"Máme je všecky," řekl Warrington a mrštil Ronem do místnosti. "Tenhle," ukázal prstem na Nevilla, "mě chtěl zastavit, když jsem chytal ji," ukázal na Ginny, která se snažila nakopnout svou zmijozelskou věznitelku do holeně, "tak jsem ho přived taky."
"Výborně, výborně," řekla Umbridgová a pozorovala Ginny, "vypadá to, že Bradavice budou za chvíli budou prosty všech Weasleyů, že?"
Malfoy se hlasitě a podlézavě zasmál. Umbridgová se usmála svým širokým spokojeným úsměvem a posadila se do kartounového křesla, mrkajíc na své zajatce jako velká žába v květinovém záhonku.
"Takže Pottere," řekla. "Ty sis ohlídal okolí mého kabinetu a poslal jsi tohohle pitomce," kývla na Rona a Malfoy se zasmál ještě hlasitěji, "aby mi řekl, že ten poltergeist dělá bordel v učebně proměňování zrovna když jsem se od pana Filche dozvěděla, že právě rozpatlává inkoust na čočky teleskopů. Evidentně jsi s někým potřeboval naléhavě mluvit. S Albusem Brumbálem? Nebo s tím křížencem Hagridem? Pochybuju, že s Minervou McGonagallovou, slyšela jsem, že je ještě moc nemocná, než aby s někým mohla mluvit."
Malfoy a několik dalších členů vyšetřovací čety se zase zasmálo. Harry cítil takovou zlost a nenávist, až se třásl.
"Do toho vám nic není, s kým mluvím," zavrčel.
Rozteklá tvář lehce ztuhla.
"Tak dobrá," řekla tím nejnebezpečnějším a nejfalešnějším sladkým hlasem. "Dobrá, pane Pottere; nabídla jsem vám šanci říci mi to po dobrém. Odmítl jste. Nemám jinou možnost než vás přinutit. Draco - přiveď profesora Snapea."
Malfoy si zastrčil Harryho hůlku do hábitu a se šklebem na tváři opustil místnost, ale Harry si toho nevšímal. Právě mu něco došlo; nemohl uvěřit, že byl tak hloupý a zapomněl na to. Myslel, že všichni členové Řádu, kteří by mu mohli pomoci Siriuse zachránit, jsou pryč - ale mýlil se. Ještě jeden člen Řádu v Bradavicích zbyl - Snape.
V kabinetě bylo ticho až na neklidné a šoupavé zvuky, jak se zmijozelští snažili udržet Rona a ostatní pod kontrolou. Ron krvácel ze rtu, jak se bránil Warringtonovi; Ginny se pořád ještě snažila dupnout na nohu šesťačce, která jí pevně držela obě ruce; Neville rudnul víc a víc a dloubal do Crabbeovy ruky; a Hermiona se marně pokoušela setřást Millicent Bulstrodeovou. Jediná Luna stála klidně a hleděla z okna, jako by ji situace spíš nudila.
Harry se podíval na Umbridgovou, která si ho pozorně prohlížela. Udržel ve tváři klidný a prázdný výraz, když se zvenku ozvaly kroky a Draco Malfoy vstoupil do kabinetu, následován Snapem.
"Chtěla jste mě vidět, paní ředitelko?" řekl Snape a rozhlédl se po bojujících dvojicích s dokonale neutrálním výrazem.
"Á, profesore Snape," usmála se Umbridgová a vstala, "ano, potřebovala bych další láhev veritaséra, tak rychle, jak jen to bude možné."
"Vzala jste si moji poslední láhev na Potterův výslech," řekl a chladně si ji prohlížel přes oponu mastných černých vlasů. "Jistě jste ji nepoužila celou? Říkal jsem vám, že tři kapky bohatě stačí."
Umbridgová zrudla.
"Ale můžete udělat další, ne?" řekla a její hlas byl ještě víc dívčí a sladší, což se stávalo vždycky, když zuřila.
"Jistě," řekl Snape a ohrnul ret. "Chce to jeden celý měsíční cyklus, než dozraje, takže asi tak za měsíc bych ho pro vás mohl mít hotové."
"Za měsíc?" zakvičela Umbridgová a nafukovala se jako žába. "Měsíc? Ale já ho potřebuji tento večer, Snape! Právě jsem nachytala Pottera, jak používá můj oheň k domluvě s někým neznámým!"
"Skutečně?" řekl Snape a poprvé projevil slabý náznak zájmu. "To mě nepřekvapuje. Potter se nikdy s dodržováním školního řádu příliš neobtěžoval."
Jeho studené černé oči hleděly na Harryho, který pohled bez mrknutí opětoval a vší silou se soustředil na svůj sen, chtěl, aby Snape přečetl jeho myšlenky, aby pochopil…
"Chci ho vyslechnout!" opakovala zlostně Umbridgová a Snapeův pohled se vrátil od Harryho k její vztekem zkřivené tváři. "Chci, abyste mi dal lektvar, který ho donutí říct pravdu!"
"Už jsem vám řekl," odpověděl Snape hladce, "že nemám žádné další zásoby veritaséra. Jedině, že byste chtěla Pottera otrávit - a ujišťuji vás, že v tom bych vás rozhodně podpořil - jinak vám nemůžu pomoci. Problém je, že většina jedů účinkuje poměrně rychle, takže oběť nemá moc času vyklopit pravdu."
Snape se podíval zpátky na Harryho, který na něj zíral, snažil se komunikovat beze slov.
Voldemort dostal Siriuse do Oddělení záhad, opakoval si v duchu zoufale, Voldemort dostal Siriuse -
"Jste v podmínce!" zaječela profesorka Umbridgová a Snape se na ni obrátil, obočí lehce zvednuté. "Jste zcela k ničemu! Očekávala jsem víc, Lucius Malfoy o vás vždycky mluvil tak dobře! A teď běžte pryč!"
Snape se jí ironicky uklonil a chystal se k odchodu. Harry věděl, že jeho poslední šance, jak dát Řádu vědět, co se děje, právě odchází.
"Dostal Tichošlápka!" zaječel. "Dostal Tichošlápka na místo, kde je to ukryté!"
Snape se zastavil s rukou na klice.
"Tichošlápek?" zavřískla profesorka Umbridgová a těkala očima mezi Harrym a Snapem. "Co je to Tichošlápek? Co je kde ukryté? Co tím myslel, Snape?"
Snape se podíval na Harryho. Jeho tvář byla nečitelná. Harry nevěděl, jestli tomu porozuměl nebo ne, ale před Umbridgovou si netroufal mluvit jasněji.
"Nemám představu," řekl Snape chladně. "Pottere, až budu chtít, aby na mě někdo křičel nesmysly, dám mu blábolicí lektvar. A Crabbe, povolte trochu ty ruce. Jestli se Longbottom udusí, bude to znamenat hodně papírování navíc a obávám se, že bych to musel zmínit ve vašem doporučení, jestli se někdy pokusíte získat práci."
Pak za sebou bouchl dveřmi a zanechal Harryho jeho mučivým myšlenkám; Snape byl jeho poslední nadějí. Podíval se na Umbridgovou, která se nejspíš cítila podobně; funěla zuřivostí a frustrací.
"No dobře," řekla a vytáhla hůlku, "Jak chcete… Nemám jinou možnost… Tohle není jen otázka školní disciplíny… Tohle je otázka bezpečnosti ministerstva… Ano… Ano…"
Zdálo se, že o něčem přemítá. Nervózně přenášela váhu z nohy na nohu, koukala na Harryho, klepala se hůlkou do dlaně a funěla. Harry se bez své vlastní hůlky cítil strašlivě bezmocný.
"Nutíte mě k tomu, Pottere… Nechci to udělat," řekla a pořád přešlapovala na místě, "ale někdy účel světí prostředky… Jsem si jistá, že ministr pochopí, že jsem neměla na vybranou…"
Malfoy ji sledoval hladovým pohledem.
"Kletba Cruciatus by ti mohla rozvázat jazyk," řekla Umbridgová tiše.
"Ne!" vykřikla Hermiona. "Profesorko Umbridgová - to je ilegální."
Ale Umbridgová si jí nevšímala. Ve tváři měla odporný, dychtivý, vzrušený výraz, jaký u ní Harry ještě neviděl. Zvedla hůlku.
"Ministr by nechtěl, abyste překročila zákon, profesorko Umbridgová!" křičela Hermiona.
"Co Kornelius nevidí, jeho srdce nebolí," řekla Umbridgová, lehce oddychovala a mířila hůlkou na různé části jeho těla, očividně přemýšlejíc, kde to bude nejvíc bolet. "Nikdy se nedozvěděl, že jsem loni v létě poslala na Pottera mozkomory, ale byl rád, že má příležitost ho vyloučit."
"To jste byla vy," zasípal Harry. "Vy jste na mě poslala ty mozkomory?"
"Někdo musel jednat," funěla Umbridgová a její hůlka se zastavila, míříc přímo na Harryho čelo. "Všichni blábolili, že by tě měli nějak utišit - zdiskreditovat - ale já jsem byla jediná, kdo opravdu něco udělal… Jenomže ty jsi z toho vyklouzl, viď, Pottere? Ale dneska ne -" a zhluboka se nadechla a křikla: "Cruc-"
"NE!" zavyla Hermiona zlomeným hlasem zpoza Millicent Bulstrodeové. "Ne - Harry - budeme jí to muset říct!"
"Nikdy!" zaječel Harry a sledoval ten kousek Hermiony, který byl vidět.
"Budeme muset, Harry, stejně tě k tomu donutí, tak… Tak proč?"
A Hermiona začala plakat do hábitu Millicent Bulstrodeové. Millincet se okamžitě přestala pokoušet vmáčknout ji do zdi a uhnula se znechuceným výrazem.
"Ale, ale, ale!" zaradovala se Umbridgová. "Malá slečna Otázková nám dá pár odpovědí! Tak do toho, děvče, do toho!"
"Eh - mi - o - o - ne!" křičel Ron přidušeně.
Ginny zírala na Hermionu jako by ji nikdy předtím neviděla. Neville také, zatímco stále bojoval o vzduch. Ale Harry si něčeho všiml. Přestože Hermiona vzlykala do dlaní jako o závod, nikde nebylo vidět žádné slzy.
"Já - mně je to tak líto," řekla Hermiona, "ale - nemůžu to vydržet -"
"To nic, to nic, děvče," řekla Umbridgová, vzala ji za ramena, posadila ji do křesla a sklonila se nad ní. "Takže… Koho se to Potter pokoušel kontaktovat?"
"On," vzlykla Hermiona do dlaní, "on se pokoušel promluvit s profesorem Brumbálem."
Ron ztuhl, oči vytřeštěné; Ginny přestala dupat zmijozelskému studentovi na nohu; dokonce i Luna se zatvářila překvapeně. Umbridgová a její oblíbenci se naštěstí soustředili na Hermionu a tak jim ty podezřelé známky unikly.
"Brumbál?" řekla Umbridgová dychtivě. "Takže vy víte, kde Brumbál je?"
"Ne!" stkala Hermiona, "zkusili jsme Děravý kotel v Příčné ulici a U tří košťat a dokonce Prasečí hlavu -"
"Hloupá holko - Brumbál nebude sedět v hospodě, když ho hledá celé ministerstvo!" houkla Umbridgová a v každé obtloustlé lince její tváře se zračilo zklamání.
"Ale - ale my jsme mu potřebovali říct něco důležitého!" zavyla Hermiona a přitiskla si ruce ještě pevněji na tvář, ne však z úzkosti, ale, jak Harry věděl, kvůli přetrvávajícímu nedostatku slz.
"Ano?" zeptala se Umbridgová s novým zájmem. "A co to bylo, co jste mu chtěli říct?"
"My… My jsme mu chtěli říct, že je to p - připravené!" dusila se Hermiona.
"Co je připravené?" chtěla vědět Umbridgová, chytila Hermionu za ramena a jemně s ní zatřásla. "Co je připravené, děvče?"
"Ta… Ta zbraň," řekla Hermiona.
"Zbraň? Zbraň?" řekla Umbridgová a oči jí samým vzrušením lezly z důlků. "Vy jste vyvíjeli nějakou metodu odporu? Zbraň, kterou byste mohli použít proti ministerstvu? Na příkaz profesora Brumbála, předpokládám?"
"A - a - ano," vzlykla Hermiona, "ale musel odejít, než jsme to dokončili a my jsme to teď pro n - něj dokončili a n - n - nemůžeme ho najít, abychom mu to řekli!"
"Co je to za zbraň?" zeptala se Umbridgová drsně, ruce stále na Hermioniných ramenou.
"My jí m - m - moc nerozumíme," řekla Hermiona a hlasitě popotahovala, "m - m - my jsme jen dělali, co nám p - p - profesor Brumbál řekl."
Umbridgová vstala a zářila nadšením.
"Doveď mě k té zbrani," poručila.
"Nechci to ukazovat jim," zavřískala Hermiona a skrz prsty se podívala na zmijozelské.
"Nejsi tady proto, abys určovala podmínky!" odsekla Umbridgová.
"Fajn," řekla Hermiona a zase se rozeštkala, "fajn… Tak ať si jdou, kéž by ji použili na vás! Vlastně bych si přála, abyste pozvala co nejvíc lidí, aby to viděli! To by vám patřilo - ach, chtěla bych to vidět - jak se celá škola dozví, kde zbraň je a jak se používá a až zase někoho naštvete, mohli by si to s vámi vyřídit!"
Ta slova měla na Umbridgovou velký účinek; svižně se rozhlédla po své vyšetřovatelské četě a její vyvalené oči se na chvíli zastavily na Malfoyovi, který byl moc pomalý, než aby mu došlo, že by se neměl tvářit tak dychtivě.
Umbridgová Hermionu dlouho zamyšleně pozorovala a pak promluvila tónem, který pokládala za mateřský.
"Dobře, drahoušku, takže půjdeme ty a já… A vezmeme si také Pottera, ano? Tak vstaň."
"Profesorko," ozval se Malfoy. "Profesorko Umbridgová, myslím, že někdo z čety by měl jít s vámi, aby -"
"Jsem plně kvalifikovaná úřednice ministerstva, Malfoyi, myslíte si, že nedokážu zvládnout dva žáky bez hůlek?" zeptala se ho Umbridgová ostře. "V každém případě, nevypadá to, že ta zbraň je něco, co by měli vidět studenti. Zůstanete tady, dokud se nevrátím a postaráte se, aby nikdo z nich -" mávla rukou směrem k Ronovi, Ginny, Nevillovi a Luně "…neutekl."
"Dobře," řekl Malfoy zklamaně.
"A vy dva můžete jít přede mnou a ukázat mi cestu," uzavřela Umbridgová a ukázala na Harryho a Hermionu hůlkou. "Jděte."