close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

9. Hoře paní Weasleyová (část 2)

21. listopadu 2010 v 11:19 |  Harry Potter a Fénixův řád
Harry otevřel oči a skrz prsty si prohlížel pařátovité nohy skříně, protože si vzpomněl, co říkal Fred: "Nikdo se zdravým rozumem by neudělal z Rona prefekta…"
Harry se zakuckal smíchy. O vteřinu později byl znechucen sám sebou.
Ron Brumbála nežádal, aby mu dal prefektský odznak. Nebyla to Ronova vina. Bude snad on, Ronův největší přítel, rozmrzelý z toho, že nemá odznak, smát se s dvojčaty za Ronovými zády, pokazí mu chvíli, kdy, poprvé v životě, Harryho v něčem porazil?
V ten okamžik zaslechl opět na schodech Ronovy kroky. Postavil se, narovnal si brýle a nasadil veselý výraz, zrovna když Ron vrazil do dveří.
"Akorát jsem ji chytil," hlásil šťastně, "říkala, že se pokusí sehnat Zametáka, když to půjde!"
"Bezva," řekl Harry a s úlevou si všiml, že jeho hlas pozbyl oné falešné srdečnosti. "Poslechni, Rone - dobrá práce."
Z Ronovy tváře se vytratil úsměv.
"Nikdy by mě nenapadlo, že to budu já," zavrtěl hlavou, "myslel jsem, že to budeš ty!"
"Ne, já jsem nadělal moc problémů," zopakoval Harry Fredova slova.
"Jo," řekl Ron, "asi jo… No, měli bychom raději balit, ne?"
Bylo zvláštní, po jak velké ploše se dokázaly jejich věci od chvíle, kdy dorazili, rozptýlit. Zabralo jim celé odpoledne posbírat po celém domě knihy a všechno ostatní a nacpat je zpět do školních kufrů. Harry si všiml, že Ron neustále přemisťuje odznak, nejdřív ho dal na noční stolek, pak do kapsy kalhot, potom ho zase vytáhl a položil na hromádku složeného školního oblečení, asi aby viděl, jak se bude vyjímat na černém pozadí. Teprve když se objevil Fred s Georgem a nabídli se, že mu ho pomocí Permanentního ulpění přilepí na čelo, zabalil ho do ponožek a zamknul do kufru.
Paní Weasleyová se vrátila z Příčné ulice kolem šesté s náručí knih a dlouhým balíčkem v tuhém hnědém papíru, který Ron převzal s toužebným zasténáním.
"Ne aby tě napadlo ho teď rozbalovat, přicházejí hosté na večeři, chci vás všechny mít dole," řekla, ale v momentě, kdy zmizela, Ron zuřivě roztrhal papír a s extatickým výrazem prozkoumal každý palec délky svého nového koštěte.
Paní Weasleyová pověsila nad stůl v kuchyni velký šarlatový transparent, na kterém stálo:

BLAHOPŘEJEME
RONOVI A HERMIONĚ
NAŠIM NOVÝM PREFEKTŮM

Měla lepší náladu, než jakou u ní Harry za celé prázdniny viděl.
"Myslím, že bychom si mohli udělat malý večírek, ne jen obyčejnou večeři," řekla Harrymu, Ronovi, Hermioně, Fredovi, Georgeovi a Ginny. "Táta s Billym jsou na cestě, Rone. Poslala jsem jim sovu a jsou nadšení," dodala a celá jen svítila.
Fred obrátil oči v sloup.
Sirius, Lupin, Tonková a Kingsley Řetězák už tam byli a krátce poté, co si Harry dal jeden máslový ležák, vdusal dovnitř Pošuk Moody.
"Ach, Alastore, jsem tak ráda, že jsi tady," zavrkala paní Weasleyová, když se sebe Moody setřásl cestovní plášť, "už tě o to chceme požádat dávno - mohl by ses podívat do psacího stolu v salónu a říct nám, co se to v něm schovává? Nechtěli jsme ho otevírat, pro případ, že by to bylo něco ošklivého."
"Samozřejmě, Molly…"
Moodyho modré oko se otočilo nahoru a chvíli zíralo skrz strop kuchyně.
"Salón," zavrčel a zornice oka se zúžila, "stůl v rohu? Ano, vidím to… Jo, je to bubák… Chceš, abych šel nahoru a vyřídil to, Molly?"
"Ne, ne, udělám to později," ujistila ho paní Weasleyová, "dej si něco k pití. Máme tu takovou malou oslavu…" ukázala na transparent. "Čtvrtý prefekt v rodině!" řekla šťastně a pohladila Rona po vlasech.
"Prefekt, jo?" bručel Moody a mířil normálním okem na Rona, zatímco to druhé se stočilo ke straně. Harry měl divný pocit, že se kouká na něj a přesunul se k Siriusovi a Lupinoví.
"Tak to blahopřeju," řekl Moody a pořád se na Rona díval, "autority vždycky přitahují trable, ale předpokládám, že Brumbál si myslí, že vydržíš i ty nejhorší kletby, jinak by tě nejmenoval prefektem…"
Rona nový pohled na věc trochu vyděsil, ale byl ušetřen nutnosti odpovědi, neboť dorazil jeho otec a nejstarší bratr. Paní Weasleyová byla v tak dobré náladě, že ani neprotestovala, když s sebou přitáhli Mundunguse; měl na sobě dlouhý kabát, který byl na mnoha místech podezřele vyboulený, a odmítal si ho sundat.
"Myslím, že je čas na přípitek," řekla paní Weasleyová, když si všichni dali pití. Pozvedla svůj pohár. "Na Rona a Hermionu, nové prefekty Nebelvíru!"
Ron a Hermiona zářili, zatímco jim všichni připíjeli a pak tleskali.
"Nikdy jsem nebyla prefektkou," řekla Tonková, když se všichni vydali ke stolu pro něco k snědku. Měla rajčatově červené vlasy dlouhé až po pás; vypadala jako Ginnyina starší sestra. "Ředitelka naší koleje říkala, že postrádám některé důležité vlastnosti."
"Jako například?" zeptala se Ginny a sáhla po pečené bramboře.
"Jako třeba že se neumím chovat," řekla Tonková.
Ginny se zasmála; Hermiona vypadala jako že neví, jestli se má smát nebo ne a vyřešila to tak, že si pořádně lokla máslového ležáku a zakuckala se.
"Co ty, Siriusi?" zeptala se Ginny a praštila Hermionu do zad.
Sirius, který stál přímo vedle Harryho, se svým obvyklým nahořklým způsobem zasmál.
"Nikdo by ze mě neudělal prefekta. Na to jsem strávil moc času po škole s Jamesem. Lupin byl ten hodný chlapec s odznakem."
"Brumbál se asi domníval, že budu schopen dát na své nejlepší kamarády trochu pozor," řekl Lupin, "musím bohužel říci, že jsem zcela selhal."
Harrymu to trochu zvedlo náladu. Takže jeho otec také nebyl prefektem. Na večírku hned bylo o trochu veseleji; naložil si na talíř jídlo a cítil se mezi ostatními o mnoho lépe.
Ron nadšeně vykládal o svém novém koštěti každému, kdo byl ochoten ho poslouchat.
"…z nuly na sedmdesát za deset sekund, to není špatný, že jo? Když pomyslíš, že Kometa 2-90 se podle příručky Jaké koště? dostane jen na šedesát a to ještě s mírnou podporou větru?"
Hermiona se velmi zaníceně bavila s Lupinem o právech domácích skřítků.
"Tím chci říct, je to podobný nesmysl jako segregace vlkodlaků, ne? Všechno to vychází z toho, že se čarodějové pokládají za něco víc než jsou ostatní bytosti…"
Pan Weasley a Billy se, jako už mnohokrát, dohadovali o Billyho vlasech.
"…se ti to trochu vymyká z ruky, a vypadáš přece tak dobře, mnohem lepší by to bylo kratší, nemyslíš, Harry?"
"No - já nevím -" řekl Harry, který nečekal, že se ho někdo zeptá na jeho názor; raději se přesunul k Fredovi a Georgeovi, kteří se s Mundungusem nenápadně choulili v koutě.
Mundungus se zarazil, když Harryho viděl, ale Fred na něj mrknul a pobídl ho blíž.
"To je v pořádku, Mundungusi, Harrymu můžeme věřit, je to náš investor."
"Koukni, co nám Dung přinesl," řekl George a něco Harrymu ukazoval. Měl v dlani cosi, co vypadalo jako hromádka černých tobolek. Ozýval se z nich slaboučký chřestivý zvuk, i když byly zcela nehybné.
"Semínka jedovaté tentakule," řekl George, "potřebujeme je na Vyhýbací svačinky, ale jsou to ingredience třídy C, které se nesmějí prodávat, tak nám to chvilku dalo, než jsme je sehnali."
"Takže deset galeonů za všechy, jo, Dungu?" řekl Fred.
"Za všecky ty trable, co sem s tim měl?" rozšířily se Mundungusovy krví podlité oči nevěřícně. "Sorry, hoši, ale dvacet, a nepůjdu ani o svrček níž."
"Dung je veselá kopa," řekl Fred Harrymu.
"Jo, jeho nejlepší vtip byl šest srpců za pytel sukovčího peří," řekl George.
"Opatrně," varoval je tiše Harry.
"Proč? Máma je zaměstnaná cukrováním nad prefektem Ronem."
"Ale může se sem koukat Moody," podotkl Harry.
Mundungus se nervózně otočil.
"Dobrá poznámka," zabručel, "tak jo, hoši. Deset, když si to vemete rychle."
"Dík, Harry!" pochválil ho Fred, když Mundungus vyprázdnil kapsy do natažených rukou dvojčat a odebral se ke stolu. "Musíme je hned odnést nahoru…"
Harry se díval, jak odcházejí a měl trochu divný pocit. Napadlo ho, že by pan a paní Weasleyovi určitě chtěli vědět, kde berou George a Fred peníze na svůj obchod a že se to - to bylo nevyhnutelné - dříve nebo později dozvědí. Nepřišlo mu nijak divné dát dvojčatům výhru z turnaje tří kouzelnických škol, ale co kdyby to způsobilo další malér v rodině jako ta příhoda s Percym? Brala by pořád paní Weasleyová Harryho jako svého syna, kdyby zjistila, že pomohl Fredovi s Georgem nastartovat kariéru, kterou pokládala za dost nevhodnou?
Jak tam tak stál a v břiše cítil těžknoucí pocit viny, zaslechl své jméno. Jasný hlas Kingsleyho Řetězáka bylo dobře slyšel i přes šum konverzace.
"…proč neudělal Brumbál prefektem Pottera?" říkal.
"Měl své důvody," odpovídal Lupin.
"Ale zvedlo by mu to sebedůvěru. Já bych to udělal," trval na svém Kingsley, "zvlášť po tom, co o něm pořád píše Denní věštec…"
Harry se na ně nepodíval; nechtěl, aby si Lupin nebo Kingsley všimli, že je slyšel. I když neměl moc hlad, šel za Mundungusem ke stolu. Jeho potěšení z večírku se vypařilo tak rychle, jako přišlo; přál si, aby byl nahoře v posteli.
Pošuk Moody očichával zbytky svého nosu nohu pečeného kuřete; zjevně nenašel stopy žádného jedu, protože se do ní nakonec zakousl.
"…držadlo je ze španělského dubu a má lak odolný proti zaklínadlům a vestavěný stabilizátor vibrací -" vykládal Ron Tonkové.
Paní Weasleyová široce zívla.
"No, myslím, že se ještě podívám na toho bubáka, než půjdu spát… Arthure, nenech je vzhůru moc dlouho, ano? Dobrou, Harry."
Opustila kuchyni. Harry položil talíř a přemýšlel, jestli by mohl jít za ní, aniž by to vzbudilo pozornost.
"Jsi v pořádku, Pottere?" zavrčel Moody.
"Jo, jsem," zalhal Harry.
Moody si přihnul ze své placatice a magickým okem zíral na Harryho.
"Pojď sem, mám tu něco, co by tě mohlo zajímat," řekl.
Z kapsy zevnitř hábitu vytáhl otrhanou starou rodinnou fotografii.
"Původní Fénixův řád," řekl, "našel jsem to minulou noc, když jsem hledal náhradní neviditelný plášť, jelikož Podmore neměl dost zdvořilosti na to, aby mi vrátil ten první… Myslel jsem, že byste se na to rádi podívali.
Harry se podíval na fotku. Z ní se na něj koukal hlouček lidí, někteří mávali, jiní si posunuli brýle, aby lépe viděli.
"Tady jsem já," řekl Moody a, celkem zbytečně, ukázal na sebe. Nebylo možno si ho splést, i když jeho vlasy byly o něco méně šedivé a nos měl ještě celý. "A tady vedle je Brumbál, Dedalus Kopál… Tohle je Marlene McKinnonová, byla zabita dva týdny poté, co jsme udělali tu fotku, dostali celou její rodinu. Toto jsou Frank a Alice Longbottomovi -"
Harryho žaludek, už tak trochu stažený, se stáhl ještě víc; znal dobře kulatou tvář Alice Longbottomové, i když ji nikdy nepotkal, protože to byla tvář jejího syna Nevilla.
"…chudáci," pokračoval Moody, "radši smrt, než to, co se jim stalo… A tohle je Emmeline Vance, tu jsi potkal, a tady Lupin… Benjy Fenwick, taky ho dostali, našli jsme jen kousky… A koukni se sem," dodal a píchl do fotografie prstem, takže vyobrazení lidé se trochu odtáhli, aby druhá řada mohla postoupit dopředu.
"To je Edgar Bones… Bratr Amélie Bonesové, toho a jeho rodinu taky dostali, byl to velký čaroděj… Sturgis Podmore, teda, ten vypadá mladej… Karadok Dearborn, ztratil se šest měsíců poté, nikdy jsme nenašli tělo… Hagrid, ten samozřejmě vypadá pořád stejně… Gideon Prewett, muselo přijít pět Smrtijedů, aby zabili jeho a jeho bratra Fabiána, bojovali jako hrdinové… uhněte, uhněte…"
Lidičky na fotografii se zase pohnuli a odhalili poslední řadu.
"To je Brumbálův bratr Aberforth, potkal jsem ho jen jednou, divnej patron… Dorkas Loučková, tu zabil Voldemort osobně… Sirius, to měl ještě krátké vlasy; no, a tady - myslel jsem si, že by tě to mohlo zajímat!"
Harryho srdce poskočilo. Jeho matka a otec se na něj usmívali, seděli po stranách malého mužíčka s vodnatýma očima, kterého Harry znal jako Červíčka, člověka, který jeho rodiče prozradil Voldemortovi a tak je poslal na smrt.
"Eh?" řekl Moody.
Harry se podíval do Moodyho zjizvené tváře. Moody se evidentně domníval, že mu právě ukázal jen takovou zajímavost.
"No," řekl Harry a pokusil se o škleb, "ér - víte, právě jsem si vzpomněl, že jsem si nezabalil…"
Naštěstí si nemusel rychle něco vymýšlet, protože Sirius se právě zeptal: "Co to tam máš, Pošuku?" a Moody se otočil k němu. Harry přešel kuchyň, protáhl se dveřmi a utíkal po schodech, dřív, než ho někdo stačil zadržet.
Nevěděl, proč to byl takový šok; už obrázky svých rodičů viděl a Červíčka i potkal, ale aby ho to zaskočilo takhle nepřipraveného, když to nejméně čekal, to bylo trochu moc.
A ještě k tomu je viděl obklopené tolika šťastnými tvářemi… Z Benjyho Enwicka našli jen kousky, Gideon Prewett umřel jako hrdina, Longbottomovi byli umučeni k šílenství a z fotografie na něj všichni šťastně mávali, aniž by tušili, že jsou odsouzeni ke zkáze… Možná, že Moodymu to přišlo zajímavé, ale Harryho to rozrušilo…
Po špičkách vyšel schody kolem skřetích hlaviček, rád, že je zase sám, ale když dorazil na první odpočívadlo, zaslechl hlasy. V salóně někdo vzlykal.
"Haló?" řekl Harry.
Žádná odpověď nepřišla, ale vzlykání pokračovalo. Vyšel zbývající schody a otevřel dveře do salónu.
Někdo se krčil u tmavé stěny, hůlku v ruce a celá se třásla vzlyky. Na zaprášeném starém koberci v měsíčním světle ležel Ron, zjevně mrtvý.
Harry cítil, jako by mu někdo z plic vysál všechen vzduch; jako by padal dolů podlahou; mozek mu v hlavě zamrzl; Ron - mrtvý - to ne -
Ale počkat, to nemůže být Ron, ten je přece dole -
"Paní Weasleyová?" zakrákal Harry.
"R - r - riddikulusl" zaštkala paní Weasleyová a namířila třesoucí se hůlkou na Ronovo tělo.
Prásk.
Ronovo tělo se změnilo v Billyho, ležel s rozhozenýma rukama, oči otevřené a prázdné. Paní Weasleyová se rozvzlykala ještě hlasitěji.
"R - riddikulusl" řekla znovu.
Prásk.
Billyho tělo se změnilo v pana Weasleyho, brýle měl rozbité a po tváři mu tekla krev.
"Ne!" zavyla paní Weasleyová, "Ne… Riddikulus! Riddikulus! RID-DIKU-LUS!"
Prásk. Mrtvá dvojčata. Prásk. Mrtvý Percy. Prásk. Mrtvý Harry…
"Paní Weasleyová, pojďte pryč!" zakřičel Harry, dívaje se na svou vlastní mrtvolu ležící na podlaze. "Nechte to na někom -"
"Co se tu děje?"
Lupin, následovaný Siriusem a Moodym vběhli do místnosti. Lupin se podíval z paní Weasleyové na mrtvého Harryho a ihned pochopil. Vytáhl hůlku a velmi pevně a jasně pravil:
"Riddikulus!"
Harryho tělo zmizelo. Ve vzduchu se vznášela stříbřitá koule. Lupin zamával hůlkou a koule se rozplynula v obláček mlhy.
"Oh - oh - oh!" vyrazila ze sebe paní Weasleyová a zhroutila se na zem v záchvatu pláče, tvář přikrytou rukama.
"Molly," řekl Lupin dutě, "Molly, nech toho…"
V příští vteřině brečela paní Weasleyová na jeho rameni.
"Molly, to byl jenom bubák," snažil se ji uklidnit, "jen pitomej bubák…"
"V-vidím je m-mrtvé pořád!" vyla paní Weasleyová, "v-v jednom k-kuse! P-pořád se mi o tom z-zdá…"
Sirius zíral na místo, kde ležel bubák, předstírající mrtvého Harryho. Moody koukal na Harryho, který se jeho pohledu vyhýbal. Měl divný pocit, že Moodyho magické oko ho sledovalo celou cestu z kuchyně.
"Neříkejte to Arthurovi," polykala paní Weasleyová vzlyky a zuřivě si utírala oči rukávem, "n-n-nechci, aby to věděl… J-jsem hloupá…"
Lupin jí podal svůj kapesník a paní Weasleyová se vysmrkala.
"Harry, je mi to tak líto. Co si teď o mně musíš myslet?" řekla roztřeseně. "Neumím se ani zbavit bubáka…"
"Neblázněte," pokusil se Harry o úsměv.
"Já s-s-se tak bojím," zaštkala a z očí jí zase vytryskly slzy. "P-polovina rodiny je v řádu, b-b-byl by to zázrak, kdybychom tím všichni prošli bez úhony… A P-percy s námi nemluví… C-co kdyby se stalo něco hrozného a my - my se ani neusmířili? A co by se stalo, kdybych umřela já a Arthur, k-k-kdo se postará o Rona a Ginny?"
"Molly, to stačí," zarazil ji pevně Lupin, "tohle není jako posledně. Řád je lépe připravený, máme náskok, víme, co Voldemort chystá -"
Paní Weasleyová vyděšeně kníkla, když zaslechla to jméno.
"Ale, no tak, Molly, je pomalu čas, aby sis na to jméno zvykla - podívej, nemůžu ti slíbit, že nikdo nepřijde k úhoně, to neví nikdo, ale jsme na tom mnohem líp než tenkrát. Ty jsi v řádu nebyla, tak tomu nemůžeš rozumět. Smrtijedi byli v přesile tak dvaceti na jednoho a sbírali nás jednoho po druhém…"
Harry si znovu vzpomněl na fotku a na zářící obličeje svých rodičů. Věděl, že Moody se na něj pořád dívá.
"O Percyho se neboj," řekl náhle Sirius, "však on přijde. Je jen otázka času, kdy Voldemort odtajní svou existenci; a až to udělá, celé ministerstvo nás bude prosit, abychom jim odpustili. A nejsem si jist, jestli jejich omluvu přijmu," dodal hořce.
"A co se týče toho, kdo by se postaral o Rona a Ginny," usmál se lehce Lupin, "co myslíš, že bychom udělali, nechali je umřít hladem?"
Paní Weasleyová se pokusila o slabý úsměv.
"Jsem hloupá," zahuhlala znovu a utřela si oči.
Ale Harry, když za sebou o nějakých deset minut později zavíral dveře do ložnice, si nemyslel, že je paní Weasleyová hloupá. Pořád se nemohl zbavit myšlenky na své rodiče na fotografii, ještě nevěděli, že jejich životy, jakož i životy mnoha jejich přátel, se chýlí ke konci. Obrázek bubáka, beroucího na sebe podobu členů Weasleyovic rodiny, se mu neustále promítal před očima.
Jeho jizva sebou bez varování bolestivě zaškubala a žaludek se mu několikrát obrátil.
"Dej pokoj," řekl přísně a třel si jizvu, dokud bolest neustoupila.
"První známka šílenství - mluvit se svojí hlavou," ozval se úskočný hlas z prázdného obrazu na zdi.
Harry ho ignoroval. Cítil se najednou o tolik starší a zdálo se mu nepředstavitelné, že ještě před hodinou se staral o nějaký krámek s vtípky a o to, kdo dostal prefektský odznak.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama