close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Alkouni, Alka malá, Papuchalk bělobradý, Chaluhy

6. listopadu 2010 v 8:46 |  Obratlovci

Alkoun úzkozobý

Alkoun úzkozobý (Uria aalge) je středně velkým druhem alky (délka 38-46 cm, rozpětí křídel 61-73 cm). V Evropě hnízdí na severozápadním pobřeží od Arktidy na jih po Bretaň ve Francii, severozápadní Španělsko a Portugalsko. Ve svatebním šatu je celý černý s bílým břichem, v prostém šatu má bílou hruď, krk, bradu a tváře. Dvakrát byl pozorován také v České republice.

Určování

Alkoun úzkozobý v prostém šatu
Ve všech šatech je obtížně odlišitelný od příbuzného alkouna tlustozobého (Uria lomvia). K hlavním rozlišovacím znakům patří delší, štíhlejší zobák, čárkované boky a v zimě bílá plocha zasahující za oko.
Lomvi ringvi pho.jpg

Alka malá

Alka malá (Alca torda) je středně velký druh alky (délka 38-42 cm, rozpětí křídel 60-69 cm), hnízdící na pobřežních útesech severozápadní Evropy.
V únoru 1890 byli čtyři jedinci tohoto druhu střeleni u Hrušek na Vyškovsku; jde o jediné pozorování z území České republiky.
Alka malá v zimním šatu
Alka malá ve svatebním šatu
Alka malá ve svatebním šatu

Alkoun obecný

Alkoun obecný (Cepphus grylle) je středně velkým druhem alky (délka 32-38 cm, rozpětí křídel 49-58 cm). Dospělí ptáci ve svatebním šatu jsou celí černí s bílým polem v křídle. Dvakrát byl pozorován také v České republice.
Tystie1.jpg

Alkoun malý

Alkoun malý (Alle alle) je malým druhem alky (délka 19-21 cm, rozpětí křídel 34-38 cm), hnízdící v Arktidě. Jednou byl pozorován také v České republice.
AlleAlle 2.jpg

Papuchalk bělobradý

Papuchalk bělobradý (Fratercula arctica), známý též pod názvy papuchalk ploskozobý nebo severní, je malý mořský pták z čeledi alkovitých. Díky svému výrazně zbarvenému velkému zobáku je nazýván též mořským papouškem.

Popis

Papuchalk bělobradý dorůstá délky 26-29 cm a v rozpětí křídel měří 47-63 cm. Samci jsou zpravidla větší než samice, ale zbarvením se nijak viditelně neliší. Svrchu je převážně černý a ze spodní strany bílý s šedými až bílými tvářemi a oranžovočervenými končetinami. Zobák je velký 3-4 cm, trojúhelníkového tvaru, během hnízdního období jasně oranžový, modrý a žlutý. Papuchalk bělobradý se velmi podobá papuchalku černobradému (Fratercula corniculata), ale v porovnání s ním má odlišně zbarvený zobák.

Areál rozšíření

Hnízdí na pobřeží severní Evropy, Faerských ostrovů, Islandu a na východě Severní Ameriky, severně přitom zasahuje až po oblasti uvnitř Severního polárního kruhu, jižně pak po Francii a Maine. Zimní měsíce tráví na otevřeném moři daleko od pevniny - v Evropě během tohoto období jižně zasahuje až po Středozemní moře a v Severní Americe zase poSeverní Karolínu.

Způsob života

Potrava

Za potravou se potápí, a to až do hloubky 70 m; pod vodou, kde dokáže vydržet až 30 sekund, k plavání využívá svých silných křídel. Končetiny s plovacími blánami mu pak slouží jako kormidlo. Během hnízdního období se přitom při hledání kořisti může od hnízdiště vzdálit až 100 km. Živí se především malými druhy ryb, jakými jsou např. sledi, šproti nebo smáčky, požírá též zooplankton, různé korýše a měkkýše. Má přitom zvláštně přizpůsobenou horní čelist zobáku a jazyk, které má poseté spoustou drobných trnů umožňujících držení i více než 30 rybek najednou.

Hnízdění

Papuchalci bělobradí pohlavně dospívají ve věku 4-5 let, jsou monogamní a hnízdí v koloniích. Využívají přitom převážně nor vyhloubených na travnatých svazích, ale hnízdí též mezi skalami nebo balvany. Na úpravě budoucího hnízda, které později vystýlají trávou, peřím nebo mořskými řasami, se podílí především samec.
V každé snůšce je jen jedno vejce, na jehož 39-45 denní inkubaci se podílí oba rodiče. Mláďata jsou pak opeřena asi ve věku 49 dnů. V tomto věku opouští hnízdo opouští a hned se vydávají do moře.

Predátoři

Mezi predátory papuchalka bělobradého patří především racek mořský (Larus marinus) a chaluha velká (Stercorarius skua), ale také krysy, kočky, psi nebo lišky. Menší racci, jakým je např. racek stříbřitý (L. argentatus) pak často plení hnízda a dospělým ptákům kradou i již ulovenou kořist.

Početnost

Populace těchto ptáků byla kvůli lovu a vybírání hnízd během 19. století výrazně redukována. Ačkoli je lovným druhem v některých oblastech až dodnes, mnohem vážněji jej v současné době ohrožují především noví, zavlečení predátoři (koček, psů, krys), znečišťování moří jedovatými látkami, rybolov a klimatické změny, které vedou k výraznému nedostatku potravy.
Papuchalk s kořistí
Dospělý pták ve svatebním šatě, Skotsko

Chaluha velká

Chaluha velká (Stercorarius skua) je největším evropským druhem chaluhy; od ostatních evropských druhů se mimo jiné liší absencí sezónní variability opeření.

Popis

Dospělí ptáci jsou tmavohnědí, často s tmavější čepičkou (čelo a temeno) a výrazně bílými kořeny ručních letek, které tvoří v letu v křídlech nápadná bílá pole. Mladí ptáci jsou podobně zbarveni, bez výrazně tmavšího čela a temene.

Rozšíření

Chaluha velká hnízdí pouze v oblasti severního Atlantského oceánu na Islandu, Faerských ostrovech, Shetlandách,Orknejích a pobřeží severního Skotska. V posledních letech zahnízdily také na Špicberkách a v severním Norsku. Po vyhnízdění se většina ptáků přesunuje do jižnějších oblastí Atlantiku od Biskajského zálivu po západní Afriku, zčásti do západního Středomoří a výjimečně na západ po pobřeží Ameriky. Vzácně zaletuje do vnitrozemí včetněČeské republiky, kde byla zjištěna patnáctkrát.
Chaluha velká

Chaluha antarktická

Chaluha antarktická (Stercorarius maccormicki) je jedním z jižních druhů chaluh, řazených někdy do rodu Catharacta. Ze všech jižních chaluh je nejsubtilnější. Podobá se chaluze velké, vyskytuje se však ve třech barevných formách (světlé, přchodné a tmavé). Obvykle má tmavou svrchní část těla, kontrastující se světlou spodinou; ptáci tmavé formy mají světlé líce a zadní stranu krku. Chaluha antarktická hnízdí cirkumpolárně podél celého pobřeží Antarktidy. Zčásti tažný druh - dospělí ptáci jsou spíše potulní, mladí ptáci táhnou přes rovník do severních částí Tichého oceánu, Atlantského oceánu (západního) a snad i Indického oceánu.
Chaluha antarktická

Chaluha chilská

Chaluha antarktická (Stercorarius maccormicki) je středně velkým jižním druhem chaluh, řazených někdy do rodu Catharacta. Podobá se jiným velkým chaluhám, od kterých se však liší skořicově hnědým zbarvením spodiny a spodních křídelních krovek. Hnízdí na obou pobřežích Jižní Ameriky (Chile, Argentina) na jih po Ohňovou zemi. Nehnízdí v Antarktidě. Mimo dobu hnízdění zaletuje na sever minimálně po Peru.
Chaluha chilská

Chaluha subantarktická

Chaluha subantarktická (Stercorarius antarcticus) je největším druhem jižních chaluh, řazených někdy do roduCatharacta. Je zbarvená podobně jako ostatní velké chaluhy, navíc má na zádech bílé skvrny. Hnízdí ve třech poddruzích v subantarktické oblasti, tedy na ostrovech severně od Antarktidy:
  • S. a. antarcticus hnízdí na Falklandských ostrovech a pobřeží Argentiny
  • S. a. hamiltoni hnízdí na dvou ostrovech jižního Atlantského oceánu (Tristan da Cunha a Goughův ostrov)
  • S. a. lonnbergi je nejrozšířenější, hnízdí prakticky cirkumpolárně na subantarktických ostrovech odAntarktického poloostrova přes jižní Atlantský a Indický oceán (mimo jiné Crozetovy ostrovy, Kergueleny) na východ po ostrovy oblasti Nového Zélandu (Chathamské ostrovy, Macquarie aj.).
Mimo hnízdní dobu se ptáci rozptylují po jižních mořích na sever po 30 stupeň jižní šířky (včetně Jižní Ameriky, jižní Afriky a Austrálie).

Výskyt v Evropě

Je možné, že migrační schopnosti tohoto druhu jsou podhodnocené. Dva jedinci, zaznamenaní v letech 2001 a 2002ve Velké Británii byli s pomocí analýzy mitochondriální DNA určeni jako zástupci tohoto druhu.
Chaluha subantarktická

Chaluha pomořanská

Chaluha pomořanská (Stercorarius pomarinus) je středně velkým druhem chaluhy s cirkumpolárním rozšířením.

Popis

Dospělý pták světlé formy
Dospělí ptáci se vyskytují ve dvou barevných formách. Jedinci tmavé formy jsou černohnědí, s různě výraznými hnědožlutými lícemi, zadní stranou krku a bílými kořeny ručních letek. Jedinci světlé formy mají bílou spodinu těla s tmavým pásem přes hruď, čelo a temeno jsou černohnědé, líce žluté. Nohy jsou světle šedé, zobák šedavý s tmavší špičkou. Světlá forma je asi 20× častější než tmavá. Střední ocasní pera mají u obou forem zvláštní lžícovitý tvar, zbytek ocasu přečnívají až o 2 cm. Mladí ptáci jsou obtížně rozlišitelní od ostatních menších druhů chaluh; jsou celkově hnědě zbarvení, s hustým proužkováním a bílými poli na kořenech ručních letek a krovek.

Rozšíření

Hnízdí cirkumpolárně v tundře severní polokoule. V době malé početnosti lumíků nehnízdí, dospělí ptáci se jen rozptýlí v oblasti hnízdišť. Tažný druh, táhne podél obou pobřeží Severní Ameriky a západního pobřeží Evropy na svá zimoviště v Mexickém zálivu a u pobřeží západní a jižní Afriky. V Tichém oceánu leží hlavní zimoviště v mořích u jihovýchodní Austrálie. V malých počtech se objevují také na západním pobřeží Jižní Ameriky a kolem Arabského poloostrova. Nepravidelně zaletuje do vnitrozemí včetně České republiky, kde byla po roce 1989 zjištěna nejméně sedmkrát.
Chaluha pomořanská, dvouletý pták

Chaluha příživná

Chaluha příživná (Stercorarius parasiticus) je středně velkým druhem chaluhy s cirkumpolárním rozšířením. 

Popis

Dospělý pták tmavé formy
Dospělí ptáci se vyskytují ve třech barevných formách. Jedinci tmavé formy jsou tmavohnědí, s černohnědou čepičkou a letkami, obvykle s žlutavými lícemi a zadní stranou krku. Jedinci světlé formy mají bílou spodinu těla s různě vyvinutým tmavým pásem přes hruď (může zcela chybět), čelo a temeno jsou černohnědé, líce žluté. Jedinci přechodné formy tvoří přechod mezi světlou a tmavou formou. Všechny formy mají bílé kořeny ručních letek, tvořící v křídle světlé pole. Nohy jsou černošedé, zobák šedavý s tmavší špičkou. Tmavá forma je typičtější, světlá je častější na severu areálu. Všichni dospělí ptáci mají střední ocasní pera špičatá, přesahující zbytek ocasu o 8-14 cm. Mladí ptáci jsou obtížně rozlišitelní od ostatních menších druhů chaluh; jsou celkově hnědě zbarvení, s hustým proužkováním a bílými poli na kořenech ručních letek.

Rozšíření

Hnízdí cirkumpolárně v arktických oblastech severní polokoule, poněkud jižněji než chaluha pomořanská a chaluha malá. V Evropě hnízdí na Islandu, Faerských ostrovech a ostrovech u pobřeží Skotska, mimo to také ve vnitrozemíNorska, Švédska a Finska. Tažný druh, zimoviště nejsou přesně známá, pravděpodobně leží ve vodách mírného pásu Atlantském a Tichém oceánu jižně rovníku; největší koncentrace byly pozorovány u pobřeží Jižní Ameriky azápadní Afriky. Nepravidelně zaletuje do vnitrozemí, včetně České republiky, kde byla po roce 1989 zjištěna nejméně čtyřikrát.
Chaluha příživná, světlá forma

Chaluha malá

Chaluha malá (Stercorarius longicaudus) je nejmenším druhem chaluhy s cirkumpolárním rozšířením. 

Popis

Dospělý pták v letu
Dospělí ptáci se vyskytují pouze ve světlé formě. Spodní část těla je vpředu bílá, za břichem postupně přechází do šedého zbarvení. Hřbet a křídelní krovky jsou světle hnědošedé, letky černavé (tímto kontrastním zbarvením křídel se liší od chaluhy pomořanské a chaluhy malé). Dalším charakteristickým znakem je absence bílých polí v křídlech, bílé jsou pouze ostny krajních dvou letek. Hlava je bílá s černou čepičkou a obvykle žlutavým nádechem lící. STřední ocasní pera jsou velmi dlouhá, přesahují zbytek ocasu o 15-25 cm. Mladí ptáci se vyskytují ve třech barevných formách (světlá, přechodná a tmavá), vždy jsou jednobarevně hnědí s výrazným proužkováním.

Rozšíření

Hnízdí cirkumpolárně v arktických oblastech severní polokoule, většinou na sever od severního polárního kruhu. Tažný druh. Přesné zimoviště není známo, rozptylují se zřejmě v mírných až subtropických vodách Atlantského aTichého oceánu. Nepravidelně zaletuje do vnitrozemí včetně České republiky, kde byla po roce 1989 zjištěna nejméně čtyřikrát.
Chaluha malá, dospělý pták
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama