close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

27. Kentaur a Had (část 2)

21. listopadu 2010 v 12:03 |  Harry Potter a Fénixův řád
"Jen kývněte nebo zavrťte hlavou miláčku," přesvědčovala ji Umbridgeová chlácholivě, "do toho, nebojte se, to kletbu znovu nespustí."
Všichni v místnosti upřeně hleděli na horní část Mariettina obličeje. Vidět byly jen její oči, vykukující mezi ke krku vytaženou róbou a kudrnatou ofinou. Možná to bylo jen šálení mihotajícího se světla z ohniště, ale její oči byly podivně prázdné. A potom - k Harrymu velkému překvapení - Marietta zavrtěla hlavou.
Umbridgová se podívala na Popletala a potom zpátky na Mariettu.
"Myslím, že jsi asi neporozuměla otázce, že, drahá? Ptám se, jestli jsi chodila na ty schůzky v posledních šesti měsících? Chodila, že ano?"
Marietta opět zavrtěla hlavou.
"Co myslíš tím vrtěním hlavy, drahá?" zeptala se Umbridgová nedůtklivě.
"Já tomu rozumím docela dobře," řekla profesorka McGonagallová ostře, "v posledních šesti měsících se žádné schůzky nekonaly. Je to tak, slečno Edgecombová?"
Marietta přikývla.
"Ale dnes večer se schůzka konala!" křičela Umbridgová zuřivě. "Konala se! Slečno Edgecombová, vy jste mi o ní řekla, že se koná v Potřebné místnosti! A vedl ji Potter, ne? On ji organizoval, Potter… proč vrtíte hlavou, děvče?"
"No, většinou, když osoba vrtí hlavou," řekla McGonagallová chladně, "znamená to 'ne'. Takže pokud nepoužívá slečna Edgecombová formu znakové řeči dosud neznámou lidstvu…"
Profesorka Umbridgová zírala na Mariettu, přitáhla si ji k sobě a začala s ní silně třást. V následující vteřině Brumbál vyskočil a vytáhl hůlku, Kingsley vyrazil dopředu a Umbridgová odskočila od Marietty, mávajíc rukama ve vzduchu, jako by je měla popálené.
"Nemohu vám dovolit hrubě zacházet se studenty, Dolores," řekl Brumbál a poprvé vypadal rozzlobeně.
"Měla byste se uklidnit, paní Umbridgová", řekl Kingsley hlubokým, pomalým hlasem. "Určitě se nechcete dostat do problémů."
"Ne," řekla Umbridgeová bez dechu, hledíc na tyčící se Kingsleyovu postavu. "Chci říct, ano - máte pravdu Řetězáku - zapomněla jsem se."
Marietta zůstala stát právě tam, kde ji Umbridgová pustila. Nezdála se nijak rozrušená Umbridgovým náhlým útokem, ani uklidněna jejím uvolněním, stále si jen držela svoji róbu u svých zvláštně modrých očí a zírala přímo před sebe.
V Harryho mysli vytanulo náhle podezření, spojené s Kingsleyovým šepotem a čímsi, co kolem něj proletělo.
"Dolores," řekl Popletal, snažíc se alespoň něco vyřešit jednou a provždy, "ta schůzka dnes večer, ta o které určitě víme, že se konala…"
"Jistě," vzpamatovala se Umbridgová, "jistě… takže, slečna Edgecombová mi o ní všechno prozradila a já jsem pospíchala do sedmého patra, doprovázená skupinou důvěryhodných studentů, abych je přistihla při činu. Podle všeho však byli bohužel varováni, protože když jsme tam dorazili, utíkali pryč všemi směry. Na tom ovšem vůbec nezáleží. Slečna Parkinsonová běžela do Potřebné místnosti, aby našla cokoli, co by tam mohli nechat. Potřebovali jsme důkaz a místnost nám ho poskytla."
A k Harryho hrůze, vytáhla z kapsy seznam jmen, který byl připíchnut na stěně Potřebné místnosti a podala ho Popletalovi.
"Jakmile jsem na seznamu uviděla Potterovo jméno, bylo mi jasné, o co jde!"
"Skvělé" řekl Popletal a na tváři se mu objevil úsměv, "skvělé, Dolores. A… u všech hromů…"
Podíval se na Brumbála, který stále stál vedle Marriety, hůlku držíc volně v ruce.
"Vidíte, jaké si dali jméno?" řekl Popletal tiše, "Brumbálova Armáda."
Brumbál se natáhl a převzal od Popletala kus pergamenu. Prohlédl si záhlaví, napsané Hermionou pře měsícem a na chvíli se zdál neschopen řeči. Potom vzhlédnul a usmíval se.
"Dobrá, hra je u konce," řekl prostě. "Chcete napsané přiznání, Kornelie, nebo vám bude stačit moje prohlášení před svědky?"
Harry viděl, že se McGonagallová a Kingsley na sebe podívali. Ve tváři měli strach. Nechápali, o co se jedná a Popletal také ne.
"Prohlášení?" řekl Popletal pomalu. "Co… Já ne…"
"Brublálova Armáda, Kornelie!" zopakoval Brumbál a stále se usmíval když mával seznamem jmen před Popletalovým obličejem. "Ne Potterova armáda. Brumbálova armáda."
"Ale… ale…"
Výraz pochopení se náhle objevil na Popletalově tváři. Vyděšeně ustoupil a znovu vyjekl, jak opět šlápnul do ohně.
"Ty!", zašeptal, dupajíc si opět na kouřící plášť.
"Správně", řekl Brumbál.
"Tys naverboval tyhle studenty do… do své armády?"
"Dnes večer měla být první schůzka," kývnul Brumbál. "Chtěl jsem zjistit, kdo z nich by měl zájem se ke mně přidat. Teď už samozřejmě vím, že zvát slečnu Edgecombovou byla chyba."
Marietta kývla. Popletal se podíval na ní, pak zpátky na Brumbála a jeho hruď se zvedala.
"Takže jsi proti mě plánoval spiknutí!" vykřikl.
"Správně," řekl Brumbál vesele.
"NE!" vykřikl Harry.
Kingsley na něj vrhl varovný pohled, Mc Gonagallová na něj výhružně vykulila oči, ale Harry náhle pochopil, o co se Brumbál snaží a nemohl to dopustit.
"Ne! Profesore Brumbále.. !"
"Buď zticha Harry, nebo tě budu muset vykázat z mé pracovny," řekl Brumbál klidně.
"Ano, ztichni Pottere!" vyštěkl Popletal, který stále civěl na Brumbála pohledem, v němž se mísila hrůza s potěšením. "Vida, vida, vida - přišel jsem sem dnes, abych vyloučil Pottera a místo toho…"
"A místo toho můžeš zatknout mně," řekl Brumbál a usmíval se. "Je to jako ztratit svrčka a najít galeon, co?"
"Weasley!" vykřikl Popletal, teď už evidentně potěšen, "Weasley, zapsal jste to všechno, jeho přiznání, máte to?"
"Ano, pane, myslím že mám, pane!" řekl Pearcy horlivě - psal tak rychle, že měl nos pokropený inkoustem.
"I tu část, kde říká, že se snažil vybudovat armádu proti ministerstvu a jak chtěl podrýt moji pozici?
"Ano, pane, mám to, ano!" přitakal Percy a prohlížel si radostně svoje zápisky.
"Výborně," řekl Popletal, přímo zářící radostí. "Okopírujte své poznámky, Weasley a pošlete okamžitě kopii Dennímu věštci. Pokud pošleme rychlou sovu, můžeme stihnout ranní vydání." Percy vyběhl z místnosti a zabouchnul za sebou dveře. Popletal se obrátil zpátky k Brumbálovi: "A ty teď budeš dopraven zpátky na ministerstvo, kde budeš formálně obviněn a pak tě pošleme do Azkabanu do vazby!"
"Ehm," řekl měkce Brumbál, "jistě. Ovšem myslím, že v tom bude menší háček."
"Háček?" zeptal se Popletal a jeho hlas se chvěl radostí, "nevím o žádném háčku, Brumbále!"
"Tedy," pokračoval Brumbál omluvně, "já bohužel ano".
"Vážně?"
"No - jde o to, že jak se zdá jsi přesvědčen, že to vyřídíme - jak se to říká? - klidně a tiše. Obávám se, že to klidně a tiše nevyřídíme, Kornelie. Nemám vůbec zájem nechat se poslat do Azkabanu. Mohl bych odtamtud samozřejmě utéct, ale proč tak plýtvat časem, že?… a upřímně, mám na práci spoustu mnohem důležitějších věcí."
Tvář Umbridgové byla stále rudější, vypadala, jako by měla za chvíli vybuchnout. Popletal civěl na Brumbála s velmi hloupým výrazem ve tváři, stál jako opařený a nemohl tomu uvěřit. Vydal krátký dusivý zvuk, pak se podíval na Kingsleye a na muže s krátkými šedými vlasy, který zatím nevydal ani slovo. Ten na Popletala kývnul a trochu se pohnul od zdi. Harry viděl pohyb jeho ruky, zdánlivě náhodný, směrem ke kapse jeho pláště.
"Nebuď hloupý Dawlishi," zastavil ho Brumbál mile, "vím, že jsi výborný Bystrozor - pamatuji se, že jsi dostal výbornou ze všech tvých OVCE - ale pokud se pokusíš na mě použít sílu, budu ti muset ublížit."
Muž nazvaný Dawlishem trochu komicky zamrkal. Podíval se zpátky na Popletala, ale tentokrát se zdálo, že žádá o radu, co dělat dál.
"Takže", ušklíbl se Popletal s novou sebejistotou, "ty se chceš postavit Dawlishovi, Řetězákovi, Dolores a mně sám, Brumbále?"
"U Merlinova vousu, ne!" protestoval usmívající se Brumbál, "ne, pokud nebudete tak hloupí a nedonutíte mě k tomu."
"Nebude sám!" ozvala se hlasitě profesorka McGonagallová a zasunula ruku pod svojí róbu.
"Ale jistě že bude, Minervo!" zastavil ji ostře Brumbál, "Bradavice tě potřebují!"
"Dost těch nesmyslů!" řekl Popletal a vytáhl svoji vlastní hůlku, "Dawlishi! Řetězáku! Na něj!"
Pruh stříbrného světla blesknul místností - zazněla rána podobná výstřelu a podlaha se zatřásla - čísi ruka popadla Harryho za krk a srazila ho na podlahu ve chvíli, kdy se zablesklo podruhé. Lidé na portrétech křičeli, Fawkes zakřičel a vzduch se zaplnil mračny prachu. Harry se rozkašlal a uviděl temný obrys postavy padající před něj na zem. Zaznělo zaječení a rána a někdo vykřikl: Ne! následoval zvuk rozbitého skla, pak rychlé kroky a… ticho.
Harry se namáhavě otočil, aby zjistil, kdo ho to málem uškrtil a uviděl za sebou profesorku McGonagallovou - to ona jeho i Mariettu srazila do bezpečí. Prach se ve vzduchu pomalu usazoval. Harry těžce oddychoval, uviděl vysokou postavu, jak se k němu blíží.
"Jste všichni v pořádku?" zeptal se Brumbál.
"Ano!" odpověděla profesorka McGonagallová, která vstala a zvedla Harryho a Marrietu.
Prach se již usadil. Poničená místnost skýtala zvláštní pohled: Brumbálův stůl ležel převržený, všechny ostatní stolky ležely rozházené po podlaze a stříbrné části byly rozbité na kousky. Popletal, Umbridgová, Kingsley a Dawlish leželi nehybně na podlaze. Fénix Fawkes nad nimi široce kroužil a tiše si zpíval.
"Bohužel jsem musel očarovat i Kingsleye, jinak by to vypadalo podezřele," řekl Brumbál tiše. "Skutečně mu to myslelo velmi rychle, když upravil vzpomínky slečny Edgecombové, když se ostatní dívali jinam… můžeš mu za mně poděkovat, Minervo?"
"A teď, tihle se velmi brzo probudí a bude nejlepší, pokud se nedozví, že jsme měli čas si promluvit - musíte se chovat, jakoby mezi jejich uvedením do bezvědomí a probuzení neuplynul žádný čas, nebudou si to pamatovat…"
"Kam půjdete, Brumbále?" zašeptala profesorka McGonnagalová, na Grimauldovo náměstí?"
"Kdepak", řekl Brumbál s úšklebkem. "Neodejdu se schovat. Popletal si bude brzy přát, aby mě býval odsud nevypudil, to vám slibuji."
"Profesore Brumbále," začal Harry.
Nevěděl, kde má začít: jak je mu líto, že založil BA a způsobil všechny následné problémy, nebo jak hrozně se cítí, že Brumbál musí odejít, aby ho zachránil před vyloučením. Ale Brumbál ho přerušil dřív, než mohl vyslovit další slovo.
"Poslouchej mně, Harry," mluvil naléhavě, "musíš studovat Uzavírání tak tvrdě, jak jen můžeš, rozumíš? Udělej všechno, co ti profesor Snape řekne a hlavně si to každý večer před spaním procvičuj, abys uzavřel svoji mysl zlým snům - proč, to brzy pochopíš, ale teď mi to musíš slíbit…"
Muž, kterému říkali Dawlish se zavrtěl. Brumbál chytil Harryho za ruku.
"Pamatuj si - uzavři svojí mysl…"
Ale jakmile se Brumbálovi prsty dotkly Harryho kůže, vystřelila skrze jeho jizvu bolest a on opět ucítil hrozné hadí nutkání zaútočit na Brumbála, kousnout ho, zranit ho…
"…to brzy pochopíš," šeptal Brumbál.
Fawkes kroužil po pracovně a snesl se nízko nad něj. Brumbál pustil Harryho, zvedl ruku a uchopil fénixův dlouhý zlatý ocas. Ohnivě se zablesklo a oba dva byli pryč.

"Kde je?" křičel Popletal, když se zvedal z podlahy, "Kde je?"
"Nevím!" křičel Kingsley a také se zvednul.
"Přece se nemohl jen tak přemístit," fňukala Umbridgová, "Ze školy to přece není možné provést…"
"Schody!" vykřikl Dawlish a vrhnul se ke dveřím, trhnutím je rozrazil a zmizel v nich, následován Kingsleyem a Umbridgovou. Popletal zaváhal, pak se pomalu postavil a otíral ze sebe prach. Nastalo dlouhé a bolestivé ticho.
"No, Minervo," řekl Popletal ošklivě a dával si do pořádku šaty, "obávám se, že tohle je konec našeho přítele Brumbála."
"Myslíte?" zeptala se profesorka McGonagallová pohrdavě.
Popletal ji zdá se nevnímal. Rozhlížel se po zničené pracovně. Některé z portrétů na něj syčely, jeden nebo dva na něj dělaly neslušná gesta.
"Měla byste ty dva radši odvést do postele," řekl Popletal profesorce McGonagallové s kývnutím směrem k Harrymu a Marrietě.
Profesorka McGonagallová neřekla nic, ale nasměrovala Harryho a Mariettu ke dveřim. Jak se za nimi zavírali, uslyšel Harry ještě hlas Phinease Nigelluse: "Víte, ministře, nesouhlasím s Brumbálem v mnoha věcech, ale musíte uznat, že má styl…"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Kushina Uzumaki NAmikaze Kushina Uzumaki NAmikaze | 30. května 2011 v 20:05 | Reagovat

Že se ti to chtělo přepisovat...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama