close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

31. NKÚ (část 2)

21. listopadu 2010 v 12:13 |  Harry Potter a Fénixův řád
"Ne!" zaječela Hermiona.
"Moje milá!" řekl profesor Tofty pohoršené. "Tohle je zkouška!"
Ale to už se nikdo hvězdným mapkám nevěnoval. Dole u chýše poletovaly proudy červeného světla, ale jako by se od něj odrážely; pořád ještě stál vzpřímeně a pořád ještě bojoval. Scénu doprovázel křik a jekot; mužský hlas křičel: "Měj rozum, Hagride!"
Hagrid zařval: "Trhni si s rozumem, takhle mě nedostaneš, Dawlishi!"
Harry viděl siluetu Tesáka, který se snažil Hagrida bránit a skákal na čaroděje kolem, dokud ho netrefilo omračovací kouzlo a nepadl na zem. Hagrid zuřivě zavyl, popadl pachatele a hodil ho na ostatní; muž odletěl o dobrých deset stop a už nevstal. Hermiona zalapala po dechu, obě ruce přitisknuté na ústech; Harry se ohlédl na Rona a viděl, že ten také vypadá zděšeně. Ještě nikdy předtím neviděli Hagrida tak rozzuřeného.
"Podívejte!" vyjekla Parvati, která se nakláněla z okna a ukazovala k hradu, jehož hlavní dveře se opět otevřely; vyšel z nich jeden dlouhý stín a rázoval přes trávník.
"Ale teď opravdu!" řekl nervózně profesor Tofty. "Už máte jen šestnáct minut!"
Ale nikdo mu nevěnoval pozornost; všichni sledovali, jak postava běží k bitvě u Hagridovy chýše.
"Jak se opovažujete!" křičela, "jak se jen opovažujete!"
"To je McGonagallová!" šeptala Hermiona.
"Nechte ho být! Nechte ho, povídám!" nesl se hlas profesorky McGonagallové tmou, "z jakého důvodu na něj útočíte? Neudělal nic, nic, co by ospravedlňovalo -"
Hermiona, Parvati a Lavender zaječely. Postavy u chýše vystřelily čtyři omračovací paprsky na profesorku McGonagallovou. Střetly se s ní v půli cesty mezi chýší a hradem; na chvíli vypadala, že světélkuje přízračnou červení, pak vyletěla do vzduchu, přistála na zádech a už se nepohnula.
"U pádících chrličů!" zařval profesor Tofty, který už na zkoušku také zapomněl, "takhle bez varování! Takové hrubé chování!"
"ZBABĚLCI!" hulákal Hagrid; jeho hlas bylo ve věži slyšet dokonale jasně a i na hradě se rozsvítila světla. "ZATRACENÝ ZBABĚLCI! JEN SI DEJTE -A EŠTĚ -"
"Ach bože -" sykla Hermiona.
Hagrid tvrdě praštil do dvou nejbližších útočníků; soudě dle jejich okamžitého pádu k zemi je poslal rovnou do limbu. Harry viděl, jak se Hagrid ohnul v pase a myslel si, že ho už dostalo kouzlo. Ale za chvíli už Hagrid zase stál na nohách a na zádech měl něco, co vypadalo jako pytel - pak si Harry uvědomil, že je to Tesákovo nehybné tělo.
"Na něj, na něj!" ječela Umbridgová, ale jejímu poslednímu zbylému pomocníkovi se k Hagridovým létajícím pěstím moc nechtělo; vlastně ustupoval tak rychle, že zakopl o jednoho bezvědomého kolegu a upadl. Hagrid se otočil a dal se, i s Tesákem na ramenou, do běhu. Umbridgová za ním poslala ještě jedno omračovací kouzlo, ale minula; a Hagrid, běžící směrem ke vzdálené bráně, se ztratil ve tmě.
Nastalo dlouhé ticho, během něhož všichni s otevřenými ústy zírali dolů. Pak se ozval trochu zastřený hlas profesora Toftyho: "Um… máte ještě pět minut."
Přestože měl vyplněné jen dvě třetiny mapky, toužil Harry, aby už zkouška skončila. Když bylo konečně po všem, nacpali s Ronem a Hermionou svoje teleskopy do držáků a vyrazili dolů po točitém schodišti. Žádný student nešel spát; hlasitě a vzrušeně probírali, čeho byli právě očitými svědky.
"Ta zlá babizna," zajíkala se Hermiona, která zlostí ani nemohla mluvit. "Takhle se uprostřed noci vplížil k Hagridovi!"
"Evidetně se chtěla vyhnout další scéně jako byla ta s Trelawneyovou," pravil moudře Ernie Macmillian, který se k nim připojil.
"Ale Hagrid si vedl dobře, ne?" řekl Ron, který vypadal víc vystrašeně než ohromeně. "Jak to, že se od něj všechna kouzla odrážela?"
"To bude ta jeho obří krev," řekla roztřeseně Hermiona. "Je velmi těžké omráčit obra, jsou jako trollové… Ale chudák profesorka McGonagallová… Čtyři omráčení přímo do hrudi a to už není moc mladá…"
"Hrůza, hrůza," řekl Ernie a dramaticky vrtěl hlavou. "No, já jdu do postele. Dobrou, všichni."
I ostatní se rozcházeli, stále rozebírajíce onu událost.
"Ale aspoň se jim nepodařilo odtáhnout Hagrida do Azkabanu," řekl Ron. "Nejspíš asi půjde za Brumbálem, že jo?"
"Vypadá to tak," řekla Hermiona a zdálo se, že má na krajíčku. "Ach, tohle je strašné, už jsem doufala, že tu Brumbál dávno bude, ale teď jsme přišli i o Hagrida."
Odloudali se zpět do společenské místnosti a zjistili, že je plná. Rozruch venku probudil některé spící a ti se teď rychle přidali k ostatním. Seamus a Dean, kteří dorazili před Ronem, Harrym a Hermionou teď vykládali ostatním, co viděli a slyšeli z vrcholku astronomické věže.
"Ale proč vyhazovat Hagrida?" nechápala Angelina Johnsonová. "To není jako Trelawneyová; letos učil opravdu dobře!"
"Umbridgová nesnáší pololidi," řekla hořce Hermiona a padla do křesla. "Vždycky se snažila odsud Hagrida dostat."
"A taky si myslela, že Hagrid jí dává do kabinetu ty hrábaky," přidala se Katie Bellová.
"Ale ne," řekl Lee Jordan a přikryl si ústa rukou, "to jsem byl já. Fred a George mi tu pár hrabáků nechali; levitoval jsem jí je tam oknem."
"Stejně by ho vyhodila," řekl Dean. "Byl moc blízký Brumbálovi."
"To je pravda," řekl Harry a posadil se vedle Hermiony.
"Jen doufám, že profesorka McGonagallová je v pořádku," řekla plačtivě Levandule.
"Už ji odnesli zpátky do hradu, viděl jsem to oknem," řekl Colin Creevey. "Nevypadala moc dobře."
"Madam Pomfreyová jí pomůže," řekla pevně Alice Spinnetová. "Ještě nikdy nezklamala."
Byly už skoro čtyři hodiny ráno, když se společenská místnost vyprázdnila. Harry byl dokonale bdělý; vize Hagrida, prchajícího do tmy ho pronásledovala; byl na Umbridgovou tak naštvaný, že pro ni nedokázal vymyslet dostatečný trest; Ron navrhoval vhodit ji do bedny vyhladovělých třaskavých skvorejšů. Usnul, zatímco přemítal o dalších pomstách a vzbudil se po třech hodinách, aniž by si odpočinul.
Poslední zkouška - z dějin magie - začala až odpoledne. Harry by se po snídani nejraději vrátil do postele, ale s opakovacím dopolednem počítal a tak se posadil u okna ve společenské místnosti, hlavu si podepřel dlaněmi a snažil se neusnout, zatímco si pročítal tři a půl stopy vysoký štos poznámek, které mu půjčila Hermiona.
Ve dvě hodiny vstoupili páťáci do velké síně a posadili se ke stolkům. Harry se cítil úplně vyčerpaný. Chtěl, aby to už prostě skončilo a on se mohl jít vyspat; zítra chtěli jít spolu s Ronem na famfrpálové hřiště - chtěl si zalétat na Ronově koštěti - a oslavit nově nabytou svobodu.
"Otočte papíry," řekla profesorka Marchbanksová a obrátila přesýpací hodiny. "Můžete začít."
Harry chvíli zíral na první otázku. Po několika vteřinách si uvědomil, že si ještě nepřečetl ani slovo; u jednoho z vysokých oken bzučela vosa a rušila ho. Pomalu začal psát odpověď.
Zjistil, že si nemůže vzpomenout na skoro žádné jméno a pletl data. Otázku číslo čtyři prostě vynechal (Přispěla podle vašeho názoru hůlková legislativa v osmnáctém století k lepší nebo horší kontrole nad skřetími demonstracemi?) s tím, že když bude na konci čas, vrátí se k ní. U otázky číslo pět (Jak byl porušen Statut tajemství v roce 1749 a jaká byla přijata opatření, aby se to neopakovalo?) se trochu vzpamatoval, ale měl podezření, že něco důležitého vynechal; cítil, že do toho celého ještě nějak patřili upíři.
Hledal dál nějakou otázku, na kterou by znal odpověď a oči mu zasvítily nad desítkou: popište okolnosti, které vedly ke zformování Mezinárodní konfederace čarodějů a vysvětlete, proč se lichtenštejnští čarodějové odmítli připojit.
Tohle znám, pomyslel si Harry, i když jeho mozek nadále odmítal poslušnost. Vyvolal si v paměti titulek v Hermionině rukopisu: Ustanovení Mezinárodní konfederace čarodějů… Ještě ráno ty poznámky četl.
Začal psát a občas se podíval na velké přesýpací hodiny stojící na stole vedle profesorky Marchbanksové. Seděl hned vedle Parvati Patilové, jejíž dlouhé tmavé vlasy spadaly přes opěradlo židle. Jednou nebo dvakrát se přistihl, jak sleduje zlatavá světýlka, která se v nich mihotala, když pohnula hlavou a musel svou vlastní hlavou zatřást, aby se probral.
…první Velký mugwump Mezinárodní konfederace čarodějů byl Pierre Bonaccord, ale jeho jmenování bylo odmítnuto lichtenštejnskou komunitou, protože -
Všude kolem Harryho škrábaly brky o pergamen jako cupitající hrabající potkani. Slunce ho pálilo zezadu do hlavy. Co to bylo, co Bonaccord udělal, že to lichtenštejnské čaroděje rozzlobilo? Harry měl pocit, že to možná mělo co dělat s trolly… Zase se zadíval na Parvatinu hlavu. Kdyby tak uměl číst cizí mysl, aby se podíval do její hlavy, co to bylo s těmi trolly, co způsobilo rozkol mezi Pierrem Bonaccordem a Lichtenštejnském…
Harry zavřel oči a schoval obličej do dlaní, takže žhavá červeň očních víček zchladla a potemněla. Bonaccord chtěl zastavit hony na trolly a dát jim práva… Ale Lichtenštejnsko mělo problémy s kmenem agresivních horských trollů… To bylo ono.
Otevřel oči; když pohlédl na zářivě bílý pergamen, zaštípaly ho a zalily se slzami. Pomalu napsal dva řádky o trollech a pak si přečetl, co dosud napsal. Nebylo to moc informativní ani podrobné, i když věděl, že Hermioniny poznámky o Konfederaci měly několik stran.
Znovu zavřel oči a pokoušel se je vyvolat z paměti, vidět je… Konfederace se poprvé setkala ve Francii, ano, to už tam napsal…
Goblini se pokusili také se zúčastnit a byli vypuzeni… To už taky napsal…
A nikdo z Lichtenštejnská nechtěl přijet…
Mysli, poručil si, tvář v dlaních, zatímco kolem něj brky škrabaly nekonečné odpovědi a padající písek v hodinách odměřoval čas…
Opět se ocitl v chladné temné chodbě na Oddělení záhad, kráčel pevným a rozhodným krokem, občas se dal do běhu, odhodlán konečně dojít až na konec… Černé dveře se otevřely jako obvykle a byl v kruhové místnosti s mnoha dveřmi…
Rovnou přes kamennou podlahu a skrze druhé dveře… Stopy tančícího světla na stěnách a podlaze a to podivné mechanické cvakání, ale není čas na průzkum, musí spěchat…
Uběhl posledních pár stop ke třetím dveřím, které se otevřely jako všechny ostatní…
Znovu vstoupil do místnosti velikosti katedrály, plné polic a skleněných koulí… Jeho srdce bilo tak rychle… Tentokrát se tam dostane… Když minul číslo 97, zahnul doleva a spěchal uličkou mezi dvěma řadami…
Ale na konci byl na podlaze jakýsi tvar, černý přízrak, pohybující se sem a tam jako poraněné zvíře… Harryho žaludek se sevřel strachy… Vzrušením…
Z jeho vlastních úst vyšel hlas, vysoký, ledový a prost lidské laskavosti…
Přines mi to… Sundej to, teď hned… Já se toho nemůžu dotknout… Ale ty můžeš…
Černý stín na podlaze se mírně nadzvedl. Harry spatřil bílou ruku s dlouhými prsty, svírajícími hůlku, jak se zvedá z jeho vlastní paže… Slyšel ten vysoký ledový hlas říci: "Crucio!"
Muž na podlaze vykřikl bolestí, pokusil se postavit, ale padl zpátky a začal se svíjet. Harry se smál. Zvedl hůlku, vypustil kletbu a postava zasténala a zůstala nehybná.
"Lord Voldemort čeká…"
Velmi pomalu a s rukama roztřesenýma zvedl muž na zemi ramena a pak hlavu. Jeho tvář byla zakrvácená a vyzáblá, zkroucená bolestí, ale přesto vzdorovitá…
"Budeš mě muset zabít," zašeptal Sirius.
"To nakonec bezpochyby budu muset," řekl ledový hlas, "ale nejdřív mi to podáš, Blacku… Myslíš, že jsi zažil bolest? Přemýšlej… Máme spoustu hodin a tvůj křik nikdo neuslyší…"
Ale někdo vykřikl, když Voldemort opět sklonil hůlku; někdo zaječel a upadl z rozžhavené lavice na studenou kamennou podlahu; Harry se vzbudil, když dopadl na zem, stále ječel, jizva ho pálila a velká síň kolem něj explodovala.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama