Albatros stěhovavý
Albatros stěhovavý (Diomedea exulans) je velký mořský pták z čeledi albatrosovití. Vyskytuje se na všech oceánech jižní polokoule.
Popis
Albatros stěhovavý má velkou hlavu a dlouhý silný zobák. Albatros stěhovavý má největší rozpětí křídel ze všech současných ptáků, v průměru 3,1 m. Největší ověřené rozpětí činí 3,7 m, ale existují i zprávy o rozpětích přes osm metrů! Díky svým obrovským křídlům může albatros stěhovavý trávit dlouhé hodiny ve vzduchu. Při plachtění bez mávání křídel využívá klouzavosti až 27. Za den může nalétat až tisíc kilometrů.
Pták je na délku asi 1,35 m dlouhý a váží mezi 6 a 12 kg. Samice jsou o něco menší než samci. Zaznamenán je také první let jednoho mláděte, při kterém vážilo 16,1 kg.
Dospělí ptáci jsou bílí s černobílými křídly. Zabarvení se s věkem mění. Samci mají křídla bělejší, jen jejich konce jsou černé.
Ekologie
Albatros stěhovavý požírá zejména chobotnice, korýše a menší druhy ryb, vyhledává také uhynulé mořské živočichy plovoucí na hladině. Hnízdí v početných koloniích na mořských útesech. Kuželovité hnízdo, které staví z nejrůznější vegetace, může být v konečném stádiu až 0,5 m vysoké a 1 m široké.
Klade do něj jediné, světle zbarvené vejce s tmavším skvrněním, které je asi 10 cm dlouhé a na jehož inkubaci se střídavě podílejí oba rodiče. Mládě po vylíhnutí následně v jejich blízkosti setrvává celých 9 měsíců, což znamená, že pár může hnízdit maximálně jednou za dva roky. Albatros stěhovavý je poměrně dlouhověký pták, může se totiž dožít až 80 let.
Terej bílý
Terej bílý (Morus bassanus, dříve Sula bassana, Linné 1783) je mořský pták, z čeledi terejovitých, obývající tropické šířky Atlantiku a Tichého oceánu. Jeho přirozeným biotopem jsou především pobřežní vody.
Popis a způsob života
Popis
Terej bílý má hydrodynamické svalnaté tělo, silný krk, silné nohy a plovací blány. Více se zdržuje u pobřežínež na volné moři a je to zdatný letec. Proletuje pod hladinou vody několik metrů a hledá ryby nebohlavonožce. Když spatří kořist, dokáže se vrhnout do vody i z výšky 30 metrů, uchopí ji a vynoří se nad hladinu.
Kanadské pobřeží plné terejů
Má silný zobák a zvlášť utvářenou lebku s dutinami plněnýmivzduchem, což umožňuje takový silný náraz z velké výšky. Další přizpůsobení doplňují jejich vlastnosti, typické pro vodní ptáky.
Nemají žádné vnější nozdry, otvory jsou zakryty kostěnými přepážkami, takže, když se pták potápí, nevnikne jim mořská vodado ústní dutiny. Kořen horní čelisti zobáku je vyhnutý nahoru, a tak může terej dýchat. Kromě toho má vyvinuté nadočnicové solné žlázy, které vylučují koncentrovaný solný roztok, který proniká vnitřními nozdrami do ústní dutiny a odkapává ze zobáku. Tím se tělo zbavuje soli. Proto může terej požírat slané ryby a pít mořskou vodu. Dorůstá 65-74 cm. Dle francouzských zdrojů (Wikipedie, propagační materiály ptačí rezervace Sept illes) dospělí jedinci dosahují délky až 85-90 cm s rozpětím křídel až 165-180 cm; dosahují hmotnosti mezi 2,8 a 3,2 kg. Jedná se tedy o největšího mořského ptáka Evropy. Terej se v půměru dožívá 16 až 20 let.
Způsob letu
Za klidného počasí se Terej bílý pohybuje pomocí mohutného a pravidelného mávání křídel, ale jakmile se zvedne silný vítr, začne využívat proudění vzduchu a plachtěním se nechá unášet větrem. Mláďata po 45 dnech postupně opouštějí hnízda a slézají do moře. Zde stráví ještě nějakou dobu plaváním na povrchu vody, učí se lovit ryby a posilují svalstvo. Jakmile dosáhnou dostatečné síly a vzrůstu, naučí se létat a to vzletem z povrchu moře. Mladí jedinci pak odlétají na několik let na volné moře podél pobřeží, kde se jako mořští ptáci živí lovem ryb a postupně mění barvu z hnědé na bílou. Jakmile dosáhnou pohlavní zralosti, vracejí se v době páření na původní hnízdiště, kde přišli na svět a vyberou si partnera na celý život.
Stravování
Velice dramatický je pohled na tereje, jak se ve výškách vznáší ve větru a pak jakmile uvidí kořist, neočekávaně se vrhne dolu a jako šíp vysokou rychlostí (kolem 60 až 90 km/h) vlétne do moře (má tak ostrý zrak, že rozliší hejno ryb z výšky až 40 metrů). Dopad tereje do vody způsobí rázovou vlnu, která je schopna usmrtit ryby v okolí. Terejovi stačí svou kořist jen spolykat, dřív než dosáhne vodní hladiny. Proto se z vody vrací vždy s prázdným zobákem. Od francouzských rybářů, kteří jej u Bretaňských břehů ve 30. letech 20. století jako první pozorovali, z tohoto důvodu dostal jméno "Fou do Bassan" - čili "Blázen z Bassanu". Ve vzduchu jsou velice šikovní letci s ohromnou výdrží, ale vzlet a přistání jim způsobuje problémy. Při hnízdění na pobřežních ostrovech si vybírají místa, odkud se mohou vrhat dolů ze skály a nabrat plachtěním rychlost, z vodního povrchu vzlétají ztěžka, dlouhodobým máváním křídel spojeným s plácáním do vody. Z rovného zemského povrchu by pták ani nemohl vzlétnout, zlomil by si při tom křídla. Jejich hlavní kořistí jsou hlavně malé ryby jako makrely, sledě, tresky, smaček neskvrněný a také olihně.
Rozmnožování
Terej bílý je velmi společenský, sociální pták. Žije v koloniích na skalách a na malých ostrůvcích, kde se jich navzájem tísní tisíce. Je nutné uchovat jejich přibližný počet. V roce 1970 byla celková populace odhadována na 200 000 párů. Pokusy, při kterých se nechávali terejové hnízdit jen v malých skupinkách, selhaly, pravděpodobně hraje důležitou roli pro úspěšné vyvedení mláďat i sociální kontakt uvnitř kolonie mezi ptáky navzájem. Velmi společenský v době hnízdění, vytváří velmi husté kolonie. Na moři žijí ptáci v menších skupinkách. Na moři se chovají velmi tiše ale v době hnízdění tito ptáci spolu hodně komunikují pomocí hrdelních zvuků, vydávaných v pravidelných intervalech.
Oblast hnízdění tereje je omezena výhradně na oblast Atlantiku a Severního moře. V Severní Americe se nachází pouze 6 hnízdišť, a to na v zálivu Svatého Vavřince. Mezi nimi je na světě největší kolonie terejů s více než 60 000 páry na ostrově Bonaventure. Další kolonie se nacházejí britských ostrovech, na Islandu, vNorsku a ve Francii v Bretani na souostroví Sept-Îles (Côtes-d'Armor), na ostrově île Rouzic. Na poloostrově Saint-Kilda ve Skotsku hnízdí cca. 119 000 ptáků. V Bretani se odhaduje počet terejů na 52 000 na ostrově Rouzic.
Partnerský vztah zůstává trvalý po celý život. Každý pár "vlastní" a obhajuje malé stanoviště. Hnízda leží tak blízko vedle sebe, že se hnízdící ptáci navzájem dotýkají, když se protahují. Snůška obsahuje jediné vejce, na kterém sedí oba rodiče 43 až 45 dnů. Zvláštností je jak ptáci "sedí" na vejcích. K udržování dostatečné teploty používají své velké nohy, roztaženými plovacími blánami pták (jak samička tak samec) zakryje vejce i později potomka a chrání jej proti nepřízni počasí.
Hnízdění v hustě osídlených koloniích na pobřežních skaliskách nebo na skalnatých ostrovech. Doba hnízdění od dubna do července. Pár sameček-samička zůstává spolu po mnoho let, pravděpodobně na stálo. V průběhu obřadu páření se vzájemně uklánějí, třou se zobáky, natahují krky a křídla. Hnízdo tvoří zpočátku jednoduchá vrstva mořských řas, větviček a mechu, během let se hnízdo promění v opravdovou hromadu peří, odpadu z ryb a výkalů. Samice do hnízda snáší vždy pouze jedno vajíčko bílé barvy s namodralým nádechem. Zhruba po dobu 6 týdnů na vejci sedí střídavě samec i samička. Po vylíhnutí je mládě krmeno svými rodiči po dobu 90 dnů a ze své počáteční hmotnosti 70 gramů rychle přibírá, až dosáhne hmotnosti kolem 4 kilogramů.
Po skončení doby hnízdění se ptáci vracejí na moře, odlétají směremm na jih a rozptýlí se podél několika mořských pobřeží (Mexický záliv, Středozemní moře).
Terej modronohý
Terej modronohý (Sula nebouxii) je mořský pták z čeledi terejovitých. Dorůstá 76-84 cm a váží 1,3-1,8 kg, má hnědá křídla, hlavu a krk, bílou spodinu těla, žluté oči a modré končetiny, díky kterým získal i svůj název. Obě pohlaví jsou si velmi podobná, samci jsou pouze o něco menší a mají tmavší oči a světlejší končetiny. Hnízdí na skalnatých pobřežích Severní a Jižní Ameriky a na tropických a subtropických ostrovech, převážně pak na Galapágách. Živí se rybami, které loví nejčastěji střemhlavým útokem z výšky. Při námluvách samci široce roztahují křídla, vztyčují ocas a hlavu se zobákem namířeným vzhůru, "tančí" kolem samice a představují jí své modré končetiny. Samci s tmavšími končetinami jsou pro ně totiž atraktivnější. Je monogamní a hnízdí na zemi. Každá snůška čítá 1-3 světle modrá nebo zelená vejce, na kterých sedí asi 41 dnů.
Člunozobec africký
Člunozobec africký (Balaeniceps rex) je velký africký brodivý pták známý zvláště díky svému nápadně tvarovanému zobáku.
Popis
Na výšku dorůstá až 1,2 m s rozpětím křídel 2,33 m a hmotností kolem 5,6 kg. Dospělý pták je celý šedavě modrý s výjimkou hnědé spodní strany křídel s šedým pruhem. Nejnápadnějším znakem je jeho velký plochý zobák tvarem připomínající člun, díky kterému získal i svůj český rodový název. Nápadná je také světlá chocholka na hlavě. Samec se od samice zbarvením nijak viditelně neliší, mladí ptáci jsou hnědí.
Rozšíření
Člunozobec africký žije v rozsáhlých východoafrických bažinách, jezerech a močálech v rozmezí od Súdánu poZambii. Od roku 2004 je v Červeném seznamu IUCN zařazen do kategorie zranitelných druhů. Nejpočetnější populace žije zatím stále v Súdánu (více jak 5 000 jedinců), mezi další země, kde je člunozobec africký stále nejhojněji zastoupen, patří Uganda, Tanzanie, Zambie nebo Demokratická republika Kongo. Počet volně žijících jedinců však stále klesá.
Ekologie
Žije samotářským způsobem života, pomalu se prodírá rostlinnou vegetací rostoucí na březích bahnitých vod a vyhledává zvláště vodní živočichy jako jsou ryby, obojživelníci nebo želvy, často však útočí i na hady, ještěrky,hlodavce a mladé ptáky. Lov člunozobce afrického se podobá způsobu lovu volavek - důkladně prozkoumává své okolí a poté, co spatří kořist, se jí zmocní rychlým škubnutím hlavou. Za potravou se vydává zvláště v noci, přes den často vysedává a odpočívá na větvích stromů.
Hnízdo z rákosu a trávy si staví na zemi a ročně do něj obvykle klade 2, vzácněji i 3 vejce, na kterých sedí přibližně 30 dnů. Mláďata jsou na svých rodičích závislá i po opuštění hnízda a pohlavně dospívají ve 3. až 4. roce života. V zajetí se může dožít až 36 let.
Kladivouš africký
Kladivouš africký (Scopus umbretta) je středně velký brodivý pták se zvláštním dlouhým hustým hřebenem na hlavě. Na výšku měří 40-56 cm, váží kolem 450 gramů. Peří má tmavohnědé, nohy černé. Pohlaví jsou si velmi podobná.
Je rozšířen po celé Africe na jih od Sahary včetně Madagaskaru, částečně zasahuje též na Arabský poloostrov. Je stálý. Vyskytuje se v mokřinách a na rýžových políčkách. Zdržuje se osamoceně nebo v párech. Živí se podobně jako ostatní brodiví ptáci žábami (těmi především), rybami, hlodavci a podobnými malými živočichy.
Z větví, bahna a trávy staví obrovské hnízdo (až 100x těžší než je on sám) na stromě ve vidlici větví, které se, se svým až 2 metrovým průměrem jedná o největší zastřešené ptačí hnízdo světa. Samice do něj následně klade 3-6 vajec, na kterých sedí oba rodiče asi 30 dní. Hnízdo kladivouš používá každý rok a vždy ho o něco rozšíří. Vstup do hnízda však zůstává v jeho spodní části. Kladivouš má hlasité volání.