close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

9)Princ dvojí krve (část 1)

21. listopadu 2010 v 12:54 |  Harry Potter a Princ dvojí krve
Princ dvojí krve  
Druhý den ráno se Harry a Ron setkali s Hermionou před snídaní ve společenské místnosti. Harry doufal alespoň v nějakou podporu své teorie, a tak Hermioně hned vypověděl, co slyšel Malfoye říkat ve spěšném vlaku do Bradavic.
"To se ale samozřejmě jen vytahoval před Parkinsonovou, nemyslíš?" vložil se do toho Ron dřív, než Hermiona stačila říct svůj názor.
"No," zatvářila se nejistě, "já nevím… bylo by to Malfoyovi podobné, vždycky chce vypadat důležitější, než doopravdy je… Ale takhle moc si vymýšlet by si snad nedovolil…"
"No právě," chytil se jejích slov Harry, nemohl ale svou teorii dál rozvinout, protože kolem bylo příliš mnoho zvědavců, kteří se jim pokoušeli naslouchat. Jiní zas na něj nepokrytě zírali, zakrývali si ústa rukou a něco si špitali.
"Neukazuj na nikoho prstem, nevychovanče!" vyjel Ron na jednoho obzvlášť drobného prvňáčka, když se postavili do fronty a chystali se vylézt otvorem v portrétu. Chlapec, který právě koutkem úst sděloval kamarádovi něco o Harrym, v tu ránu zrudl a vyplašeně proskočil otvorem ven. Ron se tiše uchechtl.
"Je to senzace, být v šestém ročníku. A ještě ke všemu budeme mít letos spousty volného času! Celé hodiny můžeme klidně prosedět tady nahoře a mít veget."
"Ten čas budeme potřebovat k učení, Rone!" napomenula ho Hermiona, když společně vykročili chodbou.
"Jasně, ale ne dnes," odsekl Ron. "Počítám, že dnes to bude náramná pohodička."
"Počkej moment!" vyštěkla najednou Hermiona a nataženou rukou zahradila cestu kolemjdoucímu studentovi čtvrtého ročníku, který se ji chystal předejít a v ruce pevně svíral citrónově zelený kotouč. "Hryzavá házedla jsou zakázaná, dej to sem," vyzvala ho přísně. Chlapec jí s ublíženým výrazem podal vztekle vrčící hračku, proklouzl pod její nataženou rukou a rozběhl se za kamarády. Ron počkal, dokud jim nezmizel z očí, a pak házedlo vytrhl Hermioně z ruky.
"Senzace, přesně takové jsem vždycky chtěl mít."
Hermioniny protesty zanikly v hlasitém zahihňání. Levandule Brownová zjevně považovala Ronovu poznámku za náramně legrační. Ještě pořád se smála, když je míjela, a ohlédla se po Ronovi přes rameno. Ron se zatvářil značně samolibě.
Strop Velké síně svítil jasnou modří a byl poset drobnými načechranými obláčky, přesně jako obdélníkové výseče oblohy, které bylo vidět vysokými, svisle dělenými okny. Pustili se do ovesné kaše a slaniny s vejci a Harry s Ronem při jídle vyprávěli Hermioně o nepříjemném rozhovoru, který měli předchozího večera s Hagridem.
"To si vážně myslí, že budeme dál chodit na péči o kouzelné tvory?" namítla znepokojeně. "Nikdo z nás přece nikdy neprojevil žádné… no… víte, jak to myslím… žádné nadšení."
"Jenže v tom je právě ten problém, ne?" zahučel Ron a spolkl naráz celé sázené vejce. "Zrovna my tři jsme se na hodinách nejvíc snažili, protože máme Hagrida rádi. Hagrid si ale myslí, že máme rádi ten pitomý předmět, co učí. Myslíte, že v něm vůbec někdo chce pokračovat na OVCE?"
Harry s Hermionou se ani nenamáhali se zbytečnou odpovědí. Oba velice dobře věděli, že o další studium péče o kouzelné tvory nebude mít z jejich ročníku zájem nikdo. Vyhýbali se Hagridovým pohledům a jen rozpačitě mu oplatili veselé zamávání, když o deset minut později odcházel od učitelského stolu.
Po snídani zůstali sedět na svých místech a čekali, až k nim od učitelského stolu sejde profesorka McGonagallová. Rozdílení rozvrhů bylo v tomto školním roce složitější než obvykle, protože si profesorka McGonagallová nejprve potřebovala ověřit, že u zkoušek NKÚ všichni u zvolených předmětů dosáhli hodnocení požadovaného pro další studium na OVCE.
