Chvostan bělolící
Chvostan bělolící (Pithecia pithecia) je ploskonosý primát z čeledi chvostanovitých, kde rod chvostan je řazen do podčeleďi chvostani (Pitheciinae).
Areál rozšíření
Obývá severní a centrální část Jižní Ameriky, jeho teritoria se rozkládají v Bolívii, Brazílii, Ecuadoru, Francouzské Guayaně, Guayaně, Kolumbii, Surinamu a Venezuele, kde obývá převážně tropické pralesy.
Popis
Je to poměrně malá denní opice, z rodu (Pithecia) nejmenší. Délka jejího těla bývá 30 až 40 cm a dosahuje váhy asi 2 kg, samice jen asi 1,7 kg. Její hustě osrstěný ocas má tvar válce a bývá o 10 cm delší než tělo. Končetiny má protáhlé. Barva srstí je dána pohlavním dimorfismem, samec je černý s bělavým obličejem, zatímco samice má srst šedohnědou a tmavý obličej. Oba mají srst také v obličeji, kde je nápadná bambulovitě tvarovaná oblast nozder připomínající velký nos. Mají silné trojhranné špičáky. Palec i ukazovák na předních končetinách mají pohyblivější než ostatní ploskonosé opice, oba tyto prsty mohou být daleko odtaženy od ostatních.
Stravování
Chvostan bělolící, se nejvíce živí plody a semeny tropických stromů, je ale v podstatě všežravec. Kromě ovoce aořechů žere listy, med, hmyz a další drobné bezobratlé, žere i vejce ptáků a příležitostně i aktivně loví ptáky i drobné savce.
Způsob života
Je to typický druh ze středního patra různých typů pralesů s průměrnou hustotou osídlení 7,5 - 30 jedinců na km², jen výjimečně sestupují se stromů na zem při hledání potravy. Jsou velmi obratní a jejich skoky jsou dlouhé i 10 metrů. Běhají po silných větví stromů po čtyřech a často balancují jen na zadních končetinách, přes svůj neohrabaný vzhled jsou velice rychlí a hbití. Při žraní se zavěšují na větev jen za zadní končetiny, aby měli přední volné ke krmení. Přespávají v husté spletí lián nebo si staví s větví primitivní hnízda. Všeobecně jsou to plachá a opatrná zvířata.
Chvostani bělolící jsou teritoriální opice, které svá území proti narušitelům brání křikem a výhružným postojem, při kterém se nahrbí a třesou svými dlouhými chlupy. Jejich hlasové projevy jsou dvojí, jednak hlasitý vřískot vůči případnému konkurentu a pak tiché zvuky podobné ptačímu cvrlikání pro komunikaci uvnitř skupiny.
Je to opice monogamní, žijí v trvalých párech, v malých rodinných skupinách společně se svými nedospělými mláďaty do 2,5 až 3,5 let jejích věku, po dosažení dospělosti mláďata odcházejí. Samicerodí zhruba po 170 dnech březosti většinou jedno mládě, které kojí asi půl roku. Mládě je po narození šedohnědé, je-li to sameček, tak do dvou měsíců jeho srst zčerná. V péči o nové potomstvo pomáhají starší, dosud nedospělá mláďata.
V přírodě se dožívají asi 14, v zajetí při dobré péči až 20 let. Mnoho přirozených nepřátel nemají, pouze lidé jim ničí přirozený zdroj obživy a loví je pro maso nebo chytají pro obchodování.
Z očí do očí samci chvostana bělolícího (Pithecia pithecia)
Uakari šarlatolící
Uakari šarlatolící (Cacajao calvus), známý též pod názvy červenolící, červený nebo stromový, je středně velký primát obývající tropické deštné lesy v Brazílii, Peru a Kolumbii. V roce 2004 jej Světový odpor pro ochranu druhů (IUCN) zařadil do kategorie téměř ohrožených druhů, za což může především masivní ztráta přirozeného biomu a v mnoha lokalitách i průběžné pronásledování a lov.
