close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Chápan středoamerický, Vřešťan rezavý, Mirikina obecná, Paviánec kipunji, Dril černolící, Mandril rýholící

20. listopadu 2010 v 14:31 |  Obratlovci

Chápan středoamerický

Chápan středoamerický (Ateles geoffroyi), známý též pod názvem Geoffroyův, je velká novosvětská opice obývající tropické deštné lesy a území mangrových bažin v Mexiku, Guatemale, Belize, Nikarague, Hondurasu a Panamě.

Popis

Chápan středoamerický má stejně jako ostatní chápani zvláště dlouhé přední i zadní končetiny, štíhlé tělo, malou hlavu a silný, 63-84 cm dlouhý ocas. Na délku dosahuje až 63 cm a váží kolem 7,5-9 kg. Má dlouhou, měkkou srst, černé ruce, hlavu a zadní končetiny a obličejovou masku z bledé kůže kolem očí a čenichu. Břišní strana těla a vnitřní strana končetin bývá obvykle světlejší, nejčastěji bílá. Ruce s dlouhými černými prsty bez palců mají funkci jakýchsi háků.

Chování



Chápan středoamerický v Pražské Zoo



Je to velice čiperná a obratná opice, která patří k vůbec nejobratnějším stromovým primátům. Při lezení v korunách stromů používá svůj dlouhý ocas jako "pátou končetinu". Žije v menších skupinkách, které se jednou ročně seskupují, přičemž jsou obvykle tvořeny méně jak 30 kusy, zaregistrovány však byly i skupiny s více jak 100 kusy. Za potravou, kterou tvoří především ovoce, květy, ořechy, semena, hmyz nebo vejce, se vydává brzy ráno, přes den většinou odpočívá. Pokud spatří nebezpečí, vydá štěkavý zvuk, po kterém všichni členové skupin doslova zmizí v korunách stromů.
Samice rodí po 226 až 232 denní březosti jediné mládě, které se několik prvních týdnů drží matčiny srsti a je zavěšeno na jejím břiše. Samcidosahují pohlavní dospělosti ve věku pěti let, samice o rok dříve. V zajetí se může dožít i více jak 30 let, v přírodě se průměrná délka života výrazně liší.

Ohrožení

Chápan středoamerický je hojně loven místními domorodci pro své maso. Ohrožuje jej i hromadná ztráta přirozenéhobiomu. K životu totiž potřebuje rozsáhlé lesy, které v důsledku plenění stále mizí. V posledním dvacetiletí však jeho početnost výrazně stoupla a v Červeném seznamu IUCN byl v roce 1996 přeřazen z kategorie zranitelných druhů až do kategorie málo dotčených druhů. V CITES jej nalezneme v příloze I.
Chápan středoamerický


Vřešťan rezavý

Vřešťan rezavý (Alouatta seniculus) je ploskonosý primát z čeledi chápanovitých, kde rod vřešťan je pro své odlišnosti zařazen do podčeleďi vřešťani (Alouattinae).

Rozšíření

Žije v tropické části Jižní Ameriky, jeho teritoria se rozkládají v Bolívii, Brazílii, Ecuadoru, Francouzské Guyaně,Guyaně, Kolumbii, Peru, Surinamu a Venezuele. Obývá tropické deštné pralesy až do nadmořské výšky 1200 metrů.

Popis

Vřešťan rezavý patří k největším opicím Nového světa. Silní samci váží 5 až 9 kg a samice 3 až 7 kg, samci měří až 700 mm, samice 520 mm. Ocas mívá samec dlouhý téměř 800 mm a samice 610 mm. Jejích srst je tmavá, kromě dlouhých nazelenalých chlupů na bocích. Jsou to velké tmavě červené až purpurově hnědé opice s výraznou bradou a dlouhým chápavým ocasem. Hřbet a boky jsou bledší a zářivě oranžové až zlaté. Hlava je velká, hlavně u samců v oblasti hrdla naběhlá a vystupující. Na bradě rostou nápadné dlouhé vousy, které jsou u samců delší než u samic. Plece jsou robustní, ve srovnání s nimi působí zadek drobně a slabě. Ocas, vousy a nohy jsou u silných starých samců často načernalé. Obličej je téměř holý a černý. Pohlavní dimorfismus spočívá převážně ve velikosti.
Je považován za nejhlasitějšího ze všech vřešťanů a tudíž za nejhlasitějšího suchozemského tvora na naší planetě. Má obdobně jako ostatní vřešťani zvláštně upravenou oblast hlasivek, kde zbytnělá jazylková kost tvoří rezonanční bubínek do kterého zasahuje vychlípenina jícnu zvětšena štítnou a prstenčitou chrupavkou. Toto zařízení funguje jakorezonanční zařízení, které jeho hlas mnohonásobně zesiluje, je slyšet až na vzdálenost 5 km. Jako všichni vřešťani rozlišuje vřešťan rezavý barvy.

Stravování

Vřešťan rezavý je vyložený býložravec, výhradní potravu tvoří listy jen určitých stromů, ovoce, ořechy a jiné plody,pupeny a květy. Pro zpracování a využití této potravy mají velice objemný žaludek a skutečně tlusté tlusté střevo, které je ale poměrně krátké. Je potravní specialista a proto se často v zajetí nechová, je problém zajistit mu vhodnou náhradu za přirozenou stravu.

Chování

Jsou to denní opice, které téměř celý život prožijí na stromech, v noci přespávají na stromech na kterých se přes den krmili. Moc neskáčou, jen po větvích po čtyřech polézají nebo šplhají po kmeni. Při lezení si významně pomáhají chápavým ocasem, za který se také zavěšuji. Ocas je na konci lysý a mohou jím i uchopovat předměty.
Vřešťani rezaví se sdružují do skupin od 3 do 9 zvířat (nejčastěji 5 až 7), které se skládají s jednoho nebo dvou samců, z nichž jeden je dominantní, a ze samic s potomky. Svá teritoria si samci ohraničují pravidelným hlasitým voláním, které bývá nejintenzivnější na úsvitu. Pokud se přesto dvě skupiny setkají, nedochází k fyzickému boji, pouze se překřikují.
Březost samic trvá asi 190 dnů a mládě zůstává se samici ještě 18 až 24 měsíců, samci se o ně nestarají. Až mladí samci dospějí, jsou ze skupiny vypuzení. Ti pak se sdružují do mládeneckých samčích skupin, jejichž členové budou usilovat o převzetí vlády v některé rodinné skupině. Když dominantní samec zahyne nebo je přemožen, nastupující vůdce někdy zabíjí jeho potomky.
Samice je dospělá asi ve 4, samec v 5 létech. Průměrná délka života je asi 15 až 20 let. Vřešťan rezavý patří k těm druhům amerických opic, které doposud nejsou lidskou činností ohrožené. je to dáno tím, že žijí v poměrně rozsáhlém areálu do kterého navíc zasahují těžko prostupné východní svahy And.
vřešťan rezavý (Alouatta seniculus)

Mirikina obecná

Mirikina obecná (Aotus trivirgatus) je ploskonosý primát z čeledi mirikinovitých. 

Rozšíření

Žije v tropické části Jižní Ameriky, její teritoria se rozkládájí převážně v centrální a severní části Brazílií, ve Venezuelea v Kolumbií. Žije v tropických lesích, galeriových lesích i mangrovech, kde nejraději obývá horní patra stromů.

Popis

Měří okolo 350 mm a váží asi 950 gramů, ocas mívá o něco delší než tělo. Rozdíl ve velikostech mezi samcem a samici není na prvý pohled zřejmý. Má dlouhé končetiny a její tělo vypadá štíhle. Na prstech má papilární linie pro každého jedince natolik specifické, že je lze podle nich identifikovat (otisky prstů), na čtvrtých prstech předních končetin má drápy. Srst je na hřbetě zbarva hnědošedě, na spodku těla a vnitřních stranách končetin světle, bíle až žlutě oranžové. Obličej je černý se světlými skvrnami nad očima, tváře a brada jsou bělavě olemovány. Na hlavě má tři podélné tmavé pruhy, které daly zvířeti latinské jméno. Má veliké výrazné kulaté oči, kterými velice dobře vidí i za tmy, důležité pro noční pohyb po stromech.

Stravování

Mirikina obecná, přestože se nejvíce živí plody tropických stromů, je v podstatě všežravec. Kromě ovoce a ořechůžere listy, noční hmyz a další drobné bezobratlé, stromové žáby a měkkýše, také příležitostně žere i vejce ptáků. Zmocní se jak sedící kořisti, tak nočního létajícího hmyzu, který chytá přesně mířeným skokem.

Způsob života

Jsou to opice s výhradně noční aktivitou, jsou zcela přizpůsobeny životu na stromech. Pohybují se ve stromoví po čtyřech končetinách, se stromu na strom se přesunují skoky dlouhými i pět metrů. Den tráví spánkem v hnízdech v dutinách, kde jsou dobře chráněny před dravci. Potravu si počínají shánět až po setmění, před svítáním se vrací do nocležiště. Nejaktivnější jsou za jasných nocí při úplňku, denně prospí průměrně 17 hodin.
Mají několik hlasových projevů. Kromě cvrčivých tónů vydávají chrochtavé zvuky a hlasité, daleko slyšitelné tóny, podobné úderům gongu. Jiný zvuk vydávají při nebezpečí, při setkání s jinou skupinou nebo při vyhledávání partnera.
Svá území si značkují pachovými značkami z močí nebo žlázových výměšků roztíraných po větvích a kmenech stromů, které slouží k dorozumívání ve skupině. Vzájemná očichávání mají za úkol rozeznávat jedince, případně rozpoznat připravenost k páření. Pro upevnění vzájemné soudržností ve skupině používají také klasické čistění srstí a kousání do ocasu.

Rozmnožování

Je to opice silně monogamní, žijí v párech které se mění jen smrtí jednoho z partnerů. Žijí v rodinných skupinách společně se svými nedospělými mláďaty do 2,5 až 3,5 let jejích věku, po dosažení dospělosti mláďata odcházejí. Samice rodí zhruba po 120 až 130 dnech březosti převážně jedno mládě, které kojí asi půl roku. O mláďata se nejprve stará samice, pak péči o ně přenechá, mimo kojení, samci. Ten je nosí a stará se o ně až do půl roku věku. Samice mívá mladé v intervalu asi jednoho roku.
V zajetí se množí jen zřídka, při dobré péči se dožívá okolo 12 let. Ve volné přírodě nemá mnoho přirozených nepřátel, není považována za ohroženého živočicha. Protože se jedná o nočního živočicha, lze se z hbitých pohybů mirikiny obecné potěšit jen v takové ZOO, kde jsou zřízeny tzv. noční pavilony s nočními prohlídkami.
mirikina obecná (Aotus trivirgatus)

Paviánec kipunji

Paviánec kipunji (Rungwecebus kipunji, dříve jako Lophocebus kipunji) je úzkonosý primát z čeledi kočkodanovití. Objeven byl v roce 2003, je to první rod nového primáta popsaného v Africe za posledních 20 let. Jeho rodové jméno pochází z názvu pralesa Rungwe rozkládajícího se na tanzanijské Jižní vysočině, kde tato opice žije. Kipunji je její domorodé pojmenování.

Rozšíření

Žije pouze ve dvou místech vlhkých horských lesů v Tanzanií v nadmořské výšce 1300 až 2450 m ve dvou uzavřených populacích. Jedna, ta větší o počtu asi 1000 ks, na vyhaslém vulkánu Mount Rungwe v pohoří Udzunwa Mountains a druhá o počtu 75 až 200 jedinců v národním parku Udzungwa Mountains National Park, od sebe jsou vzdáleny asi 350 km. Obě populace nejsou spolu geneticky shodné.

Popis

Je to necelý metr velká opice s dlouhou světlehnědou srstí, na obličeji má černou masku a konce předních končetinmá také černé. Podbřišek má světlý, stejně jako zadní část ocasu. Nad čelem má chocholku dlouhých chlupů. Má poměrně krátký čumák. Vyznačuje se malou pohlavní dvojtvárností. Obývá vrcholky pralesních stromů a na zem sestupuje zcela výjimečně, je zcela vázána na pralesní způsob života. Je zajímavé, že tato opice byla vědecky popsána jen podle fotografie, její mrtvý exemplář byl získán až později.

Ohrožení

Paviánec kipunji je podle červeného seznamu IUCN prohlášen za Kriticky ohrožený druh. Je otázkou, zda tento ještě neprozkoumaný primát vzhledem k malému počtu jedinců vůbec přežije postupující odlesňování, zakládání nových domorodých políček a neustávající pytláctví.
paviánec kipunji

Dril černolící

Dril černolící (Mandrillus leucophaeus) je úzkonosý primát z čeledi kočkodanovití. Má dva poddruhy. Žije v Kamerunu, v části Nigérie, v pevninské části Rovníkové Guineji a na jejím ostrově Bioko v hustých pralesních porostech, v nížinách a říčních nebo pobřežních oblastech do nadmořské výšky 1200 m nad mořem. Otevřeným bezlesým prostorám se vyhýbá.

Popis

Dospělí samci měří na délku od 60 do 75 cm a váží asi 25 kg. Samice jsou zhruba poloviční velikostí i váhy. Ocas mají krátký, od 5 do 7 cm. Na hřbetě je olivově zelená srst s odstínem hnědé nebo šedé barvy, středně dlouhá. Břišní strana a vnitřní strana stehen jsou našedlé barvy. Obličej je sytě černý, za obličejovou části hlavy se nachází světlejší srst tvořící okruží, přerušené pouze na hlavě korunkou v tmavé barvě. Dospělí samci mají na bradě růžovou skvrnu. Oblast genitálii je červená, sedací hrboly jsou růžové, na spodní straně modré. Samice jsou převážně celé černé. Ve tváří mají drilové lícní vaky do kterých si během pastvy ukládají potravu. Čenich je poměrně krátký, černě zbarvený a holý, spodní pysk je ohraničen červeně. Mají 32 zubů, jejich vzorec je 2:1:2:3

Stravování

Jsou všežravci, ve stravě však převažuje rostlinná složka, ovoce, listy, kořeny a houby. Jen doplňkově si jídelníček zpestřují o bezobratlé živočichy: termity, pavouky, korýše, žáby, housenky nebo vejce. Živí se také na plantážích s maniokem nebo palmou kokosovou či olejovou, za což místní obyvatelé na ně pořádají hony.

Život v tlupě

Vytvářejí malé skupiny 20 až 25 jedinců vedených jediným samcem, nebo sestavují větší tlupy s více samci, ale ti bývají podřízeni. Vedoucí samec dává najevo své postavení zvýšenou agresivitou, jež je zpravidla směřována k ostatním samcům. Neúspěšní samci žijí samotářsky na hranici teritoria tlupy, ze které pocházejí. Samci se zdržují více na zemi, kdežto samice a mláďata zase v nižších patrech lesního porostu. Po zemi chodí po čtyřech končetinách. Aktivní jsou pouze přes den, na ochranu proti dravcům nocují na hustých stromech ve výškách okolo 10 metrů.
Komunikace mezi nimi je zvuková, vizuální a chemická, když zanechávají značkovací sekret s prsních žlázna větvích stromů. Z hlediska sociální hierarchie je důležitá doteková komunikace, například vzájemná péče o srst.

Rozmnožování

V období páření se oblasti okolo pohlavích orgánů více prokrvují a zbarvuji se fialově až rudě. Samice po 170 až 180 dnech březosti rodí jedno mládě o hmotností kolem 750 g se světle šedým zbarvením, barva na tnavou se změní okolo osmého měsíce. Mládě je kojeno do 15 až 16 měsíců, pečuje o ně převážně matka a pomáhají ji mladší členové tlupy. Samci mají pouze funkci ochrannou, někdy cizí mláďata zabíjejí. Samice se může pářit opět po 17 až 19 měsících. Pohlavní dospělost u samic nastává třetím, u samců až šestým rokem.
Průměrná délka života v přírodě je asi 30 a v zajetí 35 let. Bývají loveni leopardy, výjimečně šimpanzy, ale často je loví lidé pro maso. Při lovu jsou vybití všichni členové tlupy. Ohrožuje je nejvíce kácení původní vegetace a odlesňování velkých ploch. Druhy nově vysazovaných stromů, (plantáže) jim neposkytují vhodnou potravou.
Dril černolící

Mandril rýholící

Mandril rýholící (Mandrillus sphinx) je opice z čeledi kočkodanovití. Je nápadný pestře zbarvenými lícemi dospělých samců. Samec dosahuje hmotnosti až 40 kg, samice jsou poloviční.
Mandril obývá oblasti Kamerunu, Konga, Rovníkové Guynee a Gabonu. Jeho biotopem jsou tropické deštné pralesy, ale i zalesněné okraje savan, pobřežní lesy a v období sucha také kultivované plantáže (melounové, maniokové, banánové a s muškátovými oříšky). Pohybuje se převážně po zemi, dokáže ale i přeskakovat ze stromu na strom ve výšce 2 - 5 m. Každou noc si mandrilové vyhledávají nové stanoviště ke spánku, přičemž členové jedné skupiny nikdy nespí na jednom stromě. Narozdíl od jiných opic nemají přes den vyčleněný čas na odpočinek, více než polovinu dne stráví hledáním potravy.
Živí se rostlinou i živočišnou potravou. Z rostlinné převažují plody, ale také listy, semena, ořechy, výhonky, manioky nebo plody olejníku. Z živočišné potravy převažují bezobratlí, ryby a krabi. Pojídá také ptáky a jejich vejce.
Mandril je aktivní přes den, kdy putuje napříč pralesem, není teritoriální. Skupina, vedená jedním dominantním samcem, čítá 15 - 95 členů, spatřeny byly i skupiny o 150 jedincích. Malé skupiny se v hlavní plodové sezoně seskupují až do velikosti nad 250 jedinců. Nepřátele zastrašují zíváním a škubáním hlavou s hlasitým podupáváním nebo naopak kamennou tváří.
Období rozmnožování trvá od července do října. Samice může zabřeznout jednou za 17,5 měsíce. Březost trvá 250 dní, poté se rodí jedno mládě. To matka nosí nejprve na břiše, později na zádech.
Přirozenými nepřáteli mandrila jsou levharti, šimpanzi a hadi.
Popis obrázku chybí
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama