"Rone... prostě to nech být!" ozvala se naprosto rozčílená Hermiona.
"Ale vždyť to říkal i samotný Brumbál, Hermiono," bránil se skoro zuřivě Ron, "je to naprosto zbytečná hodina, jenom tu budeme tvrdnout navíc," vztekal se.
"Ron má pravdu," bránil ho Lee Jordan, "na co myslíš, že máme hodinu proti černé magii? Tohle je zbytečnost," pokýval hlavou.
"Když si to ale rodiče většiny studentů přejí, tak jim prostě bude vyhověno," zakončila Hermiona rázně a nasupeně se zvedla od stolu, což byl zároveň povel i pro ostatní, že by si měli pospíšit na první hodinu s Hagridem, na kterou se všichni moc těšili (kromě zmijozelských v čele s Malfoyem, který učitele péče o kouzelnické tvory přímo nesnášel a snažil se co nejvíce díky svému otci Luciusovi Hagrida připravit o jeho místo, které měl obr opravdu rád), přestože nikdo z nich neměl ani ponětí, jaké stvoření si pro ně hned ze začátku Hagrid připravil. Všem na škole už byla totiž jeho slabost pro nebezpečné a přímo nepřitažlivé tvory známá, takže také bylo nanejvýš pravděpodobné, že na uvítání se studenti setkají s nějakým stvořením podobným třaskavým skvorejšům nebo něčemu horšímu.
Sestupovali po školních pozemcích k Hagridově hájence a Harry cítil, jak se ho zmocnil příjemný pocit pohody. Měl Hagrida upřímně rád a těšil se, až ho znovu uvidí. Trochu se bál, že ho Brumbál zase vyslal s nějakým posláním a místo Hagrida tu bude na nějakou dobu Červotočková. Teď až si uvědomil, že ho neviděl ani na zahajování roku. Bylo to zvláštní, že si nevšímal takových věcí, jako předtím, když pokaždé první co udělal bylo, že se s ním pozdravil a tentokrát Harry svým pohledem k čestnému stolu natrefil docela málo.
Když však došli k Hagridově boudě, s lítostí zjistili, že je prázdná; Harry už naprosto počítal s tím, že první hodinu s jedním s nejlepším učitelů, mít dnes opravdu nebude a tak sebou poněkud podrážděně praštil na malinký svah do trávy.
"Dobré ráno," ozval se za ním za moment Hagridův hluboký hlas, ve kterém Harry zachytil jakési nadšení a radost. Když se otočil, zjistil, že Hagrid už nemá v obličeji tolik šrámů a dokonce ani jizvy nebyly v jeho nádherně snědém, opáleném obličeji rozeznat, jako naposledy, když hlídal svého bratra Drápka. Harryho upřímně zajímalo, jak se Drápek má a co dělá.
Hagrid se tvářil nadmíru spokojeně. Vypadalo to, že přišel směrem od Zapovězeného lesa, ale tentokrát Harry ani nepřemýšlel nad tím, co tam bývalý hajný dělal, protože to, co právě držel v ruce, upoutalo ihned pohledy všech studentů, dokonce i Draco mlčky kulil oči na podivného tvora.
"Vždyť to je skřítek Hagride!" vykřikla zděšeně Hermiona; ostatní byli natolik zaujati tím, že se s jejich profesorem bavila jako kdyby nic, že si toho ani nevšimli. "Co s ním je? Co jsi s ním udělal?" vypadala, že se každým okamžikem zhroutí nebo se přinejmenším na Hagrida samým vztekem vrhne. Harry s Ronem si mlčky podivného tvora prohlíželi.
"Hermiono to asi nebude skřítek, tedy... rozhodně ne domácí skřítek," usoudil nakonec Ron. "Ti přece nejsou modří," odůvodnil svůj názor, když po něm Hermiona vrhla opovržlivým pohledem, jak by to jen on mohl vědět, když se o skřítky nezajímá tak, jako ona. Harry a ostatní mu však museli dát zapravdu. Lehounce namodralá kůže a skoro dětský posmutnělý obličejík opravdu spíše připomínal tvora podobného človíčku, než jakéhokoliv skřítka. Harrym projela obrovitá lítost, když pozoroval, jak si ho Hagrid přehodil z ramene a složil jeho bezvládné tělo ke svým nohám. Za sebou zaslechl jen tichounký šepot Parvati a Levandule, které Hagrida nazvali tyranem.
Harryho upřímně překvapilo, že si Hagrid pro dnešní hodinu nepřipravil nic nebezpečného, jen toho zvláštního tvorečka, který vypadal jako mrtvý. Dívky zděšeně vyjekli a několik studentů pohoršeně zamumlalo, když se k tvorovi přiblížil i Tesák, který jej očividně chtěl hlídat tím, že na jeho bezvládnou mrtvolku kulil svoje obrovité kulaté oči a hrozivě vrčel a Hagrid, místo toho, aby jej odehnal, ho ještě pochválil zářivým úsměvem. Harry věděl, že Tesák by ve skutečnosti nikomu ani ničemu neublížil, ale přesto mu to připadalo poněkud kruté.
"Tak vás teda vítám na první hodině péče vo kouzelný tvory," pronesl Hagrid natěšeně, "a tadyhle sem vám jednoho přines," pokračoval, když se na něho nikdo ani nepodíval. Ještě jednou se zářivě usmál, ale nikdo ze studentů se s ním očividně nechtěl bavit, kvůli hrůznému činu, který spáchal. Hagridovi okamžitě úsměv stuhnul a letmo pohlédl na Harryho, jako by u něj hledal podporu. Harry se pokusil o povzbudivý úsměv, který byl však tak nucený, že viditelně nepřesvědčil ani obra samotného.
"Jo..." odkašlal si nervózně, "tohleto je smrtňodas," ukázal na povadlé tělíčko, ale téměř nikdo, kromě Hermiony se ani nehnul.
"Opravdu?" vykřikla šťastně, jako by se Hagrid chtěl přihlásit do jejího SPOŽÚSu nebo něco podobného; Harry si s Ronem vyměnil nechápavý pohled. Hagrid mlčky přikývl svojí velkou zarostlou hlavou a znovu se vesele usmál. Několik žáků se na svého profesora konečně podívalo.
"Cože je to?" vyptával se Ron.
"Smrtňodas," zopakovala Hermiona nadšeně, ale Harry ještě stále nic nechápal. Nevěděl, z čeho má takovou radost, když ještě před chvílí po Hagridovi šlehala zlostnými pohledy. "Je to něco jako skřítek, ale divoký," vysvětlovala vesele a všichni kmitali zmatenými pohledy z Hermiony na malé stvořeníčko a zase zpátky. Nikdo z nich, stejně jako Harry, si nemohl vysvětlit, jak něco tak pěkného může mít něco společného se skřítkem. Hermiona se tedy zprvu nemýlila, když si jej spletla s domácím skřítkem.
"Dobrý Hermiono," chválil ji potěšeně Hagrid, "tak to máte 10 bodů pro Nebelvír," několik zmijozelských si zlostně odfrklo a Crabbe s Goylem se zaškaredili. Malfoy však stál, jako zařezaný, vypadal zamyšleně.
"Dyš se vocitne ve větším nebezpečí, tak dělá, jako že je mrtvej... teda, když vopravdu nestačí na svého protivníka," vypadalo to, že už to konečně došlo i ostatním. "Akorát vás musím upozornit, že i dyž tendleten smrtňodas vypadá jako docela milej mazlíček, mohl by vám pěkně zavařit... Harry, hlavně ty bys měl vo pár kroků ustoupit," vybídl ho starostlivě a Harry jeden okamžik nevěřil vlastním uším. Hagrid se zabýval bezpečností. Ne... bylo mu naprosto jasné, že i když se obr nezúčastnil zahajování školního roku, byl už moc dobře informován o tom, co se tam včera večer stalo.
Přestože to Harry udělal jen nerad, poslechl ho, ale až po tom, co ustoupili i všichni ostatní. Jistě, myslel si Harry v duchu, Hagrid už musel být o všem informován. Od této doby by tu ale nejraději ani nestál. Tím, že ho profesor péče o kouzelné tvory vybídl k opatrnosti, všem znovu připomněl včerejší večer, i když na ten se jen tak zapomenout nedalo, a tak hromádka na zemi, připomínající už opravdu spíš víc mrtvého tvora než živého, nebyla jediným středem pozornosti.
"Tak teda, můžem začít," spustil spokojeně Hagrid a Harry si všiml, jak několik zmijozelských pro jistotu ještě kousíček ustoupilo. Hagrid vzal do ruky jakýsi provaz s obojkem na konci. Vypadalo jako normální vodítko na psa, Harry přemýšlel, jestli ho nosil kdysi Tesák, když byl ještě štěně. Potom jej zapnul malému smrtňoďasovi kolem krku a kousíček ustoupil a Tesák konečně poodběhl. "Tak vstávej," vybídl modravou hromádku a Harry mohl jen stěží uvěřit, že by se smrtňoďas posbíral a postavil se sám na nohy. Hagrid však vytáhl odněkud hluboko z kapsy několik sušenek a hodil je před smrtňoďase, ten se ale ani nepohnul. "Nikdo nic neříkejte," vybídl je Hagrid šeptem.
Zdálo se, že tu stojí snad věčnost, Harrymu už pomalu začaly tuhnout nohy a Hermiona začala netrpělivě přešlapovat z nohy na nohu. Ron už to zabalil dávno a teď seděl úplně vzadu na schodku u hájenky a znuděně zíval. Pak se smtňoďas nepatrně zachvěl a všichni se vzrušeně naklonili do předu. Pomalinku se postavil na úzké vyhublé nožky a v přikrčené póze se opatrně přiblížil k sušenkám. Konečně se do nich s chutí pustil a všichni si ho se zájmem prohlíželi. Teprve nyní měli možnost prohlédnout si ho pořádně. Harry zjistil, že svojí namodralou kůži nemá všude, břicho a dlaně měl zbarvené do tmavě červena, skoro do hněda. Uši měl na rozdíl od domácích skřítků docela malinké, téměř až nešli vidět a ruce měl jako dětské. Jenom jeho chodidla byla na jeho malinkou vyhublou postavu až přespříliš velká, vypadalo to komicky, jako kdyby před nimi stál nějaký klaun.
"Hagride, proč jsi ho zapnul na to vodítko?" zeptal se Ron, který už zase stál vedle Harryho, jakmile takto promluvil, smrtňodas po něm šlehl nenávistným pohledem. Přestože ho věnoval speciálně jen Ronovi, zastrašil jím i Nevilla a spoustu ostatních - ti se nahrnuli do houfu úplně stranou. Harry byl naprosto zaskočený. Ještě před chvílí se tvářil naprosto neškodně, kdežto nyní vypadal opravdu nebezpečně.
"To poznáte," ujišťoval je Hagrid. "Tendleten smrtňodas je eště neochočenej, chytil sem ho teprve před chvílí," oznámil jim. "Moc na to nevypadá, ale má vobrovskou sílu, které se dá využít, ale nejdřív si ho musíte vochočit a získat."
"A na co by se mohl využít?" zeptal se Harry; snažil se sledovat jen Hagrida nebo smrtňoďasa a nevšímat si napjatých pohledů ostatních.
"To je dobrá votázka Harry," pochválil ho Hagrid. "Smrtňoďas má dobrej čich a všechno, dyž si na tebe zvykne, může ti pomoct ve stopování zvěře a tak, ale nejdřív si ho musíš nějak zkrotit, chceš to zkusit?" zeptal se a v očích mu nadšeně zablýsklo. Harrymu bylo naprosto jasné, že Hagrid zapomněl na to, aby na něho dával pozor. Byl rád, ale naopak nevěděl, jestli má zrovna zájem přetahovat se s nějakým smrtňoďasem. Vzpomněl si, jak si snažil získat Klofana, na kterého si opravdu zvyknul a měl ho rád. Jenomže Klofan už byl alespoň trochu navyklý na člověka - přinejmenším na Hagrida ano. Ale tento skřítek byl právě odvedený ze Zapovězeného lesa, jak jim ostatně Hagrid sám řekl.
"Nemusíš se bát Harry, to nebude nic hroznýho," ujišťoval ho Hagrid, "tak poď," pobídl ho ještě dřív, než Harry stihl vůbec otevřít ústa. Hermiona se na Hagrida vyčítavě podívala, ten už se však přesunul na druhou stranu od Harryho, takže smrtňoďas zůstal uprostřed, mezi Hagridem a Harrym, který postoupil asi o pět metrů vpřed. "Opatrně," špitla ještě Hermiona, ale podezíravě se přitom dívala na smrtňoďase, který se zase pro změnu už skoro zuřivě díval na Rona.
"Dobrá," spustil Hagrid a smrtňoďas se bleskurychle překotil na druhou stranu, aby obra viděl. "Voni totiž nejsou eště zvyklí na to, že mluvíme, víš? Je to celkově takovej zaostalej druh domácích skřítků, ale už jim sou dost vzdálení, takže jako by už k sobě ani nepatřili," vysvětloval Hagrid klidně. "Nejdřív ho zkrotíme," vysvětloval svůj postup Harrymu, ten se však zatvářil dostatečně pochybovačně na to, aby se Hagrid pustil do lepšího popisu.
"Zatím se mu snaž nedostat do rány, Harry," radil, "prostě se drž kousíček dál, než si to s ním vyřídím. Je to totiž strašnej lišák, chytrej; a taky se bude ze začátku krapet vztekat, než ho zkrotíš. Bohužel to není hipogryf, ani žádné zvíře, které má nějakou tu hrdost," posteskl si, "musíš mu prostě ukázat, že se tě nemusí bát a bejt z tebe celej vyděšenej, ale taky ti nesmí nic udělat, víš?" Harry přikývl.
"Prostě si z nich udělat otroky, co?" nahodila Hermiona rozmrzele.
"Ale to ne, Hermiono," ujišťoval ji Hagrid s naprostým klidem. "Tihle kouzelní tvorové jsou volní, pokud ti de vo tohle. Vobčas se ale můžou zhodnout ty jejich vlastnůstky, víš?" Hermiona se tvářila poněkud dotčeně, ale už nic neříkala. Hagrid to vzal jako zadostiučinění a otočil se zpátky na Harryho.
"Takže... eště nějaký méno..." zapřemýšlel se. "Co takhle Nellson?" jako by se ptal; Harry pobaveně přikývl. Věděl, jak moc Hagrid lpí na tom, aby každý tvor, kterého se ujme, měl jméno; pamatoval si to ještě dobře jak u dráčete Nortbera, tak u obrovitého trojhlavého psa Chloupka.
"A proč ne třeba První slavnostně zotročený skřítek, který byl zotročen jenom proto, že není tak inteligentní?" pronesla Hermiona ironicky. Evidentně byla vzteky bez sebe.
"Protože je to moc dlouhé, Hemiono," upozornil ji rázně Ron a to bylo očividně poslední přihozené polínko na velký oheň. Hermiona už nic jiného neřekla, Harry si všiml, jak zatla ruce v pěst a zaskřípala zuby a šla si sednout na zbytky ohradníku, pěkně daleko, aby nemusela nic sledovat. Hagrid si toho ani nevšiml, v tento moment byl hluchý slepý a viděl jen smrtňodase.
"Takže... Nillsone... poď ke mně!" poručil mu Hagrid a v zdlouhavém tichu, které nastalo měl Harry dojem, že zaslechl Hermionini tiché vzdechy a vzlyky.
"Hermiono, tohle je kouzelný tvor, je jasné, že ho Hagrid bude krotit naprosto jinak, než nějakou bestii - nenásilně," pokusil se ji o něco povzbudit, ale nikdo z nich už se nemohl podívat, jak se tvářila, protože smrtňoďas, naprosto vzteklý, vyletěl proti Hagridovi, ten jako by to však už čekal, uhnul se, na svou velikost, obrovitou rychlostí na bok, takže rozeběhnutý smrtňoďas se zarazil o vodítko. Vypadalo to, že je ještě zuřivější, než předtím. Harry z úžasem zjistil, že jeho nádherně dětská tvářička naprosto zmizela a z úst mu vyčnívali malinké, už na první pohled ostré, zuby, které byli vidět pokaždé, když smrtňoďas ohrnul zlobně a varovně svůj horní ret.
"Co se stalo? Proč po tobě vyjel, když ani nerozumí, co jsi mu říkal?" vyptával se zmateně Ron, ale vypadal nadšeně. Měl pravdu, Harry dobře pozoroval, co Hagrid dělá - ten se za celou dobu nepohnul, ani nijak netrhl vodítkem. Jediné co vlastně dohromady udělal, tak smrtňoďase vybídl, aby k němu přišel.
"No, von vycítil, že mu dávám rozkaz, takže se mu to krapet nelíbilo," pousmál se, "tendleten smrtňoďas je výjimečně tvrdej, to bude úmorná prácička Harry," Hagrid se tvářil, jako kdyby právě dostal nějaký dárek. Byl radostí bez sebe, když se smrtňodas, potom, co si na rukou vytáhl obrovité drápy, rozběhl znovu proti rozjařenému profesoru a tentokrát se mu podařilo se mu zahryznout vší silou do nohy. Hagrid ale vypadal, jako by to necítil.
"No, víte, já mám jinej způsob krocení. Von když pozná, že sem vo dost silnější, než na co má, tak toho nechá a je poslušnej jako beránek, ale chci enom, abyste viděli, jak v budoucnu budete moct krotit smrtňodasy vy, když bude potřeba. Harry se ani nemusel otočit, aby viděl reakci ostatních na Hagridovu poznámku, za ním se totiž rozlehl vyděšený šum a Harry cítil, jak se všichni nervózně vrtí.
"No...tak už dost," řekl rázně, otrhl smrtňoďase a postavil jej opatrně na nohy. "Musíš se chovat slušně Nellsone, musíš bejt hodnej," káral ho, ale smrtňoďas zjevně naprosto nechápal, co po něm ten obrovský vousatý obr chtěl a proto se znovu rozběhl proti němu, tentokrát se však tvářil naprosto mírumilovně a vypadalo to, že už uvěřil tomu, že nemá vůči Hagridovi žádnou šanci.
"Tady máš Harry," podal Harrymu vodítko, když asi po čtvrté odtrhl smrtňoďasa ze své nohavice. "Normálně si ho chytni tadyhle a dej si pozor, ať ti nic neudělá, už skoro nemůže," dával mu instrukce, když si všiml, jak Harry neví, co má dělat.
"A co s ním budete dělat?" osopila se na něho rozvztekaně Hermiona. "Co když jste ho odtrhli od jeho rodiny? Proč ho nenecháte žít volně?" ostatní se tvářili vůči Hermioniným nápadům, jako kdyby je vyslovil Tesák, ale Hagrid se zatvářil vážně.
"Víš, Hermiono, voni žijou každej sám, sou to takový samotáři, ale až se naučí všechno, co budem potřebovat, tak ho zase pustíme," vysvětloval jí a Hermioně se zablesklo v očích. Harry si byl téměř jistý, že to byla slzička radosti.
"Už sem tady jednou říkal, že smrtňoďasové sou takový chytrý tvorové. Dyž se něco naučí, už to nezapomenou a jak si tak žijou dál, ouplně stejně, jako předtím, tak dyby ses tam potom ukázala, tak tě pozná a dyž potřebuješ s něčím pomoct - třeba žes zabloudilas nebo chceš něco najít, tak se ho stačí zeptat a von by ti měl pomoct, teda, pokud je dobře vycvičenej," zakončil Hagrid.
Harry nevěděl, co má dělat, když mu Hagrid doslova vrazil vodítko do ruky.
"Nic to není Harry," prostě mu řekni ať jde k tobě, vybídl ho.
"Nelsone pojď ke mě," poručil Harry smrtňodasovi, ale spíš to vyznělo, jako by ho prosil; toho samozřejmě malinký skřítek musel okamžitě využít a rozběhl se proti Harrymu, který jen tak tak stihl uhnout na bok. Smrtňoďas se však bleskurychle otočil zpět a pokračoval ve svém útoku. Harry nevěděl, co má dělat, nechtěl mu nijak ublížit.
"NELSONE!" okřikl ho Hagrid a nasadil výhružný obličej, "dyť ti nic neděláme, Harry je tvůj přítel," ujišťoval ho, ale dosáhl jen toho, že jakmile hrozivě vykřikl jeho jméno, ubohý smrtňoďas sebou jen praštil na zem, chvíli sebou bolestně smýkal a nakonec sebou jako by v posmrtných křečích několikrát zacukal a zůstal ležet jako mrtvý. Harry za sebou zaslechl žalostné vzlyky. To Levandule s Parvaty tiše fňukali nad, na první pohled, naprosto zbídačeným Nellsonem.
"Ale no tak," uklidňoval je Hagrid a zdálo se, že je naprosto vyvedený z míry, "je to vopravdu dobrej herec, lepšího jsem neviděl, bude šikovnej," pochvaloval si. "Smrtňoďasa musíte víst pevnou rukou, jináč s vámi pěkně zatočí, ale potom, jak todleto zmáknete, tak je to vopravdu dobrej společník," ujišťoval je. "Chtěl sem vám ho enom ukázat, protože existuje spousta tvorů, keří sou dobří herci a mohli by vám natolik zmást hlavu, až by vás donutili k nejrůznějším věcem... každopádně, na takový, jako jsou smrtňoďasové si dejte všeci pozor," napomínal je. Harry jako by ho neposlouchal, stále ještě viděl před očima, jak se Nelson svalil na zem.
"Pro dnešek už toho necháme, Harry," vybídl ho Hagrid. "Nelson toho má už dost, bude nějakej ten čas trvat, než si zvykne," při těch slovech uchopil smrtňoďase co nejjemněji do svých obrovitých rukou, odepnul ho z vodítka a šel směrem k Hermioně, která ještě stále seděla na kusu ohradníku. Teprve nyní si Harry uvědomil, že je to malá ohrádka zřejmě už připravená pro Nellsona. Obr ho tam uložil s takovou péčí, jakou u něho Harry viděl snad jen, když se vylíhl ostrohřbetý drak Norbert. Každopádně to vypadalo trošku komicky.
Všichni už se vydali po školních pozemcích směrem nahoru k hradu, jenom Ron, Harry a dokonce i Hermiona ještě chvíli zůstali. Zatím měli nějaký čas, než začne nová hodina bezpečnostního cvičení. Harry se trochu divil, protože moc dobře věděl, že by Hermiona nerada přišla na první hodinu pozdě a tak radši ještě chvíli mlčel. Měl dojem, že se chystá vybuchnout, protože vypadala, že upadla do naprosté zuřivosti a tak že se tu strhne velká hádka, které by však chtěl zabránit, i když vlastně naprosto nevěděl jak.
"Hm... a to ho jako pustíš zase zpátky do Zapovězeného lesa, až ho vycvičíš?" zeptal se opatrně Ron a Harry měl pocit, že stejně jako on i jeho kamarád pocítil to napětí ze vzduchu a chtěl zabránit jakýmkoliv dohadům. Tím, že však rozhovor stočil k smrtňoďasovi určitě ničemu nezabránil, spíš naopak a vypadalo to, že si to i sám uvědomil.
"Jistě," přisvědčil mu Hagrid spokojeně a postavil ke smrtňoďasovi Tesáka, aby jej hlídal, tím však Hermionu valně nepovzbudil.
"Nechápu, proč musíte zotročovat i divoké tvory, to vám nestačí, že jsou zotročení domácí skřítkové?" rozčilovala se. "A hlavně ty Hagride, jak to můžeš ještě podporovat?" kárala ho. Hagrid vypadal naprosto vyvedený z míry.
"Hele Hermiono, vono jim to neuškodí, sou to tvorové, keří se naučí něco navíc, ale to je tak všechno,"nejspíš mu začínala docházet trpělivost, což Harryho opravdu překvapilo. Dokonce i Hermiona tak nějak vycítila z jeho hlasu, že se chtěl nejspíš bavit úplně o něčem jiném, než o ohrožování smrtňoďasů a proto raději zmlkla. Ron jen napnul uši a napjatě poslouchal.
"Všechno v pořádku Harry?" zeptal se najednou a vypadalo to, že to byla vlastně jediná otázka, kterou měl doopravdy na srdci.
"Jo," přikývl otupěle Harry, sledoval přitom Nellsona a tvářil se, jako by se ho Hagrid ptal, jak se cítí po přetahování se smrtňoďasem. Věděl, co ale obr myslel a právě proto se o tom nechtěl bavit, tak nějak na to neměl náladu, neměl ji vlastně ještě pořádně nikdy.
"Co Drápek?" napadlo ho, že by mohl stočit rozhovor jinam a to se povedlo, protože jakmile jen pronesl jeho jméno, Hagridovi se zablýsklo v očích.
"No... myslím, že byste se mohli jít podívat," pronesl nadšeně, "udělal obrovský pokroky," přikyvoval nadšeně.
"Možná o něco později Hagride," ozvala se Hermiona a pokusila se o zklamaný hlas i výraz, což u ní po dnešní hodině péče o kouzelné tvory zase nebylo tak těžké. "Musíme jít ještě na hodinu bezpečnostního cvičení," oznámila mu zklamaně, "asi by jsme ji neměli zmeškat," povzdechla si skoro zmoženě.
"To je dobrý, ale přiďte," zval je Hagrid natěšeně - Hermionin naprosto zklamaný obličej z toho, že nemůže navštívit naprosto divokého obra, kterého Hagrid ukrývá v Zapomenutém lese, zřejmě na Hagrida zapůsobil.
Mávnutím ruky se s ním všichni tři letmo rozloučili a co nejrychlejším krokem stoupali po schodech do hradu. Ron s Hermionou už nemysleli na nic jiného, než na novou hodinu a tak všechno podrobně rozebírali, Harry však stále ještě dumal nad Hagridem. Začínal už být značně nervózní a roztržitý tím, co se dělo. Neustále se o něho někdo obával a začínalo to být téměř únavné.
Přišli k učebně asi dvě minuty před začátkem, celí udýchaní, ale ta byla zamčená a prázdná. Všichni tedy stáli seřazení přede dveřmi a napjatě čekali. Nakonec se na chodbě objevil nový profesor Ivanov Seněgev a bez jakékoliv odpovědi na Nevillův pozdrav a pozdravy ostatních odemkl učebnu a vešel jako první dovnitř. Harry s Ronem po sobě hodili dva nadmíru hrozivé úšklebky.
"Rád bych byl, abyste se posadili konečně všichni," když se všichni mlčky co nejrychleji posadili, konečně poprvé uslyšeli profesorův tvrdý chraplavý hlas - zněl naprosto studeně a nepřístupně a Harrymu připadalo, že tam, odkud profesor Seněgev musel přijít, k němu mělo určitě spoustu lidí velký respekt; přesto však všechno, co řekl, vyznělo v angličtině strašně komicky a Harry s Ronem nebyli rozhodně jediní, kdo se začali chichotat, když profesor promluvil.
"Není nic na tom legrační, co mi probírat budeme dnes," zaburácel profesor a všem jako by ztuhla krev v žilách. "Já učil jsem se na škole jiné, ale tam respekt byl," vysvětloval. "Rodiče vaši o vás bojí se, proto já nové nevzal místo na ministerstvu, ale sem do školy přišel jsem," zamručel. Harry ho dlouhou chvíli pozoroval, jak stojí, rovný jako pravítko a spaluje celou třídu svým přísným, v jednu chvíli skoro až nenávistným, pohledem, jako by hledal někoho, kdo se mu postaví na odpor, aby si to s ním mohl vyříkat.
"Takže...nová vznikla hodina...ta jmenuje se bezpečnostní cvičení," oznámil jim pomalu, jako kdyby nebyli sto ho v tento okamžik poslouchat. Z části tak dělal dobře, protože snad polovina třídy na něho ještě stále bezmyšlenkovitě a vyděšeně zírala, jako kdyby se setkala tváří v tvář s nějakým obzvlášť nebezpečným tvorem.
"...všichni vy, budete učit se, jak unikat nebezpečí a jak schovat se správně před..." pokračoval a nikdo mu neodporoval, kromě Harryho, který se okamžitě naklonil k Ronovi.
"Jak to myslel, schovat se a unikat?" sykl nevěřícně.
"Vstaňte!" vykřikl Seněgevův tvrdý, nelítostný hlas, až Harrymu přejel mráz po zádech, začal se prudce ohlížet kolem sebe, aby viděl, který chudák se stane středem Sergeněvova hněvu. To, že tento rozkaz profesor vydal jemu samotnému, však Harry zjistil, teprve až ho Ron postrčil rukou tak, že Harry málem vylil svoji lahvičku s inkoustem, když se snažil zachytit stolu, aby se neskácel ze židle. Zjistil, že ho ze zájmem pozorovala celá třída a v několika pohledech zahlédl také strach a upřímnou starost z toho, co se nyní bude dít.
"Vy..." zavrčel a Harry zaslechl vlevo od sebe zasyknout Parvati, to křečovitě zavřela oči, jako by nechtěla vidět, co bude následovat - jí si však téměř nikdo nevšiml, přestože třídou zavládl naprostý klid a každý napjatě jezdil pohledem z Harryho na profesora. "Harry Potter?" zeptal se užasle Seněgev. Na tohle byl Harry už přespříliš zvyklý, než aby se obtěžoval vůbec přikývnout. Bez jediného slova se zabořil pohledem do země, aby se tak vyhnul mnoha zvědavým očím.
"Na, vy zrovna měl byste pozor dávat," konečně se vzpamatoval z tohoto šoku, že se setkal z chlapcem, který zůstal naživu. "Vy učit byste měl se," radil mu ale o takovou radu mu Harry vůbec nestál. Tohle právě nechtěl. Už měl plné zuby neustálého ukrývání se a teď by měl poslouchat nějakého kouzelníka z ministerstva, jak se má ukrývat před nebezpečím.
"Já řekl jsem vám, vstát vy!" poručil o mnoho klidnějším hlasem a Harry se postavil. Byl teď úplný vzor naprosté vzdorovitosti, což Seněgeva na první pohled poněkud potěšilo.
"Vy řekněte mi, co mluvil jste na kamaráda, pane Pottere," pobídl ho.
"Ptal jsem se ho, jestli jsem dobře slyšel, pane profesore," odpověděl vlídně Harry, přesto však Seněgev viditelně pobledl v jeho, už beztak dosti bledém obličeji a prohrábl si pomalu a rozvážně pravou rukou své vlasy, které byly však tak krátké, že vypadal téměř jako plešatý.
"Zaslechl vy špatně jste co?" zeptal se po chvíli, jako by si nejdřív potřeboval nechat projít hlavou, jestli se má vůbec Harryho zeptat, protože jeho odpověď by mohla být úděsná a nebezpečná.