Hermiona byla okamžitě přijata ke studiu kouzelných formulí pro pokročilé, obrany proti černé magii, přeměňování, bylinkářství, věštění z čísel, starodávných run a lektvarů a bez otálení vyrazila hned na první hodinu starodávných run. Nevillovi trval zápis do nového ročníku o něco déle. Kulatý obličej se mu stáhl úzkostí, když sledoval, jak profesorka McGonagallová prochází jeho přihlášku a porovnává ji s výsledky NKÚ.
"Bylinkářství je bez problémů," prohlásila. "Profesorka Prýtová vás s hodnocením vynikající z NKÚ ráda znovu uvidí. A nad očekávání vás kvalifikuje i pro obranu proti černé magii. Problém je ovšem s přeměňováním. Je mi líto, Longbottome, ale hodnocení přijatelné vám doopravdy nestačí k tomu, abyste pokračoval dál na OVCE. Nedomnívám se prostě, že byste byl s to zvládnout předepsané osnovy."
Neville svěsil hlavu. Profesorka McGonagallová si ho prohlížela skly svých hranatých brýlí.
"Proč vlastně chcete pokračovat právě v přeměňování? Nikdy jsem neměla dojem, že by se vám nějak zvlášť zamlouvalo."
Neville se zatvářil utrápeně a zahučel cosi, v čem bylo rozumět jen "…babička chce…"
"Pff," odfoukla si profesorka McGonagallová. "Je nejvyšší čas, aby se vaše babička naučila být hrdá na vnuka, kterého má, a ne na toho, kterého by podle svých představ ráda měla - obzvlášť poté, co se přihodilo na ministerstvu."
Neville celý zrůžověl a začal zmateně pomrkávat - profesorka McGonagallová mu ještě nikdy nesložila žádnou poklonu.
"Je mi líto, Longbottome, ale do svého kurzu na OVCE vás přijmout nemohu. Tady ale vidím, že jste byl hodnocen nad očekávání v kouzelných formulích - tak co kdybyste zkusil OVCE z formulí?"
"Babička si myslí, že formulemi bych si to moc ulehčoval," zamumlal Neville.
"Zapište si formule," navrhla profesorka McGonagallová, "a já napíšu Augustě pár řádek. Vysvětlím jí, že jen proto, že ona z formulí u NKÚ propadla, nejde nevyhnutelně o zbytečný předmět." Nepatrně se pousmála, když viděla, jak se Nevillův obličej nevěřícně rozzářil potěšeným úžasem, klepla špičkou hůlky do nevyplněného rozvrhu a podala ho Nevillovi nyní už s podrobným rozpisem jeho nových studijních předmětů.
Poté se obrátila k Parvati Patilové, kterou ze všeho nejvíc zajímalo, jestli jasnovidectví bude i nadále učit ztepilý kentaur Firenze.
"Ten si letos výuku rozdělil napůl s profesorkou Trelawneyovou," vysvětlovala profesorka McGonagallová a do hlasu se jí vloudil nepatrný nesouhlasný podtón. Bylo všeobecně známo, že jasnovidectvím jakožto studijním předmětem hluboce pohrdá. "Šestý ročník dostala profesorka Trelawneyová."
Když se Parvati o pět minut později vydala na hodinu jasnovidectví, tvářila se trochu jako zmoklá slepice.
"Tak dál - Potter, Potter…" pokračovala profesorka McGonagallová, nahlédla do svých poznámek a otočila se k Harrymu. "Kouzelné formule, obrana proti černé magii, bylinkářství, přeměňování… to všechno je v pořádku. Musím říct, že mě vaše známka z přeměňování potěšila, Pottere, velice mě potěšila. Proč jste se ale nepřihlásil k dalšímu studiu lektvarů? Myslela jsem, že vaším cílem je stát se bystrozorem."
"To také bylo, ale sama jste říkala, že bych musel být při NKÚ vynikající, paní profesorko."
"To ovšem platilo, dokud lektvary vyučoval profesor Snape. Profesor Křiklan na rozdíl od něj zcela ochotně přijímá do kurzu na OVCE i studenty, kteří byli u NKÚ hodnoceni nad očekávání. Chcete tedy s lektvary pokračovat?"
