close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Amazoňan portorický, Andulka vlnkovaná, Korela chocholatá, Alexandr malý

6. listopadu 2010 v 13:48 |  Obratlovci

Amazoňan portorický

Amazoňan portorický (Amazona vittata; Boddaert, 1783) je endemický papoušek z čeledi papouškovitých obývající pouze ostrov Portoriko. Dorůstá velikosti 28 až 30 cm, jeho peří má tmavě zelenou barvu. V roce 2006 se populace amazoňana portorického odhadovala na 34 až 40 jedinců ve volné přírodě a na 143 jedinců chovaných v zajetí.

Poddruhy

  • amazoňan portorický malý (Amazona vittata gracilipes) - poddruh vymřel, dodnes není známo, zda se jednalo o jiný poddruh či o jedince amazoňana portorického velkého
  • amazoňan portorický velký (Amazona vittata vittata)
Pár amazoňanů portorických

Andulka vlnkovaná

Andulka vlnkovaná
(latinsky Melopsittacus undulatus), původní český název papoušek vlnkovaný, je malý papoušek původem z Austrálie. Díky svojí hravé roztomilé povaze a krásnému zbarvení patří mezi nejoblíbenější chované papoušky. Latinské slovo "Melopsittacus" znamená "zpěvný papoušek", "undulatus" znamená "vlnkovaný". Je asi 18 cm velká a váží asi 26 - 29 gramů. Dožívá se až 10 let.

Zbarvení a barevné variace

Původní forma andulky má trup, kostřec, zadní hřbet a vrchní ocasní krovky zelené, žlutě zbarvenou hlavu s vlnkováním v zadní polovině hlavy a kolem očí, s modrými a černými skvrnami pod očima, kropenatými křídly a modrým ocasem. Tato původní forma andulky je vyobrazena na prvním obrázku. V zajetí však chovatelé vyšlechtili také žlutou, bílou, modrou i další barevné variace.

Pohlavní dimorfismus

Sameček se od samičky liší barvou ozobí. U původní zelené formy je ozobí u samečka modré, zatímco u samičky bělavé či hnědé.(u některých forem zanikla). Neplatí však, že by ozobí bylo vybarvené již od mládí, ale naopak se u obou pohlaví vybarvuje postupně během života.
Žlutá variace andulky
Detail hlavy samečka
Šťastný sameček přivírající blahem oční víčka
Popis obrázku chybí

Korela chocholatá

Korela chocholatá (Nymphicus hollandicus) je jediný zástupce australského rodu Nymphicus. Je to druhý nejběžněji chovaný pták po andulce. Jedná se o poměrně nenáročného okrasného papouška, kterého lze chovat vevoliérách nebo i v domácích klecích.

Vzhled

Korela chocholatá
Tento papoušek, charakteristický svou chocholkou, je přibližně 33 cm dlouhý. Samec je šedý, se žlutou hlavou a červenou ušní skvrnou. Letky jsou bílé, spodní strana ocasu černá. Samička má hlavu šedožlutou, přičemž ušní skvrna je matnější než u samce. Letky jsou šedobílé, spodní strana ocasu šedobíle příčně pruhovaná. Mladí ptáci vypadají jako samice. Vedle přírodního zbarvení byla v zajetí odchována řada mutací, například lutino, pastelová, straka, perlová nebo šedohlavá.

Výskyt

Vnitrozemí Austrálie, v období sucha též pobřežní oblasti.

Život v přírodě

Korela chocholatá obývá otevřené stepi, savany a pastviny Austrálie. Žije nomádským způsobem života v párech, malých skupinkách i větších hejnech. V důsledku sucha často podniká dlouhé cesty za potravou a vodou. Je to vynikající letec; její let je velmi rychlý. Páry hnízdí v odumřelých eukalyptových stromech. Samice sedí na vejcích 18 až 21 dnů, přičemž se střídá se samečkem. Mláďata krmí oba rodiče. Mladí ptáci vylétají z hnízda přibližně po 4-5 týdnech. Rodiče je však ještě 2-3 týdny přikrmují.

Potrava

Korela se živí semeny trav, bylin a dřevin; dalším zdrojem potravy je též ovoce, bobule či zrní z obdělávaných polí. V zajetí těmto papouškům podáváme směs zrnin pro menší papoušky, obsahující mj. proso, slunečnici, oves,semenec a ptačí zob. Jídelníček zpestřujeme naklíčeným zrním, ovocem (jablko), zeleninou (mrkev, salát) a zeleným krmením (ptačinec žabinec, listy pampelišky). Ptákům též nabídneme grit pro lepší trávení a čerstvé větvičky na okus.

Chov v lidské péči

Korela chocholatá
Korela je velmi mírumilovný a společenský pták, který dobře vychází i s jinými menšími druhy, například andulkou nebo zebřičkami. Jelikož je zdatný letec, daří se jí dobře v prostorné venkovní voliéře, kde může být chována celoročně s možností úkrytu. Celkem snadno odchovává mladé. K tomuto účelu poskytneme hnízdní budku o výšce 35-40 cm a délce 20 cm, při průměru vletového otvoru 8 cm.
Pro svou veselou a mírnou povahu se korela stala také velmi vyhledávaným domácím společníkem. Výhodou tohoto papouška je krotkost (zejména při ručním dokrmení nebo odebrání mláděte těsně po vylétnutí), nenáročnost a schopnost naučit se několik slov či melodií. Mládě k lidským majitelům přilne a stane se velmi přítulným. Oproti řadě větších druhů papoušků spočívá pozitivum korely v tom, že nemá tendenci upínat se na jediného člověka a je jen minimálně agresivní. Proto se hodí i do rodin s dětmi.
Klec pro korelu by měla být prostorná a vzhledem k leteckým kvalitám korely spíše delší než vyšší, umístěná na světlém místě bez průvanu přibližně 150-170 cm nad zemí. Ačkoli je korela pro svou nenáročnost vhodným druhem do bytových podmínek, jednotlivě chovaní ptáci mají sklony k hlasitějšímu hvízdání. Pokud se majitel korele nemůže intenzivně věnovat, doporučuje se pořízení partnera, neboť jde o silně párového ptáka. Není-li zájem o odchov, lze pořídit i ptáka stejného pohlaví, popř. jiného kompatibilního druhu, například andulky.
Korela chocholatá se v zajetí nezřídka dožívá 20 let i více.
Kroužkování: Kroužkování často udává ID papouška a datum, kdy se narodil. Vyrábějí se z hliníku (tedy přírodní barva) a nebo se prodávají už v nabarvené verzi (barva udává rok narození papouška). Většina veterinářů nedoporučuje kroužkování, z důvodu, že pokud jim noha oteče nebo jim kroužek zaroste, musí být okamžitě kroužek odříznut z nohy. Pokud se tak stane, doporučuje se nechat si kroužek pro bližší ID uschován. Korely mají průměr kroužku 5,5 cm.
Korela chocholatá

Alexandr malý

Alexandr malý (Psittacula krameri), známý též pod názvem alexander malý, je krásně vybarvený pták z čeledipapouškovití (Psittacidae). Měří 40 - 41 cm a váží zhruba 140 g. Samicím chybí růžový límec, černá kresba vobličeji a mají kratší ocasní pera.

Rozšíření

Volně žijící Alexandři malí v Izraeli.
Hnízdí v savanách Afriky a jižní Asie. Dále se vyskytuje v Indii, Srí Lance, je vysazen na Mauriciu, na Středním východě a v Singapuru.
Jeho přirozeným biotopem jsou listnaté oblasti a kulturní krajina. V několika zemích Evropy (zejména západní) žije volně, především vměstských parcích. Na některých místech zde dokonce hnízdí. V tomto případě se jedná o potomky dovezených jedinců, kteří uprchli z lidské péče.

Hlas

Hlučný pták, často se ozývá vřískavým ,,krí-krí-krí". 

Způsob života

Alexandři malí žijí v hejnech, v místech, kde je dostatek potravy, a bezpečné místo k odpočinku. Na stanovištích, kde nocují jich můžeme potkat i stovky. Alexandři velice dobře lítají, ale jen málokdy létají do větších vzdáleností. Živí se semeny, bobulemi, plody, květy a nektarem.
Při období rozmnožování, které trvá 22-24 dnů a je 2× do roka, otáčí samice očima i hlavou tak dlouho, než si jí samec všimne, začne pochodovat a krmit ji ze zobáku. Pár hnízdí v dutině stromů, kterou si sám vydlabe, nebo použije opuštěnou dutinu datlů či vousáků, a mnohdy zahnízdí i s nimi. Samice snáší 3-5 vajec a sedí na nich 22 dní. 7 týdnů po vylíhnutí opouštějí mláďata hnízdo.
Alexandr malý se dožívá cca. 25 let. Je to hlučný pták, často se ozývá vřískavým "krí-krí-krí"

Mutace

Při chovu Alexandrů malých vzniklo především několik barevných mutací, které jsou u chovatelů velice časté. Z původní zelené vzniklo několik jiných zbarvení jako např. žlutá, čistě bílá (bez obojku), pastelově modrá, isabela s modrou, šedá, isabela s šedou, šedozelená, olivově zlatá a krémová mutace s červenýma očima. Nejžádanější a nejpopulárnější je však žlutá a modrá mutace.
Alexandr malý v Indii
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama