Drop velký
Drop velký (Otis tarda) je velký pták z řádu krátkokřídlých a čeledi dropovití. Je to jeden z nejtěžších létajících ptáků na světě a největší pták v Evropě. Žije ve spíše sušších, stepních oblastech od Španělska po Čínu, nevyskytuje se jižně od Středozemního moře ani severně od Dánska. Jeho areál je rozdrobený na malé plochy vzdálené daleko od sebe, neboť je velmi háklivý na intenzivní zemědělství. Vyznačuje se výrazným pohlavním dimorfismem. Samec je větší než krocan, s výrazným šedým krkem a "vousem" po stranách velké hlavy, samice je o dost menší. Živí se rostlinnou potravou i hmyzem, občas žere i drobné obratlovce, např. malé hlodavce, ještěrky nebo ptačí mláďata.
Drop velký žije v malých hejnech, samci se sdružují k sobě, nemají teritoria, ale panuje mezi nimi určitá hierarchie. V průběhu toku nevydávají hlasové projevy. Hnízdí jednou za rok, v době mezi dubnem a srpnem. Jako hnízdo používá mělké jamky v zemi. Na vejcích, které jsou většinou 2-3, sedí pouze samice, doba inkubace je 23-24, někdy však až 30 dní. Mláďata začínají létat 6-7 týdnů po vylíhnutí. Pohlavně dospělí jsou po 4 (samice) nebo 5 (samci) letech života.
Je stálý, z některých severních hnízdišť na zimu odlétá, při obzvláště tvrdých zimách může odlétat i z míst, kde obvykle zůstává.
Fylogeneze
Drop velký je jediný druh rodu Otis. Jeho nejbližšími příbuznými jsou dropi rodu Chlamydotis: drop obojkový a drop hřívnatý. Drop velký je ve svém areálu málo proměnlivý, dělí se na dva poddruhy. Oblast od západní Evropy poStřední Asii obývá drop velký evropský Otis tarda tarda, dále na východ žije drop velký asijský Otis tarda dybowskii.
Výskyt v Česku
Hnízdění dropa velkého je v Česku známo od začátku 20. století. Jedinou oblastí, kde hnízdil, byl znojemský okres, výjimečně byl pozorován i v jiných částech země. Od roku 1996 byl drop na území Česka ještě několikrát spatřen, pravděpodobně šlo ale o jedince z hnízdišť v severním Rakousku, hnízdění nebylo prokázáno.
Blízká populace žije na jihozápadě Slovenska v jedné lokalitě na Žitném ostrově. Zde ve slovenské státní přírodní rezervaci Zlatná na Ostrove pravidelně hnízdí, rozloha této rezervace činí okolo 10000 hektarů.
Srpatka ibisovitá
Srpatka ibisovitá (Ibidorhyncha struthersii) je pták z řádu dlouhokřídlých představující vlastní čeleď srpatkovitých (Ibidorhynchidae).
Dorůstá 38-41 cm. Je převážně šedá s bílou spodinou těla, červenými končetinami a dlouhým, výrazně zahnutým zobákem. Obličej má černý, stejného zbarvení je také nápadný pruh na hrudi. Obě pohlaví jsou si zbarvením velice podobná, mladí ptáci pak postrádají černé zbarvení obličeje a tmavý pruh na hrudi.
Hnízdí u kamenitých koryt řek v téměř celé jižní části střední Asie, obvykle v nadmořské výšce 1700-4400 m n. m. Mimo hnízdní období pak může sestupovat až po nadmořskou výšku 100 m n. m.
Žije jednotlivě, v párech nebo malých hejnech o 5-6 jedincích. Živí se různými bezobratlými, včetně larev chrostík či jepic. Je zřejmě monogamní. Hnízdí na zemi v rozmezí od dubna do května, v jedné snůšce jsou pak 2-4 vejce.
Ouhorlík stepní
Ouhorlík stepní (Glareola pratincola) je středně velký bahňák z čeledi ouhorlíkovitých. Celkové zbarvení je tmavé, s bílým břichem a kostřecem. Od velmi podobného ouhorlíka černokřídlého se liší červenými spodními křídelními krovkami, větším množstvím červeného zbarvení u zobáku a bílým zadním okrajem křídla (v letu). Hnízdí ve volných koloniích v ploché suché krajině s nízkým porostem. Výjimečně zalétl také do České republiky, kde byl dosud zjištěn sedmkrát.

Ouhorlík černokřídlý
Ouhorlík černokřídlý (Glareola nordmanni) je středně velký bahňák z čeledi ouhorlíkovitých. Podobá se ouhorlíku stepnímu (Glareola pratincola), od něhož se liší tmavšími křídly (v letu bez bílého zadního okraje), černou spodinou křídla, delšími nohami a kratším ocasem (vsedě nepřesahuje špičky křídel); také černá kresba před okem je rozsáhlejší. Na rozdíl od ouhorlíka stepního hnízdí také na vlhkých a zarostlých místech. Výjimečně zalétl také do České republiky, kde byl zjištěn dvakrát - v září 1951 u Ostravy-Heřmanic a v listopadu 1970 na rybnících u Lednice.
Běhulík plavý
Běhulík plavý (Cursorius cursor) je středně velký druh bahňáka z čeledi ouhorlíkovitých. Jeho celkové zbarvení je pískově hnědé, v letu nápadně kontrastuje s černou vnější částí křídla a černou spodinou křídel. Výjimečně zalétl také do České republiky, kde byl zjištěn třikrát - v květnu 1891, v srpnu 1893 a v srpnu 1929.
Vodouš kropenatý
Vodouš kropenatý (Tringa ochropus) je středně velký druh bahňáka z čeledi slukovití.
Popis
Vodouš kropenatý je pták velikosti kosa s hnědočerně zbarvenými zády a bílým břichem. Hlava a prsa jsou výrazně skvrnitá. V letu je výrazně vidět bílý kostřec a tmavý spodek křídel.
Hlas
flétnové,,tluíititit"", v úleku,,gipgipgip"
Areál rozšíření
Vyskytuje se v lesním pásmu od Pobaltí přes Střední Evropu až do Sibiře. Vodouš kropenatý je tažný pták, koncem července nebo v srpnu opouští své domovy a vydává se na zimoviště do Afriky. Na hnízdiště se vrací koncem března. V ČR se vyskytovalo v letech 2001 - 2003 podle Atlasu hnízdního rozšíření ptáků v ČR cca 40 - 70 párů se stoupající tendencí. Proto je v ČR zařazen do kategorie ohrožených druhů.
Stanoviště
V době hnízdění se zdržují na březích vod, jejichž břehy jsou porostlé lesy, vodouš kropenatý totiž na rozdíl od svých příbuzných hnízdí na stromech a keřích. Sám si však hnízda nestaví, ale hnízdí v opuštěných hnízdech jiných, zejména drozdovitých ptáků nebo třeba v hnízdech strak.
Rozmnožování
Samice snáší 4 vejce na kterých sedí oba rodiče 20 až 23 dní. Mláďata zůstávají v hnízdě 1-2 dny a potom se vrhají dolů. Dopadnou obvykle do měkké trávy nebo mechu a proto se jim nic nestane. Rodiče je nějaký čas vodí a když se osamostatní, odlétají na rozsáhlé bažiny, rybníky nebo jezera v otevřené krajině.
Potrava
Především hmyz a jeho larvy. Potravu sbírá při procházení po březích rybníků a v mělkých bahnitých vodách.