Popis
Nejnápadnějším znakem této opice je lysý obličej s růžovou až sytě rudou barvou. Čím tmavější má obličej barvu, tím je jedinec zdravější, čehož se samice drží při hledání partnera v období rozmnožování. Zbarvení dlouhé a husté srsti se liší podle poddruhů (viz níže) od nažloutlé až po rudě hnědou. V poměru se svým tělem má zvláště krátký a tlustý ocas, který dorůstá sotva 15 cm. Jinak dorůstá velikosti max. 57 cm a váží kolem 1,5-3 kg.
Chování
Je aktivní přes den, kdy tráví většinu času na zemi, občas i nastromech, kde vyhledává potravu, která je tvořena především semeny,ovocem, květy, hmyzem a malými obratlovci. Noci tráví vysoko ve větvích stromů, kde je ve větším bezpečí. Žije ve smíšených skupinách tvořených obvykle 5 až 30 jedinci, občas se však počet uakarů v jedné skupině může vyšplhat až na 100 jedinců. Často můžeme tyto skupiny vidět společně s jinými primáty, např. kotuly veverovitými(Saimiri sciureus). Uakari šarlatolící se rozmnožuje v rozmezí meziříjnem a květnem, přičemž samice produkuje pronikavý pach, kterým láká samce. Po 182 denní březosti rodí jedno mládě, které odstavuje kolem pátého měsíce života. V přírodě se může dožít až 20 let.
Titi rezavý
Titi rezavý (Callicebus moloch), známý též pod názvem vdovka ryšavá, je malý primát a známý zástupce čeledi malpovitých (Cebidae) obývající husté tropické pralesy a houštiny poblíž řeky Amazonky a Orinoka ve střední Brazílii.
Je 27-43 cm dlouhý, váží kolem 0,7 až 1 kg a jeho ovíjivý ocas měří 35-55 cm. Stejně jako ostatní titiové má zavalitou postavu a hustou srst, která je na hřbetě většinou skvrnitě hnědá a na břišní straně těla zbarvena do rezava. Objevují se však i jedinci ze stejně zbarvenou srstí po celém těle. Dále má černou obličejovou masku, zadní končetiny delší než přední a ušní boltce téměř zcela skryté v dlouhé srsti.
Je aktivní ve dne a žije v menších skupinách tvořených jedním samcem, samicí a jejich mláďaty. Titi rezavý je silně teritoriální a jeden pár si obhajuje velké území o rozloze 6-12 h. Za potravou, kterou tvoří především ovoce, listy, květy, stonky, drobný hmyz nebo ptačí vejce, se vydává brzy ráno a zbytek dne tráví většinou odpočinkem nebo klidnějším pohybem. Často můžeme vidět pár se vzájemně propletenými ocasy, čímž si upevňují rodinné a vzájemné svazky. Je to velice hlasitý primát, který se dorozumívá pronikavými pokřiky.
Samice rodí většinou jedno mládě po 160 denní březosti, které je odstaveno ve věku 8 měsíců.
Stejně jako většina obyvatel tropického pralesa je nejvíce ohrožován ztrátou přirozeného biomu. V Červeném seznamu IUCN ho nalezneme v kategorii málo dotčených druhů (Least Concern), v CITES v příloze II.
Malpa kapucínská
Malpa kapucínská (Cebus capucinus) je nevelká opice z čeledi ploskonosých opic malpovitých (Cebidae). Obývá tropické deštné lesy v Jižní a Střední Americe.
Svůj rodový název získala podle kapucínských mnichů, jejichž kutny připomíná žluté zbarvení malpy kapucínské na hrdle, hlavě a ramennou, které kontrastuje s černě zbarveným zbytkem těla. Na temeni hlavy se občas objevuje černý proužek srsti připomínající tvar písmena V. Malpa kapucínská měří na délku kolem 48 cm, přičemž dospělý samec zřídkakdy přesáhne hmotnost 6 kg, samice váží obvykle mezi 4 až 5 kg. Chápavý ocas je až 55 cm dlouhý. Samci jsou výrazně větší než samice.