"Ano," přisvědčil Harry, "jenže jsem si nekoupil učebnice, žádné přísady ani…"
"Nepochybuji o tom, že profesor Křiklan najde něco, co by vám půjčil," ujistila ho profesorka McGonagallová. "Jsme domluveni, Pottere, tady máte rozvrh. Mimochodem… už se přihlásilo dvacet zájemců, kteří by chtěli zkusit štěstí v nebelvírském famfrpálovém týmu. Dám vám jejich seznam, až bude kompletní, a můžete uspořádat konkurz, kdykoli se vám to bude hodit."
O několik minut později byl i Ron zapsaný ke studiu stejných předmětů jako Harry a oba společně odešli od stolu.
"Podívej," jásal Ron a prohlížel si svůj rozvrh, "teď máme volnou hodinu… a po přestávce další… a ještě jednu po obědě… senzace!"
Vrátili se do společenské místnosti, v níž nebyl nikdo kromě půltuctů studentů sedmého ročníku; nechyběla mezi nimi ani Katie Bellová, jediná zbývající členka původního nebelvírského famfrpálového týmu z doby, kdy se k němu Harry v prvním ročníku připojil.
"Říkala jsem si, že to určitě dostaneš ty, gratuluju," zavolala a ukázala na kapitánský odznak, který měl Harry na prsou. "Dej mi vědět, na kdy svoláš konkurz."
"Nemluv hlouposti," vyhrkl Harry, "tebe si přece zkoušet nemusím, hrajeme spolu už pět let…"
"Takhle bys začínat neměl," zarazila ho varovně Katie. "Nemůžeš vědět, jestli mezi těmi novými není někdo mnohem lepší než já. Už hodně dobrých týmů skončilo fiaskem jen proto, že v nich kapitáni drželi pořád stejné staré tváře, nebo do nich přibírali svoje kamarády…"
Ron poněkud zrozpačitěl a začal si hrát s hryzavým házedlem, které Hermiona zabavila studentovi čtvrtého ročníku. Házedlo kroužilo po společenské místnosti, vrčelo a pokoušelo se zabořit zuby do čalouněného obložení stěn. Křivonožka je sledoval žlutýma očima a prskal, kdykoli se k němu příliš přiblížilo.
O hodinu později jen neradi opustili prosluněnou společenskou místnost a sešli o čtyři patra níž, do učebny obrany proti černé magii. Hermiona už se tlačila přede dveřmi, náruč měla plnou těžkých učebnic a tvářila se sklíčeně.
"Dostali jsme z run hroznou spoustu domácích úkolů," postěžovala si úzkostlivě, když se k ní Harry s Ronem připojili. "Čtyřiceticentimetrové pojednání, k tomu dva překlady, a tohle všechno musím do středy přečíst!"
"Smůla," zívl Ron.
"Jen počkej," odsekla naštvaně. "Vsadím se, že Snape nám taky naloží."
Ještě ani nedořekla a dveře učebny se otevřely. Na chodbu vyšel Snape, jehož bledá tvář byla jako vždy zarámovaná dvěma závoji mastných černých vlasů. Shromáždění studenti okamžitě zmlkli.
"Dovnitř," zavelel Snape.
Když vešli, Harry se rozhlédl po učebně. Snape už stačil celé místnosti vtisknout vlastní osobitý ráz - panovalo v ní větší přítmí než obvykle, protože přes okna byly zatažené závěsy, a jediným osvětlením byly svíce. Stěny zdobily nové obrazy, na nichž byli ve většině případů zachyceni lidé trpící zjevně bolestmi: byli zohyzděni strašlivými zraněními, nebo měli podivně zdeformované různé části těla. Když si sedali a rozhlíželi se po těch odpudivých temných výjevech, nikdo nepromluvil.
"Zatím jsem vám nenařídil, abyste si vytáhli učebnice," promluvil Snape, když zavřel dveře a přešel ke katedře, za níž se postavil čelem k třídě. Hermiona honem hodila zpět do brašny svoji učebnici Jak čelit hrozbě bez tváře a brašnu schovala pod židli. "Chci vám něco říct a chci, abyste mi věnovali plnou pozornost."
Přelétl černýma očima jejich zvednuté hlavy a u Harryho se zastavil o zlomek vteřiny déle než u ostatních.
"Jestli se nemýlím, měli jste na tento předmět dosud pět učitelů."
Jestli se nemýlíš… jako bys je všechny neviděl přicházet a odcházet, Snape, a jako bys nedoufal, že příště přijdeš na řadu ty, pomyslel si rozhořčeně Harry.
"Všichni tito učitelé přirozeně měli vlastní metody a priority. Vzhledem k tomu, jaký to ve vás muselo zanechat zmatek, mě překvapuje, že se tolika z vás podařilo složit z tohoto předmětu zkoušku NKÚ. A ještě překvapenější bych byl, kdybyste všichni dokázali zvládnout učivo na OVCE, které bude podstatně náročnější."
Snape začal přecházet podél učebny a ztišil hlas; studenti natahovali krky, otáčeli se za ním a sledovali ho očima.
"Formy černé magie," pokračoval Snape, "jsou četné, rozmanité, proměnlivé a věčné. Boj proti nim se podobá boji s mnohohlavou nestvůrou - kdykoli přeseknete některý z jejích krků, naroste jí hlava ještě zuřivější a vychytralejší, než byla ta stará. Bojujete proti silám, které nemají pevnou podobu, jsou přizpůsobivé a nezničitelné."
Harry na Snapea užasle zíral. Bylo nepochybně v pořádku, když někdo černou magii respektoval jako nebezpečného nepřítele, ale něco úplně jiného přece bylo mluvit o ní jako nyní Snape, s láskyplnou něhou.
"Vaše obrana," Snape zvýšil o něco hlas, "musí proto být stejně přizpůsobivá a vynalézavá jako magie, o jejíž zničení usilujete. Podle těchto výjevů," ukazoval postupně na obrazy, kolem nichž procházel, "si můžete udělat poměrně jasnou představu o tom, co se stane nešťastníkům, kteří jsou například zasaženi kletbou Cruciatus" (mávl rukou směrem k čarodějce, která zjevně křičela nesnesitelnou bolestí), "kteří se stanou obětí mozkomorova polibku" (kouzelník s prázdnýma očima ležící zhroucený u zdi a stočený do klubíčka), "nebo vyprovokují k útoku proti sobě neživého" (krvavá kaše na zemi).
"Je tedy pravda, že byli spatřeni neživí?" zeptala se pisklavým hláskem Parvati Patilová. "Znamená to, že jich určitě používá?"
"V minulosti Pán zla neživých skutečně užíval," odpověděl Snape, "což znamená, že je radno předpokládat, že jich může použít znovu. Takže…"
Vracel se po druhé straně učebny ke katedře a celá třída opět sledovala, jak za ním při chůzi vlaje tmavý hábit.
"…jestli se nemýlím, s používáním neverbálních zaklínadel nemáte dosud žádné zkušenosti. Jaké jsou výhody neverbálního zaklínadla?"
Hermionina ruka vystřelila do vzduchu. Snape si dal načas a nejdříve se rozhlédl po všech ostatních, aby se ujistil, že nemá na vybranou. Teprve pak ji stroze vyzval: "Tak prosím, slečno Grangerová."
"Vašemu protivníkovi se předem nedostane varování, jaké kouzlo se chystáte provést," odpověděla Hermiona, "čímž získáte zlomek vteřiny ve svůj prospěch."
"Odpověď prakticky slovo od slova odpapouškovaná z Příručky kouzelných slov a zaklínadel pro šestý ročník," odtušil přezíravě Snape (v koutě učebny se Malfoy hlasitě uchechtl), "ale v podstatě správná. Ano, ti, kdo zvládnou používání kouzel bez hlasitě vykřikovaných formulí, získávají pro sebe při vrhání kleteb a zaklínadel výhodu překvapení. Nedokážou to samozřejmě všichni kouzelníci, je to otázka soustředění a duševní síly, kterou někteří z nich," znovu zlomyslně ulpěl pohledem na Harrym, "postrádají."
Harrymu bylo jasné, že Snape vzpomíná na katastrofální hodiny nitrobrany, které mu dával loni. Neuhnul mu však pohledem, naopak, zlostně na Snapea zíral tak dlouho, dokud neodvrátil oči on.
"Nyní se rozdělíte na dvojice," pokračoval. "Jeden z každé dvojice se bude snažit na svého partnera seslat kletbu, aniž by promluvil. Druhý se rovněž beze slova pokusí jeho kletbu odvrátit. Dejte se do toho."
Přestože o tom Snape nevěděl, naučil Harry předchozího roku přinejmenším polovinu třídy (všechny, kteří byli členy BA), jak se správně provádí štítové kouzlo. Nikdo z nich se ovšem dosud nepokusil použít toto kouzlo beze slov, takže došlo v následujících minutách k četným pokusům o švindlování. Mnozí studenti nevyslovovali zaklínadla nahlas, jen šeptali. Jako obvykle se po deseti minutách Hermioně podařilo odrazit Nevillovo tiše zahuhlané huspeninové zaklínadlo, aniž by vyřkla jediné slovo. Harry si hořce pomyslel, že u kteréhokoli nezaujatého učitele by podobný úspěch nepochybně Nebelvíru vynesl dvacet bodů, Snape to ovšem přešel zcela bez povšimnutí. Procházel mezi nacvičujícími dvojicemi, víc než kdy jindy podoben přerostlému netopýrovi, pak se zastavil a sledoval, jak se se svým úkolem potýkají Harry a Ron.
Ron, který měl seslat kletbu na Harryho, v obličeji celý zrudl a rty pevně tiskl k sobě, aby odolal pokušení vyřknout slova zaklínadla nahlas. Harry se zdviženou hůlkou stál jako na trní a chystal se odrazit útok, který zřejmě nikdy neměl přijít.
"To je k pláči, Weasley," poznamenal po chvíli Snape. "Počkejte, ukážu vám -"
Namířil hůlkou na Harryho tak rychle, že Harry zareagoval zcela instinktivně. Na neverbální kouzla úplně zapomněl a zahulákal: "Protego!"
Štítové kouzlo, které vyčaroval, bylo tak silné, že Snapea zbavilo rovnováhy - odlétl a narazil do jednoho ze stolů. Celá třída se ohlédla a sledovala, jak se Snape nasupeně napřimuje.
"Vzpomínáte, co jsem říkal - že budeme cvičit neverbální kouzla, Pottere?"
"Ano," přitakal koženě Harry.
"Ano, pane."
"Mně nemusíte říkat PANE, pane profesore."
Slova mu vyklouzla z úst dřív, než si uvědomil, co vlastně říká. Několik lidí včetně Hermiony vyděšeně zalapalo po dechu. Za Snapeovými zády se však Ron, Dean i Seamus uznale ušklíbli.
"Máte školní trest," vyštěkl Snape. "V sobotu večer, v mém kabinetu. Drzosti nestrpím od nikoho, Pottere… ani od vyvoleného."
"To bylo geniální, Harry!" dusil se smíchy Ron, když o chvíli později odcházeli na přestávku a byli bezpečně ze Snapeova doslechu.
"Něco takového jsi ale vážně neměl říkat," peskovala ho Hermiona a mračila se na Rona. "Co tě to popadlo?"
"Chtěl mě uřknout, pokud sis náhodou nevšimla," vztekal se Harry. "Toho jsem si užil dost při těch jeho hodinách nitrobrany! Proč si pro změnu nevybere nějakého jiného pokusného králíka? A na co si to vůbec Brumbál hraje, že nechá Snapea učit obranu? Slyšeli jste, jak se rozplýval, když mluvil o černé magii? Je do ní úplně blázen! Do všech těch přizpůsobivých a nezničitelných magických sil…"
"Víš," přerušila ho Hermiona, "připadalo mi, že mluví trochu jako ty."
"Jako já?"
"Ano, jako když jsi nám líčil, jaké to je, stát proti Voldemortovi. Říkals, že nezáleží na tom, jestli umíš zpaměti odříkat bůhvíkolik kouzel, říkals, že záleží jen na tom, co v tobě je, na tvé inteligenci a odvaze… a nezdá se ti, že Snape říkal totéž? Že musíš být prostě statečný a pohotově myslet?"
Harryho natolik odzbrojilo, že Hermiona jeho slova považovala za stejně důležitá k zapamatování jako Příručku kouzelných slov a zaklínadel, že se s ní ani nehádal.
"Harry! Hej, Harry!"
Harry se ohlédl. Spatřil, jak k němu spěchá Jack Sloper, jeden z odrážečů loňského nebelvírského famfrpálového týmu, a v ruce drží svitek pergamenu.
"To je pro tebe," sdělil mu zadýchaně Sloper. "Hele, slyšel jsem, že jsi nový kapitán. Kdy pořádáš konkurz?"
"Ještě nevím," odpověděl Harry a v duchu si pomyslel, že by Sloper musel mít obrovské štěstí, aby se do týmu vrátil. "Dám ti vědět."
"Tak fajn. Doufal jsem, že to bude o tomhle víkendu…"
Harry ho ale neposlouchal, právě totiž poznal úzké, tenké písmo na pergamenu. Odvrátil se od Slopera v polovině věty, spěšně s Ronem a s Hermionou zamířil pryč a ještě za chůze pergamen rozvinoval.

Milý Harry,
Rád bych s našimi soukromými hodinami začal tuto sobotu.
Buď tak laskav a přijď v osm hodin večer do mé pracovny.
Doufám, že si první den nového školního roku užíváš.
S úctou
Albus Brumbál
P. S. Mám rád kyselé bonbony.
"Má rád kyselé bonbony?" žasl Ron, který si vzkaz přečetl Harrymu přes rameno a tvářil se zcela zmateně.
"To je heslo, abych prošel kolem chrliče před jeho pracovnou," vysvětlil mu polohlasně Harry. "No vida! Tohle Snapea nepotěší… na ten jeho školní trest nebudu mít čas!"
Celou přestávku strávili s Ronem a s Hermionou úvahami o tom, co asi bude Brumbál Harryho učit. Ron považoval za nejpravděpodobnější, že to budou nějaké obzvlášť účinné kletby a zaklínadla, o jakých Smrtijedi nemají ani ponětí. Hermiona prohlásila, že něco takového by nebylo legální, a za mnohem pravděpodobnější považovala, že chce Brumbál Harryho učit pokročilá obranná kouzla. Po přestávce odešla na věštění z čísel, zatímco Harry s Ronem se vrátili do společenské místnosti a s neobyčejným odporem se pustili do domácích úkolů od Snapea. Ukázalo se, že jde o úkoly tak složité, že s nimi ještě nebyli hotoví, když se k nim na odpolední volnou hodinu připojila Hermiona (s ní ovšem s prací výrazně pohnuli). Sotvaže skončili, ozvalo se zvonění na odpolední dvouhodinovku lektvarů, a všichni tři vyrazili známou cestou do sklepní učebny, která dlouhá léta patřila Snapeovi.
Na chodbě před učebnou zjistili, že ve studiu na OVCE pokračuje jen tucet lidí. Crabbemu ani Goylovi se zjevně nepodařilo dosáhnout u NKÚ požadovaného hodnocení, postoupili však čtyři jiní studenti Zmijozelu a mezi nimi i Malfoy. Další čtveřice byla z Havraspáru a doplňoval je mrzimorský Ernie Macmillan, kterého měl Harry přes jeho poněkud nafoukané způsoby docela rád.
"Ahoj, Harry," pozdravil afektovaně Ernie, když k němu Harry přicházel, a podával mu ruku. "Ani jsem dnes ráno neměl příležitost s tebou na obraně proti černé magii prohodit pár slov. Celkem ucházející hodina, řekl bych, i když štítová kouzla jsou pro nás veterány z BA obnošená vesta… A co vy, jak vy se máte… Rone, Hermiono?"
Stačili mu odpovědět pouhé fajn, když se dveře sklepení otevřely a na chodbu se vyvalilo nejprve břicho a za ním i Křiklan. Usmíval se na vcházející studenty tak srdečně, až se mu jeho mohutný mroží knír zkřivil, a obzvlášť nadšeně se přivítal s Harrym a se Zabinim.
Sklepení už bylo neobvykle prosyceno různými výpary a nezvyklými pachy. Harry, Ron i Hermiona zvědavě čichali, když procházeli kolem velkých bublajících kotlíků. Zmijozelská čtveřice se usadila k jednomu ze stolů a totéž učinili i čtyři havraspárští, takže k Harrymu, Ronovi a Hermioně se připojil Ernie. Vybrali si stůl nejblíž kotlíku se zlatavou tekutinou vydávající jednu z nejsvůdnějších vůní, jakou Harry v životě cítil - jakýmsi tajemným způsobem mu připomínala zároveň sirupové košíčky, dřevěnou vůni násady od koštěte a cosi květinového, co snad kdysi cítil v Doupěti. Uvědomil si, jak se zdlouha a zhluboka nadechuje a že ho výpary lektvarů zaplňují, jako by je pil. Zaplavila ho nezměrná spokojenost. Usmál se na Rona a Ron mu úsměv líně opětoval.
"Tak, tak, tak," pokyvoval hlavou Křiklan a monumentální obrysy jeho těla se chvějivě vlnily v oblacích mihotavých par. "Vyndejte si všichni váhy a soupravy s přísadami a nezapomeňte na Přípravy lektvarů pro pokročilé…"
"Pane profesore?" zvedl ruku Harry.
"Copak, Harry?"
"Nemám učebnici, váhy ani nic dalšího… a Ron taky ne… Totiž, neuvědomili jsme si, že budeme smět pokračovat na OVCE…"
"Ano, ano, profesorka McGonagallová mi říkala… nedělejte si starosti, drahý chlapče, s tím si vůbec nelamte hlavu. Dnes můžete používat přísady z naší školní skříně, určitě najdeme i nějaké váhy, které vám půjčíme, a máme tady také hromádku starých učebnic, ty vám budou stačit, než si napíšete do Krucánků a kaňourů…"
Křiklan přešel ke skříni stojící v koutě, chvíli se v ní přehraboval a vytáhl dvě neskutečně ohmatané a potrhané učebnice Přípravy lektvarů pro pokročilé od Libaciuse Brutnáka, které dal Harrymu a Ronovi spolu s dvojími zašlými váhami.
"Tak tedy," ujal se znovu slova, vrátil se do čela učebny a nadmul svoji mohutnou hruď tak mocně, že mu z vesty div neodlétly všechny knoflíky, "připravil jsem na ukázku několik lektvarů, abyste si je mohli prohlédnout, čistě jen pro zajímavost, chápejte. Jsou to nápoje, které byste měli umět namíchat i vy, až složíte OVCE. Předpokládám, že i když jste je sami zatím nevyráběli, určitě jste o nich už slyšeli. Poví mi někdo, co je tohle?"
Ukázal na kotlík stojící nejblíž zmijozelskému stolu. Harry se nepatrně nadzvedl na židli a viděl, že je v něm cosi, co vypadá jako obyčejná vařící voda.
Hermionina nacvičená ruka vylétla do vzduchu dřív, než stačil zareagovat kdokoli z ostatních, a Křiklan na ni ukázal.
"To je veritasérum, bezbarvý lektvar bez jakéhokoli zápachu, který každého, kdo ho vypije, donutí mluvit pravdu," referovala Hermiona.
"Velmi dobře, velmi dobře!" pochválil ji spokojeně Křiklan. "A tohle," pokračoval a ukázal na kotlík u havraspárského stolu, "je velice známý nápoj… v poslední době byl zmíněn i v několika ministerských sděleních… kdo by mi - ?"
Hermionina ruka byla opět nejrychlejší.
"To je mnoholičný lektvar, pane profesore," odpověděla.
Harry také poznal onu pomalu klokotající bahnitou tekutinu v druhém kotlíku, nijak mu ale nevadilo, že si zásluhy za správnou odpověď připsala Hermiona - koneckonců to byla ona, komu se lektvar tehdy v druhém ročníku podařilo připravit.
"Výborně, výborně! A nyní k tomuhle… ano, drahá slečno?" Křiklan poněkud zaskočeně vyvalil oči, protože ještě ani nedořekl a Hermionina ruka už se zase třepetala ve vzduchu.
"To je Amorův šíp!"
"Ano, pravdaže. Je nejspíš pošetilé, že se vůbec ptám," dodal Křiklan, na kterého to zjevně učinilo obrovský dojem, "a předpokládám, že víte, k čemu se používá?"
"Je to nejúčinnější elixír lásky na světě!" přikývla Hermiona.
"Naprosto přesné! Poznala jste ho asi podle jedinečného perleťového lesku, že?"
"A podle výparů, které z něj stoupají v charakteristických spirálách," doplnila ho Hermiona zaníceně. "Říká se, že každému voní jinak - podle toho, co koho osobně přitahuje. Například já z něj cítím čerstvě posečenou trávu a nový pergamen a -"
Vtom malinko zrůžověla a větu nedokončila.
"Smím se zeptat, jak se jmenujete, drahá slečno?" otázal se Křiklan a nevšímal si jejích rozpaků.
"Hermiona Grangerová, pane profesore."
"Grangerová… Grangerová? Nejste náhodou příbuzná s Hektorem Dagworthem-Grangerem, zakladatelem Nejpozoruhodnější lektvarnické společnosti?"
"Ne, to asi ne, pane profesore. Pocházím totiž z mudlovské rodiny."
Harry viděl, jak se Malfoy naklání k Nottovi a něco mu šeptá. Oba se uchichtli, Křiklana to ale ani v nejmenším nevyvedlo z míry - naopak se celý rozzářil a přelétl pohledem z Hermiony na Harryho, který seděl vedle ní.
"Aha! Jedna z mých nejlepších kamarádek je z mudlovské rodiny a je nejlepší z celého našeho ročníku! Předpokládám, že právě tohle je ta kamarádka, o které jste mluvil, Harry, není-liž pravda?"
"Ano, pane profesore," potvrdil Harry.
"Vida, vida! Odneste si dvacet zasloužených bodů pro Nebelvír, slečno Grangerová," usmál se srdečně Křiklan.
Malfoy se zatvářil téměř stejně jako tenkrát, když dostal od Hermiony pěstí do nosu. Hermiona se s rozzářeným výrazem otočila k Harrymu a zašeptala: "Tys mu vážně řekl, že jsem nejlepší z ročníku? Ach, Harry!"
"No a? Co tě na tom tak udivuje?" usykl Ron a tvářil se bůhvíproč dotčeně. Jsi přece nejlepší z ročníku. Kdyby se zeptal mě, řekl bych mu to samé!"
Hermiona se usmála, zároveň však Rona rázně umlčela, aby slyšeli, co Křiklan vykládá dál. Ron vypadal dost rozladěně.
"Amorův šíp samozřejmě neprobudí lásku doopravdy. Lásku je nemožné uměle vytvořit nebo napodobit. Ne, tento elixír pouze navozuje pocit silného poblouznění či přímo posedlosti. Je to pravděpodobně nejnebezpečnější a nejmocnější lektvar v této místnosti - ale ano, je to tak," dodal a vážně pokýval hlavou na Malfoye a Notta, kteří se pochybovačně ušklíbli. "Až nashromáždíte tolik životních zkušeností jako já, nebudete sílu posedlosti láskou podceňovat…
A nyní," odvrátil se od nich, "je načase, abychom se pustili do práce."
"Ještě jste nám neřekl, co je támhleto, pane profesore," ozval se Ernie Macmillan a ukázal na malý černý kotlík na Křiklanově stole. Lektvar v kotlíku vesele bublal a šplouchal; měl barvu roztaveného zlata a velké kapky vyskakovaly nad hladinu jako zlaté rybičky, ani trocha však nevyšplíchla mimo kotlík.
"Ahá!" protáhl znovu Křiklan. Harry si byl naprosto jistý, že profesor na lektvar nezapomněl, ale aby dosáhl dramatického efektu, vyčkal prostě, až se na něj někdo zeptá. "Ano, támhleto. Tak tedy, támhleto, dámy a pánové, je mimořádně roztomilý dryák zvaný felix felicis. Mám za to," otočil se a s úsměvem pohlédl na Hermionu, které unikl hlasitý vzdech, "že víte, jaké má felix felicis účinky, slečno Grangerová?"
"Je to tekuté štěstí," vydechla rozechvěle Hermiona. "Udělá z vás šťastlivce!"
Celá třída jako by se na židlích viditelně napřímila. Harry v tom okamžiku viděl z Malfoye jen jeho ulíznutou blonďatou hlavu zezadu, protože Draco konečně věnoval Křiklanovi absolutní pozornost.
"Přesně tak, připište si dalších deset bodů pro Nebelvír. Ano, je to zvláštní lektvárek, tenhle felix felicis," rozpovídal se Křiklan. "Příprava je strašně ošemetná, a když něco pokazíte, může to mít katastrofální následky. Uvaříte-li ho ale správně, jako v tomto případě já, zjistíte, že uspějete v každém svém snažení… alespoň dokud jeho účinky nepominou."
"Tak proč ho lidé nepijí pořád, pane profesore?" vyhrkl zapáleně Terry Boot.
"Protože při požití přílišného množství vyvolává bezstarostnost, lehkomyslnost a příliš nebezpečnou sebedůvěru," vysvětloval Křiklan. "Však to znáte, nic se nesmí přehánět… ve velkých dávkách je prudce jedovatý. Pijete-li ho ovšem střídmě a opravdu hodně zřídka…"
"Vy jste se ho někdy napil, pane profesore?" zeptal se s nesmírným zaujetím Michael Corner.
"Dvakrát v životě," odpověděl Křiklan. "Poprvé ve čtyřiadvaceti letech a podruhé v sedmapadesáti. Dvě polévkové lžíce při snídani. Dva dokonalé dny."
Zasněně se zahleděl kamsi do dáli. Ať už to jen hraje nebo ne, pomyslel si Harry, působí opravdu přesvědčivě.
"A právě tento nápoj," dodal Křiklan, když se zjevně vrátil zpět mezi ně, "chci jednomu z vás nabídnout v dnešní hodině jako cenu."
Rozhostilo se ticho, v němž jako by se každé zabublání a zaklokotání okolních lektvarů rozléhalo desetinásobně hlasitěji.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama