Harry se postavil zepředu a sledoval na svého patnáctiletého otce.
Zaplavilo ho vzrušení: jako by se díval na sebe bez chyb. James měl oříškové oči, nos o trochu delší než Harry a neměl žádnou jizvu, ale jeho tvář byla stejně hubená, stejná ústa, stejné obočí; Jamesovy vlasy trčely nahoru stejně jako Harrymu, ruce mohly patřit Harrymu a když se James postavil, bylo vidět, že je téměř stejně vysoký.
James hluboce zívnul a uhladil si vlasy, čímž je ještě více rozcuchal. Potom, s rychlým pohledem na profesora Kratiknota se otočil dozadu a ušklíbnul se na chlapce, který seděl o čtyři místa dál.
S dalším vzrušením uviděl Harry, jak Sirius ukazuje Harrymu vztyčený palec. Sirius se houpal na své židli, která tak stála jen na dvou nohách. Byl velice pohledný, tmavé vlasy mu padaly do očí s takovou elegancí, jakou by James ani Harry nemohli nikdy docílit a dívka, která seděla za ním ho toužebně sledovala, i když si jí vůbec nevšímal. A další dvě místa od té dívky - Harry opět pocítil příjemné potěšení - seděl Remus Lupin. Byl bledý a vypadal nemocně (blížil se snad úplněk?) a byl ponořen do testu - při pročítání svých odpovědí krčil bradu a mračil se.
To znamenalo, že Červíček tu taky musí někde být… a Harry ho poznal v několika sekundách: malý, podobný myšce s ostrým nosem. Vypadal nervózně, kousal si nehty, zíral na svůj papír a šoupal nohama po zemi. Neustále se snažil zahlédnout něco z papírů svých sousedů. Harry chvíli Červíčka sledoval a pak se vrátil k Jamesovi, který teď něco kreslil na kousek pergamenu. Už měl nakreslenou Zlatonku a teď črtal písmena L.E. Co asi znamenala?
"Položte brky prosím!" zapištěl profesor Kratiknot. "To platí i pro vás, Stebbinsi! Prosím, sůstaňte sedět, dokud nevyberu vaše pergameny. Accio!"
Stovky svitků se vznesly do vzduchu a přilétly do profesorových rozpražených rukou, až spadnul na zem. Někteří lidé se rozesmáli. Pár studentů vepředu vstalo, vzali profesora pod pažemi a zvedli ho zpět na nohy.
"Děkuji vám… Děkuji vám…" supěl profesor Kratiknot. "Výborně, všichni už můžete jít."
Harry se podíval na svého otce, který rychle přeškrtal písmena L.E., vstal, zastrčil brk a zadání testu do tašky, kterou si hodil přes rameno a čekal na Siriuse, až se k němu připojí.
Harry se rozhlédl a zahlédl, jak Snape rychle mizí mezi stoly ke dveřím do vstupní haly, stále ponořen do zadání testu. S ohnutými zády, přesto působil hranatým dojmem, trhaná chůze připomínala pavouka a jeho mastné vlasy létaly kolem tváře
Skupina švitořících dívek oddělila Snapea od Jamese, Siria a Lupina a Harry, který byl mezi nimi, se snažil neztratit Snapea z dohledu, zatímco poslouchal Jamese a jeho přátele.
"Líbila se ti desátá otázka, Moony?" zeptal se Sirius, když vcházeli do vstupní haly.
"Moc," odpověděl Lupin živě, "uveďte pět znaků pro identifikaci vlkodlaka. Skvělá otázka."
"Myslíš, že jsi správně uvedl všechny znaky?" popichoval ho James žertovným tónem.
"Myslím, že ano," odpověděl Lupin vážně, když se připojili k davu lidí, toužících dostat se ven u předních dveří. "Za prvé: sedí na mé židli. Za druhé: obléká si mé šaty. Za třetí: Jmenuje se Remus Lupin."
Červíček byl jediný, kdo se tomu nesmál.
"Já napsal tvar čenichu, oční panenky a chlupatý ocas," řekl nervózně, "ale nevěděl jsem, co jiného bych ještě…"
"To jsi tak hloupý, Červíčku?" řekl James nedůtklivě, "už se stýkáš vlkodlakem víc než měsíc."
"Ne tak nahlas," poprosil Lupin.
Harry se znovu úzkostlivě podíval za sebe. Snape zůstal blízko, stále zahloubán do testových otázek - ale toto byla Snapeova vzpomínka a Harry si byl jistý že jestli si Snape vybere jiný směr, kudy jít, Harry nebude moci sledovat Jamese a ostatní. K jeho velké úlevě, když James a jeho tři přátelé odcházeli přes trávník směrem k jezeru, Snape je následoval, i když stále studoval papír se zkouškou a zřejmě neměl jasný směr. kam vlastně jde. Harry šel kousek před ním, stále blízko Jamesovi a ostatním.
"Fajn. Myslím, že zkouška byla hračka," slyšel Siriusův hlas. "Byl bych překvapen, kdybych za ni nedostal minimálně V."
" Já taky," přidal se James. Dal ruku do kapsy a vytáhl z ní Zlatonku.
"Kdes ji vzal?"
"Ukradl," odpověděl James uvolněně a začal si s ní hrát, dovolující jí odletět jen na pár centimetrů, než ji zase chytil, jeho reflexy byly excelentní. Červíček ho s úctou sledoval.
Zastavili se na břehu jezera, ve stínu stejného buku, kde Harry, Ron a Hermiona jednou strávili neděli doděláváním domácích úkolů, a plácli sebou na trávu. Harry se znovu ohlédl přes rameno a ke své spokojenosti viděl, jak se Snape uvelebil na trávě ve stínu hustého křoví. Byl tak zabrán do studia svých NKÚ, že si Harry dovolil sednout na trávník mezi bukem a křovím a sledovat čtveřici pod stromem. Slunce se odráželo v klidné hladině jezera a na mělčině si skupina dívek, která před chvíli opustila Velkou síň, chladila bosé nohy ve vodě.
Lupin vytáhl knihu a pustil se do čtení. Sirius koukal na studenty posazené různě na trávníku a vypadal spíše hrdě a znuděně, ale přesto velmi hezky. James si stále hrál se Zlatonkou, nechávajíc ji znovu a znovu odletět, ale vždy ji na poslední chvíli chytil. Červíček ho sledoval s otevřenou pusou. Pokaždé, když James udělal extra obtížný chvat, Červíček zalapal po dechu a aplaudoval. Když se během pěti minut nic nezměnilo, Harry přemýšlel, proč James neřekne Červíčkovi, aby se vzpamatoval, nebo tak něco. Ale zdálo se, že James si tu pozornost a obdiv vychutnává. Harry si všiml, že jeho otec má zvyk rozcuchávat si vlasy jako by mu vadilo mít je příliš upravené, a také že stále sleduje dívky ve vodě.
"Už toho nech," nakonec promluvil Sirius, když James opět chytil Zlatonku a Červíček opět spustil pochvaly, "než se Červíček vzrušením pomočí."
Červíček zrudl, ale James se zašklebil.
"Jestli vás to obtěžuje…" pokrčil rameny a zastrčil Zlatonku opět do kapsy. Harry měl matný dojem, že Sirius je jediný, kdo dokáže Jamese zastavit.
"Nudím se," řekl Sirius, "už aby byl úplněk."
"Možná že bys mohl…" ozval se Lupin zpoza knihy. "Už bude přeměňování, tak jestli se nudíš, možná bys mě mohl vyzkoušet. Na…" a podával Siriusovi knihu.
Ale Sirius odfrkl: "Nepotřebuju se na to dívat, všechno umím!"
"Tohle tě probere, Tichošlápku," promluvil James tiše. "Podívej, kdo…"
Sirius se otočil a ztichl, jako pes když ucítí kořist. "Výborně," pochvaloval si, "Severus."
Harry se otočil, aby viděl, na co se Sirius dívá.
Snape byl opět na nohou a ukládal si test do tašky. Když opustil vylezl ze stínu křoví a kráčel před trávník, Sirius a James vstali.
Lupin a Červíček zůstali sedět - Lupin stále strnule zíral do knihy, ale jeho oči se nehýbaly a mezi jeho obočím se objevila zamračená vráska. Červíček těkal pohledem mezi Siriusem a Jamesem a v obličeji měl výraz napjatého očekávání.
"Vše v pořádku, Severusi?" zeptal se James hlasitě.
Snape reagoval rychle, jako by očekával útok. Shodil tašku, ruku vstrčil do hábitu a jeho hůlka už byla na půli cesty, když James vykřikl "Expelliarmus!"
Snapeova hůlka vyletěla vysoko do vzduchu a spadla s malým žuchnutím na trávu za ním. Sirius vyprskl smíchy. "Impedimenta!" řekl a mířil svoji hůlkou na Snapea, kterého tím srazil na půli cesty k ležící hůlce.
Studenti všude kolem se začali otáčet a sledovat je. Někteří z nich si stoupli a popošli blíž. Část vypadala bojácně, jiní se bavili.
Snape ležel na zemi. James a Sirius stáli nad ním, hůlky zvednuté. James se podíval přes rameno na dívky, které se brouzdaly ve vodě. Červíček už také vstal a s hlasovým výrazem obešel Lupina, aby měl lepší pohled.
"Jak ti šla zkouška, Severusi?" ptal se James.
"Koukal jsem se na něj, nos měl přilepený k pergamenu," odpověděl místo Snapea zlomyslně Sirius. "Ten bude tak mastný, že nikdo nebude moci přečíst ani slovo."
Pár lidí se rozesmálo, Snape byl zjevně nepopulární. Červíček se chechtal nahlas. Snape zkoušel vstát, ale kouzlo na něj stále působilo, bojoval, jako by byl svázán neviditelnými lany.
"Ty… počkej…" chvěl se a strnule zíral nahoru na Jamese s výrazem čistého odporu, "počkej…"
"Počkej na co?" zeptal se chladně Sirius. "Co se chystáš udělat, utřít si o nás svůj nos?"
Snape vypustil proud kledeb a nadávek, ale jeho hůlka byla daleko a nic se nestalo.
"Umyj si pusu," bavil se James, "Scourgify!"
Ze Snapeových úst se najednou hrnuly růžové mýdlové bubliny, pěna tekla přes rty, vytvářela jakýsi roubík a dusila ho…
"Nechte ho být!"
James a Sirius se rozhlédli. Jamesova volná ruka okamžitě vystřelila k vlasům. Byla to jedna z těch dívek, které se před chvíli brouzdaly ve vodě. Měla husté rudé vlasy, které jí padaly na záda a překvapující zelené oči - Harryho oči.
Harryho matka.
"V pořádku, Evansová?" zeptal se James a tón jeho hlasu byl náhle příjemný, hluboký, zralý.
"Nechte ho být!" opakovala Lilly. Dívala se na Jamese s jasným znamením nechutě. "Co vám udělal?"
"Dobře," prohlásil James, odmítaje pustit svoji oběť, "stačí, že existuje, jestli víš, co tím myslím…" Hodně z přihlížejících studentů se smálo, včetně Červíčka a Siriuse, ale ne Lupin, stále začtený do své knihy, ani Lilly.
"Myslíš si, že jsi vtipný," pokračovala chladně, "ale jsi jen arogantní, násilnický šupák, Pottere. Nech ho být!"
"Nechám, když si se mnou vyrazíš, Evansová," reagoval rychle James. "Odejdi se mnou a já už nikdy nepřiložím svoji hůlku na Severuse."
Za jeho zády pomalu přestávalo působit ochromovací kouzlo. Snape se přibližoval ke své hůlce a jak se plazil, vyplivoval mydliny.
"Nikdy bych s tebou nikam nešla, ani kdybych si mohla vybrat mezi tebou a obrem," prohlásila Lilly.
"Smůla, Dvanácteráku," poznamenal hbitě Sirius a otočil se zpět ke Snapeovi. "Ou!"
Ale pozdě. Snape namířil svou hůlku proti Jamesovi. Záblesk světla a rána dorazila k Jamesově tváři a postříkala jeho hábit krví. Další záblesk a Snape visel nohama vzhůru ve vzduchu, jeho hábit spadl přes hlavu a odhalil vyzáblé, bledé nohy a pár šedých spodků.
Většina přihlížejícího zástupu povzbuzovala - Sirius, James a Červíček se z plna hrdla smáli, Lilly, jejíž zuřivý výraz se v okamžiku změnil, jako by se chtěla usmívat, trvala na svém: "Dej ho dolů!"
"Zajisté," ušklíbl se James a trhl hůlkou nahoru, Snape spadl do pomačkané hromady na trávníku. Rozmotával se rychle ze svého hábitu, zvedl se na nohy a držel hůlku, ale Sirius ho zastavil: "Petrificus totalus!" Snape opět upadl, tuhý jako kus dřeva.
"NECHTE HO BÝT!" křičela Lilly a vytáhla svoji hůlku. Sirius a Snape to ostražitě sledovali. "Ou, Evansová, neočaruj mne," řekl James vážně.
"Nechte ho mimo své kletby, jinak…"
James si hluboce povzdechl, obrátil se na Snape a mumlal si kletby.
"Běž," prohlásil, "máš štěstí, že tady Evansová byla, Severusi,"
"Nepotřebuju pomoc od oplzlé malé mudlovské šmejdky jako je ona!"
Lilly zamrkala.
"Fajn," oznámila chladně, "příště nebudu rušit. Ale být tebou, vyprala bych si spodky, Severusi,"
"Omluv se jí!" křičel James na Snapea a mířil na něj hrozivě hůlkou.
"Nechci aby se mi omlouval!" křičela Lilly, "jsi stejně zlý jako on!"
"Cože?" vyjekl James. "Já jsem tě nikdy nenazval… ty-víš-jak!"
"Rozcucháváš si vlasy, protože si myslíš, že vypadáš přitažlivě jako kdybys právě prolétl koštětem, ukazuješ stupidní Zlatonku, procházíš chodbami a okouzluješ každého, protože si myslíš, že to umíš. Jsem překvapená, že se tvoje koště dokáže odlepit od země, když na něm sedí takový zabedněnec… Unavuješ mě!"
Otočila se na podpatku a uháněla pryč.
"Evansová!" křičel za ní James, "Hej, Evansová!"
Ale ona se ani neohlídla.
"Co je to s ní?" přemýšlel James a zkoušel vypadat tak, jako by tahle otázka pro něj neměla žádný význam.
"Čti mezi řádky. Mám pocit, že tím chtěla říci, že tě považuje za trochu domýšlivého, kamaráde," prohlásil Sirius.
"Právě," řekl James, který nyní vypadal trochu rozzuřeně, "no právě."
Další záblesk světla a Snape znovu visel ve vzduchu vzhůru nohama. "Kdo chce vidět, jak sundám Snapeovi kalhoty?"
Ale jestli James skutečně sundal Snapeovy kalhoty, Harry nezjistil. Ruka sevřela jeho těsně nad loktem a pak povolila sevření. Harry uskočil a rozhlédl se, kdo ho držel a s hrůzou spatřil Snapea, velkého, dospělého Snapea bledého zlostí vedle sebe.
"Bavíte se?"
Harry cítil jako by rostl, letní den kolem něj se vypařil a on plul černočernou tmou. Snape ho stále držel nad loktem. Pak, rázem jako by se otočil, jeho nohy přistály na kamenné podlaze Snapeovy kanceláře a on znovu stála vedle Myslánky na Snapeově psacím stole.
"Tak," řekl Snape, svírající Harryho paži tak silně, že mu začínala dřevěnět. "Tak, užil jste si to, Pottere?"
"Ne-e," koktal Harry a snažil se osvobodit svoji ruku.
Bylo to děsivé - Snapeovy rty se chvěly, jeho tvář byla bílá, jeho zuby vyceněné.
"Úžasný muž, váš otec, že?" ptal se Snape a třásl Harrym tak silně, že mu brýle sklouzly z nosu. "Já… nebylo…"
Snape od sebe odhodil Harryho vší silou, jakou měl. Harry padl na tvrdou podlahu.
"Nebudete nikde nikomu vykládat, co jste viděl!" křičel Snape.
"Ne," souhlasil Harry a snažil se dostat co nejdále od Snapea. "Samozřejmě že …"
"Odejděte, vypadněte! Už vás nikdy nechci ve své kanceláři vidět!"
A jak se Harry řítil ke dveřím, nad jeho hlavou explodovala sklenice s mrtvým švábem. Otevřel dveře a vylétl do chodby a zastavil se až o tři patra níže. Tam se opřel o zeď, funěl a třel si pohmožděnou ruku. Neměl pražádnou chuť vrátit se do Nebelvírské věže tak brzo, ani říci Ronovi a Hermioně co právě viděl. Harry se cítil tak vyděšený a nešťastný, ale ne kvůli sklenici, kterou na něj hodil, věděl přesně jak se Snape cítil když byl ponížen před diváky, a že soudě podle toho, co právě viděl, jeho otec byl přesně tak arogantní, jak mu Snape vždycky říkal.