"No," spustil jako by váhavě Harry, ale spíš dával profesoru čas, aby stihl pochytit všechny jeho poznámky. "Že nás budete učit utíkat a schovávat se," odsekl nakonec. Zlost, která ho zalila, mu přeci jen nezabránila vydržet všechno se zaťatými pěstmi. Segeněv si ho změřil pátravým a nepříjemným pohledem.
"Jistě," přisvědčil, "to chtějí rodiče po vás, je nebezpečné kolem všechno pro vás. Naučit se musíte, jak ukrýt se, než vyřeší to starší někdo, šanci nemáte postavit zlu se," vysvětloval, ale přitom byl stále ještě svým tvrdým, až skoro krutým pohledem zabodnutý do Harryho a čekal, jestli mu Harry něco odpoví. "To vědět by jste vy měl," sykl ještě.
"Já dobře vím, co mi hrozí," procedil Harry skrze zuby; cítil, jak se mu třásly ruce, úplně ho svrběly, nejraději by vytáhl hůlku a proměnil profesorův kamenný odporný obličej v něco jiného, v cokoliv. Plně si uvědomoval, jak celým jeho tělem projíždí vlna zlosti, kterou vůči Seněgevovi získal téměř během několika minut. Celý kypěl zlostí.
"Da? Nevím pak já, jestli hloupost vaše vám brání chtít učit se hodinu tuto, nebo předvádět se snaha," utrousil zlostně.
"Já se před nikým nepředvádím," zavrčel Harry a profesor už toho měl očividně dost, poskočil si oběma nohama, aby se uklidnil ruch ve třídě (všichni si totiž začali okamžitě šuškat, jak to všechno skončí), měl tím ale na svědomí hlavně, že se všichni příšerně lekli. Levandule hlasitě vyjekla a Neville, který po celou tu dobu nedával moc pozor, se téměř skácel ze židle.
Profesor již nepromluvil nic dalšího k Harryho poznámce, dělal, jako by nic a to Harryho štvalo nejvíc. Začali probírat, co mají dělat, když se někde na prostranství objeví smrtijedi. Nejhorší na tom všem pro Harryho bylo, že s těmito názory, jaké měl profesor Seněgev, nikdo nesouhlasí, přesto se však nikdo neopovážil mu odporovat.
Harry po celou dobu seděl jako zařezaný a neslyšel z jeho proslovu ani slovíčko. Nejspíš by se na něho musel rozkřiknout a potom by vznikla hádka, ale raději si to nechal na později, po obědě měli mít totiž hodinu se Snapem. Nejprve se snažil nemyslet na to, jak celá hodina bude vypadat, ale po dnešní hodině byl tak rozdrážděný, že se na svého nejméně oblíbeného učitele upřímně těšil.
"Blbec," ulevil si Ron, když se po skončení vyřítili z bezpečnostního cvičení po dlouhém a úmorném poslouchání profesora Seněgeva, který se jim snažil podrobně vylíčit, jak moc je důležité předem si vytipovat alespoň dvě místečka, kam by se žáci o prázdninách mohli schovat, kdyby jim hrozilo bezprostřední nebezpečí.
"To je slabé slovo Rone," zaskřípala zuby Hermiona, vypadala naprosto rozčíleně a v obličeji byla rudá. Podobně se tvářil i zbytek třídy. Při obědě nikdo z nich nepromluvil, což by bylo středem pozornosti nejméně celého nebelvírského stolu nebýt toho, že dnes rozhodně nebyli jediní, kdo už měli s profesorem Seněgevem tu čest. Mrzimorští se tvářili, jako nanejvýš podráždění hypogrifové a dokonce i zmijozelští, přestože zřejmě ještě neměli hodinu bezpečnostního cvičení, očividně už něco zaslechli a netvářili se příliš nadšeně. I když se Zmijozelskou kolejí Harry nebyl nikdy zadobře, moc jim to nepřál. Snažil se ještě zahlédnout Draca Malfoye, ale nikdo ho neviděl, zjevně tam nebyl. Havraspárští byli asi jediní, ke komu se nedoslechlo, jak asi bude hodina profesora Seněgeva vypadat a co se v ní bude řešit, protože se mezi sebou bavili normálně.
"A teď navíc máme mít lektvary, no to je k vzteku," rozčiloval se Ron, ale Harry ho ani nevnímal, uvědomil si, že se Neville zrovna zvedl od stolu se slovy, že ještě musí zaskočit do knihovny. V ten moment si uvědomil, že je mu vlastně skoro všechno jedno a že je to tedy zrovna v tuto chvíli příhodná příležitost, aby si se svým spolužákem promluvil. Také se zvedl od stolu.
"Harry! Počkej Harry!" zavolal na něho Colin Creevery a za ním se v patách řítil jeho mladší bratr Denis. "Harry, musíme s tebou mluvit," žadonil Colin jako kdyby ho Harry už jen pohledem odmítl, a zhluboka oddechoval, vypadalo to, jako kdyby se teprve před chvílí vřítil do Velké síně, Harry si ho změřil pohledem.
"Víš, já... nemám moc čas," snažil se ho zbavit. V duchu však strašlivě zuřil. Nechtěl, aby se tu s ním musel vybavovat a mezi tím Neville zmizel za velkými dveřmi do Velkého sálu. Nevěděl, jak se má Colina co nejšetrněji a zároveň co nejrychleji zbavit.
"Nebude to moc dlouho trvat," ujišťoval ho Colin, "vlastně jsme zaslechli, že máš učit přemisťování v Brumbálově armádě..." spustil, ale nedokončil větu.
"Od koho jste to slyšeli?" vyhrkl Harry a oba Creeveryové se tvářili vyděšeně, jako kdyby na ně vytáhl svoji hůlku. Harrymu bušilo srdce jako o překot. Byl z toho naprosto zmatený. Colin se s odpovědí zdráhal.
"No tak mluv," vyjel po něm trochu příliš zostra Harry a vzápětí si uvědomil, že tím všechno jen zhoršil, protože David se tvářil, jako kdyby se měl na místě každým okamžikem rozbrečet. To by mu ještě scházelo, aby na sebe poutal další pozornost, nějakým ubrečeným děckem, rozčiloval se v duchu Harry.
"No... slyšel jsem, jak se o tom bavil Dean s Parvati a Levandulí," vymámil ze sebe nakonec, "tak jsme se chtěli zeptat, jestli bychom také nemohli..." odvážil se po chvíli konečně promluvit Colin. Vypadal opravdu pobledle a všechna sebejistota ho opustila, jakmile po něm Harry takhle nečekaně vyjel.
"Ne nemůžete!" vyjel po něm zostra Harry a oba Creeveryovi nadobro opustilo veškeré sebevědomí. Tvářili se oba naprosto stejně - jako by je popálili třaskaví skvorejši - a to Harryho podráždilo ještě víc. Neměli se tak hloupě vyptávat, když se s ním rozhodly bavit. Samozřejmě, že Neville už byl pryč, Harry byl ale rozhodnutý doběhnout ho rychleji, než se jeho spolužák stačí dostat do knihovny, mezi ostatní studenty.
"Promiň Harry," omlouval se chvatně Colin, "my... nechtěli jsme tě obtěžovat," zakoktal se.
"Jo," odsekl Harry, nechal naprosto roztřesené a z míry vyvedené bratry Creeveryovi jako přimrazené namístě a chvatně se rozešel ke dveřím ven z Velké síně. Když už Nevilla nespatřil ani na schodech, prudce se rozeběhl tou nejrychlejší cestou ke knihovně a doufal, že tam na svého spolužáka narazí tak, aby tam byl sám.
Jakmile však dobíhal ke knihovně a po celou tu dobu na Nevilla nenarazil, byl si téměř stoprocentně jistý, že jeho srdce, které mu nyní bilo samým rozčílením jak o závod není důsledek jeho rychlého, skoro až zběsilého běhu, ale jednoduše neví, co bude dělat, když na Nevilla opravdu narazí někde o samotě.
Vlastně začátek měl Harry naplánovaný tak nějak automaticky, takže docela dobře. Okamžitě by ho chňapl za hábit a odtáhl ho stranou. Pak... pak by mu všechno řekl. V tuto chvíli by se klidně rozpovídal o věštbě, oznámil by mu, že Harry Potter nemusel být slavný tím, že přežil zlobu Pána zla a jizvou na čele a celou bolestnou minulostí se mohl označovat Neville Longbottonom. Nakonec by ze sebe všechno prostě a jednoduše vyklopil a s klidným svědomím a hlavně s naprosto překrásným pocitem odlehčení a jakéhosi zadostiučinění by se rozešel zpátky za Ronem a Hermionou.
Moc dobře však věděl, že to takto nedopadne - bylo by to totiž tak, jak by si přál. Hluboce si oddechl a nahlédl do knihovny, kde už samozřejmě seděl Neville... s Lenkou Láskorádovou.
Harrym projela obrovská vlna vzteku. V tom momentě studentku opravdu nenáviděl. 'Taky musí být všude,' zabrblal si rozmrzele v duchu, přestože si moc dobře pamatoval, že ji naposledy viděl pořádně jen na konci minulého roku nepočítaje, že v tomto roce se s ní jen vídával a sem tam s ní prohodil kromě pozdravu jen několik slov, protože měl neustále něco na práci.
"Harry," ozvalo se za ním a Harry se překvapeně ohlédl. Stál tam Aberforth Brumbál a usmál se, Harrymu jeho upřímný úsměv připomínal přeci jen takový, který pozoroval u jeho staršího bratra.
"Mohl bych s tebou mluvit?" požádal ho klidně.
"No... já ale musím za chvíli na hodinu lektvarů," odsekl poněkud podrážděně Harry a moc svoji špatnou náladu neskrýval. Aberfortha to ale očividně nepřekvapilo ani nijak nevyvedlo z míry, jako bratry Creeveryovi. Jen se ještě zářivěji usmál. Harry se na něho docela zlobil, že ho nenašel, když s ním potřeboval mluvit. Ani už nevěděl, jestli má vůbec zájem, svěřit se mu.
"No... všechno ti vysvětlím, Harry, jen prosím pojď se mnou tady do této prázdné místnosti," požádal ho. "Myslím, že ještě nenadešel ten pravý čas říct to Nevillovi, nejspíš je to tvůj osud nést to břímě," dodal, když si všiml, že Harry ještě váhá. "Navíc, Neville má teď nesnadné postavení a spoustu nových starostí, Harry, bylo by lepší, kdybys ho ještě ušetřil této informace," doporučil mu, když Harry vstupoval do prázdné místnosti.