close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Eclipse - ŠVÝCARSKO (část 2)

22. listopadu 2010 v 17:19 |  Zatmění
* * *
Edward musel nahradit tu zmeškanou loveckou výpravu, a tak v pátek večer odjel s Jasperem, Emmettem a Carlislem pomoct nějaké rezervaci v Severní Karolíně vyřešit problém s přemnoženými pumami.
V té vlkodlačí záležitosti jsme sice nedospěli k žádné dohodě, ale necítila jsem se provinile, když jsem zavolala Jakovi - využila jsem vzácné příležitosti, když Edward odvážel domů volvo, aby pak později vyšplhal ke mně do okna - a oznámila mu, že v sobotu zase přijedu. Nedalo se to považovat za tajnůstkaření. Edward věděl, jak to cítím. A jestli mi zase pokazí náklaďáček, pak dovolím Jacobovi, aby mě vyzvedl. Forks bylo neutrální území stejně jako Švýcarsko - stejně jako já.
Takže když jsem ve čtvrtek skončila v práci a ve volvu na mě místo Edwarda čekala Alice, zpočátku jsem neměla žádné podezření. Dveře spolujezdce byly otevřené a zevnitř hrála mně neznámá hudba, která otřásala celým autem, zvlášť když spustily basy.
"Ahoj, Alice," zakřičela jsem do toho randálu, když jsem nastupovala. "Kde máš bratra?"
Zpívala si písničku společně s kapelou. Hlasem posazeným o oktávu výš než interpret se ve složité harmonii proplétala melodií. Pokývala na mě, ale mé otázky si nevšímala, soustředila se jen na hudbu.
Zavřela jsem dveře a položila si ruce na uši. Usmála se a ztlumila zvuk, takže písnička se stala jen tichou hudební kulisou. Pak ve vteřině otočila klíčkem a dupla na plyn.
"Co se děje?" zeptala jsem se a začala jsem si připadat nesvá. "Kde je Edward?"
Pokrčila rameny. "Vyjeli brzy."
"Aha." Snažila jsem se potlačit absurdní zklamání. Jestli odjel brzy, znamená to, že se taky brzy vrátí, připomínala jsem si.
"Všichni chlapi jsou pryč, uděláme si pyžamový večírek!" oznámila mi vzrušeným popěvkem.
"Pyžamový večírek?" zopakovala jsem a moje podezření se potvrdilo.
"Nejsi nadšená?" zakřičela.
Dlouho jsem se dívala do jejích rozzářených očí.
"Tohle je únos, že ano?"
Zasmála se a přikývla. "Až do soboty. Esme to vyjednala s Charliem; zůstaneš u nás dvě noci; zítra tě odvezu do školy a zase zpátky."
Otočila jsem obličej k oknu a skřípala jsem zuby o sebe.
"Promiň," omlouvala se Alice, ale neznělo to ani trošku kajícně. "On mě podplatil."
"Jak?" zasyčela jsem skrz zuby.
"To porsche. Koupil mi úplně stejné jako to, co jsem ukradla v Itálii." Šťastně si povzdechla. "Nemám s ním jezdit kolem Forks, ale jestli chceš, mohly bychom zjistit, jak dlouho to odsud trvá do LA. - vsadím se, že bych tě do půlnoci dovezla zpátky."
Zhluboka jsem se nadechla. "Myslím, že se bez toho obejdu," povzdechla jsem si a přemáhala se, abych se nezachvěla hrůzou z té představy.
Vysokou rychlostí jsme zabočily na příjezdovou cestu a za chvíli byly u domu. Alice zastavila před garáží a já jsem se rychle rozhlédla po autech. Byl tam Emmettův velký džíp a mezi ním a Rosaliiným červeným kabrioletem stálo nablýskané kanárkově žluté porsche.
Alice půvabně vyskočila a šla si pohladit svůj úplatek. "Hezké, viď?"
"Trochu přehnané," zamručela jsem nevěřícně. "On ti dal tohle jenom za to, že mě dva dny budeš držet jako rukojmí?"
Alice udělala obličej.
O vteřinu později mi to docvaklo a já jsem v hrůze zalapala po dechu. "To je za to, že mě budeš hlídat pokaždé, když bude pryč, viď?"
Přikývla.
Zabouchla jsem dveře a zlostně dupala k domu. Tančila vedle mě, stále bez kajícnosti.
"Alice, nemyslíš, že to s tou kontrolou už trošičku přehání? Že se chová skoro jako maniak?"
"Ani ne." Odfrkla. "Zdá se, že si neuvědomuješ, jak nebezpečný může takový mladý vlkodlak být. Obzvlášť když já na ně nevidím. Edward pak nemá žádnou možnost, jak se dozvědět, jestli jsi v bezpečí. Neměla bys být tak nerozvážná."
Můj hlas nabral uštěpačný nádech. "No jistě, hlavně že upíří pyžamový večírek je vrcholem opatrnosti!"
Alice se zasmála. "Udělám ti pedikúru a všechno," slibovala.
Nebylo to tak špatné, až na to, že mě tu držely proti mé vůli. Esme přivezla italské jídlo - dobré, až z Port Angeles - a Alice už měla připravené moje oblíbené filmy. Byla tam i Rosalie, držela se tiše v pozadí. Alice trvala na té pedikúře a já jsem přemítala, jestli postupuje podle nějakého seznamu - možná si odškrtávala položky podle toho, co okoukala ze špatných sitcomů.
"Jak dlouho chceš zůstat vzhůru?" zeptala se mě, když mi nehty na nohou zářily krvavou červení. Moje špatná nálada její nadšení nezkalila ani v nejmenším.
"Nechci zůstat dlouho vzhůru. Ráno máme školu."
Našpulila pusu.
"A kde mám vůbec spát?" Pohledem jsem si změřila pohovku. Byla trochu krátká. "Nemůžeš na mě prostě dohlížet u nás doma?"
"Co by to bylo za pyžamový večírek?" zavrtěla Alice zoufale hlavou. "Spíš v Edwardově pokoji."
Povzdechla jsem si. Jeho černá kožená pohovka byla delší než tahle. Vlastně, zlatý koberec v jeho pokoji byl pravděpodobně dost tlustý, takže ani na podlaze by se nespalo tak špatně.
"Můžu se aspoň vrátit domů pro věci?"
Zakřenila se. "O to už je postaráno."
"Smím si půjčit tvůj telefon?"
"Charlie ví, kde jsi."
"Nechtěla jsem volat Charliemu." Zamračila jsem se. "Vypadá to, že musím zrušit nějaké plány."
"Aha." Zamyslela se. "Tím si nejsem jistá."
"Alice!" zasténala jsem hlasitě. "No tak!"
"Dobře, dobře," řekla a mihla se z pokoje. Byla zpět za půl vteřiny, mobilní telefon v ruce. "Tohle výslovně nezakázal…," zamumlala si pro sebe, když mi ho podávala.
Vytočila jsem Jacobovo číslo a doufala, že dnes večer neběhá venku s kamarády. Měla jsem štěstí - zvednul telefon.
"Haló?"
"Ahoj, Jaku, to jsem já." Alice mě chviličku sledovala nic neříkajícím pohledem, pak se otočila a šla si sednout mezi Rosalii a Esme na pohovku.
"Ahoj, Bello," řekl Jacob, najednou opatrný. "Co se děje?"
"Nic dobrého. Nakonec v sobotu nebudu moct přijet."
Chviličku bylo ticho. "Pitomý krvežíznivec," zamručel nakonec. "Myslel jsem, že má odjet. Nemůžeš žít vlastní život, když je pryč? Nebo tě zamyká do rakve?"
Zasmála jsem se.
"Mně to nepřipadá legrační."
"Směju se, protože jsi to skoro uhodl," vysvětlila jsem mu. "Ale on tu v sobotu bude, takže na tom nesejde."
"Bude tedy lovit ve Forks?" zeptal se Jacob úsečně.
"Ne." Nehodlala jsem se jím nechat vytočit. Měla jsem k hněvu skoro stejně blízko jako on. "Odjel dřív."
"Aha. No, hele, tak přijeď hned," řekl s náhlou dychtivostí. "Není tak pozdě. Nebo pro tebe přijedu k Charliemu."
"Ráda bych. Nejsem u Charlieho," řekla jsem kysele. "Drží mě tady tak trochu jako ve vězení."
Mlčel, než mu to došlo, a pak zasténal.
"Přijdeme tě vysvobodit," slíbil plochým hlasem. Automaticky přešel do plurálu.
Po páteři mi přejel studený záchvěv, ale odpověděla jsem veselým tónem, aby poznal, že to považuju za žert. "To zní lákavě. Mučili mě tu - Alice mi lakovala nehty na nohou, představ si."
"Myslím to vážně."
"To nemusíš. Oni mají jenom strach o moje bezpečí."
Znovu zavrčel.
"Já vím, že je to hloupost, ale uznej, že mají srdce na pravém místě."
"Srdce!" vysmíval se.
"Ta sobota mě mrzí," omlouvala jsem se. "Už musím do hajan." Na gauč, připomněla jsem si v duchu. "Ale brzy ti zase zavolám."
"Víš jistě, že ti to dovolí?" zeptal se kousavým tónem.
"Nevím," povzdechla jsem si. "Dobrou, Jaku."
"Tak zatím čau."
V tu chvíli stála Alice vedle mě a natahovala ruku po telefonu, ale já už jsem vytáčela. Viděla číslo.
"Pochybuju, že má u sebe telefon," řekla.
"Nechám mu vzkaz."
Telefon zazvonil čtyřikrát, následovalo pípnutí. Neozval se žádný pozdrav.
"Máš problém," řekla jsem pomalu s důrazem na každé slovo. "Obrovský problém. Rozzuřený grizzly ti bude připadat krotký jako beránek v porovnání s tím, co na tebe čeká doma."
Zaklapla jsem telefon a položila ho Alici do nastavené ruky. "Hotovo."
Zakřenila se. "Držet rukojmí je fakt legrace."
"Jdu teď spát," oznámila jsem a zamířila ke schodům. Alice šla se mnou.
"Alice," povzdechla jsem si. "Já se nevykradu ven. Kdybych se na to chystala, tak to poznáš a chytíš mě dřív, než se o to pokusím."
"Jenom ti jdu ukázat, kde máš věci," řekla nevinně.
Edwardův pokoj byl na samém konci chodby v druhém poschodí, nemohla jsem tam netrefit, i kdybych ten obrovský dům neznala tak dobře. Ale když jsem rozsvítila světlo, zmateně jsem se zastavila. Vlezla jsem snad do špatných dveří?
Alice se uchechtla.
Rychle jsem si uvědomila, že je to skutečně jeho pokoj; jenom nábytek byl přestavěný. Pohovka byla odtažená k severní stěně a stereo přiražené k širokým policím na cédéčka - aby se uvolnilo místo pro kolosální postel, která teď celé místnosti dominovala.
Jižní prosklená stěna odrážela celou scénu jako zrcadlo, takže to vypadalo o to hůř.
Všechno bylo sladěné. Pokrývka byla matně zlatá, jen o trochu světlejší než stěny; rám byl černý, vyrobený z jemně vzorovaného tepaného železa. Tvarované kovové růžičky se v odnožích pnuly po vysokých sloupech a vytvářely nad hlavou listnaté mřížoví. Pyžamo jsem měla pečlivě složené v nohách postele, vedle taštičku s toaletními potřebami.
"Co má sakra tohle všechno znamenat?" zaprskala jsem.
"Snad si vážně nemyslíš, že by tě nechal spát na gauči!"
Nesrozumitelně jsem si pro sebe mumlala. Přikradla jsem se k posteli a honem popadla svoje věci.
"Nechám ti trochu soukromí," zasmála se Alice. "Nashle ráno."
Když jsem si vyčistila zuby a převlékla se, sebrala jsem z obrovské postele naducaný péřový polštář a zlatou přikrývku dotáhla na gauč. Věděla jsem, že se chovám hloupě, ale bylo mi to jedno. Porsche jako úplatek a obrovská postel v domě, kde nikdo nespal - to mě nadmíru rozběsnilo. Zhasla jsem světla a schoulila se na pohovku. Napadlo mě, že jsem tak rozzlobená, že možná ani nedokážu usnout.
Ve tmě přestala být prosklená stěna zrcadlem, které odráží místnost. Venku za oknem prosvítalo světlo měsíce skrz mraky. Když si moje oči přivykly, pozorovala jsem rozptýlenou záři, která osvětlovala koruny stromů a třpytila se v úzkém proužku řeky. Sledovala jsem stříbrné světlo a čekala, až mi ztěžknou víčka.
Ozvalo se tiché zaklepání na dveře.
"Co je, Alice?" zasyčela jsem. Zaujala jsem obranné postavení, protože jsem si dokázala představit, jak bude pobavená, až uvidí, kde jsem si nakonec ustlala.
"To jsem já," řekla tiše Rosalie a pootevřela dveře, takže se stříbrná záře dotkla jejího dokonalého obličeje. "Můžu dál?"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama