close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Eclipse - NÁLADA (část 2)

22. listopadu 2010 v 17:22 |  Zatmění
"Ale já jsem jela do La Push."
"Já vím."
"A ulila jsem se ze školy."
"To já taky."
Podívala jsem se směrem, odkud se ozýval jeho hlas a prsty mu objela rysy, abych poznala, jakou má náladu. "Kde se najednou vzala všechna ta tolerance?" ptala jsem se.
Povzdechl si.
"Usoudil jsem, že máš pravdu. Můj problém opravdu spočíval především… v zaujatosti proti vlkodlakům. Budu se snažit být víc rozumný a důvěřovat tvému úsudku. Jestli říkáš, že ti od nich nic nehrozí, pak ti budu věřit."
"No tohle."
"A hlavně… nechci, abychom se kvůli tomu pořád hádali."
Položila jsem mu hlavu na prsa a zavřela jsem oči, naprosto spokojená.
"Takže," zamumlal nenuceným tónem. "Máš v plánu brzy se do La Push zase vrátit?"
Neodpověděla jsem. Jeho otázka vyvolala vzpomínku na Jacobova slova a já jsem najednou nedokázala polknout.
Edward si moje mlčení a ztuhlost špatně vyložil.
"Jenom abych si mohl udělat vlastní plány," vysvětloval rychle. "Nechci, abys měla pocit, že musíš spěchat zpátky, protože tady sedím a čekám na tebe."
"Ne," řekla jsem hlasem, který mi zněl cize. "Nemám v plánu se tam vracet."
"Aha. Kvůli mně to dělat nemusíš."
"Myslím, že už tam nejsem vítaná," zašeptala jsem.
"Přejela jsi někomu kočku?" zeptal se vesele. Věděla jsem, že mě nechce nutit, abych se mu s tím svěřila, ale za každým slovem jsem slyšela, jak hoří zvědavostí.
"Ne." Zhluboka jsem se nadechla a pak jsem rychle zamumlala vysvětlení. "Myslela jsem, že si Jacob už uvědomil… nenapadlo mě, že ho to překvapí."
Edward čekal, jak budu pokračovat. Otálela jsem.
"Nečekal… že to bude tak brzy."
"Aha," řekl Edward tiše.
"Říkal, že by mě radši viděl mrtvou." Hlas se mi na posledním slově zlomil.
Edward na chvilku ztuhl, jak v sobě potlačoval reakci, kterou přede mnou nechtěl dát najevo.
Pak mě něžně přivinul k hrudi. "Je mi to moc líto."
"Myslela jsem, že budeš mít radost," zašeptala jsem.
"Radost z něčeho, co tě bolí?" zamumlal mi do vlasů. "To přece nejde, Bello."
Vzdychla jsem a uvolnila se, uvelebila se mu pohodlněji v náručí. Ale on byl zase nehybný, napjatý.
"Co se děje?" zeptala jsem se.
"Nic."
"Můžeš mi to říct."
Na chviličku se odmlčel. "Mohlo by tě to rozzlobit."
"Přesto to chci vědět."
Vzdychl. "Kdybych mohl, tak bych ho zabil za to, co ti řekl. Chtěl bych ho zabít."
Nevesele jsem se zasmála. "Ještě štěstí, že se umíš tak dobře ovládat."
"Mohu udělat výjimku." Jeho tón byl zamyšlený.
"Jestli chceš dělat výjimky v sebeovládání, znám lepší oblast, kde by se hodily." Položila jsem mu ruku na tvář a snažila se k němu přitáhnout, abych ho políbila. Objal mě pevněji a nedovolil mi to.
Vzdychl. "Musím být vždycky já ten zodpovědný?"
Zakřenila jsem se do tmy. "Ne. Dovol, abych zodpovědnost na pár minut… nebo hodin převzala já."
"Dobrou noc, Bello."
"Počkej - chtěla jsem se tě zeptat ještě na něco."
"Na co?"
"Včera v noci jsem mluvila s Rosalií…"
Jeho tělo se znovu napjalo. "Ano. Myslela na to, když jsem přijel. Poskytla ti hodně námětů k přemýšlení, že ano?"
Jeho hlas byl znepokojený a mně došlo, že si myslí, že chci mluvit o důvodech, které mi Rosalie předestřela, abych zůstala člověkem. Ale mě zajímalo něco mnohem naléhavějšího.
"Vyprávěla mi trochu… o době, kdy vaše rodina žila v Denali."
Následovalo krátké ticho; tenhle začátek ho překvapil. "Opravdu?"
"Zmínila něco o všech těch upírkách… a o tobě."
Neodpověděl, ačkoliv jsem čekala dlouho.
"Neboj," řekla jsem, když mlčení začalo být nepříjemné. "Řekla mi, že jsi nedával najevo… žádný zájem. Ale mě napadlo, víš, jestli ho dávala najevo některá z nich. Ten zájem, myslím."
Znovu nic neříkal.
"Která?" zeptala jsem se a snažila se o nenucený tón, ale moc se mi to nedařilo. "Nebo jich bylo víc?"
Žádná odpověď. Přála jsem si, abych mu viděla do obličeje a mohla se tak pokusit odhadnout, co jeho mlčení znamená.
"Tak mi to poví Alice," řekla jsem. "Okamžitě půjdu a zeptám se jí."
Jeho paže se napjaly; nebyla jsem schopná vykroutit se mu ani o kousíček.
"Je pozdě," řekl. Jeho hlas měl v sobě podtón, který byl nějak nový. Takový nervózní, možná trochu rozpačitý. "Navíc myslím, že Alice šla ven…"
"Je to vážné," hádala jsem. "Je to opravdu vážné, viď?" Začínala jsem panikařit, srdce mi zrychlovalo, když jsem si představila tu úchvatně krásnou nesmrtelnou rivalku, o které jsem dosud nic netušila.
"Uklidni se, Bello," chlácholil mě a políbil mě na špičku nosu. "Nebuď blázínek."
"Já jsem blázínek? Tak proč mi to nechceš říct?"
"Protože nemám, co bych ti říkal. Děláš jen z komára velblouda."
"Tak která?" nedala jsem se.
Vzdychl. "Tanya vyjádřila slabý zájem. Velmi dvorným, vybraným způsobem jsem jí dal najevo, že ten zájem neopětuju. To je celé."
Snažila jsem se ovládnout hlas, aby mi nepřeskakoval. "Pověz mi něco - jak Tanya vypadá?"
"Jako my ostatní - bílá kůže, zlaté oči," odpověděl až příliš rychle.
"A samozřejmě je mimořádně krásná."
Cítila jsem, jak pokrčil rameny.
"Asi ano, z lidského pohledu," řekl lhostejně. "Ale víš co?"
"Co?" zeptala jsem se rozmrzele.
Položil mi rty přímo k uchu; jeho studený dech mě šimral. "Mám radši brunetky."
"Ona je blondýna. To je jasné."
"Zrzavě blond - vůbec není můj typ."
Chvilku jsem nad tím přemýšlela, ale nemohla jsem se soustředit, protože mi přejížděl rty pomalu po tváři, dolů po krku a zase zpátky nahoru. Třikrát dokola, než jsem promluvila.
"Pak je to tedy v pořádku, doufám," usoudila jsem.
"Hmm," zašeptal mi do kůže. "Jsi docela úchvatná, když žárlíš. Kupodivu je to příjemné."
Zamračila jsem se do tmy.
"Je pozdě," zopakoval šeptem, znělo to jako broukání, hlas měl hebčí než hedvábí. "Spinkej, Bellinko. Ať se ti něco hezkého zdá. Jsi jediná, která se kdy dotkla mého srdce. Vždycky ti bude patřit. Spi, moje jediná lásko."
Začal broukat mou ukolébavku a já jsem věděla, že je jenom otázka času, než podlehnu, takže jsem zavřela oči a přitulila se blíž k němu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama