close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

26. Viděné a nepředvídané (část 2)

21. listopadu 2010 v 12:01 |  Harry Potter a Fénixův řád
"Vstaňte, Pottere."
Několik týdnů po snu o Rookwoodovi se Harry opět ocitl na kolenou na podlaze ve Snapeově kabinetě a snažil se pročistit si hlavu. Opět byl donucen vybavit si z paměti proud vzpomínek, o kterých ani netušil, že je má - většinou se týkaly Dudleyho šikany, kterou si užil na základní škole.
"Ta poslední vzpomínka," řekl Snape, "co to bylo?"
"Nevím," řekl Harry a pomalu se zvedl. Rozpoznávat ve změti obrazů a zvuků jednotlivé myšlenky bylo stále těžší. "Myslíte tu, kde se mě můj bratranec pokoušel donutit stát na záchodě?"
"Ne," řekl Snape klidně. "Myslím tu o tom muži, klečícím uprostřed temné místnosti…"
"To… To nic není," řekl Harry.
Snapeovy černé oči ho probodávaly. Harry si vzpomněl, co říkal Snape o důležitosti očního kontaktu při čtení myšlenek a zamrkal a podíval se jinam.
"Jak se ten muž a ta místnost dostala do vaší hlavy, Pottere?" zeptal se Snape.
"To -" začal Harry a díval se všude kolem, jen ne na Snapea, "to byl jen - nějaký sen."
"Sen?" opakoval Snape.
Nastalo ticho. Harry upřeně zíral na velkou mrtvou žábu naložené ve sklenici plné purpurového láku.
"Víte, proč jsme tady, Pottere?" řekl Snape nebezpečně tichým hlasem. "Víte, proč věnuji svoje večery téhle nevděčné práci?"
"Ano," odpověděl prkenně Harry.
"Připomeňte mi, proč jsme tady, Pottere."
"Abych se naučil uzavírání," řekl Harry a prohlížel si mrtvého úhoře.
"Správně, Pottere. A i když jste slabé mysli -" Harry se na něj nenávistně podíval "- řekl bych, že po dvou měsících byste mohl jevit nějaký pokrok. Kolik dalších snů o Pánovi zla se vám zdálo?"
"Jen tenhle," zalhal Harry.
"Možná," řekl Snape a jeho tmavé, studené oči se trochu zúžily, "možná že se vám ty sny a vize ve skutečnosti líbí, Pottere. Možná se pak cítíte neobyčejný - důležitý?"
"Ne, necítím," řekl Harry, zuby zaťaté a prsty pevně sevřené kolem hůlky.
"To je dobře, Pottere," řekl Snape ledově, "protože nejste ani neobyčejný, ani důležitý a není vaše práce zjišťovat, co si Pán zla povídá se svými Smrtijedy."
"Ne - to je vaše práce, ne?" odsekl Harry.
Nechtěl to říct; vyletělo to z něj z čiré zlosti. Dlouhou chvíli na sebe koukali a Harry byl přesvědčen, že zašel příliš daleko. Ale když Snape odpovídal, měl skoro spokojený výraz.
"Ano, Pottere," řekl, "to je moje práce. A teď, jestli jste připraven, začneme znovu."
Zvedl hůlku: "Jedna - dva - tři - Legilimens!"
Stovka mozkomorů se blížila k Harrymu přes jezero… Tvář se mu zkřivila soustředěním… Blížili se… Viděl temné otvory pod jejich kápěmi… Ale viděl i Snapea, jak stojí před ním, pohled upřený na jeho tvář a něco mumlá… A pak se Snape stal zřetelnější a mozkomorové se vytráceli…
Harry zvedl hůlku.
"Protego!"
Snape zavrávoral - jeho hůlka vyletěla vzhůru, směrem od Harryho - a najedou byla Harryho mysl plná vzpomínek, které mu nepatřily: muž se skobovitým nosem křičel na krčící se ženu a v koutě plakal malý, tmavovlasý chlapec… Mladík s mastnými vlasy seděl osamělý v tmavé ložnici a hůlkou sestřeloval mouchy… Dívka se smála šlachovitému chlapci, pokoušejícímu se nasednou na škubající se koště -
"DOST!"
Harry cítil, jako by ho něco tvrdě udeřilo do hrudi; odpotácel se několik kroků nazpět, narazil do nějaké police a slyšel, jak něco prasklo. Snape se třásl a tvář měl bílou.
Harry cítil na zádech vlhko. Jedna ze sklenic za ním se rozbila; ve vytékající tekutině se mrskalo něco slizkého.
"Reparo," zasyčel Snape a sklenice se spravila. "Dobře, Pottere… To byl pokrok…" Snape si, lehce oddychuje, přitáhl Myslánku, do které si před hodinou opět uložil některé vzpomínky, jako by si chtěl překontrolovat, že tam pořád jsou. "Nevzpomínám si, že bych vám radil, abyste použil štít… Ale není pochyb, že to bylo efektivní…"
Harry nic neřekl; měl pocit, že ať řekne cokoli, mohlo by to být nebezpečné. Byl si jist, že se dostal do Snapeových vzpomínek, že viděl výjevy z jeho dětství. Nebylo příjemné vědět, že ten plačící chlapec, jehož rodiče se hádali, tu teď stál před ním s nenávistí v očích.
"Zkusíme to ještě jednou, ano?" řekl Snape.
Harry se zhrozil; teď určitě zaplatí za to, co se stalo. Přesunuli se zpět do výchozích pozicí, každý na jednu stranu stolu a Harry zjistil, že tentokrát bude těžší vyčistit mysl.
"Takže na tři," začal Snape a zvedl hůlku, "jedna - dva -"
Harry neměl čas vzpamatovat se, než Snape opět křikl "Legilimens!"
Spěchal chodbou k oddělení záhad, kolem prázdných kamenných zdí, pochodní - černé dveře se zvětšovaly; pohyboval se tak rychle, že do nich musel narazit, byl stopu od nich a znovu spatřil proužek modrého světla -
Dveře se rozletěly! Konečně byl za nimi, v kruhové místnosti s černou podlahou a černými stěnami, osvětlenou modrými plameny svic, všude kolem byly další dveře - musel pokračovat - ale kterými -?
"POTTERE!"
Harry otevřel oči. Opět ležel na zádech, aniž by si vzpomínal, jak se to stalo; prudce oddechoval, jako kdyby opravdu běžel chodbou na oddělení záhad a pak dveřmi, za kterými nalezl kruhovou místnost.
"Vysvětlete mi to," žádal Snape, který stál nad ním a evidentně zuřil.
"Já… nevím, co se stalo," řekl Harry popravdě a vstal. Vzadu na hlavě měl bouli od pádu na zem a nebylo mu dobře. "Nikdy předtím jsem to neviděl. Jak jsem vám už říkal, zdálo se mi o těch dveřích… Ale ještě nikdy se neotevřely…"
"Málo se snažíte!"
Snape vypadal z nějakého důvodu ještě rozzuřeněji než před pár minutami, kdy Harry viděl jeho vzpomínky.
"Jste líný lajdák, Pottere, není divu, že Pán zla -"
"Můžete mi něco říct, pane?" naštval se Harry. "Proč říkáte Voldemortovi Pán zla? Slyšel jsem jen Smrtijedy mu tak říkat."
Snape otevřel ústa a zavrčel - a někde venku zaječel ženský hlas.
Snape rychle vzhlédl ke stropu a zíral na něj.
"Co to -?" zamumlal. 
Harry slyšel tlumený hluk, ozývající se pravděpodobně ze vstupní síně. Snape se na něj podíval a zamračil se.
"Viděl jste něco neobvyklého, když jste sem šel, Pottere?"
Harry zavrtěl hlavou. Žena nad nimi znovu zaječela. Snape vyrazil ke dveřím, hůlku stále napřaženou a pak zmizel z dohledu. Harry zaváhal a pak ho následoval.
Výkřiky opravdu přicházely ze vstupní síně; byly stále hlasitější, jak Harry stoupal po schodech ze sklepení. Když dorazil do vstupní síně, zjistil, že je plná; z velké síně, kde se právě večeřelo, se sem hrnuli studenti, aby viděli, co se děje; ostatní se mačkali na mramorovém schodišti. Harry se protáhl skupinou vysokých zmijozeláků a zjistil, že přihlížející, někteří evidentně šokovaní, jiní vystrašení, zformovali velký kruh. Přímo naproti Harrymu stála profesorka McGonagallová a vypadala, že z toho, co vidí, je jí špatně.
Uprostřed vstupní síně stála profesorka Trelawneyová, v jedné ruce měla hůlku a v druhé láhev sherry a vypadala jako šílenec. Vlasy měla slepené a brýle jí seděly na nose nakřivo, takže jedno oko bylo zvětšené a druhé ne; šály a šátky jí neuspořádaně povlávaly s ramen, jako kdyby byly rozpárané. Na podlaze vedle ní ležely dva velké kufry, jeden vzhůru nohama, jako kdyby je za ní někdo hodil dolů se schodů. Profesorka Trelawneyová s hrůzou zírala na něco, co Harry neviděl, ale co stálo na začátku schodiště.
"Ne!" zaječela. "NE! To není možné… To není… To já odmítám akceptovat!"
"Nedošlo vám, že se k tomu schyluje?" ozval se vysoký dívčí hlásek, ve kterém se zračilo kruté potěšení a Harry se posunul trochu doprava a spatřil to, na co profesorka Trelawneyová zírala - Umbridgovou. "Jelikož jste neschopná předpovědět byť jen zítřejší počasí a váš výkon během mých inspekcí byl politováníhodný a nijak se nelepšil, musela jste alespoň vědět, že budete propuštěna!"
"To n-nemůžete!" zavyla profesorka Trelawneyová a zpod obrovských čoček se jí pod tvářích koulely slzy. "N-nemůžete mě vyhodit! Jsem t-tu šestnáct let! B-Bradavice jsou můj d-domov!"
"Byl to váš domov," pravila profesorka Umbridgová a Harry s nechutí pozoroval radostný úsměv, roztahující se po její žabí tváři, když se hlasitě štkající profesorka Trelawneyová svezla na jeden z kufrů. "Ještě před hodinou, než ministr kouzel podepsal vaši výpověď. A teď laskavě opusťte síň. Obtěžujete nás."
Ale zůstala stát a s rostoucím potěšením sledovala, jak se profesorka Trelawneyová otřásá vzlyky a sténá a nepřítomně se kývá dopředu a dozadu. Harry zaslechl potlačený vzlyk po své levici a otočil se. Levandule a Parvati, pevně přitisknuté k sobě, tiše plakaly. Pak zaslechl kroky. Profesorka McGonagallová se prodrala zástupem, přiřazovala přímo k profesorce Trelawneyové, poplácala ji po rameni a vytáhla z kapsy velký kapesník.
"Ale, ale, Sybillo… Uklidni se… Vysmrkej se… Není to tak hrozné, jak si myslíš… Nemusíš opustit Bradavice…"
"Ach, opravdu, profesorko McGonagallová?" řekla ledově Umbridgová a postoupila o pár kroků vpřed. "A vaše oprávnění pro takové tvrzení je -"
"To budu já," řekl hluboký hlas.
Dubové vstupní dveře se otevřely. Studenti, kteří stáli poblíž, uhnuli, když dovnitř vstoupil Brumbál. Co asi dělal venku Harryho nenapadlo, ale v tom, jak tam stál, orámován rámem dveří, bylo něco působivého. Aniž by za sebou zavřel, vkráčel doprostřed kruhu ke třesoucí se profesorce Trelawneyové, stále sedící na kufru a profesorce McGonagallové, stojící vedle ní.
"Vy, profesore Brumbále?" řekla Umbridgová s nejistým uchechtnutím. "Obávám se, že tomu nerozumíte. Mám zde -" vytáhla z hábitu kus pergamenu "- výpověď, podepsanou mnou a ministrem kouzel. Podle výnosu o vzdělání číslo dvacettři má nejvyšší vyšetřovatelka pravomoc dohlížet, dávat zkušební lhůty a propuštět všechny vyučující, kteří podle ní - tedy podle mě - nesplňují nároky kladené na ně ministerstvem. Rozhodla jsem se, že profesorka Trelawneyová tyto nároky nesplňuje. Propustila jsem ji."
K Harryho nemalému překvapení se Brumbál nepřestával usmívat. Podíval se na profesorku Trelawneyovou, štkající na kufru a řekl: "Máte pravdu, profesorko Umbridgová. Nejvyšší vyšetřovatelka má právo propouštět mé učitele. Nemáte ovšem právo posílat je pryč z hradu. Obávám se," pokračoval s mírnou, zdvořilou úklonou, "že toto právo má stále ředitel a mým přáním je, aby profesorka Trelawneyová nadále žila v Bradavicích."
Na to se profesorka Trelawneyová krátce, divoce zasmála.
"Ne - ne, já p-půjdu, Brumbále! Op-opustím Bradavice a půjdu h-hledat štěstí jinam -"
"Ne," řekl ostře Brumbál. "Je mým přáním, abys zůstala, Sybillo."
Otočil se na profesorku McGonagallovou.
"Mohl bych vás požádat, abyste doprovodila Sybillu zpět nahoru, profesorko McGonagallová?"
"Jistě," řekla McGonagallová, "pojďme, Sybillo…"
Z davu vyběhla profesorka Prýtová a chytila profesorku Trelawneyovou za druhou ruku. Společně ji odvedly kolem Umbridgové na mramorové schodiště. Za nimi vyrazil profesor Kratiknot, namířil hůlku, řekl "Locomotor kufry!" a zavazadla profesorky Trelawneyové se zvedla do vzduchu a vydala se za ní po schodech, řízená zezadu profesorem Kratiknotem.
Profesorka Umbridgová stála jako solný sloup a zírala na Brumbála, který se stále jemně usmíval.
"A co," zašeptala hlasitě, takže to slyšela celá vstupní síň, "s ní uděláte, až jmenuji nového učitele jasnovidectví, který bude potřebovat její byt?"
"Ach, to nebude problém," řekl Brumbál vesele, "víte, už jsem nového učitele našel a ten preferuje ubytování v přízemí."
"Vy jste našel -?" zakničela Umbridgová. "Vy jste našel? Mohu vás upozornit, Brumbále, že podle výnosu číslo dvacetdva -"
"Má ministerstvo právo dodat vhodného kandidáta, pokud - a jedině tehdy - když ředitel nemůže žádného najít," řekl Brumbál. "A s radostí vám sděluji, že v tomto případě jsem uspěl. Mohu vás představit?"
Otočil se k otevřeným vstupním dveřím, kterými se dovnitř plížila vlhká noc. Harry zaslechl klapot kopyt. Síní se ozval rozrušený šepot a ti, kteří stáli u dveří rychle couvali, někteří dokonce zakopli, jak se snažili uvolnit nově příchozímu cestu.
Z mlhy se vynořila tvář, kterou už Harry viděl jedné nebezpečné noci v Zapovězeném lese: světlé, skoro bílé vlasy a úžasné modré oči; hlava a trup muže, spojený s plavým koňským tělem.
"To je Firenze," oznámil Brumbál vesele šokované Umbridgové. "Myslím, že ho shledáte vhodným."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama