Břehule říční
Břehule říční (Riparia riparia) je jediným druhem břehulí (Riparia), pěvců z čeledi vlaštovkovitých, hnízdících v České republice. Je chráněná zákonem jako ohrožený druh.
Popis
Měří na délku 12 cm; hnízdí v květnu-červenci, jednou až dvakrát ročně (dvakrát ročně zejména na jižní Moravě a ve středních Čechách). Samec i samice jsou na horní straně těla hnědí, na spodní bílí. Charakteristickým znakem je zemitě hnědý příčný proužek na hrdle a mělce vidlicovitě vykrojený ocas.
Rozšíření
Je široce rozšířená - žije v Evropě, Asii, severní Africe a Severní Americe.
Způsob života
Obývá místa s vysokými hlinitými břehy nebo podobné stěny, například v pískovnách. V těchto stěnách vyhrabávají oba partneři hnízdní nory, které končí hnízdní komůrkou, vystlanou trávou a peřím. Na 4-6 bílých vejcích sedí oba rodiče 16-18 dní. Drobný hmyz chytá za letu.
Ochrana
Břehule patří mezi ohrožené druhy ptáků. Po umělé regulaci vodních toků našla náhradní stanoviště v pískovnách a dalších těžebních prostorech. V rámci projektu "Stabilizace populace břehulí v Jihočeském kraji" organizace Calla úpravuje hnízdní stěn břehulí v jihočeských pískovnách ve Lžíně na Táborsku, Záblatí na Třeboňsku a Třebči na Borovansku, ve kterých bylo napočítáno celkem 863 břehulích nor.
Břehule hnědohrdlá
Břehule hnědohrdlá (Riparia paludicola) je pták rozšířený na převážné většině afrického kontinentu, v Indii a v ostatních částech jižní Asie. Jedná se o částečně tažný druh - některé populace podnikají sezónní přelety, jiné jsou víceméně stálé. Je silně vázána na vodu.
Jde o koloniální druh, hnízdící v norách vyhrabávaných v kolmých písčitých říčních březích. Nory dosahují většinou 30 až 60 cm délky. Vlastní hnízdo je umístěno na konci nory - je poměrně nepořádným shlukem trav a per. Břehule hnědohrdlá klade většinou dvě až čtyři vejce, která inkubují oba rodiče.
Břehule skalní
Břehule skalní (Ptyonoprogne rupestris) je malý zpěvný pták z čeledi vlaštovkovití. Na první pohled se podobá břehuli říční, je však shora poněkud světlejší a v ocase má bílé skvrny. Zespodu je naopak tmavší, chybí ji obojek přes hruď a má velmi tmavé spodní křídlení krovky. Hnízdí v jeskyních, na stěnách útesů a příležitostně také na budovách v jižní Evropě a přilehlém Středomoří. První doložené pozorování z ČR bylo publikováno v roce 2004. Oficiální český název je vlaštovka pohorská, nicméně při publikaci tohoto názvu nebyl brán v úvahu již dříve používaný a mnohem rozšířenější název břehule skalní (viz např.).
Vlaštovka obecná
Vlaštovka obecná (Hirundo rustica; L., 1758) je známý tažný pták z čeledi vlaštovkovitých.
Popis
Vlaštovka obecná má dlouhý vidličnatý ocas a dlouhá špičatá křídla. Čelo, brada a hrdlo je rezavě hnědé, svrchní strana těla jednolitě modročerně lesklá, spodní bílá (hruď, břicho a spodní krovky ocasní). Ocasní pera mají zespodu řadu bílých skvrn před koncem ocasu. Samec se od samice liší delšími ocasními pery. Mláďata mají matově zbarvené hrdlo i svrchní stranu těla a méně vykrojený ocas.
Délka těla: 19 cm, váha: 20 g.
Zpěv je hlasité typické štěbetání v různých tóninách přerušované cvrlikáním. Vábení je "vittvitt".
Potrava
Živí se létajícím hmyzem, který chytá v letu nebo sbírá z vodní hladiny. Takto za letu dokonce i pije.
Rozšíření, hnízdění a rozmnožování
Rozšířena je v Evropě, velká části Asie, Severní Americe a severní Africe. Zimuje v Africe, kam odlétá na přelomu září a října, zpátky se vrací v dubnu.
Hnízdí v květnu až srpnu 2-3 krát ročně. Hnízdo je miskovité z hliněných, slinami slepených hrudek, nahoře otevřené, vystlané stébly a peřím.
Samice snáší 4-5 bílých, červenohnědě skvrnitých vajec, na kterých sedí samice po dobu 14-17 dní- Mláďata opouštějí hnizdo po 19-23 dnech, ale ještě dalších 14-16 dní je oba rodiče krmí. První týden se ještě na noc vracejí do hnízda, ale záhy jsou už matkou napadány, protože se chystá k dalšímu zahnízdění.
Vlaštovka je silně synantropní, žije v obydlených kulturních krajinách, zvláště v objektech s chovyhospodářských zvířat, v koloniích i jednotlivě. Vzhledem k tomu, že těchto objektů ubývá, stavy vlaštovek se v poslední době snižují.
Vlaštovka obecná
Ochrana fasád a stěn před vlaštovkami
Ochrana pomocí visících třpytivých "draků" rozhodně vlaštovky neodradí. Nevadí jim ani siluety dravců. Jako účinná ochrana se osvědčuje kluzký igelit navěšený na stěnách, případně sítě proti hmyzu.
Slovanská mytologie
Slované vlaštovky považovali za posly jara a zároveň za posmrtné zosobnění lidské duše. Na posvátné soše boha Rujevíta ve městě Korenica (dnešní Garz) naRujáně měly hnízdo pod ústy sochy zpodobněného božstva. Byly považovány za nedotknutelné, jejich hnízda i trus byly tabu.
Vlaštovka skalní
Vlaštovka skalní (Cecropis daurica) je druh z čeledi vlaštovkovití (Hirundinidae). Na území ČR nehnízdí. Poprvé pozorována až v nedávné minulosti.
Jiřička obecná
Jiřička obecná (Delichon urbica) je malý pták z čeledi vlaštovkovití.
Popis
Jiřička obecná je malý pták, dorůstá přibližně 13 cm, v rozpětí křídel měří 26 - 29 cm a její hmotnost se pohybuje kolem 18,3 g. Svrchu je modrá s ocelovým nádechem, kostřec a spodní strana těla je světlá. Bílé opeření má i na končetinách. Pohlaví se zbarvením nijak výrazně neliší mladí ptáci jsou však v porovnání s dospělci tmavší a na křídlech mívají často řídké bílé zbarvení.
Díky svému bílému kostřci je v letu dobře odlišitelná od břehule říční, odvlaštovky ji lze navíc dobře odlišit i díky méně vykrojenému ocasu.
Jiřička obecná se často ozývá, zejména pak na hnízdištích, a to krátkýmbritt, sijer.
Rozšíření
Jiřička obecná je velmi rozšířeným druhem pěvce, jehož evropská populace je odhadována na 60 - 300 miliónů jedinců. Vyskytuje se ve dvou poddruzích, první, rozšířenější - D. u. urbicum - hnízdí na rozsáhlém území Eurasie od jejího nejzápadnějšího cípu až po střední Mongolsko, zasahuje také do Maroka, Tuniska a severního Alžírska a zimuje na území subsaharské Afriky. Druhý poddruh, D. u. lagopodum, hnízdí v rozmezí od řeky Jenisej na východě poKolymu a severní Mongolsko a Čínu na jihu; na zimu poté migruje do jižní Číny a jihovýchodní Asie.
K životu preferuje otevřené krajiny s nízkou vegetací, zejména pak pastviny, louky a hospodářskou půdu, nejčastěji i blízko nějaké vodní plochy, ačkoli se může vyskytovat i v horách a zasahovat až po nadmořskou výsku 2 200 m. Narozdíl od vlaštovek velmi často hnízdí i ve městech, vždy však v takovémto prostředí vyžaduje dostatečně vysoký podíl čistého vzduchu.
V ČR je běžně hnízdícím druhem rozšířeným na celém jejím území. Zdržuje se zde v rozmezí od dubna do září a její populace je zde odhadována na 600 000 - 1,2 000 000 párů.
Ekologie
Podobně jako ostatní druhy vlaštovkovitých je i jiřička obecná hmyzožravá a svou kořist loví za letu, v období rozmnožování obvykle ve výšce kolem 21 m a maximálně 450 m daleko od svého hnízdiště. Ve své potravě přitom preferuje zejména mouchy, mšice a létající mravence.
Hnízdí v koloniích, které obvykle čítají méně jak 10 párů, ale ve vhodných podmínkách mohou být i velmi početné. Buduje si polokulovitá hnízda, která jsou až na vletový otvor uzavřená a nikoli miskovitá jako u vlaštovky. Staví si je většinou pod převisem střechy na vnějších stěnách budov. Hnízdo je slepeno z hlinitých hrudek a uvnitř vystláno stébly a peřím. V jednom roce může vyhnízdit i dvakrát.
Samička snáší 4 až 5 bílých, 1,9 × 1,33 cm velkých vajíček a po dobu 14 - 16 dnů je zahřívají střídavě oba staří ptáci, kteří se rovněž dělí o krmení mláďat. Ta hnízdo opouští po 22 - 32 dnech, ale rodiči jsou stále krmena ještě několik dnů poté. Úspěšnost hnízdění u tohoto druhu přitom dosahuje 90 %, do dospělosti se pak dožívá 60 - 80 % mláďat.
Pěnkavák sněžní
Pěnkavák sněžní (Montifringilla nivalis) je středně velký vysokohorský druh pěvce z čeledi vrabcovitých. Na první pohled je šedohnědý (s šedou hlavou a hnědým hřbetem), s velkým bílým polem v černých křídlech. Spodina je bílá, jen hrdlo černé. Ocas je bílý s úzkým černým pruhem uprostřed. Samec a samice jsou stejně zbarveni. Hnízdí často mezi 1900-3100 m n. m., i v zimě výjimečně sestupuje pod 1000 m. Výjimečně zalétl také do České republiky, po roce 1950 byl pozorován jen jednou (v říjnu 1968 na Vozkovi v Hrubém Jeseníku).