Žije ve skupinách tvořených 2 až 20 kusy a vedenými jedním dominantním samcem a samicí. Jsou to denní primáti, kteří většinu času tráví na stromech, kde se živí zvláště listy, různými plody, květy, stonky a bobulemi. Samice rodí po 157-167 denní březosti jedno mládě. Nejvíce porodů probíhá mezi prosincem a dubnem. Mládě je plně odstaveno ve věku dvanácti měsíců a pohlavní dospělosti dosahuje ve věku mezi druhým až třetím rokem života. V přírodě se obvykle dožívá 15-17 let, v zajetí to může být i téměř o deset let více.
Kotul veverovitý
Kotul veverovitý či saimiri (Saimiri sciureus) je malá opice z čeledi malpovitých (Cebidae), která obývá území Jižní Ameriky, konkrétně státy Brazílie, Kolumbie, Ekvádor, Francouzská Guyana, Peru, Surinam, Venezuela a Puerto Rico.
Popis
Kotul je nejmenší, ale zároveň nejkrásnější zástupce své čeledi. Jeho krátká srst jen híří nejrůznějšími barvami od černé, tmavě hnědé až po čokoládovou, ale nejčastější je zelená či zelenošedá v různé intenzitě. Druhá polovina předních končetin mívá nejčastěji výrazně oranžovou nebo citrónově žlutou barvu, stejně je zbarvena i menší část zadních končetin. Nápadné jsou i poměrně velké ušní boltce, které mívají barvu bílou a u sebe blízko položené výrazně tmavé oči. Na hlavě má kotul bílou masku kolem očí a šedivý čenich. Srst na hlavě má obvykle stejnou barvu jako tělo, občas i tmavší. Jeho dlouhé, štíhlé prsty a nehty mu umožňují se obratně a rychle pohybovat po stromech a případně uprchnout svému predátorovivysoko do korun stromů. Kotul veverovitý je opravdu drobný živočich, jeho tělo dosahuje sotva 26-30 cm a delší na konci černý, hustě osrstěný a nechápavý ocas 35-42 cm.Hmotnost se pohybuje od 0,6 do 1,4 kg, větší hmotnost je v přírodě jen výjimkou.
Rozšíření a způsob života
Kotul veverovitý obývá spíše řidší než hustější vlhké pralesy, lesy v okolí řek, mangrovové a bažinaté oblasti nebo kulturní krajinu, jako jsou banánové plantáže, kde jsou poměrně nevítanými hosty. Většinu času tráví vysoko v korunách stromů a na zem slézají především jen za vodou, občas za potravou.
Je to silně společenské zvíře, které žije v rozsáhlých skupinách, které mohou čítat 12, více než 30, ale také více než 100 jedinců, kteří se s ostatními členy skupiny dorozumívají jak zvuky, tak izrakem. Důležité je i zmínit důležitost natírání močí. To slouží jak k označkování území, tak k rozeznání "hodnosti" nejvyššího člena v tlupě, který močí potírá své podřízené. Kotulové se však natírají i vlastní močí, zvláště pak ocas a tlapky.
Kotulové jsou i neuvěřitelně energičtí a většinu dne tráví neustálým lezením po stromech, skákáním z jedné větve na druhou a poměrně hlasitým vřeštěním. Pokud se přiblíží nebezpečí, zmizí celá tlupa v korunách stromů a vyčkají až se nebezpečí oddálí. I přesto, že dávají přednost rostlinné potravě jako jsou nejrůznější výhonky nebo plody, rádi si pochutnají i na masné potravě, kterou tvoří především hmyz, měkkýši, krabi a drobní obratlovci.
Samice rodí jediné mládě po 24 až 26 týdnech březosti. Matka své mládě nosí nejprve na hřbetě, ale jelikož je mládě po několika dnech po narození schopné již aktivně běhat a skákat, nevěnuje mu matka později příliš velkou pozornost. V zajetí se může kotul dožít i 20 let.