinou potravou. Ačkoli jedí také hmyz a občas chytí malé savce, třeba veverku, jejich hlavním zdrojem potravy je ovoce.
Asi 10 000 bonobů žije v deštných lesích jižně od řeky Kongo v Demokratické republice Kongo ve střední Africe. Jsouohroženým druhem, kvůli ničení jejich přirozeného prostředí a lovu. Jejich lov zesílil zejména během nedávné občanské války.
Popis obrázku chybí

Orangutan

Orangutan (z malajštiny orang utan - "lesní muž") je rod lidoopů žijících v tropických deštných pralesech ostrovů Bornea a Sumatry. V současnosti se popisují dva druhy, ohrožený orangutan bornejský, který je typovým druhem rodu, a kriticky ohrožený orangutan sumaterský.

Vzhled

Orangutan je přibližně 1,1-1,5 metru vysoký a váží 30-90 kilogramů. U orangutanů je velký rozdíl ve velikosti a hmotnosti, podle toho jedná-li se o samce nebo samici. Samec je dvakrát větší (130 - 150 cm), má nápadný hrdelní vak a pachové žlázy na hrudi. Rozpětí paží je až 3 metry, váha až 90 kg, u samic asi polovina. Jeho znakem jsou dlouhé ruce a hnědooranžová srst, která je chrání před deštěm. Orangutan má ze všech lidoopů nejdelší přední končetiny a nejkratší zadní končetiny. Orangutani mají plošší profil lebky než třeba gorily či šimpanzi, mají slabé nadočnicové oblouky, vysoké čelo a předsunutý čenich.

Život

Většinu života tráví v korunách stromů. Ze stromů slézají jen výjimečně a neradi. Tráví zde skoro 99% svého života. Dělají tu naprosto všechno: hledají potravu, páří se a vychovávají mláďata a dokonce i spí, staví se zde hnízda na noc i na denní odpočinek na každou noc nové ve výšce 10-12 metrů.Má tvar jednoduché plošinyz listů a větní, která je zakrytá stříškou na ochranu proti dešti. Většinu dne tráví na jednom jediném stromě a opouštějí ho jen když zde nemají dostatek potravy.Orangutani jsou denní živočichové. V korunách stromů se pohybují velmi obratně, šplhají, skáčou a zavěšuj se svými dlouhými pažemi a někdy i nohama. Někdy se chrání před deštěm velkými listy, avšak nebylo u nich pozorováno používání primitivních nástrojů, jako třeba u šimpanzů.

Výskyt

Vyskytuje se pouze v deštných pralesích na ostrovech Borneu a Sumatře.Dříve obývali v hojném počtu i několik stovek tisíc celou jižní Asii, ale poslední dobou jejich počet ve volné přírodě prudce klesá, z důvodu kácení deštných pralesů dřevařskými společnostmi, protože orangutani nejsou schopni přežít v jiném prostředí, než jsou tyto deštné lesy. A kvůli nezákonnému lovu, při kterém jsou dospělí orangutani zabíjeni a mláďata jsou kradena a prodávána.

Potrava

Orangutani si svou potravu shánějí na stromech. Živí se listy, hmyzem, ptačími vejci, výhonky, kůrou a plody stromů, které tvoří skoro 60% jejich potravy. Mezi jejich nejoblíbenější pochoutky patří fíky a mango.

Společenský život

Orangutani jsou velmi klidná a mírumilovná zvířata. Žijí v rodinách které jsou tvořeny samicemi a jejich mláďaty. Dospělí samci žijí samostatně a se samicemi přicházejí do kontaktu jen kvůli aktu páření., své teritorium si označují hlasitým houkáním, při kterém nafukují svůj hrdelní vak, takto vydávaný zvuk je pak mnohem hlasitější. V případě narušení území dochází k potyčce, které se ale většinou obejdou bez vážnějších zranění, samci se nejradši koušou do kožnatých lícních laloků. Jsou to ale výjimečné případy, jinak k potyčkám skoro nedochází. Členové rodin k sobě mají velmi blízko, jejich pouta bývají velice silná. Často se objímají a odpočívají spolu. Dožívají se až 30-ti až 40-ti let.

Rozmnožování

V důsledku nerovnoměrnosti ve velikostech a hmotnostech v případě samce a samice, připomíná páření spíše znásilnění, které někdy může být pro samici i velmi nebezpečné. Březost trvá přibližně 235-265 dní a rodí se jedno mládě, výjimečně dvě. Orangutani však bývají velice pečlivými matkami. Mláďata jsou po narození velmi křehká a bezmocná, matek se přidržují za srst na břiše. S matkou zůstává mládě nejméně tři roky, během kterých je pečlivě střeženo, drží se své matky ať jde kamkoliv. Plně se osamostatní až v 7 letech. Dokáže se udržet i během toho co jeho matka přeskakuje z větve na větev. Další mládě může mít až po tom, co ji opustilo to předchozí. Tempo rozmnožování je z tohoto důvodu velice pomalé, což také přispívá ke zranitelnosti obou druhů.
Sedící orangutan.
Popis obrázku chybí
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama