"Souhlasím," přikývla profesorka McGonagallová. "A krom toho nelze tvrdit, že Brumbál nikdy nepočítal s tím, že by někdy mohla nastat situace, v níž by bylo nutno výuku v Bradavicích ukončit. Uvažoval o zavření školy už tenkrát, kdy se znovu otevřela Tajemná komnata - a musím říct, že podle mne je zavraždění profesora Brumbála mnohem znepokojivější než představa, že někde v útrobách hradu žije neobjevený Zmijozelův netvor."
"Budeme se muset poradit se správní radou," ozval se pisklavým hláskem profesor Kratiknot. Na čele měl sice ošklivý šrám, jinak ale při pádu ve Snapeově kabinetu patrně žádnou další újmu neutrpěl. "Musíme dodržovat oficiální postup. Rozhodnutí by se mělo přijmout co nejrychleji."
"Ještě vy jste nic neřekl, Hagride," poznamenala profesorka McGonagallová. "Jaký je váš názor, mělo by se v Bradavicích dál učit?"
Hagrid, který během celé debaty tiše plakal do svého velkého puntíkovaného kapesníku, zvedl opuchlé zarudlé oči a chraptivě zaskřehotal: "Já nevím, paní profesorko… vo takový věci musej rozhodnout ředitelé kolejí a vy jako ředitelka…"
"Profesor Brumbál si vašeho názoru vždy velice cenil," ujistila ho laskavým hlasem profesorka McGonagallová, "a já si ho cením také."
"No, já tu každopádně zvostanu," prohlásil a z očí se mu dál kutálely slzy a stékaly mu do zcuchaných vousů. "Todle je můj domov, jsem tu doma už vod třinácti let. A esli se najdou nějaký děcka, co budou stát vo to, abych je učil, budu je učit. Jenže… nevím, nevím… Bradavice bez Brumbála…"
Polkl, znovu zmizel za kapesníkem a už nepromluvil.
"Tak dobrá," přikývla profesorka McGonagallová a zadívala se oknem na školní pozemky, jestli už se neblíží ministr. "V tom případě musím souhlasit s Filiusem, že nejlepší bude přednést celou záležitost správní radě, která s konečnou platností rozhodne.
A nyní k tomu, kdy vypravit studenty domů… Myslím, že by bylo rozumné udělat to co nejrychleji. Bude-li třeba, můžeme zařídit, aby bradavický spěšný vlak přijel hned zítra…"
"A co Brumbálův pohřeb?" ozval se konečně Harry.
"Tedy…" profesorka McGonagallová zaváhala, a protože se jí roztřásl hlas, zněl dál o něco méně rozhodně. "Vím - vím, že si Brumbál přál, aby byl uložen k odpočinku tady, v Bradavicích -"
"Pak není o čem dál mluvit, nemyslíte?" skočil jí do řeči Harry.
"Pokud to bude ministerstvo považovat za vhodné," pokrčila rameny profesorka McGonagallová. "Žádný ředitel ani ředitelka ještě nikdy nebyli…"
"Žádnej jinej ředitel ani ředitelka taky nikdy pro tudle školu neudělali tolik jako Brumbál," zavrčel Hagrid.
"Bradavice by měly být místem jeho posledního odpočinku," mínil profesor Kratiknot.
"Bezpochyby," přitakala profesorka Prýtová.
"V tom případě ale," znovu se ozval Harry, "byste měli studenty poslat domů až po pohřbu. Budou se s ním chtít -"
Poslední slovo mu zadrhlo v krku, profesorka Prýtová to dořekla za něj.
"Rozloučit."
"Správně řečeno," vypískl profesor Kratiknot. "Velice správně! Naši studenti by měli uctít jeho památku, to by se opravdu slušelo. Odjezd domů můžeme zařídit po pohřbu."
"Souhlasím," přidala se úsečně profesorka Prýtová.
"Nejspíš… ano…" přitakal poněkud nervózním hlasem Křiklan, a Hagrid na znamení souhlasu jen přiškrceně vzlykl.
"Už je tady," oznámila profesorka McGonagallová, která stále shlížela dolů na školní pozemky. "Ministr… a vypadá to, že si s sebou vede celou delegaci…"
"Smím odejít, paní profesorko?" zareagoval okamžitě Harry.
Nijak netoužil po tom, aby se ještě teď v noci setkal s Rufusem Brouskem a musel odpovídat na jeho otázky.
"Běžte," přikývla profesorka McGonagallová, "a raději si pospěšte."
Vykročila ke dveřím a přidržela mu je otevřené. Harry seběhl po točitém schodišti a uháněl opuštěnou chodbou. Neviditelný plášť nechal nahoře v astronomické věži, což mu teď zrovna nevadilo - na chodbách nebyl nikdo, kdo by ho viděl, dokonce ani Filch, paní Norrisová či Protiva. Celou cestu až do chodby k nebelvírské společenské místnosti nepotkal živou duši.
"Je to pravda?" šeptla Buclatá dáma, když se k ní blížil. "Je to vážně pravda, že je Brumbál - mrtvý?"
"Ano, je," přisvědčil Harry.
Buclatá dáma zakvílela, nečekala na heslo, ustoupila a nechala ho projít.
Jak Harry předpokládal, byla ve společenské místnosti hlava na hlavě. Když prolezl otvorem v portrétu, rozhostilo se okamžitě ticho. Nedaleko zahlédl v jedné skupince sedět Deana a Seamuse, což znamenalo, že v jejich ložnici nejspíš nikdo nebo skoro nikdo není. Nepromluvil s nikým jediné slovo, dokonce se na nikoho ani nepodíval, přešel celou místnost, aniž by se zastavil, a zmizel ve dveřích k chlapeckým ložnicím.
Jak doufal, Ron na něj čekal - ještě oblečený seděl na posteli. Harry se posadil na svoji postel s nebesy a oba si chvíli mlčky hleděli do očí.
"Probírají, jestli by se škola neměla zavřít," oznámil Harry.
"Lupin říkal, že ji možná zavřou," přikývl Ron.
Následovala chvíle ticha.
"Tak co?" zeptal se co nejtišeji Ron, jako by se bál, že i nábytek může mít uši. "Našli jste ho? Přinesli jste ho? Myslím - ten viteál."
Harry zavrtěl hlavou. Všechny události, k nimž došlo u černého jezera, mu teď připadaly jako vzdálená noční můra - doopravdy se to všechno stalo, a to před pouhými několika hodinami?
"Vy jste ho nenašli?" vydechl zklamaně Ron. "On tam nebyl?"
"Ne," hlesl Harry. "Někdo už ho odnesl a nechal tam místo něj obyčejnou napodobeninu."
"Někdo ho odnesl - ?"
Harry beze slova vytáhl z kapsy falešný medailonek, otevřel ho a podal ho Ronovi. Podrobnosti mohly počkat na později… dnes v noci na nich nezáleželo… Dnes v noci bylo důležité jen to, jak všechno skončilo, jak skončilo jejich nesmyslné dobrodružství, jak skončil Brumbálův život…
"R. A. B.," zašeptal Ron. "Kdo to je?"
"Nemám ponětí," zavrtěl hlavou Harry, oblečený se natáhl na postel a tupě zíral do stropu. Absolutně ho nezajímalo, kdo je nějaký R. A. B., a pochyboval, že ještě někdy pocítí zvědavost. Jak tak nehybně ležel, najednou si uvědomil, že ticho zavládlo i venku. Fawkes přestal zpívat.
A Harrymu bylo jasné, aniž by si uvědomoval, jak to ví, že fénix odletěl, že navždy opustil Bradavice, stejně jako Brumbál opustil školu, opustil tento svět… opustil Harryho.