close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

9)Princ dvojí krve (část 2)

21. listopadu 2010 v 12:54 |  Harry Potter a Princ dvojí krve
"Jedna nepatrná lahvička nápoje felix felicis," upřesnil Křiklan, vytáhl z kapsy miniaturní skleněnou nádobku se zátkou a ukázal ji kolem dokola, "představuje dostatečnou dávku na dvanáct hodin štěstí. Od svítání do soumraku se odměněnému bude dařit ve všem, o co se pokusí.
Ovšem pozor, musím vás varovat! Felix felicis je v organizovaných soutěžích pokládán za zakázanou látku… například ve sportovním zápolení, při zkouškách nebo při volbách. Vítěz ho tedy smí použít jen za zcela obyčejného dne… a sám se přesvědčí, jak se z toho obyčejného dne stane den neobyčejný!
Nuže tedy," přešel Křiklan náhle k odměřenému tónu, "jak můžete moji báječnou cenu získat? Prostě tak, že si nalistujete stranu deset Přípravy lektvarů pro pokročilé. Zbývá nám ještě něco přes hodinu, což by měl být dostatek času, abyste se pokusili připravit alespoň trochu slušný odvar živoucí smrti. Vím, že je složitější než všechno, co jste zkoušeli doposud, a nečekám také od nikoho úplně dokonalý výsledek. Ten, kdo uvaří nejlepší lektvar, ale vyhraje tady malého felixe. Tak do toho!"
Ozvalo se šoupání a skřípění, jak k sobě každý přitahoval svůj kotlík, a několik hlasitých cvaknutí, když všichni začali na misky vah nakládat závaží. Nikdo však nepromluvil. Soustředění v učebně bylo téměř hmatatelné. Harry viděl, jak Malfoy horečně otáčí stránky svých Příprav lektvarů pro pokročilé - bylo nad slunce jasnější, že mu na získání toho šťastného dne doopravdy záleží. Harry se rychle sklonil nad otřepanou učebnici, kterou mu Křiklan půjčil.
Znechuceně zjistil, že předchozí majitel všechny stránky počmáral, až byly jejich okraje stejně černé jako potištěný střed. S nosem doslova zabořeným do knihy pracně luštil jednotlivé přísady (i u nich si předchozí majitel udělal několik poznámek a občas dokonce něco vyškrtl) a pak se rozběhl ke školní skříni, aby si v ní vyhledal vše potřebné. Když spěchal zpět ke kotlíku, všiml si, že Malfoy jako o závod krájí kořínky baldriánu.
Všichni se neustále rozhlíželi a sledovali počínání ostatních spolužáků - to byla na hodinách lektvarů výhoda a zároveň i nevýhoda, protože bylo těžké udržet vlastní práci v tajnosti. Během deseti minut celou učebnu zaplnily namodralé výpary. Vypadalo to, že nejdál to opět dotáhne Hermiona. Její lektvar už připomínal "hustou kapalinu barvy černého rybízu", kterou učebnice charakterizovala jako ideální polotovar.
Když Harry dokrájel kořínky, znovu se sklonil ke knize. Už ho vážně začínalo dopalovat, jakou ho stojí námahu vyluštit potřebné pokyny pod všemi těmi pitomými čmáraninami předchozího majitele. Ten z jakéhosi neznámého důvodu nesouhlasil s doporučením, že se má fazolka dřímalky nakrájet, a zapsal si vlastní odlišný postup:
Rozdrtit plochou čepelí stříbrné dýky! Získá se tak víc šťávy než při krájení.
"Pane profesore, myslím, že jste znal mého dědečka, Abraxase Malfoye, že?"
Harry zvedl oči. Křiklan právě procházel kolem zmijozelského stolu.
"Ano," přisvědčil, na Malfoye se přitom ale ani nepodíval. "Zarmoutilo mě, když jsem slyšel, že zemřel, i když to samozřejmě nebylo nic neočekávaného. Dračí spalničky v jeho věku…"
A s těmito slovy od Malfoyova stolu odešel. Harry se s potměšilým úsměvem opět shrbil nad svým kotlíkem. Malfoy zjevně očekával, že se k němu profesor zachová stejně jako k Harrymu nebo Zabinimu, a možná dokonce doufal, že u něho získá podobnou protekci, na jakou si zvykl od Snapea. Vypadalo to ale, že bude-li chtít vyhrát lahvičku s nápojem štěstí, nemůže se spoléhat na nic kromě vlastního nadání.
Z krájení dřímalkové fazolky se vyklubal pořádně těžký úkol. Harry se otočil k Hermioně.
"Smím si půjčit tvůj stříbrný nůž?"
Hermiona podrážděně přikývla a vůbec neodtrhla oči od svého lektvaru, který si stále držel tmavě nachovou barvu, ačkoli podle učebnice už měl pomalu přecházet ve světlefialový odstín.
Harry fazolku rozmáčkl plochou čepelí nože. Užasl, kolik se z ní okamžitě uvolnilo šťávy, a vůbec nechápal, jak jí vůbec mohla jedna scvrklá fazolka obsahovat tak velké množství. Rychle všechnu šťávu přidal do kotlíku a s překvapením sledoval, jak obsah ihned bledne v přesně odpovídající odstín fialové, jaký popisovala učebnice.
Harryho zlost na předchozího majitele učebnice jako zázrakem vyprchala. S přimhouřenýma očima teď luštil další řádku pokynů. Podle učebnice měl lektvar míchat proti směru hodinových ručiček, dokud nebude průzračný jako voda. Podle připsaných poznámek předchozího majitele měl ovšem po každém sedmém zamíchání proti směru hodinových ručiček přidat jedno po směru. Že by ten člověk měl pravdu i podruhé?
Harry míchal proti směru hodinových ručiček, pak zatajil dech a zamíchal jednou opačným směrem. Účinek se dostavil okamžitě. Lektvar nabyl tu nejsvětlejší růžovou barvu.
"Jak to děláš?" vyzvídala rozčileně Hermiona, která už byla v obličeji úplně rudá a vlasy měla od výparů z kotlíku rozčepýřené jako vrabčí hnízdo. Její lektvar si tvrdošíjně zachovával nachovou barvu.
"Zamíchej jednou po směru hodinových ručiček…"
"Nene, v učebnici se píše proti směru!" vyštěkla.
Harry pokrčil rameny a míchal dál po svém. Sedmkrát proti směru hodinových ručiček, jednou po směru, přestávka… sedmkrát proti směru, jednou po směru…
Ron na protější straně stolu polohlasně květnatě klel - barva jeho lektvarů připomínala tekutou lékořici. Harry se rozhlédl. Pokud viděl, nikomu jinému lektvar nezesvětlal jako jemu. Pocítil příliv radostné pýchy, tedy něco, co ho ve zdejší sklepní učebně rozhodně ještě nikdy nepotkalo.
"A pozor - konec!" zvolal Křiklan. "Přestaňte míchat, prosím."
Pomalu začal procházet mezi stoly a nahlížel do jednotlivých kotlíků. Nijak se k jejich obsahu nevyjadřoval, tu a tam ale některý lektvar zamíchal nebo k němu přičichl. Konečně dospěl ke stolu, u něhož seděli Harry, Ron, Hermiona a Ernie. Lítostivě se pousmál, když viděl Ronovu asfaltově černou břečku, Ernieho tmavomodrý odvar přešel bez povšimnutí a Hermionin lektvar ocenil uznalým pokývnutím. Pak spatřil Harryho dílo a po tváři se mu rozlil výraz nevěřícného potěšení.
"Jednoznačný vítěz!" zahlaholil na celé sklepení. "Výborně, Harry, výborně! Bože dobrý, je zcela zřejmé, že jste zdědil matčino nadání, ta to s lektvary vždycky uměla, ta naše Lily! Tady máte, berte - jedna lahvička nápoje felix felicis, jak jsem slíbil, a užijte ho moudře!"
Harry si maličkou lahvičku zlatavé tekutiny zastrčil do náprsní kapsy a pocítil zvláštní směsici rozkoše, když viděl zuřivé výrazy zmijozelských, a provinilosti před zklamanou Hermionou. Ron prostě vyjeveně zíral.
"Jak jsi to dokázal?" vyptával se šeptem Harryho, když odcházeli ze sklepení.
"Nejspíš jsem měl štěstí," prohlásil, protože nedaleko, na doslech byl Malfoy.
Jakmile však seděli u večeře ve spolehlivém ústraní nebelvírského stolu, cítil se Harry natolik v bezpečí, že to oběma přátelům prozradil. Hermionin obličej se ovšem s každým jeho slovem víc a víc měnil v kámen.
"Ty si nejspíš myslíš, že to byl podvod?" zeptal se jí ublíženě.
"No, nebyla to zrovna tvoje vlastní práce, co říkáš?" odsekla odměřeně.
"Jen se řídil jinými pokyny než my," poznamenal Ron. "Mohlo to taky skončit katastrofou, nemyslíš? Harry ale zariskoval a vyplatilo se mu to." Povzdechl si. "Taky mohl Křiklan dát tu učebnici mně, ale ne, já dostal jinou, do které nikdo nikdy nic nenapsal. Kterou někdo leda pozvracel, podle toho, jak vypadá stránka dvaapadesát, ale -"
"Tak moment!" zaznělo Harrymu těsně za levým uchem a zároveň také ucítil závan oné květinové vůně, kterou postřehl v Křiklanově sklepení. Ohlédl se a zjistil, že se k nim připojila Ginny. "Slyšela jsem správně? Ty se vážně řídíš příkazy, které někdo napsal do nějaké knihy, Harry?"
Tvářila se vyplašeně a rozzlobeně. Harry okamžitě pochopil, na co si vzpomněla.
"To nic není," uklidňoval ji tlumeně. "Nejde o nic takového, jako byl Raddleův deník. Je to jen stará učebnice, do které někdo čmáral."
"Ty ale děláš, co se v ní píše?"
"Vyzkoušel jsem jen pár rad napsaných na okraji stránek, vážně, Ginny, nejde o nic podezřelého…"
"Na tom, co Ginny říká, něco je," přerušila ho Hermiona a okamžitě ožila. "Měli bychom si ověřit, jestli se v ní neskrývá něco zlého. Všechny ty podivné rady - kdo ví, co za tím vězí?"
"Hele, nech toho!" vyjel na ni rozhorleně Harry, když mu z brašny vytáhla Přípravy lektvarů pro pokročilé a zvedla hůlku.
"Specialis revelio!" pronesla a prudce klepla na přední desku učebnice.
Nestalo se vůbec nic. Stará učebnice prostě zůstala ležet na stole, pořád stejně ohmataná a s oslíma ušima.
"Už jsi skončila?" vyštěkl popuzeně Harry. "Nebo si chceš počkat, jestli nezačne dělat salta nazad?"
"Zdá se, že je v pořádku," připustila Hermiona, dál se ale na ni podezřívavě dívala. "Totiž, opravdu je to zřejmě jen… jen učebnice."
"Fajn. Takže si ji zase vezmu," prohlásil Harry a popadl knihu ze stolu, ta mu ale vyklouzla a s rozevřeným hřbetem spadla na zem.
Nikdo si toho nevšiml. Harry se sehnul, aby učebnici zvedl, a když se nad ní skláněl, všiml si, že dole na zadní straně desek je něco naškrábané stejným drobným, hustým písmem jako rady, díky nimž vyhrál felix felicis - lahvičku, kterou měl nyní bezpečně schovanou v páru ponožek ve svém kufru nahoře v ložnici.

Tato kniha je majetkem
Prince dvojí krve
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama